Schejbal, Josef

Brigádní generál, Group Captain Josef Schejbal


druhý velitel "Třistajedenáctky"


"... krátce po svém příchodu do Anglie po zhroucení Francie v červnu 1940 byl pověřen spoluvytvářením 311. české (SIC) bombardovací peruti. Krátce po jejím zformování se tento důstojník zúčastnil na jejích prvních operacích proti nepříteli a zajistil vynikající úspěch při náletu na Brusel 10. září 1940.
Nedlouho poté, když byla peruť vyňata z operační činnosti k dokončení výcviku, aby operovala na plných stavech, napomohl svým nemalým výcvikovým úsilím k úspěšnému vzestupu perutě, k němuž přispěl svým zápalem, statečností a energií.
Group Captain Schejbal velel 311. peruti po čtyři měsíce a když předal její velení, odešel na Československý inspektorát, kde se v létě 1941 stal zástupcem inspektora československého letectva, kterýžto post zastává i nadále.

Tento důstojník prokázal Royal Air Force cenné služby a jeho vynikající osobnost a energie měla svůj dopad na příslušníky československého letectva všech hodností. Bezpochyby je jedním z jeho nejpopulárnějších důstojníků.

V listopadu 1940, když britský bombardovací letoun havaroval s plným nákladem na letišti East Wretham, tento důstojník řídil záchranné práce a pomáhal ve vyproštění dvou členů osádky tohoto hořícího letounu, což provedl bez jakéhokoli ohledu na své osobní bezpečí.

Je skvělým organizátorem a excelentním velitelem..."


Tolik z citace provázející udělení velmi vysokého britského vyznamenání CBE (Commander of the Most Excellent Order of the British Empire - Řád Britského impéria III. třídy ve stupni Komandér), jehož udělením ocenilo britské Královské letectvo velitelské a zejména organizátorské schopnosti Josefa Schejbala.

Letce, který v samých počátcích existence našeho bombardovacího letectva ve Velké Británii převzal otěže velení po dalším vynikajícím důstojníkovi W/Cmdr Karlu Tomanovi-Marešovi. Muže, který svojí zásluhou nedílně přispěl ke slávě 311. (československé) bombardovací peruti, jež se za dobu svého působení vypracovala velmi brzy na jednu z nejlepších bombardovacích jednotek v RAF...

Josef Schejbal, podle práva domovského občan Litic, vesničky na plzeňském předměstí, se narodil 19. června 1903 v Humu u Mostaru. Do Plzně se vrátil a v červnu 1923 zde odmaturoval na obchodní akademii. Jeho dalším osudem se však mělo stát vojsko. Rozhodl se nastoupit dráhu vojáka z povolání, proto již v srpnu téhož roku vstoupil do armády a byl prezentován u dělostřeleckého pluku 102, působícího v Českých Budějovicích. V říjnu nastoupil v Hranicích na Moravě ke studiu na Vojenské akademii, jež úspěšně ukončil v srpnu roku 1925. Byl vyřazen jako poručík pěchoty a převelen do Mukačeva k pěšímu pluku 19.

Stal se velitelem čety a po absolvování příslušného kurzu i velitelem roty. Mimo to byl i vynikajícím sportovcem. Absolvoval kurz instruktorů šermu a stal se též instruktorem vojenské tělesné výchovy. Jeho nejoblíbenějším sportem však bylo dozajista plavání. Na olympiádě v Amsterodamu v roce 1928 vybojoval v moderním pětiboji 13. místo. V armádním pětiboji pak na domácí scéně skončil druhý.

V listopadu 1928 nastoupil u VLU v Prostějově do školy leteckých pozorovatelů, kde měl získat velmi cenné zkušenosti ve spolupráci pozemní armády s tehdy se slibně rozvíjejícím letectvem. Tuto školu ukončil úspěšně v červenci 1929. V jeho hodnocení skvěla se slova jako "hbitý", "odvážný" a "výborný".

Poté nastoupil k 5. pozorovací letce leteckého pluku 2 v Olomouci, nejprve na praktický výcvik a v roce 1930 k letectvu natrvalo (již jako pozorovatel-letec v hodnosti nadporučíka). Byl zařazen k 7. pozorovací letce, u níž vydržel až do ledna 1933. Mezitím, opět v Prostějově, prodělal úspěšně pilotní výcvik (ukončený v srpnu 1932), prošel i mechanickým kurzem pro důstojníky letectva (březen 1932), kurzem pro instruktory střelby z letounu v Malackách (září 1933), kurz létání podle přístrojů a v noci (červen 1934) a plynový kurz pro důstojníky (únor 1936). V té době však již sloužil u 81. letky bombardovacího leteckého pluku 5 v Praze.

