MP-404 Rum Tub
MP-404 Rum Tub je radiotechnický systém velkého dosahu, určený k zjištění cílů pro střely Bazalt (SS-N-12 Sandbox) a Granit (SS-N-19 Shipwreck). Je možné, že je založen na zkopírované technologii britského UAA-1 a amerického SLQ-17.
Skládá se ze čtyř přijímačů, rozdělených podle kvadrantů, jednotlivé přijémače jsou pak ještě dále členěny horizontálně na dvě poloviny a poté ještě na jednotlivé prvky. Vzhledem se tak zcela liší od dřívějších sovětských radomů. Rozměry jsou zhruba 2.1 metru na šířku, 1.8 metru na výšku.
K vidění je (byl) na lodích asi od roku 1974, nejdříve se nacházel na třech letadlových lodích třídy Kiev a křižníku Kirov (třída Slava). Později se objevil na modernizovaných křižnících Kerč a Petropavlovsk (proto je spojován se systémy Bazalt a Granit).
Vzhledem k tomu, že modernizované křižníky ale tuto výzbroj nenesou, tak se předpokládá, že by měly sloužit jako lodě pro vyhledávání cílů a předat informace na nosiče střel. Je zajímavé, že na pozdějších křižnících třídy Kara tento systém není, ale je zde vidět volné místo odpovídající jeho radomům.
Pramen:
The Naval Institute Guide to World Naval Weapons Systems 1997-1998, Norman Friedman, Naval Institute Press, 1997, ISBN 1-55750-268-4
MP-404 Rum Tub je radiotechnický systém velkého dosahu, určený k zjištění cílů pro střely Bazalt (SS-N-12 Sandbox) a Granit (SS-N-19 Shipwreck). Je možné, že je založen na zkopírované technologii britského UAA-1 a amerického SLQ-17.
Skládá se ze čtyř přijímačů, rozdělených podle kvadrantů, jednotlivé přijémače jsou pak ještě dále členěny horizontálně na dvě poloviny a poté ještě na jednotlivé prvky. Vzhledem se tak zcela liší od dřívějších sovětských radomů. Rozměry jsou zhruba 2.1 metru na šířku, 1.8 metru na výšku.
K vidění je (byl) na lodích asi od roku 1974, nejdříve se nacházel na třech letadlových lodích třídy Kiev a křižníku Kirov (třída Slava). Později se objevil na modernizovaných křižnících Kerč a Petropavlovsk (proto je spojován se systémy Bazalt a Granit).
Vzhledem k tomu, že modernizované křižníky ale tuto výzbroj nenesou, tak se předpokládá, že by měly sloužit jako lodě pro vyhledávání cílů a předat informace na nosiče střel. Je zajímavé, že na pozdějších křižnících třídy Kara tento systém není, ale je zde vidět volné místo odpovídající jeho radomům.
Pramen:
The Naval Institute Guide to World Naval Weapons Systems 1997-1998, Norman Friedman, Naval Institute Press, 1997, ISBN 1-55750-268-4