CZK - H 9 (105mm polní houfnice)

Polní houfnice H 9 ráže 105mm


Po druhé světové válce se Škoda Plzeň pustila do vývoje nové polní houfnice pod označením "H 9". Jedná se o pokračování vývojové ředy H, houfnice byla konstruovaná pro odpruženou dvouramenou lafetu, která umožnila náměr - 5°až +70° a odměr 60°. Z počátku byla vybavena bubínkovým zaměřevačem pro palebné úkony přímé podpory a optickým zaměřovačem pro střelbu na obrněné cíle. Zvláštností bylo, že dělo bylo stále konstruováno pro moto i hipo trakci.

Hlaveň byla tvořena monoblokem s úsťňovou brzdou, brzdovratné zařízení je z kapalinové brzdy a vzduchového vratníku a zpruhového vyvažovače. Závěr klínový horizontální vybavený poloautomatikou. Podnikové zkoušky probíhaly na přelomu let 1948-1949. Dosažený výkon houfnice: hmotnost střely 14,1 kg o úsťové rychlosti 550m/s o dostřelu 12 600 m. Prototyp děla se dostal do předsériové výroby, ale rozhodnutím o unifikaci byl celý projekt v roce 1950 smeten ze stolu.



Ráže: 105 mm
Délka hlavně: 2 350 mm (L/24,1)
Počáteční úsťňová rychlost: 540 m/s
Dostřel: 12 200m
Hmotnost střely: 14,1 kg
Náměr: - 5° do +70°
Odměr: 60°
Hmotnost v palebném postavení: 1 700 kg
Hmotnost v pochodové poloze: 2 100 kg

Zdroj: Archiv autora

105 mm houfnice H9
(po druhé světové válce se v naší armádě přešlo na značení ráže děla v mm) byla vyvíjena bez ohledu na Košický vládní program a tedy v ráži dalo by se říci "západní" a proto vývoj této zbraně skončil vyrobením a vyzkoušením prototypu v roce 1950.


Hlaveň pozůstává z cylindrického monobloku, který je spojen šroubovou objímkou se zadkem hlavně a našroubované úsťové brzdy.


Má torzními tyčemi odpruženou nápravu. Toto pérování se roztažením lafetových ramen v palebném postavení vyloučí. Při střelbě měla houfnice stát na kruhové podpěře čímž se vyloučil i vliv pérování pneumatik při výstřelu.


BVZ (brzdovratné zařízení) je uloženo v kolébce. Kapalinová brzda umožňuje tři délky zákluzu (v závislosti na náměru)a má také vyrovnávač tepelných objemových změn brzdící kapaliny a vzduchového vratníku. Po stranách kolébky za lafetovým štítem jsou dva zpruhové vyvažovače.


Miřidla sestávají z nezávislého bubínkového zaměřovače s panoramatickým dalekohledem a optického hledí pro přímou střelbu.


Střelivo je dělené. Předpokládalo se použití nárazového granátu se zapalovačem (účinek okamžitý nebo se zpožděním) časovací granát s dvojitým zapalovačem, dýmový a průpalný granát se zapalovačem s okamžitým účinkem.


TTD (jen oprava páru překlepů):
maximální dostřel: 12 500 m
délka hlavně: 24,1/2530 ráží/mm
maximální počáteční rychlost: 560 m.s-1
hmotnost v palpostu: 1650 kg
hmotnost v pochodové poloze:
- 1700 kg (motorizovaná bez kolesny)
- 2200 kg (hipotrakční s kolesnou)


Prototyp této houfnice byl vystaven dlouhá léta v tzv. dělostřeleckém přístěnku Schwarzenberského paláce. Poté co byl přístěnek předán Správě Pražského hradu se dělostřelecká sbírka přestěhovala na nádvoří Invalidovny. V současnosti je vystaven ve VTM v Lešanech, tak trochu zastrčený pod jedním esem i se svým horským kouskem D10.


Zdroj
Osobní poznámky z dob mého působení ve VHÚ Žižkov.