Hansa-Brandenburg W.12

Hansa-Brandenburg W.12


Na počátku vývoje tohoto typu byl požadavek Reichs Marine Amt na nový dvoumístný hydroplán, který by byl schopen čelit nový britským létajícím člunům - Hansa Brandenburg KDW, jeho osvědčený předchůdce, byl jednomístný a zezadu byl velice zranitelný, stejně jako všechny ostatní typy, používané v této době německým námořnictvem. Na základě typu KDW tedy byl na podzim roku 1916 navržen nový stíhač, který nyní měl otevřené střeliště, kryjící ho před napadením ze zadní polosféry. Výsledný stíhací dvouplošník se po určitých úpravách stal velmi čiperným a pokrokovým strojem.


Hansa und Brandenburgische Flugzeugwerke A.G. z Briestu an der Havel byla jednou ze společností koncernu, vytvořeného rakouským průmyslníkem Camillo Castiglionem a ve kterém byly také firmy UFAG a Phönix. Hlavním technickým ředitelem společnosti Brandenburg byl Ernst Heinkel, typ W.12 byl ale ovlivněn i vývojem např. typů společnosti Phönix, jejíž Phönix C. I (série 121) byl velmi podobný. Přestože bylo postaveno jen 146 strojů, v podstatě nepřetržité testy a vývoj vedly k neustále zaváděným úpravám a několika odlišným sériím.


Hansa-Brandenburg W.12 tedy byl jednopříhradový dvouplošník s dřevěnou kostrou, s trupem a plováky potaženými překližkou a křídly plátnem, plováky byly k trupu připojeny pomocí vzpěr z ocelových trubek. Plováky se projevily jako problémové - byly dřevěné konstrukce a v podstatě neustále prosakovaly, hlavně kolem spojů se vzpěrami. Nepomohl ani tlustý emailový nátěr, částečně pomohla až barva na bázi bitumenu a hliníkové spodky plováků na strojích z pozdních sérií. Definitivním řešením byly ale až plováky kovové. Jinak to byl velmi robustní stroj, který ani nepotřeboval moc mezikřídelních vzpěr a drátů, protože stejný úkol zvládl vzpěrový systém plováků. Směrovka, otočená dolů a bez kýlní plochy, umožňovala nerušenou střelbu střelci a jeho pohyblivému kulometu Parabellum umístěnému na oběžném kruhu, což společně se skvělou obratností znamenalo velké nebezpečí pro všechny soupeře.


Co se týče rozdílů mezi jednotlivými sériemi, byly označovány pomocí jednoduchého systému přípon u typového označení. Podobně jako u jiných strojů této firmy tedy základní verze byla dvoumístná s jedním pohyblivým kulometem, což označovala přípona C. Následující značka znamenala variantu výzbroje, takže "2MG" samozřejmě znamenalo dva kulomety, kromě pohyblivého také jeden pevný, "3MG" dvojici pevných kulometů a pohyblivý. "HFT" pak znamenalo, že jedna z pevných zbraní byla nahrazena radioaparaturou - celkové označení W.12C2MGHFT pak tedy znamenalo dvoumístný W.12, s jedním pohyblivým a jedním pevným kulometem a rádiem. Toto konkrétně byla jedna z posledních sérií, s čísly námořnictva 2217-2236. Stejný systém přípon fungoval i u jiných strojů této firmy.


Kromě výzbroje se jednotlivé série lišily také motory. Zatímco stroje z prvních a také posledních sérií měly motory Mercedes D.III o 118 kW, více než polovina z nich měla Benzy Bz.III o výkonu 110 kW. Stroje s motory Benz měly chladiče před motorem, motory s Mercedesy měly chladič na horním křídle, a také výfukové sběrače mířily na opačné strany - Benzy měly výfuky nalevo a Mercedesy nalevo. Kvůli jinému rozložení váhy se také lehce lišila délka trupu a rozpěry kormidla. Křídla naštěstí zůstala u všech sérií stejná, změnil se pouze baldachýn a vzpěry nad trupem. Původní baldachýn měl jen maličký výřez, a byl posazen na vzpěry ve tvaru V, což dost omezovalo výhled. Od série 2000-2001 byly proto vzpěry nahrazeny novými, více rozevřenými, a postupně se zvětšil i výřez nad pilotovou hlavou. Tato úprava proběhla na některých strojích i dodatečně v servisních stanicích. Křidélka se původně nacházela jen na horních křídlech, později ale byly přidány i na dolní.


Problémy působily pevné kulomety - základem byl kulomet na pravém boku, u kterého ale kvůli jeho umístění do jakési bulky často docházelo k zahřívání munice a hrozila její exploze. Snad po celou dobu jejich výroby a služby se proto laborovalo s řešením tohoto problému. 12 sérií 2113-2023-2052 a 2113-2132 měly pevné kulomety dva, konkrétně dva Spandau LMG 08. Pozorovatel měl kulomet Parabellum M14 a později M14/17, objevily se dvě různé podoby jejich montáže.


První prototyp byl dokončen v lednu 1917 a byl tedy podroben dlouhé sérii testů, které se projevily několika úpravami. Později byl zničen nárazem na skryté skalisko, na jeho základě ale byla objednána první šestikusová série. Ta od října 1917 létala ze základny Zeebrugge. Brandenburgy W.12 všech variant, nasazené hlavně na pobřeží kolem základen Ostende a Zeebrugge, si velmi brzy vybudovaly skvělou reputaci. Velitel základny v Zeebrugge F. Christiansen na jednom z nich například 11. prosince 1917 sestřelil britskou neztuženou pobřežní vzducholoď C-27. Později byly doplňovány a nahrazovány dalšími odvozenými typy, které řešily různé další problémy.


Na základě úspěšného W.12 pokračoval vývoj, představovaný např. zamítnutým prototypem Hansa Brandenburg W.27. Vznikly také dva nebo tři stroje obdobné W.27, označené jako W.32, které ale měly motor Mercedes D.III. Úspěšným sériovým typem se pak stal Hansa Brandenburg W.29, který byl v základu podobný, byl ale jednoplošníkem. Došlo i na licenční výrobu, nizozemská firma van Berkel vyráběla W.12 pod označením WA.


Zdroj:
Hornát, Jiří: Hansa Brandenburg W-12, L+K 12/1989
fly.hausnet.ru
http://www.luftfahrtgeschichte.com/hansaw12.htm
www.fiddlersgreen.net
http://www.cofe.ru/avia/H/H-28.htm
de.wikipedia.org
http://www.airwar.ru/enc/fww1/w12.html
www.aeroflight.co.uk