McDonnell Douglas QF-4E Phantom II
Jedná se o F-4E Phantom II modifikovaný na bezpilotní cílový letoun používaný při ostrých střelbách ať už při výcviku stíhacích pilotů nebo při vývoji nových zbraňových systémů. Pro konverzi se používali již vyřazené letouny umístěné na "hřbitově" AMARC v arizonské poušti. Zde, na základně Davis Monthan AFB, byly opět uvedeny do provozuschopného stavu. Zprovozněný letoun posléze putoval do závodu společnosti BAe Systems (kdysi Tracor Flight Systems) v Mojave v Kaliforinii, kde proběhla vlastní konverze na letecký terč trvající asi čtyři měsíce. Celá modifikace trvala zhruba rok a amerického daňového poplatníka stála kolem 800 000 dolarů. Hotový QF-4E byl pak přelétnut na Tyndallovu základnu na Floridě, kde jeho vojenský uživatel - 82. ATRS (Aerial Target Squadron) - provedl přejímací testy a pokud bylo vše v pořádku, zařadil letoun do svého "arzenálu". Životnost terče řady QF-4 se pohybovala kolem hodnoty 300 letových hodin. Cílové letouny byly ovládány dálkově ze země, avšak zůstávala u nich zachována možnost pilotování přímo z kokpitu.
82. ATRS operuje z floridské Tyndallovy základny, spolu s tím provozuje i odřad Detachment 1 na Hollomanově letecké základně v Novém Mexiku.
Program konverze Phantomů na letecké cíle byl pro potřeby USAF zahájen v roce 1997. Podle požadavků amerického letectva z roku 2005 činí roční "spotřeba" terčových Phantomů zhruba 48 letounů za rok. Podle odhadů by měl být na "hřbitově" k dispozici dostatek strojů F-4E, F-4G a RF-4C pro přestavbu na terčové letouny do roku 2008. Po Phantomech pak žezlo převezmou letouny řady F-16 Fighting Falcon.
Zdroje
1) Cupido, J.: Phantom Targets, AFM, May 2005
2) Kolektiv: McDonnell F-4 Phantom: Spirit in the Skies, Norwalk, 2002
3) http://www.topflightimaging.com/qf-4serials.html
4) http://www.philippecolin.net/82ATRS.html
5) http://www.heebie.net/acft/qf4.htm
Jedná se o F-4E Phantom II modifikovaný na bezpilotní cílový letoun používaný při ostrých střelbách ať už při výcviku stíhacích pilotů nebo při vývoji nových zbraňových systémů. Pro konverzi se používali již vyřazené letouny umístěné na "hřbitově" AMARC v arizonské poušti. Zde, na základně Davis Monthan AFB, byly opět uvedeny do provozuschopného stavu. Zprovozněný letoun posléze putoval do závodu společnosti BAe Systems (kdysi Tracor Flight Systems) v Mojave v Kaliforinii, kde proběhla vlastní konverze na letecký terč trvající asi čtyři měsíce. Celá modifikace trvala zhruba rok a amerického daňového poplatníka stála kolem 800 000 dolarů. Hotový QF-4E byl pak přelétnut na Tyndallovu základnu na Floridě, kde jeho vojenský uživatel - 82. ATRS (Aerial Target Squadron) - provedl přejímací testy a pokud bylo vše v pořádku, zařadil letoun do svého "arzenálu". Životnost terče řady QF-4 se pohybovala kolem hodnoty 300 letových hodin. Cílové letouny byly ovládány dálkově ze země, avšak zůstávala u nich zachována možnost pilotování přímo z kokpitu.
82. ATRS operuje z floridské Tyndallovy základny, spolu s tím provozuje i odřad Detachment 1 na Hollomanově letecké základně v Novém Mexiku.
Program konverze Phantomů na letecké cíle byl pro potřeby USAF zahájen v roce 1997. Podle požadavků amerického letectva z roku 2005 činí roční "spotřeba" terčových Phantomů zhruba 48 letounů za rok. Podle odhadů by měl být na "hřbitově" k dispozici dostatek strojů F-4E, F-4G a RF-4C pro přestavbu na terčové letouny do roku 2008. Po Phantomech pak žezlo převezmou letouny řady F-16 Fighting Falcon.
Zdroje
1) Cupido, J.: Phantom Targets, AFM, May 2005
2) Kolektiv: McDonnell F-4 Phantom: Spirit in the Skies, Norwalk, 2002
3) http://www.topflightimaging.com/qf-4serials.html
4) http://www.philippecolin.net/82ATRS.html
5) http://www.heebie.net/acft/qf4.htm