Macchi C.200

Macchi C.200 - přehled verzí

Macchi C.200 prototyp
Vyrobeny dva prototypy s motorem Fiat A.74RC 38, zjištěny dobré letové vlastnosti

Macchi C.200
Stíhací letoun s otevřenou kabinou, sériová výroba

Macchi C.200bis
Továrna Breda upravila jeden sériový letoun pro výkonnější motor Piaggio P.XIX R.C.45, výkony byly dobré, ale Reggia Aeronautica Italia upřednostnila modernější Macchi C.202

Macchi C.200AS
Úpravy pro provoz na africkém bojišti

Macchi C.200CB
Letouny pozdějších sérií dostaly pod křídla závěsníky pro pumy nebo přídavné nádrže, změnilo se také určení na stíhací bombardér / doprovodný stíhač

Výroba probíhala v továrnách:
Aeronautica Macchi
SAI Ambrosini (Societa Aeronautica Italiana)
Breda (Societa Italiana per Construzioni Meccaniche Ernesto Breda, Milan)
Celkem bylo vyrobeno 1 153 letadel M.C.200

Použité pemeny:
William Green a Gordon Swanborough, The Great Book of Fighters, St. Paul, Minnesota, MBI Publishing, rok 2001, ISBN: 0-76031-194-3.
William Green, The Macchi-Castoldi Series, Famous Fighters of the Second World War-2, London, Macdonald, 1957, reprinted 1975, ISBN 0-356-08334-9.
http://en.wikipedia.org/wiki/Macchi_C.200
www.xs4all.nl
archiv autora

Macchi MC.200 Saetta

Vznik a vývoj

V roce 1936 bylo italské letectvo opojeno poměrně snadnými úspěchy, které získalo v bojích nad Etiopií. Ministerstvo letectví dle přijatého plánu R¹⁾ vypsalo soutěž na stíhací letoun. Této soutěže se zúčastnila také společnost Aeronautica Macchi S. p. A. s prototypem Macchi MC-200, prototyp byl dílem konstrukčního týmu pod vedením inženýra Maria Castoldiho.


Prototyp MC-200 (MM.336) poprvé vzlétl 24. prosince 1937 a byl typickým představitelem italské konstrukční školy, jednalo se tedy o poměrně lehký, ale vysoce obratný stroj se slabší výzbrojí. Konstrukce dolnoplošného letounu byla celokovová, samonosná. Kabina byla uzavřená a byl z ní dobrý výhled, neboť byla na jakémsi hrbu na trupu. Pro pohon byl vybrán dvouhvězdicový čtrnáctiválec Fiat A-74 RC-38 o výkonu 627 kW (841 hp), motor byl velmi těsně kapotován a pro pro hlavy válců a ventilové rozvody byly na kapotě podlouhlé vypoukliny. Podvozek byl zatahovací a výzbroj byla složena ze dvou velkorážních kulometů Breda-SAFAT se zásobou 310 nábojů pro každý.


Samotná soutěž se konala v roce 1938 na letišti Guidonia nedaleko od Říma a Macchi MC-200 ji vyhrál. První objednávka na 99 letadel proběhla od června 1939 do března 1940, následovaly další objednávky, do výroby se v červnu 1940 zapojil další výrobce SAI Ambrosini a později ještě milánská továrna Societá Italiana per Construzioni Meccaniche Ernesto Breda. Stíhací letouny tak vyráběly celkem tři továrny. Po přijetí do výzbroje dostal letoun bojové pojmenování Saetta (Šíp).

Provozní vlastnosti

Příchod k jednotkám vůbec nebyl jednoduchý, piloti 4. Stormo tyto moderní stíhačky zcela odmítli, jednak byli zvyklí na dvojplošníky a dále se nedokázali smířit se zcela uzavřenou kapkovitou kabinou. Konstruktéři tedy kryt kabiny upravili a nová kabina byla ve své horní části otevřená, byl to ústupek, který si vynutili i piloti od dalších jednotek, ke kterým byl MC-200 dodáván. Zavádění letounů z prvních výrobních sérií bylo doprovázeno několika haváriemi, kdy několikrát stroj přešel ve vyšší rychlosti nečekaně do pádu. Na vině byl chybný profil v některých částech křídla, závada byla neprodleně odstraněna a piloti postupně zjistili, že se jim dostal do rukou velice obratný a dobře stoupající letoun, který se vyznačoval lehkou pilotáží.


