CZK - PRP-1 Kopáč (radiotechnický pátrač)

PRP-1 Kopáč

PRP=Přesný Radiotechnický Pátrač
Kopáč=Korelační pátrač

Tento československý pasivní pátrač byl vyvinut hlavně na základě patentů doc. ing. Vlastimila Pecha CSc., který jako první dokázal dovést techniku zjišťování cíle pomocí časoměrně hyperbolické metody, systému dnes označovaném anglicky TDOA (time difference of arrival - časový rozdíl příchodu/zachycení signálů), do takové dokonalosti, že bylo možné cíl sledovat přesně a zobrazit ho v reálném čase.

Jeho vývoj započal na základě potřeby vyrovnat se s nasazením amerických střel TM-61 Matador (také ozn. MGM-1 Matador) v SRN. Původně byla zkoumána možnost jejich rušení. Poté co V. Pech upozornil na nereálnost tohoto rušiče, započalo se s vývojem pátrače, který by byl schopný určit polohy řídících radiolokátorů. Paradoxem je, že vyvinutý pátrač byl nakonec platnější v jiných oblastech než v této.

Výzkumné práce začaly v březnu 1961 ve Výzkumném pracovišti protiradiotechnického boje na katedře Vojenské protiradiotechnické služby ve Vojenské akademii Antonína Zápotockého. Zkušební provoz prototypu pokračoval v létě 1961. Roku 1962-63 proběhly podnikové zkoušky prvního vyrobeného kusu.

Při nich se posádce při zkouškách zařízení poněkud neplánovaně podařilo zjistit polohu přísně tajné základny prvních protiletadlových raket na území tehdejší ČSSR. Ale podařilo se i zaměřit několik západních radarů PVO, včetně řídícího radiolokátoru střel Matador, což podpořilo jeho další vývoj.

V listopadu roku 1964 proběhly zkoušky dvojice souprav s již provedenými změnami na základě předchozího zkušebního provozu, a to v Krušných horách. Koncem roku byly přesunuty na hranice se SRN v Českém lese na stanovištích Havran a Velký Zvon. Do uživatelského provozu zde byly uvedeny 2. ledna 1965.

Systém umožňoval sledovat manuálně 6 cílů (tato hodnota je, vzhledem k systému vyhodnocování informací z pátrače, spíše teoretická). Pracoval v pásmech S,L a X.

Souprava se skládala ze středního a dvou bočních stanovišť (zaměřovací a vyhodnocovací stanoviště. Vyhodnocovací část byla ještě elektronková, první tranzistory se začaly používat až u následujícího typu KRTP-81 Ramona). Stanoviště byla spojena radioreléovými stanicemi MT-11 (původně užívané ČS televizí). Při zjištění cíle středním stanovištěm byla nahlášena frekvence cíle bočním stanovištím a podle zjišťovaných hodnot byla v operačním stanovišti ručně určována poloha cíle. Stanoviště byla provozována na vozidlech Praga V3S. 1 vozidlo pro každé boční stanoviště a 2 vozidla pro střední (střední stanice + vyhodnocovací stanoviště), dohromady 4 vozidla.

Byl používán do roku 1979 v počtu dvou výše uvedených souprav a jeho nástupcem se stal systém KRTP-81 Ramona, který byl plně automatizovaný. Následovaly systémy KRTP-86 Tamara a Věra.

V USA se pokoušeli vyvinout podobné systémy na základě informací z knihy předané příslušníkem z obsluhy systému PRP-1, který přeběhl roku 1968. Údajně byly podle těchto podkladů rozpracovány projekty AGTELIS (Automated Ground Transportable Emitter Location Identification System) a PLSS (Precision Location Strike System). Oba byly nakonec zrušeny.

Zdroje:
https://www.upce.cz/priloha/keez_clanek01 (Sdělovací technika č.: 10/2004)
https://www.iron-curtain.info
https://www.csla.cz
https://en.wikipedia.org
www.nasrestart.cz
www.lidovky.cz
Jří Hofman, Jan Bauer: Tajemství radiotechnického pátrače Tamara, Praha 2003, ISBN 80-86645-02-9