Nejvýznamnější funkce: (maximálně tři) Most Important Appointments: (up to three)
- velitel námořní-letecké základny v Terstu v První světové válce
- Comander navy-air base in Trieste in First World War
Jiné významné skutečnosti: (maximálně tři) Other Notable Facts: (up to three)
- nejúspěšnější Rakousko-Uherský námořní letec v První světové válce s 9 sestřelenými letadly a balony, dalších 11 má nepotvrzených - držiteľ Rytierského kríža Vojenského rádu Márie Terézie
- Austria-Hungary's most successful naval aviator in First World War, with 9 victories aircraft and balloons and the other 11 is unconfirmed - Recipient of Knights' Cross of Military Maria Theresa Order.
Související články: Related Articles:
Zdroje: Sources:
CHANT, Christopher: Austro-Hungarian Aces of World War 1, Osprey Publishing 2002, ISBN 1-84176-376-4 Museum Collins Barracks, Ireland, Dublin en.wikipedia.org
DD.MM.1914-DD.MM.RRRR SMS Zrínyi DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR námořní základna Pula (testovací pilot a instruktor) DD.MM.RRRR-DD.MM.1918 námořní základna Pula (velitel)
DD.MM.1914-DD.MM.RRRR SMS Zrínyi DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR navy base Pula (test pilot and instructor) DD.MM.RRRR-DD.MM.1918 navy base Pula (commander)
Linienschiffsleutnant Gottfried Freiherr von Banfield
* 06. 02. 1890, Castel Nuovo + 23. 09. 1986, Terst
- Rakousko-uherské námořní stíhací eso s 9 sestřely a 11 nepotvrzenými sestřely. - Pilot K. u. K. Seefliegerkorps - Nejúspěšnější rakousko-uherský námořní letec v první světové válce, přezdívalo se mu "Orel Terstu".
Gottfried von Banfield se narodil v roce 1890 v Castel Nuovo v tehdejší Boce Kotorské. Jeho rodina pocházela z Irska, matka byla dcerou barona z Mumb Mühlheimu. Absolvoval vojenskou školu v St. Pölten a v 15 letech začíná studovat námořní akademii v Fiume (dnes Rijeka). Dne 17. června 1909 úspěšně složil důstojnické zkoušky. V roce 1912 je povýšen na Fregattenleutnant. V létě stejného roku absolvoval pilotní výcvik v letecké škole ve Wiener Neustadt a obdržel leteckou licenci, stejně jako jeho starší bratr, který se již stal známým letcem. Na podzim s několika piloty z rakousko-uherského námořnictva byl vybrán do pilotní školy při firmě Donnet-Leveque ve Francii. Zde jako učitel létání sloužil námořní poručík Jean-Louis Conneau, který vyhrál mnoho leteckých závodů pod pseudonymem Beaumont. Poté na námořní základně Pola, na ostrově Svatá Kateřina byl přeškolen na hydroplány. Po nouzovém přistání v roce 1913 měl zlomenou pravou nohu. Do služby se vrací až začátkem 1. světové války.
Na začátku první světové války byl přidělen na bitevní loď SMS Zrínyi, aby pilotoval dvoumístný hydroplán Lohner E.21. Zúčastnil se první letecké akce proti Černé hoře. V následujícím období působil jako testovací pilot a instruktor na letišti námořní základny Pula na ostrově Svatá Kateřina. Po vstupu Italů do války byla vybudována námořní letecká základna pro hydroplány nedaleko Terstu. Tato námořní letecká základna byla pojmenována po svém veliteli Banfieldova základna a tak to bylo ponecháno až do konce války.
Svůj první letecký souboj vyhrál v měsíci červnu 1915, kdy sestřelil italský balon. Byl raněn v leteckém souboji v roce 1918.
Celkem sestřelil 9 letadel a balonů, dalších 11 má nepotvrzených (některé zdroje uvádí 15). Provedl více jak 400 bojových vzletů. Řadí se k nejúspěšnějším rakousko-uherským leteckým stíhací esům. Je nejlepší rakousko-uherský námořní letec. Za své válečné zásluhy mu byl udělen dne 17. srpna 1917 Vojenský Rytířský řád Marie Terezie. Byl i posledním žijícím rytířem tohoto řádu.
Po první světové válce připadlo město Terst Itálii. Gottfried von Banfield byl zde nějakou dobu vězněn. V roce 1920 emigroval do Anglie i s manželkou komtesou Marií Tripcovich z Terstu, kde získali britské občanství.