Kromě vynikajících pilotních schopností prokázal i výjimečné schopnosti velitelské. V září 1934 se stal zástupcem velitele 83. letky, v následujícím roce pak v hodnosti kapitána letectva převzal dokonce její velení. V letech 1935 - 1938 absolvoval úspěšně Vysokou válečnou školu a byl zařazen jako přidělený důstojník (v hodnosti štábního kapitána generálního štábu) ke 2. oddělení štábu Zemského vojenského velitelství v Brně.

Přišel temný březen 1939 a okupace Československa německou armádou. Škpt. Schejbal samozřejmě musel opustit armádu. Nehodlal však čekat se založenýma rukama a rozhodl se jako mnoho jiných odejít do zahraničí, aby odtud pomohl znovu vybojovat svobodu své vlasti. Nenastoupil na Zemský úřad v Brně, kam byl po propuštění z armády přidělen jako úředník, naopak, zamířil na jih.

Po takzvané "Balkánské" trase vyrazil 10. listopadu 1939 s jediným cílem - dostat se do Francie. Cesta to byla velmi strastiplná, jak již víme z vyprávění mnoha dalších Schejbalových spolubojovníků. Poblíž slovenského Sence, v té době patřícího do maďarského záboru, byl zadržen četníky a skončil v maďarském vězení. Podařilo se mu však uprchnout a tak se již v prosinci mohl přihlásit v Bělehradu na československém konzulátu. Do francouzského přístavu Marseille dorazil po dobrodružném putování 12. ledna 1940.

Po prezentaci v Agde, kde se soustřeďovaly československé jednotky, se stal 15. dubna velitelem československé letecké skupiny na výcvikové základně Bordeaux-Mérignac. Francie se však jako pověstný domek z karet brzy zhroutila. Pro Josefa Schejbala tak zůstala jedinou nadějí hrdá ostrovní země za kanálem La Manche. V čele velké skupiny československých vojáků nastoupil 19. června 1940 v Bordeaux na palubu lodi Karanan a odplul do Velké Británie.

Jako ostatní důstojníci byl do svazku britského Královského letectva RAF přijat v hodnosti Pilot Officer a poté, 29. července, byl převelen k právě se formující československé bombardovací peruti. Vzhledem ke své československé hodnosti štábního kapitána stal se 2. srpna 1940 velitelem letky A a byla mu zároveň přiznána hodnost Squadron Leader.

Jako jeden z prvních se přeškolil na britskou leteckou techniku, aby nadále sám působil jako instruktor československých letců. Sám pak seděl i za berany jednoho ze tří wellingtonů 311. (československé) bombardovací perutě při památném prvním bojovém náletu dne 10. září 1940.

Jak již víme, úkolem bylo bombardovat nádraží v Bruselu z výšky 1500 metrů. Letoun Sgt. Václava Kordy se vrátil s pumami na základnu poté, co přes husté mraky nenalezl cíl ani z výšky 1000 metrů. Škpt. Schejbal se svým strojem (stejně jako škpt. Ocelka s třetím z vyslaných letounů) sestoupil až do výšky pouhých 150 metrů a po opětovaném náletu (při prvním pokusu se cíl nepodařilo zaměřit...) svrhl své pumy přesně "do černého" i přes hustou protiletadlovou palbu.

Jak nám kdysi vyprávěl další účastník tohoto slavného náletu, plk. Lubomír Úlehla, po návratu na základnu posádka Schejbalova stroje se zděšením zjistila, že mechanici po uložení bomb zapomněli v pumovnici zhasnout světla. Po celou dobu, kdy se wellington pohyboval v nízké výšce nad Bruselem, byl tedy jasně ozářen. Proto tedy ten pocit husté a velice přesné protiletadlové palby ze země. I když s peklem, jakým se bombardéry i našich letců museli později prodírat nad okupovaným územím a Říší, se to rozhodně nedalo srovnat.

