Rodgers, John

Commander John Rodgers



* 15. leden 1881, Washington, D. C.
+ 27. srpen 1926, Filadelfie


Námořní důstojník, průkopník námořního letectví


John Rodgers byl potomkem staré námořnické rodiny - jeho děd, Commodore John Rodgers (1773-1838), se účastnil druhé války za nezávislost, jeho otec John Augustus Rodgers byl účastníkem války Severu proti Jihu. Otcem jeho babičky Sarah byl Commodore Mathew C. Perry, který donutil Japonsko, aby se otevřelo světu. Jeho matkou byla Elizabeth Chambersová-Rodgersová.


John Rodgers III. se narodil ve Washingtonu, D.C., ovšem rodové sídlo bylo v Havre de Grace, Maryland. Navštěvoval Lawrenceville School v New Jersey, sloužil v Columbii během španělsko-americké války a v roce 1899 nastoupil na námořní akademii. Dostudoval v roce 1903. Poté sloužil na několika různých lodích, v roce 1911 ale začal studovat letectví na škole bratří Wrightů v Daytonu v Ohiu. Stal se tak druhým námořníkem, který získal pilotní licenci. V září 1911 Lieutenant Rodgers dopravil jeden letoun Wright model B-1 do vojenského arzenálu v Annapolis a pomohl tak vzniku amerického vojenského letectví.


Během první světové války byl velitelem 1. divize ponorkových sil Atlantické flotily (Division 1, Submarine Force, Atlantic Fleet) na základně v connecticutském New Londonu. Po válce sloužil u minových polí na severu Atlantiku, za což získal Distinguished Service Medal. V listopadu 1920 byl povýšen na Commandera. Později se vrátil k letectví, když byl v letech 1922 až 1925 velitelem námořní letecké stanice v Pearl Harboru.


V roce 1924 se šéf Úřadu pro aeronautiku (Bureau of Aeronautics, BuAer), Rear Admiral William E. Moffett, rozhodl, že vojenské námořnictvo potřebuje nějak upozornit na mizerný stav své letecké složky a zároveň na možnosti, které v něm přitom jsou. Po výkonech nových létacích člunů se rozhodl, že nejvhodnějším by byl rekordní dálkový let ze San Francisca do Honolulu. Nejkratší trasa mezi těmito body měla asi 3900 km, což nebylo o mnoho více než z východního pobřeží do Evropy. Námořnictvo se proto obrátilo na Johna Rodgerse jako na jednoho z nejzkušenějších letců, které mělo který byl zároveň dobře seznámený s oblastí cíle.


Rodgers se rozhodl pro skupinový let tří létacích člunů - Naval Aircraft Factory PN-9-1 (A-6878) a PN-9-3 (A-6799), a experimentálního Boeingu PB-1. Vzhledem k cestovní rychlosti PN-9, 130 km/h, se předpokládalo, že by vzdálenost mezi Friskem a Honolulu mohly zvládnout za 30 hodin letového času. Velkou roli by ovšem hrálo počasí - již od začátku bylo očividně počítáno se severovýchodním větrem v zádech, který by pomohl urychlit cestu až o 15 procent. Po celé trase letu umístilo námořnictvo v intervalech asi 370 km své lodě, které měly poskytovat spojení s letouny a být v záloze kvůli případným záchranným pracím. Hlavně ale poskytovaly pomoc s navigací, přes den pomocí kouře, v noci světlomety, měly také rádiové zaměřovače. Poslední dvě lodi před Havají mohly v případě nutnosti letadlům doplnit palivo.


Oba PN-9 opustily pod velením Commandera Johna Rodgerse San Francisco brzy odpoledne 31. srpna 1925. To ještě ovšem nebyl připravený PB-1, který měl problémy s motorem, takže se letu neúčastnil. Kromě velení celé akci měl Rodgers na starost navigaci stroje PN-9-1, pilotem byl Lt. B.J. Connell, druhý pilot Kiles R. Pope, mechanik W.H. Bowlin a rádio obsluhoval Otis G. Stanz. Krátce po dosažení první z lodí, USS William Jones (DD 308), začalo na PN-9-3 zlobit těsnění jednoho motoru, proto velitel stroje, Lt. A. P. Snody, rozhodl o ukončení letu a nouzovém přistání. William Jones vzal letoun ve vleku a Rodgers pokračoval sám. Někdy kolem poloviny cesty se ukázalo, že motory mají příliš velkou spotřebu a potřebný vítr do zad se taky neobjevil. Při svítání 1. září po minutí USS Langley (CV 1) překonali 2230 km, a Rodgers již silně pochyboval, že se dostanou na Havaj bez doplnění paliva. Po překonání USS Reno (DD 303) se ale objevil konečně vítr a naděje se začala vracet. Za lodí USS Farragut (DD 300) už ale hlavní trupová nádrž byla úplně prázdná a v křídelních bylo paliva pomálu. Rodgers se proto obrátil na nejbližší loď, USS Aroostook (AK 44), kvůli pomoci při stanovení polohy. Tím se ale jeho problémy jen zhoršily, protože Aroostook mu chybně určil, že se letoun nachází jižně od lodi. Ve skutečnosti byl severně a v následné snaze se dostat k lodi se PN-9 ztratil úplně. Po čtvrté hodině odpoledne motory ztichly a po 25 hodinách a 23 minutách po startu z Friska let skončil nouzovým dosednutím na hladinu. Tím přišel letoun i o většinu elektrické energie, kterou dodával generátor poháněný větrem. PN-9 tak skončil 835 km před cílem mez možnosti přivolat pomoc.