V roce 1922 se jim narodil syn Raphael Douglas, známější je jako skladatel pod jménem Raffaello de Banfield Tripcovich. V roce 1926 získal von Banfield italské občanství a vrátil se do Terstu, aby se stal ředitelem Diodato Tripcovich a společnosti Terst-Company, zabývající se námořní dopravou, kterou převzal od svého tchána. Stal se významným představitelem města Terst. Je nazýván "Náš Baron - El nostro Barone". V roce 1977 mu Francie uděluje Řád Čestné legie. Orel Terstu zemřel v Terstu v roce 1986, ve věku 96 let.
Poznámky: 1. Pozorovatel Seekdt H Strobl 2. Ve spolupráci s Godwin Brumowski 3. Ve spolupráci s Seekdt Franz Pichl & Ferrucio Maria Vio (A-46) 4. Ve spolupráci s Franz Puchl (A-24)
Zdroje: www.theaerodrome.com Christopher Chant, Austro-Hungarian Aces of World War 1, Osprey Publishing 2002, ISBN 1-84176-376-4
Dovolím si vložit obrázek tohoto statečného pilota v tak zvané bílé uniformě. Není to sice moc kvalitní fotografie, ale na druhou stranu tyto obrázky v tak zvané bílé uniformě jsou vzácné. Na uniformě se pěkně vyjímá Železný kříž I. třídy 1914. Na hrudi má řádovou sponu. I zde je zajímavé, že obsahuje jen to nejlepší a nejvzácnější z řádu , které obdržel. Obrázek je před udělením MMTO.
Hydroavion Lohner L 16, Terst, léto 1916. Jde o osobní stroj Linienschiffsleutnanta (kapitán) Gottfrieda Freiher von Banfield, nejúspěšnějšího rakousko-uherského námořního letce. L 16 byl speciálně pro Banfielda přestavěn firmou Albatros na jednomístný stíhací obranný člun "Abwehrflugzeuge". Letoun byl vybaven motorem Hiero o výkonu 140 ks a pevným vzduchem chlazeným kulometem Schwarzlose s perforovaným pláštěm původně vodního chladiče. Šlo o nejúspěšnější Banfieldův stroj - dosáhl na něm 6 potvrzených a 3 nepotvrzených sestřelů. Letoun létal v barvě materiálu s výjimkou červeno-bílých-červených pruhů na křídlech a ocasních plochách. Na křídlech výsostné označení typu "B", bez černých lemů a a bílých podkladových čtverců, v 6 pozicích (horní křídlo z obou stran, spodní pouze zespodu). Erb na SOP je zlatě lemovaný a stínovaný. Kříž na přídi se při bočním pohledu jeví jako asymetrický; je dokonale souměrný při čelním pohledu.
Rakousko-uherské námořnictvo disponovalo celkem šesti Fokkery E.III (čísel A4-A9). S tímto A6 byl vyfotografován G. Banfield, když přilétl na návštěvu k Flik 42. Stroj je kamuflován světle šedozelenou barvou (Methuen 30 C8).
Hydroavion Oeffag type H, námořní základna Terst, léto 1917. Na letounu létal nejúspěšnější rakousko-uherský námořní pilot Gottfried von Banfield, který na něm dosáhl 1 potvrzeného a 4 nepotvrzených sestřelů. Letoun létal původně v barvě materiálu, avšak později byl na Banfiledův rozkaz opatřen modrým nátěrem (barva Methuen 23C7), takže stroj byl pak znám jako "Blaue Vogel". Příčné červeno-bílo-červené pruhy nesla pouze směrovka a výškovka. Původně černé označení A 11 bylo přetřeno bílou barvou. Na křídlech byly železné kříže typu "B" s tenkým černým lemem bez bílého podkladu rozmístěné v šesti pozicích (na horním křídle z obou stran, na spodním křídle pouze zespodu).
Hansa-Brandenburg CC A.24, námořní základna Terst, léto 1917. Tento letoun používal mezi květnem a červencem 1917 Gottfried von Banfield, nejúspěšnější rakousko-uherský námořní pilot. Banfield na něm dosáhl jednoho nepotvrzeného sestřelu. Letoun byl poháněn motorem Hiero o výkonu 200 ks a byl vyzbrojen vzduchem chlazeným kulometem Schwarzlose s perforovaným pláštěm vodního chladiče. Stroj létal v barvě materiálu, pouze VOP a SOP byly opatřeny červeno-bílo-červenými příčnými pruhy. Železné kříže v bílých čtvercích se nacházely na horním křídle shora, spodním křídle zespodu a na bocích trupu.
Bílá / White
Dřevo / Wood
Plátno / Fabric
Červená / Red
Kov, stříbrná / Metalic, silver
Šedozelená / Grey-green
Modrá / Blue