Výroba Saetty končila v létě 1942 po dodání 1 153 letadel. Na základě zkušeností pilotů byla snaha letoun vylepšovat, ale pro zásadní vylepšení zde nebylo příliš prostoru. Po celou dobu výroby zůstal nezměněný motor, a to bylo zásadní omezení pro zesílení palebné síly. Zvýšením zásoby střeliva pro kulomety²⁾, se ještě letové vlastnosti nezměnily a letoun se směle dokázal postavit britským stíhačkám, jen Spitfire byl zřetelně nadřazený.


Úspěšně byla Saetta nasazena v Jugoslávii, Řecku, Albánii a nad Maltou, doprovázela italské bombardovací stroje i německé Ju-87. Piloti Saetty bojovali i v Sovětském svazu, kde byli zprvu poměrně úspěšní. Poslední bojové lety vykonali piloti třiadvaceti Saett v královském letectvu Itálie proti Sociální republice.


Saetty postupně přecházely k plnění průzkumných, bitevních a bombardovacích úkolů, to pod křídly nesly pumy, např. osm pum o hmotnosti 15 kg, nebo dvě padesátikilové, popř. stokilové pumy. Pokud byly podvěšeny dvě stošedesátikilové, byl letoun přetížený a podmotorovaný. Pro plnění průzkumných letů bylo možno zavěsit přídavné nádrže o objemu sto až stopadesát litrů. Několik desítek strojů neslo v každém křídle jeden kulomet Breda-SAFAT ráže 7,7 mm s pěti sty náboji pro každý. Všechny tyto úpravy však měly nutně za následek růst hmotnosti, letouny prvních výrobních sérií měly vzletovou hmotnost 2 200 kg a poslední vyrobené letouny již 2530 kg, motor se nezměnil a hmotnost rostla, Saetta ztratila svou vynikající obratnost a stoupavost.

Další vývoj

Řešením měl být Macchi C.201 ze září 1941, poháněný měl být výkonnějším motorem Fiat A-76 RC-40, tento motor však nebyl dokončen a aerodynamická vylepšení přinesla se stejným motorem jako měly Saetty nárůst 7 km/h. Italské letectvo tento typ odmítlo a přijalo až zásadně modernizovaný Macchi C.202, který by poháněn invertním vidlicovým dvanáctiválcem Daimler-Benz DB 601 A, tedy jeho italskou licencí, ale to je již zcela jiný letoun.


Ještě musím zmínit jeden pokus o přestavbu letounu, byl to Macchi MC.202Bis, který po ukončení výroby továrna Breda upravila a nainstalovala motor Piaggio P.XIX R.C.45 o výkonu 880 kW, motor měl zcela odlišnou kapotáž, ale ani tento letoun nebyl přijat.


Poznámky:
¹⁾ Jednalo se o velmi ambiciózní plán rozvoje italského letectva, kdy jeho prostřednictvím mělo letectvo dostat 3 000 nových letadel.
²⁾ Stroje pozdějšího data výroby nesly 370 nábojů pro každý kulomet.

Použité prameny:
William Green, The Macchi-Castoldi Series, Famous Fighters of the Second World War-2, London, Macdonald, 1957, reprinted 1975, ISBN 0-356-08334-9.
Gianni Cattaneo, The Macchi MC.200, Aircraft in Profile No 64., London, Profile Publications, 1966, No ISBN.
L+K 15/1985, Václav Němeček, Latadla 39-45 Macchi MC-200 Saetta
www.xs4all.nl
http://www.airwar.ru/enc/fww2/mc200.html
archiv autora