To ale nikoho zatím netrápilo, protože Rodgers s osádkou nevěděli, že poslední úsek cesty letěli špatným směrem a loď není zdaleka tak blízko, jak čekali. Zatímco čekali na loď, která by jim doplnila palivo, rozběhlo se pátrání, jehož postup sledovali rádiem poháněným baterií. To už jim po několika hodinách bylo jasné, že se jejich mořský pobyt protáhne. Přestože námořnictvo vyslalo do oblasti všechny své dostupné lodě, předpokládali jejich nalezení na původní trase, navíc přecenili rychlost unášení PN-9 mořskými proudy, takže hledali příliš blízko k Havaji a Maui. Ve skutečnosti letadlo mířilo ke Kauai na západním konci ostrovního řetězu. Po čtyřech dnech došly letcům potraviny a voda. To už Rodgers ve snaze zlepšit jejich možnosti nařídil strhnout ze křídel potah, který potom napnuli mezi motory jako primitivní plachtu. Rodgers také sestavil destilační kolonu, pomocí které z mořské vody získali alespoň trochu vody pitné. Ráno 8. září se na obzoru objevilo Oahu, ovšem proudy nesly letoun dál. Následná bouře jim ale poskytla aspoň dostatek pitné vody. 9. září letci před sebou spatřili ostrov Kauai, ke kterému jim zbývalo asi 15 mil. Proto začali pálit mastné hadry, aby dali na vědomí svoji přítomnost - to se také povedlo, brzy je zahlédla ponorka R-4 (SS 81). Ta už je v klidu dotáhla do kauaiského přístavu Nawiliwili, kde se jim dostalo královského přijetí. Jedenáctého byli Rodgers s osádkou dopraveni na palubě USS Macdonough (DD 331) do Pearl Harboru,kde Cmdr Rodgers předal guvernérovi Farringtonovi první dopis, který se na Havaj dostal letecky.


Ačkoli by tento pokus později vyhodnocen jako předčasný, alespoň donutil námořnictvo se do budoucna zamyslet nad vybavením svých letadel - přinejmenším zavedením nouzových zásob a zlepšením radiovybavení. Zároveň ale velmi přesvědčivě dokázal, že nové trupy létacích člunů z hliníkové slitiny jsou opravdu vodotěsné... Ačkoli tedy celá akce skončila v podstatě neúspěchem, dokázala přivést pozornost na stav amerického námořního loďstva, takže v červnu 1926 byl novým zákonem zvětšen počet letadel námořnictva na 1000 kusů do pěti let. Navíc nešlo o úplný krach - přestože nebyl let dokončen, vypočtená dosažená délka letu (3409,8 km) stačila, aby uznán za rekordní.


Samotný Rodgers byl jmenován pomocným vedoucím Úřadu pro aeronautiku. Administrativa ve Washingtonu ale nebyla zrovna podle Rodgersova vkusu, takže se nakonec 16. srpna 1926 stal velitelem nové základny pokusných průzkumných hydroplánů v kalifornském San Diegu. O jedenáct dnů později se vypravil z Washingtonu do Filadelfie, kde měl provést inspekci na nových hydroplánech. Poblíž města se ale jeho letadlo z neznámých důvodů zřítilo do mělčin řeky Delaware. Rodgers, který uvízl v kabině, byl po hodině vyproštěn, na následky zranění ale v nemocnici námořnictva zemřel. V té době už bylo odesláno ke schválení jeho povýšení na kapitána.


Z Johna Rodgerse se stal na Havaji skoro národní hrdina. Když proto bylo v Honolulu postaveno nové letiště, dostalo jméno John Rodgers Field. Od roku 1947 se jeho jméno sice změnilo na Honolulu International Airport, hlavní terminál se ale stále nese jeho jméno. Po Commanderu Johnu Rodgersovi byly také pojmenovány dvě lodě amerického námořnictva, torpédoborce John Rodgers (DD-574), třída Fletcher, a John Rodgers (DD-983), třída Spruance. Připojily se tak ke čtyřem lodím, které byly pojmenovány po jeho předcích (dvě USS Rodgers a dvě USS John Rodgers).


Zdroj:
Trojan, Dave: John Rodgers Odyssey to Hawaii
http://www.navalorder.org/09-Sep-00%20MistHist.PDF
http://www.arlingtoncemetery.net/johnrodg.htm
findarticles.com
en.wikipedia.org
http://en.wikipedia.org/wiki/USS_John_Rodgers
Rodgers, John - Osádka rekordního PN-9. Zleva: kopilot S. R. Pope, pilot Lt. B. J. Connell, velitel a navigátor Cdr. John Rodgers, radista O. G. Stantz, mechanik W. H. Bowlin. Zdroj:  http://www.navalorder.org/09-Sep-00%20MistHist.PDF

Osádka rekordního PN-9. Zleva: kopilot S. R. Pope, pilot Lt. B. J. Connell, velitel a navigátor Cdr. John Rodgers, radista O. G. Stantz, mechanik W. H. Bowlin. Zdroj: http://www.navalorder.org/09-Sep-00%20MistHist.PDF
Rodgers, John - Commander John Rodgers. Zdroj: http://www.arlingtoncemetery.net/johnrodg.htm

Commander John Rodgers. Zdroj: http://www.arlingtoncemetery.net/johnrodg.htm
URL : https://www.valka.cz/Rodgers-John-t69637#245227 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více