Main Menu
User Menu
Francouzská řadová loď z 18. století. Vlajková loď admirála Françoise Paula Brueyse d´Aigalliers v bitvě u Abú Kíru.


Byla výsledkem snah o jistou modernizaci námořního válčení koncem 18. století, neboť francouzské ministerstvo námořnictva tehdy přijalo nařízení, které mělo sjednotit tehdy používaná válečná plavidla. Byl to krok odvážný a revoluční, vždyť tehdy bylo zcela běžné, že v námořnictvech sloužila pestrá směsice lodí různých typů a velikostí, lišící se zejména počtem děl.


Smyslem tohoto opatření bylo, aby všechny řadové lodi bojující v linii, měly stejné vlastnosti. Tedy rychlost, manévrovací schopnost apod. To podstatně usnadňovalo vedení bojové činnosti, protože všechny lodi v linii se při manévrech chovaly stejně; nebylo třeba brát ohled na nejpomalejší plavidlo apod.


Proto tehdy byly stanoveny určité moduly charakteristické pro základní typy řadových lodí, přičemž nejdůležitější byly lodi se třemi dělovými palubami nesoucí 118 děl a lodi dvojpalubní se 74 – 80 děly.


Francouzské loděnice proto tehdy zahájily v podstatě sériovou výrobu – proporce byly přesně stanoveny a přísně se dbalo na jejich dodržování. Tím byl tedy vlastně položen základ budoucího dělení lodí do tříd. Nyní začala vznikat plavidla stejných tvarů, rozměrů, ponoru, výzbroje apod., tedy tzv. sesterské lodě.


L´Orient patřil do skupiny největších trojpalubních lodí stavěných ve Francii v letech 1788 – 1814. Stavba samotného L´Orientu byla zahájena roku 1790 v toulonském arzenálu a již o rok později byla loď spuštěna na vodu. Tehdy byla pojmenována Dauphin Royal (na počest malého prince později známého jako Ludvík XVII.), v roce 1795 byla přejmenována na Sans-Culotte a před Napoleonovým tažením do Egypta získala jméno L´Orient.


Šlo o mohutný trojstěžník se třemi dělovými palubami (tedy čtyřmi řadami děl v bocích, neboť horní nekrytá paluba se již mezi dělové paluby nepočítá). Délka trupu dosahovala 65,18 metru, šířka 16,24 m, ponor 8, 12 metru a výtlak 2700 tun. Údaje o posádce se liší, udává se 1010 – 1130 mužů.


Na spodní dělové palubě se nacházela baterie 32 šestatřicetiliberních děl. Na střední palubě bylo rozmístěno 34 čtyřiadvacetiliberních děl a na horní dělové palubě 34 dvanáctiliberních děl. To ještě nebylo vše, protože horní nekrytá paluba a nástavby nesly ještě 20 osmilibrových děl plus 4 šestatřicetiliberní karonády. Úhrnem tedy 120 děl (podle jiných údajů nesla horní paluba 18 osmiliberek, zato však 6 karonád).


L´Orient byl tehdy považován za nejsilnější a nejlepší válečnou loď světa. Anglické královské námořnictvo zajalo roku 1793 jinou loď této třídy, Commerce-de-Marseille, a ihned ji podrobilo zkouškám. Závěr komise Admirality byl velmi kladný, podle ní šlo o loď "výjimečně jemných linií, dobré plavidlo pro rozbouřené moře… Přes své rozměry pluje jako fregata, na moři se chová dobře. Málo lodí se s ní může srovnávat, je to pozoruhodná loď, velmi spolehlivá a pohodlná".
Loď byla sice zařazena do služby v Royal Navy, rychle se však ukázalo, že nikdo neví, co si s ní počít v praxi. Plavidlo se tak odlišovalo od všech lodí v aktivní službě, že Admiralita nakonec nechala Commerce-de-Marseille změnit roku 1796 na plovoucí dělostřeleckou baterii.


Potvrdil se tak názor jiných odborníků, kteří k těmto lodím byli výrazně kritičtější. Například Gabriel Snodgrass, jeden z předních anglických lodních konstruktérů, označoval francouzské stodvacetidělové lodi jako "směšná monstra".


Samotní Francouzi dávali přednost dvoupalubním lodím druhé třídy, protože byly rychlejší a lépe manévrovaly. Na druhou stranu palebná síla trojpalubních lodí byla ohromující.


L´Orient to prokázal v bitvě u Abú Kíru (1. 9. 1798) , kde vyřadil z boje anglickou řadovou loď se 74 děly, avšak nakonec podlehl přesile. To dalo za pravdu pověrčivým námořníkům, kteří byli přesvědčeni, že loď pronásleduje smůla.


Když totiž L´Orient 19. 5. 1798 vyplouval jako vlajková loď admirála Bruyese na expedici do Egypta, byl tak přetížený, že se kýlem dotkl dna rejdy. To se považovalo za špatné znamení. L´Orient nicméně úspěšně přestál plavbu přes Středozemní moře a na jeho palubě se dokonce nacházel sám Napoleon Bonaparte.


Po vylodění Francouzů v Egyptě se jejich válečné lodi uchýlily do zálivu Abú Kír nedaleko Alexandrie, kde je zaskočila flotila vedená admirálem Nelsonem. L´Orient byl umístěn uprostřed francouzské formace a bojoval proti třem anglickým lodím. Jednu vyřadil z boje, pak však začal hořet a nakonec byl zničen explozí.


Její sílu potvrdil podmořský archeologický průzkum zahájený roku 1984. Trosky lodi byly objeveny sedm kilometrů od břehu a v hloubce devíti metrů. Byly rozmetány v okruhu 300 metrů. Vrak byl identifikován podle 12 metrů vysokého, mědí pobitého kormidla s napsaným starým jménem Dauphin Royal. Podle tohoto průzkumu se však zdá, že k explozi došlo nejen na zádi, kde byla prachárna, ale i na přídi, což je zajímavé a nečekané.



Technické údaje:


Výtlak: 2 700 tun
Délka: 65, 18 m
Šířka: 16, 24 m
Ponor: 8, 12 m
Plocha oplachtění: 3 265 m2
Posádka: 1010 –1130 mužů
Výzbroj: 120 děl


Zdroje:
en.wikipedia.org
https://www.austerlitz.org/cz/clanek/599
URL CZ: https://www.valka.cz/L-Orient-t63002#224979Verze : 0
URL EN: https://www.armedconflicts.com/L-Orient-t63002#224979Version : 0
MOD