20. března 1940 byl z funkce velitele perutě pro vysoký věk odvolán W/Cmdr Karel Toman-Mareš a S/Ldr Schejbal byl určen jako jeho nástupce. S tím souviselo i povýšení do britské hodnosti Wing Commander (a československé hodnosti majora). Po necelých čtyřech měsících však i on svoji funkci velitele 311. perutě předal. Novým velitele "Třistajedenáctky" se stal W/Cmdr Josef Ocelka, DFC. Josef Schejbal do té doby absolvoval sedm bojových operací nad nepřátelským územím.

Jeho dalším působištěm stal se Inspektorát československého letectva. Nejprve nastoupil na funkci přednosty 2. oddělení, posléze se 22. srpna 1941 stal náčelníkem štábu IČL a faktickým zástupcem inspektora československého letectva ve Velké Británii A/V/M Karla Janouška, KCB. V této pozici setrval až do konce války a samotného zrušení funkce inspektora v říjnu 1945. V květnu 1942 byl povýšen do hodnosti podplukovníka, v květnu 1945 do hodnosti plukovníka. Válku ukončil v britské hodnosti Group Captain.

Do Československa se navrátil jako jeden z prvních letců ze západu již 17. května 1945 na palubě dvoumotorové Dakoty britské dopravní perutě, tedy přibližně tři měsíce před tím, než byl povolen návrat všem Čechoslovákům, kteří bojovali na západní frontě. Bylo zřejmé, že vzhledem ke své vysoké hodnosti, nesporným zásluhám a zkušenostem, stane se jedním z vedoucích představitelů a funkcionářů nově budovaného poválečného letectva.

28. října 1945 převzal funkci velitele letectva Vojenské oblasti 2 v Českých Budějovicích, kterou vykonával až do konce listopadu 1946 (od října již v hodnosti brigádního generála). V lednu 1947 se stal československým vojenským a leteckým přidělencem ve Washingtonu.

Již tehdy počínalo na osobu brig. gen. Schejbala pomalu dopadat kladivo komunistické nenávisti. Ve služebním hodnocení náčelníka štábu letectva, brig. gen. Josefa Hanuše, psalo se, že: "... předstírá oddanost k lidově demokratickému zřízení, ve skutečnosti však v důstojnickém sboru pěstuje západnickou ideologii..." Stupeň kvalifikace byl označen pouze jako "vyhovující". Nakolik se toto hodnocení zakládalo na skutečnosti a nakolik bylo ovlivněno nenávistí komunistů i samotného brig. gen. Hanuše k letcům ze západu, dokážeme si bez nejmenších problému představit sami.

Po únorovém komunistickém puči dopadlo ono výše zmíněné komunistické "kladivo nenávisti" na Josefa Schejbala naplno. Ze své funkce byl odvolán k 1. dubnu 1949. Naštěstí pro něj však odmítl navrátit se do Československa a zůstal ve Spojených Státech, což mu v rodné vlasti vyneslo degradaci na vojína, zbavení všech vojenských poct a výsad a označení za zběha. Takto se národ odvděčil jednomu z hrdinů, kteří se tolik zasloužili o jeho svobodu a o vítězství demokracie.

Kromě již zmíněného britského CBE získal Josef Schejbal za své zásluhy a hrdinství i celou řadu dalších vyznamenání. Již v roce 1941 obdržel Pochvalné uznání britského krále Jiřího VI. za zásluhy ve službě. Krom toho byl mu dvakrát udělen Československý válečný kříž, dále pak Československá medaile Za chrabrost, Československá medaile Za zásluhy I. stupně, Pamětní medaile Československé zahraniční armády se štítky F a VB, francouzský Légion d´Honneur ve stupni Officier, francouzský Croix de Guerre s bronzovou hvězdou, britské The 1939-1945 Star, Defence Medal a War Medal.

Další osudy G/Cpt, brig. gen. Josefa Schejbala, CBE mi bohužel nejsou známy. Nepodařilo se mi vypátrat vůbec nic. Jen zmínka o tom, že snad vlastnil benzinovou pumpu. Prozatím se tedy musím smířit s faktem, že nevím kde a kdy zemřel, kde je pohřben ani jestli žije někdo, kdo by mi tuto informaci mohl poskytnout. Kdybyste snad někdo něco věděl, dejte mi prosím vědět.

Kdo se smrti bojí, ztratí život! Proto: Dokud žiješ, doufej. Přestaneš-li doufat, zemřeš…