SOV - BT-7

BT-7


Na koncem roku 1934 procházely náročným zkušebním programem dvě vozidla, prototypy tanků BT-7, jeden s kanonem 45 mm a druhý 76,2 mm ve svařovaných věžích s oblými tvary a kulometem v čele korby. Názor komise byl jednoznačný - nová věž je výrobně složitá a drahá, řidič nemůže zároveň řídit a obsluhovat kulomet. Kulomet řidiče odstranit, použít věže z BT-5 nebo nové z T-26.

V sériových strojích bez čelního kulometu se v inovované korbě se silnějším pancířem, která byla z většiny svařovaná se zvětšeným pracovištěm řidiče, skrýval nový motor M-17T (konstrukce BMW) a zvětšené palivové nádrže. Byla zdokonalena převodovka a hlavní spojka A.Morozovem a boční spojky prof. Zaslavským. Ze začátku výroby se používaly staré věže s kanonem 45 mm a spřaženým kulometem a rámovou anténou, ale v roce 1937 se začíná montovat nová celosvařovaná věž se stejnou silou pancíře a výzbrojí a však moderním kuželovým tvarem a prutovou anténou. Byla opatřena periskopy a větrákem, velitel a nabíječ do ní nastupovali novým typem kulatých poklopů - typ"Mickey Mouse" a mohli použít i zadní kulomet DT. Část vozidel byla vybavena i PL kulometem P-40, který byl umístěn na kruhové lafetě místo jednoho poklopu.
V roce 1938 byla modernizována mířidla, pásy a pojezdová kola. Na některé vozidla se montovaly nad kanon dva reflektory pro noční střelbu, v praxi se ale nepoužívaly, protože měly demaskující účinek. Část vozidel (BT-7M) byla již vybavena vznětovými motory V-2.

V roce 1935 byl továrně ChPZ Za zásluhy v oblasti výroby tanků udělen Leninův řád.

Vozidla BT byly koncem třicátých let druhým nejrozšířenějším tankem ozbrojených sil SSSR, převzato armádou bylo asi 8 063 ks a asi 200 ks NKVD. Sedmičky se zúčastnily všech bojových vystoupení jako jejich mladší sestry pětky (v Polsku ale v sestavách tankových sborů a brigád - BT-5 v jezdeckých).


Zdroj:
PEJČOCH, Ivo, PEJS, Oldřich: Obrněná technika 3, SSSR 1919-1945 I.část, ARES, Praha 2002
MAGNUSKI, Janusz:, KOLOMIJEC, Maksym: Rudý Blitzkrieg, Bonus A, Brno 1996
https://www.battlefield.ru/

Další varianty a vývoj BT-7

Tak jako od BT-2 a BT-5 byly na základě sedmičky vyvíjeny různé konstrukce. Na korbě a motoru tanku se podařilo odstranit nedostatky předešlých typů, tak se hodil jako platforma pro speciální úpravy. BT-7A a M má svoji vlastní sekci, takže můžu začít prototypem z roku 1936, který byl vyzbrojený kulometem DK 12,7 mm (1 750 nábojů) a spřaženými 2x DT 7,62 (2 073 nábojů). Jelikož se pro něj nenašlo bojové určení, nebyl přijat.

V letech 1936-37 probíhaly zkoušky a výroba chemických (plamenometných) variant BT-7 (ChBT-7 chimičeskij bystrochodnyj tank).

Odstraněním věže a přivařením krabicovité nástavby, shora uzavřené, se dvěma kulomety DT (v čele a na boku) a jedním PL P-40 v lafetě na střeše vznikl v NATI KBT-7 (komandirskij). V nástavbě bylo místo pro dva štábní důstojníky a jednoho radisty, který se rozhodně nenudil (obsluhoval tři kulomety a tři radiostanice - RTU, 71-TK-1(3) a TASP).

Dále byly vyvíjeny bezosádkové tzv. Teletanky s výzbrojí plamenomet, kulomet a zadýmovací zařízení. Dosah radiovybavení vedoucího tanku měl být až 2 500m.

Při vývoji tanků BT byly určeny a částečně odzkoušeny hlavní požadavky na tank, který se stane jedním z nejznámějších v chmurné epizodě lidstva nazvané Druhá světová (Velká vlastenecká) válka. Byl vyzkoušen a dopracován promyšlený tvar pancíře (s různými tloušťkami podle exponovanosti), podvozek s dobrou průchodností a rozložením tlaků (system Christie), výkonný, méně zápalný a nenáročný motor s malou spotřebou (V-2). Na BT-7A byly vyzkoušeny kanony L-10 a F-32, jejichž další řady (F-34) se svou ráží a výkonem staly univerzálními pro boj proti tankům i pěchotě. Jediným problémen byl slabý pancíř. V ChTZ byly společně vyvíjeny jako náhrada prototypy A-20 - kolopásový (18 tun, pancíř do 25 mm, kanon 45 mm), A-32 (T-32) se širokými pásy (19 tun, pancíř do 35 mm, kanon 45 nebo 76,2 mm) pod vedením M.I.Koškina- autor projektu T-111 (A.Firstov byl v roce 1938 zatčen a zastřelen). I přez odpor "druhého největšího tankového odborníka na světě" maršála Kulika se podařilo komisaři těžkého průmyslu Malyševovi u Stalina prosadit T-32, který se po zesílení pancíře a osazením kanonem L11 stal prototypem T-34, ale to už je jiná kapitola.


Zdroj:
PEJČOCH, Ivo, PEJS, Oldřich: Obrněná technika 3, SSSR 1919-1945 I.část, ARES, Praha 2002
MAGNUSKI, Janusz:, KOLOMIJEC, Maksym: Rudý Blitzkrieg, Bonus A, Brno 1996
https://www.battlefield.ru/

Podélný řez a panceřování BT-7




Zdroj
Tanki BT, Vojennyj Muzej, 1993, ISBN 5-94038-019-0

Detail zavěšení prvního řiditelného kola

Všimněte si, že náboj byl dost rozměrný a kolo se otáčelo až ve "spáře" pod šesti velkými šrouby.

Zdroj: Album technických fotografií a technická charakteristika tanku BT-7M
Závod Kominterna Charkov 1940

Motor M-17T



Zdroj
Tanki BT, Vojennyj Muzej, 1993, ISBN 5-94038-019-0

Fotografie jednoho z mnoha opuštěných tanků na východní frontě


www.ebay.com

Fotografie opuštěných tanků na východní frontě. Naneštěstí pro osádky ukazují fotografie poměrně dobře vnitřní uspořádání věže tanku.


www.ebay.com

Tank BT-7 bez pásů.

BT-7 ako vojnová korisť postupujúcich nemeckých armád na jeseň v roku 1941.


Zdroj : B.LINK a kol., Druhá svetová vojna, 1.diel – Amsterdam 1975

BT-7 v muzeu Věrchnjaja Pyšma





Zdroj: archiv autora

Exponát Moskva - Ústřední muzeum ozbrojených sil
Zdroj : vlastní foto

Na zemi ležiaca, pravdepodobne výbuchom munície odtrhnutá, veža tanku BT-7. Porovnaním priemeru pištoľového portu s vypustenou zátkou a vstrelu je pravdepodobné, že tank zasiahli projektily vystrelené z nemeckého protitankového kanónu 5 cm PaK-38 (L/60), 1941, ZSSR.

www.ebay.de

Nick Moran v lehkém tanku BT-7 z musea na Stalinově linii (Bělorusko):