Supermarine Spiteful F Mk.XIV

Supermarine Spiteful F Mk.XIV


Stručná historie:
Za vznikem nejvýkonnějšího a nejmodernějšího britského vrtulového letounu byly specifikace ministerstva letectví označené F.1/43. Na základě těchto specifikací měl u společnosti Supermarine vzniknout nový letoun, který by díky křídlu s laminárním profilem, dokázal využít výkon motoru Rolls-Royce Griffon lépe, než letouny Spitfire s se svým štíhlým eliptickým křídlem. Pro nový letoun bylo uvažováno jméno Victor nebo Valiant.
Specifikace F.1/43 původně požadovaly výrobu Spitfiru F Mk.21 s motorem Griffon se zdokonaleným klasickým křídlem, ale v říjnu 1944 ministerstvo letectví ze zakázky vyčlenilo 373 kusy označené F 21 (Laminar Wing), tyto stroje už měly mít křídlo zcela nové. Poslední změnou bylo rozhodnutí, že Spitfire F Mk.21 zůstane „klasickým“ Spitfirem (s klasikou však měl již velmi málo společného) a laminární křídlo bude určeno pro zcela nový typ.


Továrna Supermarine využila pro urychlení vývoje nového letounu mnoho dílů ze Spitfirů různých verzí. První prototyp měl upravený trup Spitfiru Mk.VIII a motor Griffon 61, zde byla podoba s vývojem Spitfiru Mk.XIV, ale nový letoun měl zcela nové jednonosníkové lichoběžníkové křídlo s profilem využívajícím laminární proudění. Tento prototyp poprvé vzlétl 30. července 1944. Nový stroj dostal jméno Spiteful (Zákeřný), ale při výběru jména jistě sehrála velkou roli fonetická podoba jmen a navíc první čtyři písmena byla shodná.
První prototyp prokázal, že laminární profil křídla opravdu umožnil růst výkonů a vedle toho, silnější profil křídla konečně umožnil použití nového podvozku, který se nyní zatahoval směrem k trupu, tím se zvětšil rozchod kol a výrazně se zlepšila stabilita letounu při pojíždění po zemi (to bylo u všech verzí Spitfiru neřešitelné). Další výhodou bylo, že se do křídla pohodlně vešly čtyři nové kanóny Hispano Mk.V a pod křídlo bylo možno zavěsit mohutnější vyzbroj než tomu bylo i Spitfirů. Nové křídlo však nepřineslo pouze výhody, v některých kritických režimech letu křídlo projevovalo nevhodné vlastnosti, dále technici v továrně Supermarine zjistili, že povrch křídla musí být zcela hladký a pokud možno vyleštěný a jen použití barvy s vyšší zrnitostí znatelně srazí maximální rychlost. Profil křídla musel být dodržen s přesností do jednoho milimetru. První prototyp létal do 13. září 1944, kdy byl zničen při havárii.
Druhý prototyp (serial NN664) měl již nově řešený trup se sníženým hřbetem a kapkovitým krytem pilotní kabiny zalétal opět zkušební pilot J. K. Quill dne 8. ledna 1945 a krátce nato vzlétl i třetí prototyp (serial NN667) s modifikovanými křidélky, se zcela přepracovanou větší svislou ocasní plochou a vstupem vzduchu ke kompresoru posunutým z úrovně náběžné hrany křídla až pod vrtulový kužel. Nové ocasní plochy si vynutilo odlišné rozmístění palivových nádrží, které vedlo ke změně těžiště letounu. Tyto nové „spitefulovské“ ocasní plochy byly použity na Spitfirech F Mk.22 a F Mk.24. Právě podoba těchto letadel často vede k mylné úvaze, že Spiteful je další vývojovou etapou Spitfiru F Mk.24. Spiteful je však zcela nový letoun, který vzlétl dříve než poslední verze Spitfiru.
Na počátku roku 1945 se připravovala výroba ověřovací série Spitefulů Mk. XIV. První letoun této předsérie (serial RB515) byl poháněn motorem Griffon 65 a létal od 2. dubna 1945. Ve výrobě byl následován ještě šestnácti letouny (serial RB516 až RB531) s motory Griffon 69. RAF převzala pouze osm těchto Spitefulů F Mk.XIV, ostatní byly přepraveny po zemi(!) k opravárenským jednotkám, zde už nelétaly a postupně končily ve šrotu.
Letoun Spiteful přišel jednoznačně pozdě, válka skončila v Evropě i v Pacifiku a dále bylo zjevné, že budoucnost bude patřit stíhačkám s proudovými motory. Nikde jsem nenašel uspokojivé vysvětlení, proč bylo použito označení Spiteful Mk.XIV, když neexistovaly Spitefuly Mk.I – XIII.


Použité prameny:
William Green a Gordon Swanborough, The Complete Book of Fighters, Zenith Press; rok 2001, ISBN13: 978-0760311943
Pavel Berger a Zdeněk Svoboda, Stíhací letouny Spitfire s motorem Griffon, Naše vojsko, rok 1994, ISBN 80-206-0489-8
L+K 14/2002, Letadla 39 – 45, Supermarine Spiteful - M. Balous 14/950
L+K 12/1967 Monografie Supermarine Spiteful, Václav Němeček
http://www.airwar.ru/enc/fww2/spitful.html
archiv autora

Fotografie Spitefulu F.XIV
zdroj uveden výše

Trojpohledový náčrtek Spitefulu
Zdroj uveden výše