Korba - čelo - 20-50 mm, bok, záď - 20 mm, strop 20 mm, dno - 10 mm Velká věž - čelo,bok - 20 mm, záď, strop - 15 mm Střední a malé věže - čelo, bok - 20 mm, záď, strop - 10 mm
Hull - front - 20-50 mm, side, rear - 20 mm, top - 20 mm, bottom - 10 mm Great Turret - front, side - 20 mm, rear, top - 15 mm Medium and small Turrets - front, side - 20 mm, rear, top - 10 mm
Pohon: Propulsion:
Typ: Type:
M-17T,vidlicový, vodou chlazený, zážehový dvanáctiválec o objemu 46 920 ccm, od roku 1938 M-17L
M-17T, V, water-cooled, gasoline Twelve volume of 46 920 ccm, since 1938 - M-17L
Výkon: Power:
M-17T - 368 kW při 1650 ot/min M-17L - 432 kW při 1445 ot/min
M-17T - 493.5 bhp at 1650 rpm M-17L - 579.3 bhp at 1445 rpm
Tak jako u několika typů sovětských tanků, začala historie tohoto vozidla návštěvou Chalepského komise ve Velké Británii v roce 1930. Členy komise zaujal mezi jinými i pětivěžový, třicetidvoutunový Vickersův A1E1 Independent z roku 1926, vyrobený v jediném exempláři. Když bylo jasné, že konstrukčně a výrobně složitý tank TG, vyvíjený ruku v ruce sovětsko-německou skupinou inženýrů pod vedením E. Grotte, sovětský průmyslový komplex v sérii prostě vyrábět nezvládne, byla sovětská část skupiny inženýrů převedena na práci na projektu těžkého tanku.
1) Německé zpravodajské služby zavedly tři stupně rozlišení pro sovětský těžký tank T-35. V dokumentech figurují tyto stroje s dodatkovými písmeny: A, B a C.
2) Ruský historik Maxim Kolomijec (Максим Коломиец) tvrdí, že existuje příručka s názvem: Mat-čast', voždjenije i obsluživanije tanka T-35A, údajně uložena v RGVA, f. 31811, op. 2, d. 533 (Российский государственный военный архив, ф. 31811: Автобронетанковое управление Красной Армии, оп. 2, д. 533: Наставление АБТУ РККА. Мат-часть, вождение и обслуживание танка Т-35А.)
3) Přidělení funkcí osádce tanku T-35 v roce 1936, celkem dvanácti osobám:
P. č.
Funkce
Umístění
1.
velitel tanku a střelec z kulometu 1. věže
hlavní dělová věž
2.
2.velitel 1. věže a dělostřelec
hlavní dělová věž
3.
radiotelegrafista a nabíječ děla 1. věže
hlavní dělová věž
4.
zástupce velitele tanku, nabíječ a střelec z kulometu 2. věže
čelní dělová věž
5.
velitel 2. věže, dělostřelec a nabíječ
čelní dělová věž
6.
hlavní technik
v korbě
7.
mechanik-řidič
v korbě
8.
mechanik-motorář
v korbě
9.
řidič pro jízdu vpřed a střelec z kulometu 3. věže
čelní kulometná věž
10.
velitel 4. věže, dělostřelec a nabíječ
zadní dělová věž
11.
řidič pro jízdu vzad, nabíječ a střelec z kulometu 4. věže
zadní dělová věž
12.
střelec z kulometu 5. věže
zadní dělová věž
4) Experimentální tank T-35B (Т-35Б) vyroben v jednom kuse v roce 1933 a byl osazen leteckým motorem M-34, který vyvinula konstrukční kancelář Alexandra Mikulina (Александр А. Микулин). Původně letecký motor M-34 je údajně odvozen z motoru M-17 (licenční BMW-VI). Projekt navržen v roce 1930. V roce 1931 proběhly zkoušky a začátkem roku 1932 byla zahájena sériová výroba v moskevské továrně č. 24 (московского моторостроительного завода № 24).
Motor letecký M-34
typ:
benzínový, vodou chlazený
uspořádání:
12 válců do V pod uhlem 60°
obsah:
45,82 dm3
hmotnost:
670 kg
suchá hmotnost:
535 kg
jmenovitý výkon:
552 kW (750 k) při 1760 obr. za min.
Zdroje: P. Gorochov: Tank osobnogo naznačjenija, Tjažjolyj tank T-35, Modjelist-konstruktor, 1989/03/17-20, ISSN: 0131-2243 M. Kolomijec: Tjažjolyj tank T-35, Bronjekoljekcija 2'95. Moskva 1995, ISSN: nemá M. Barjatinskij, M. Dmitrijev: Tanki Vtoroj mirovoj, Krasnaja Armija, Moskva 2000, ISBN: nemá Posljednyje pjatibašjennyje, Tankomastjer TM 2000/05/18-27, ISSN: nemá A. Širokorad: Северные войны России, Charvest 2001, ISBN: 985-13-0526-X M. Kolomijec, V. Mal'ginov: Sovjetskije supjertanki, Bronjekolljekcija 2002/01, ISSN: nemá
Ku koncu 30. rokov 20. storočia bola na podvozku T-35 (s využitím časti agregátov tanku T-28) vytvorená samohybná húfnica kalibru 203 mm (s húfnicou B-4 (Б-4)) SU-14 (СУ-14) a samohybný 152 mm kanón (B-10 (Б-10)) SU-14A (СУ-14А). Po ďalších úpravach na základe použitia u vojsk bola samohybná húfnica SU-14 zavedená u vojsk ako SU-14-1. Od roku 1936 bol vo výzbroji ďalší variant 152 mm kanóna Br-2 (Бр-2) na podvozku T-35 označovaný ako SU-14Br-2(СУ-14Бр-2).
U první fotografie (odshora) se jedná o stroj který byl po opuštění posádkou zanechaný na cestě kde jej přebrala německé komise. Později dostal na bok trupu německý nápis, aby tank nebyl rozebírán lovci suvenýrů. Později byl tento stroj odvezen do Kummersdorfu na testy. Asi 200 metrů za strojem v levo stojí zničená KV1 Na tento tank existuje větší množství fotografií)
Druhé foto - velitelská verze s rámovou anténou kolem hlavní věže.
Zdroj foto: www.ebay.com (Další info o osudu stroje - foto archiv Dolin a MB)
02/02/2014 Poslední zachovalý pětivěžový tank T-35, výrobní číslo 0197-7, vyjíždí vlastní silou z pavilonu Těžké tankové techniky Centrálního muzea ozbrojených sil v Kubince. Vozidlo bude kompletně restaurováno v dílnách 38. vědecko-výzkumného a zkušebního ústavu obrněných vozidel Ministerstva obrany Ruska. Po ukončení restaurace bude vystaven v původním stavu.
Vyřazený a opuštěný T-35 (výrobní číslo 288-43) vyrobený v roce 1936. Tank patřil nejspíše 67.tankovému pluku 34. tankové divize8. mechanizovaného sboru (Jihozápadní front). Stroj byl vyfocen německým válečným korespondentem již 9.7.1941 (viz zdroj VHÚ Praha). Publikovaný snímek je ze soukromého vojenského alba.
