Kalinin K-3

Kalinin K-3

K-3 se stal významnou událostí v sovětském leteckém průmyslu. Kalinin se svými pomocníky zkonstruoval a postavil speciální letadlo pro dopravu raněných a nemocných. Jeho kabiny byly určeny pro pilota, lékaře a dva ležící pacienty.


Vznik
Sanitní letadlo smíšené stavby vzniklo úpravou a rozvinutím ověřeného modelu K-1.
Vzniklo v roce 1927. Bylo mu přiřazeno označení K-3 a přisouzeno stát se v historii sovětského domácího letectví prvním specializovaným dopravním prostředkem svého druhu - leteckou sanitkou rychlé pomoci.


"Ošetřovatelka" (Санитарка ) - jak něžně pokřtili stroj konstruktéři - se stavěla na zakázku Ruské Společnosti červeného kříže a červeného půlměsíce (Российское Общество Красного Креста и Красного Полумесяца). Vlastní zpracování návrhu vedl A. N. Gracianskij (А. Н. Грацианский ), který při tom udržoval stálý kontakt s odborníky - lékaři i ošetřovateli. Požadavky na budoucí sanitní letoun byly velice přísné: zabezpečení neodkladné zdravotnické pomoci nemocným a těžce raněným bezprostředně na místě, jejich další převezení do nejbližších míst, kde jim bude možno poskytnout kvalifikovanou pomoc.


Požadavky byly náročné i na technické a provozní vlastnosti, plynoucí ze specializované fonkce letadla: nutnost odstartovat vzniká vždy nečekaně - odtud požadavek rychlé pohotovosti ke startu. Neodkladnost poskytnutí lékařské pomoci diktuje nutnost přistání v bezprostřední blízkosti nemocného nebo raněného. V tomto případě je často nezbytné využití nepřipravené plochy, což přináší velké omezující požadavky na přistávací rychlost, délku startu i přistání, a také na pevnost a odolnost podvozku. Zároveň s tím se, vzhledem na těžký stav pacientů převážených letadlem, předpokládalo vytvoření jistého pohodlí při jejich rozmístění, včetně možnosti poskytnout potřebnou zdravotnická pomoc již za letu.

Už na stupni úvodního projektu Kalinin usoudil, že vlastnností jeho první konstrukce - stroje K-1 - poslouží jako výchozí bod. Ale se zdravotnickým vybavením kabiny bylo nutno něco udělat. Jak nakládat nosítka? Kam je umístit za letu? Kam posadit doktora a jak rozmístit zdravotnické vybavení? "Až jednou zrána"- vzpomíná A. N. Gracianskij - "sotva překročím práh KB, spěchám ke Konstantinovi Aleksejeviči: tak silné bylo přání předvést ještě jednu verzi. Navrhoval jsem prodloužit dveře kabiny ve vodorovném směru až do ocasní části trupu letadla. A nosítka upevnit ke speciálním závěsům systému doktora A. F. Lingarta ([i]А. Ф. Лингарт) - staršího doktora vojenských zdravotnických služeb RKKA (РККА)... Hlavní se kouká, minutu za minutou přemýšlí, až vynese 'rozsudek': - což o to..., to je, podle všeho, právě to...[/i]"


Díky práci sice namáhavé, ale v přátelském ovzduší, je už za měsíc - v červnu 1927 - dokončený projekt letadla K-3 předveden zástupcům Červeného kříže a velení vojenské zdravotnická služby. Je puntičkářsky prozkoumán a schválen.


Na začátku prosince 1927 - usazený na lyžovém podvozku - přiletěl K-3 vlastní silou do Moskvy. Zde letadlo vykonalo několik vzletů se zástupci zdravotnických služeb, předvedlo snadný vzlet i přistání, perfektní stabilitu i ovladatelnost za letu. Zvláštní obdiv vyvolávala zdravotnická kabina. "Letadlo K-3" - psal o tom časopis 'Letectví a chemie' - "je velké vítězství sovětské leteckého techniky".


Vysokou kvalitu stroje potvrdily státní zkoušky ve VVÚ VVS (НИИ ВВС). K-3 s plným zatížením vyvinul průměrnou rychlost letu více než 150 km/h a, což bylo velmi důležité, potvrdil vypočtené charakteristiky startu i přistání.


4. března 1928 je K-3 v sestavě letky "Naše odpověď Chamberlainovi" (Наш ответ Чемберлену) slavnostně předán zástupcům letectva na hlavním letišti v Moskvě. Stroj obdržel označení "ROKK-1" (РОКК-1), a zajišťoval služby na dopravně-expedičním stanovišti administrace zdravotnických služeb. V období 1928-1930 na něm dovezli do nemocnice z obtížně dostupných míst 30 osob. Tehdy je to považováno za veliký úspěch.


Zkoušky K-3 proběhly do 31. října 1927. Nové letadlo je absolvovalo na výbornou, a z rozhodnutí státní komise přesně za rok prezentuje Sovětský svaz na mezinárodní letecké výstavě v Berlíně. První sovětský sanitní letoun se stal skutečnou senzací a obdržel zlatou medaili.


Konstrukce
"Ošetřovatelka" dostala tradiční vysoko umístěné eliptické křídlo a osvědčený trup, tvořený ocelovou konstrukcí. Kalinin se opět vrátil k dřevěnému křídlu. Oproti ocelovému lehčímu a snadnějšímu na údržbu a opravy. Rozměry i vnější obrysy zdravotnického stroje zůstaly stejné jako u předcházejících modelů, i když samotná konstrukce "zeštíhlela" o 80 kg. To umožnlo zvýšit užitečnou nosnost letadla a znatelně zlepšit jeho rychlosti stoupání.


Prostorná a světlá kabina kromě pilota a palubního mechanika pojala jednoho lékaře a nosítka, uložená nad sebou. Široké dveře na levé straně umožnily pohodlnou manipulaci s nosítky s pacienty. Trup poskytl místo pro lékaře a 2 nosítka (nebo čtyři místa pro sedící pacienty). Letadlo bylo plně vybaveno pro lékařské účely.


Doktor seděl v nohách pacienta na vlastní posuvné sedačce. Za zády měl skříňku s léku a bomby se vzduchem. V rozích kabiny byly nádržky se studenou a horkou vodou a vypouštěcí umyvadlo.


Stěny kabiny byly obloženy teplou a zvuk pohlcující plstí, s vytápěním od motoru. Sama kabina byla větrána dvěma ventilátory, a v průchodu byla rozmístěna stropní svítidla elektrického osvětlení. Podlaha a veškeré vybavení zdravotnické sekce umožňovaly průběžně provádět důkladnou očistu a desinfekci.


Užitečné zatížení při zásobě paliva pro čtyřhodinový let činilo 340 kg.

http://www.airwar.ru/enc/cw1/k3.html
http://www.ctrl-c.liu.se/misc/RAM/k-3-shavrov.jpg = obr.
focus.in.ua