Nejvýznamnější funkce: (maximálně tři) Most Important Appointments: (up to three)
- velitel pluku RAF - velitel leteckého velitelství Malaya - velitel 21. a 91. skupiny RAF
- commander of RAF Regiment - commander of AHQ Malaya - commander of No. 21 and No. 91 Group RAF
Jiné významné skutečnosti: (maximálně tři) Other Notable Facts: (up to three)
- anglické letecké eso 1. sv. v. s 5 sestřely [3 sražené do neřízeného pádu (sdílel) a 2 zničené (sám)] - byl svědkem smrti Manfreda von Richthofena - zahynul při letecké nehodě v helikoptéře, když při vzletu z jachty jeden z rotorů zasáhl stěžeň a jak vrtulník dopadl, tak hlavní rotor zabil Mellershe
- english flying ace of WW1 with 5 claims [3 driven out of control (shared) and 2 destroyed (solo)] - was witness of death of Manfred von Richthofen - died in air accident in helicopter, as the helicopter departed, one of its rotors hit the mast of a yacht. As the copter crashed, the main rotor killed Mellersh
Francis Mellersh se narodil 22. září 1898 v Esheru, v hrabství Surrey. V roce 1916 vstoupil do RNAS. 29. října byl ustanoven do hodnosti podporučíka (Flight Sub-Lieutenant) a v roce 1917 byl odeslán do Francie, kde byl zařazen k 9. (námořní) squadroně. Zde 28. července 1917 získal první potvrzené vítězství, když se podílel na sestřelení pozorovacího Aviatiku.
Tohoto úspěchu dosáhl ještě v kokpitu Sopwithu Triplane, ale v průběhu roku se squadrona přezbrojila na letouny Sopwith Camel. Na novém stroji se pak Francis 15. října 1917 podílel na sestřelení Albatrosu D.V. Na další úspěchy si pak musel počkat až do dubna následujícího roku, kdy se také 9. squadrona RNAS přejmenovala na 209. squadronu RAF. Mezitím byl ještě na Silvestra 1917 povýšen do hodnosti poručíka (Flight Lieutenant)
Třetího vítězství Francis dosáhl 12. 4., když se podílel na sestřelení Fokkeru Dr.I.
21. dubna se Mellersh účastnil památného souboje, v němž se piloti 209. squadrony utkali s RichthofenovouJG I, přičemž sám její velitel v tomto boji padl. Mellersh v tomto souboji nárokoval sestřel Fokkeru Dr. I, který mu byl uznán, avšak ve skutečnosti kromě Richthofena Němci toho dne nikoho neztratili. Sám Mellersh byl později napaden dalšími dvěma Fokkery a se zraněním na ruce přinucen k nouzovému přistání.
Pátého vítězství, které jej zařadilo mezi stíhací esa, dosáhl o dva dny později, když mu za oběť padlo pozorovací DFW. Bylo to také vítězství poslední.
Ačkoli až do konce války již nedosáhl žádného sestřelu, byl přece jen zkušeným pilotem a tak byl 28. srpna 1918 povýšen na kapitána a ustanoven do funkce velitele jedné z letek 209. squadrony.
Po válce působil v téže hodnosti jako instruktor ve 4. stíhací škole ve Freistonu. Za svoji činnost byl 3. 6. vyznamenán AFC. Při poválečném snižování stavů RAF mu však byla nejprve snížena hodnost a posléze byl 11. 8. 1921 propuštěn do zálohy.
Do služby se vrátil 7. 3. 1922 a byl zařazen jako pilot v hodnosti nadporučík (Flying Officer ) k 84. squadroně RAF. Roku 1923 byl povýšen do hodnosti kapitána (Flight Lieutenant) a od té doby začal pracovat v RAF v různých štábních funkcích. V letech 1929-1933 byl instruktorem v oxfordské univerzitní letce (Oxford University Air Squadron), tedy jednotce vychovávající z oxfordských studentů budoucí příslušníky RAF.
Od 23. 1. 1933 do února následujícího roku potom navštěvoval Válečnou štábní školu RAF (RAF Staff College), již v hodnosti majora (Squadron Leader). 26. 2. 1934 byl zařazen do nejvyššího štábu velitelství jednotek RAF v Iráku. Roku 1936 se stal styčným důstojníkem údržby hlavního štábu výzbrojní skupiny RAF. Později zde působil jako štábní důstojník, přičemž byl povýšen do hodnosti podplukovníka (Wing Commander). V letech 1938-40 působil na Válečné škole RAF, byl povýšen do hodnosti plukovníka (Group Captain), roku 1941 převzal velení základny RAF ve Wattishamu, Později působil jako štábní důstojník v Bengálsku, 7. 1. 1944 převzal velení 231. bombardovací skupiny a v červnu téhož roku se stal velitelem strategického letectva na Dálném východě (Strategic Air Force, Eastern Air Command).
