Bačík, Ján

Plukovník ve výslužbě Ján Bačík

Mládí

Narodil se 25.1.1917. Pochází z vesničky pod Tatrami - Parižovce v okr. Liptovský Mikuláš. Před 30 lety byla tato obec spolu s dalšími zatopena přehradní nádrží Liptovská Mara.


P. Bačík je typický horal, menší zavalitější postavy. Ani v devadesáti letech nepotřeboval při chůzi hůl. Začínal spolu s otcem jako bača u ovcí. V r. 1935 se stal členem Tatranské horské služby a pracoval jako průvodce. V roce 1938 a 1939 převáděl lidi z republiky do Polska. Když zjistil, že po něm jdou Němci, zůstal s poslední skupinou, kterou tvořili důstojníci z posádky v Liptovském Mikuláši, v Polsku a přihlásil se do Svobodovy čs. armády, dostal číslo 479.

Ve Francii

Když se rozhodovalo, kterým směrem se kdo vydá, Bačík se rozhodl pro západ a odjel lodí do Francie. Tam vstupuje se závazkem na 5 let služby (1939) do Cizinecké legie a slouží v alžírském El Aricho. Poté, co Francie vstupuje do války, jsou všichni Čechoslováci (i interbrigadisté ze Španělska dosud ve Francii věznění) shromážděni na jihu Francie a vytvářejí v Adge čs. jednotku, která bojuje spolu s Francouzi proti Němcům. Francouzi jsou ale mizerní vojáci a proti Němcům nemají šanci, a tak Bačík a další Češi prchají z jihofrancouzkého přístavu Sate přes Gibraltar do anglického Liverpoolu (rok 1940).

V Anglii

Zde v táboře Cholmondeley začíná výcvik čs. vojáků zaměřený na obranu Anglie proti invazí hrozícím Němcům. Bačík je vycvičen jako střelec z kulometu. Podává si žádost o přeložení k bombardovacímu letectvu (jako střelec z kulometu), ale není mu vyhověno. Místo toho je přeložen k výsadkářům a stává se členem skupiny Wolfram společně s Řezníčkem, Běrským, Matulou a Černotou, velí jim Josef Otisk. (Černota pocházel z Břeclavi, kde také má pamětní desku). Při závěrečném výcviku se ale Bačík těžce zraní a na jeho místo nastupuje Svoboda. Osud skupiny Wolfram je dostatečně zdokumentován a není třeba jej více rozvádět.


Bačík zůstává v Anglii a je po uzdravení přeřazen k tankistům, kde se posléze stává instruktorem.

U Dunkerque

Po otevření druhé fronty dostává čs. samostatná obrněná brigáda za úkol dobýt obklíčený přístav Dunkerque. Obléhací boje probíhají až do konce války (říjen 1944 - květen 1945). Bačík je velitelem tanku Cromwell - 1 četa - 1 rota - 2 prapor. Jeho tank nese jako vzpomínku na domov, nápis Kriváň.

Doma

Cesta domů pak vede přes Sušici a Klatovy, jeho jednotka sídlí ve vesnici Životice. Po válce absolvuje školu pro státní zaměstnance a chce se stát hajným, ale nechá se spolubojovníkem přemluvit ke službě u STB. Pracuje pak až do odchodu do důchodu jako vyšetřovatel. Jeho poválečná příslušnost k této složce je důvodem, že se o něm vlastně nic neví a není ani zván na oficiální akce České armády. Má hodnost podplukovníka a je nositelem spousty vyznamenání. Nejvíce si cení Čs. válečného kříže, medailí Za chrabrost a Za zásluhy.


Edit 4.2.2011: Dne 11.11.2010 byl Ján Bačík povýšen do hodnosti plukovníka.

Zdroj:
https://www.army.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/ceska-spolecnost-si-novodobych-valecnych-veteranu-vazi-stale-malo-49219/


Životopis sestaven z rozhovorů s panem Bačíkem.
Zpracoval Kos Vladimír via Dolin
Foto z archivu p. Bačíka

Ján Bačík spomína na Vianoce 1944 pri obliehaní Dunkerque. Momentálne žije v Třeboni.


Zdroj:
www.sme.sk
www.memoryofnations.eu