V této funkci jej zastihl konec války. Za své služby během konfliktu byl dvakrát citován v rozkaze nadřízeného stupně (MiD). V lednu 1945 byl také za své služby jmenován komandérem Řádu britského impéria (KBE).
V červenci téhož roku byl ustanoven do funkce velitele Válečné školy RAF v Bulstrode, na podzim byl povýšen do hodnosti brigádního generála (Air Commodore) a krátce nato byl jmenován do hodnosti divizního generála (Air Vice Marshall).
Mellersh v nové hodnosti velel 91. a 21. skupině, v letech 1948-49 působil na hlavním štábu leteckých sil na Dálném východě, v letech 1949-51 byl vrchním velitelem leteckých sil v Malajsku. Během této služby byl 11. srpna 1950 povýšen na rytíře komandéra Řádu britského impéria.
Od roku 1951 působil na hlavním štábu bombardovacího letectva, v následujícím roce nastoupil na post inspektora pozemní bojové přípravy, přičemž roku 1954 odešel do výslužby.
Bohužel se netěšil z dlouhého důchodu, neboť zahynul při neobvyklé letecké nehodě 25. 5. 1955. Toho dne se měl účastnit regaty Itchenorského jachtařského klubu, na kterou přiletěl civilním vrtulníkem. Poté co vystoupil a vítal se na molu s přítelem komandérem (Lieutenant-Commander) Michaelem Johnem Baringem, vrtulník opět začal stoupat k odletu. Náhle však zachytil rotorem o stěžeň jachty a zřítil se zpět na molo. Mellershe zasáhl hlavní rotor a Baringa vyrovnávací. Oba na místě zahynuli, pilot vrtulníku vyvázl nezraněn.
Tabulka sestřelů:
Poř. č.
Datum
Čas
Typ zničeného letounu
Vlastní stroj
Jednotka
Místo
Klasifikace sestřelu
Poznámka
1.
28.7.1917
17:35
Aviatik C
Triplane s. č. N5377
9. peruť RNAS
Middelkerke
sražen do neřízeného pádu
Ve spolupráci: F/Cdr George Simpson (Triplane N5462)
Sopwith Camel D3329, na němž v dubnu 1918 vzlétal u 209. perutě RAF z letiště Bertangles Lt. F. Mellersh (eso s 5 sestřely). Mellersh se měl 21. 4. 1918 na tomto stroji účastnit boje, v němž byl sestřelen Manfred von Richthofen (podle některých údajů však letěl na Camelu sériového čísla B6257). Letoun byl vyroben továrnou Clayton and Shuttleworth, avšak v rozporu s jejími zvyklosti v kamuflování jí vyrobených letounů neměl natřeny plechové ani překližkové panely na přídi kamuflážní barvou. Kamuflážní barva PC 10 (nebo možná PC 12) kryje spodní a boční plochy (možná také spodní plochu trupu) a je možné, že na okrajích spodních ploch byla přetažena tak, aby tvořila tenký lem. Spodní plochy byly jinak ponechány v barvě lakovaného plátna. Svislé bílé pruhy na trupu jsou oficiálním označením jednotky, neoficiálním potom červená kýlovka, potahy kol a kryt motoru, jenž má kolem vstupu vzduchu ponechán tenký lem v barvě kovu. Červená barva byla patrně rumělka, tedy tentýž odstín jako na výsostných označeních. Červenočerná šachovnice na VOP byla osobním označením pilota.
Nový vrchní velitel spojeneckých vzdušných sil v jihovýchodní Asii, letecký maršál sir Keith Park diskutuje s vyššími důstojníky během návštěvy ve velitelství Strategic Air Force, Eastern Air Command v Kalkatě.
Zleva doprava: Air Commodore F.J. Mellersh, Air Commander of the Strategic Air Force; Air Vice-Marshal A.C. Stevens, Air Officer in charge of Administration, RAF in Bengal and Burma; Air Marshal Sir Keith Park; Plukovník R. Hall USAAF
Olivově zelená / Olive Green
Plátno / Fabric
Kov, stříbrná / Metalic, silver
Dřevo / Wood
Červená / Red