421. letka [1940-1941]

No. 421 Flight
421. letka


Kódový znak: L-Z


Výzbroj
08.10.1940-12.10.1941 Spitfire Mk.IIA
12.10.1940-06.11.1940 Hurricane Mk.IIA
06.11.1940-11.01.1941 Spitfire Mk.IIA


Historie
Letka vznikla 8. října 1940 na letišti Gravesend z části 66. perutě. Letka byla vyzbrojena šesti stíhačkami Spitfire Mk.IIA, které pocházely ze stavu mateřské peruti. Nechaly si i původní kódová písmena na trupu, mezi L a Z ale přibyla pomlčka. Nový kód tedy byl L-Z. Letce velel F/Lt C. P. Green, který měl k dispozici devět pilotů.


Hlavní náplní letky byly operace typu Jim Crow. Při nich dvojice stíhačů hlídkovala nad Kanálem a hlásila pohyby, počty a směr nepřátelských letadel, případně sledovala nepřátelskou námořní plavbu. Se snižující se leteckou aktivitou Luftwaffe se sledování německých lodí stalo hlavní náplní těchto letů. Při nich piloti často naráželi nejen na průzkumníky Luftwaffe, ale i na německé stíhače. Již první den své existence provedla letka dvě tyto hlídky.


Do kontaktu s nepřítelem se ale letka dostala až desátého a hned utrpěla první ztrátu. Nejprve musel Sgt Lee po boji s německými stodevítkami nouzově přistát, Sgt C. Ayling během odpoledního letu již tolik štěstí neměl a v troskách Spitfiru P7303 našel smrt.


O dva dny později došlo k přezbrojené letky na zbrusu nové Hurricany Mk.IIA. 421. letka se tak stala první jednotkou, která dostala nový typ této stíhačky do výzbroje. Několik Spitfirů si ale letka podržela a piloti jim dávali před Hurricany přednost.
Téhož dne byl Messerschmitty, pravděpodobně od JG 52, sestřelen ve Spitfiru P7441 F/Lt Green, ale naštěstí se mu podařilo svou hořící stíhačku opustit na padáku.


První vítězství letka získala 15. října, když Sgt Lee sestřelil jeden Bf 109, následně byl ale sám zasažen a musel nouzově přistát. Druhý pilot měl později toho dne technickou závadu a provedl taktéž nouzové přistání.


Na konci října se letka přesunula na letiště West Malling a 6. listopadu se stěhovala do Biggin Hillu, kde byla, k velké radosti pilotů, opět vyzbrojena Spitfiry. O šest dní později se stěhovala znovu, tentokrát na letiště Hawkinge. Během přesunu narazil Sgt D. A. S. McKay na osamělý Do 17 Z-3 (W.Nr.2894, 5K+FN) od 5./KG 3 a u Folkestone ho sestřelil. Celá osádka B. Büttkereho přišla o život.


Různé průzkumné a pátrací letouny se pak stávaly častými oběťmi pilotů letky. Například 26. listopadu získal své první vítězství u letky F/O J. J. O´Meara, když nad Kanálem sestřelil plovákový He 59 (W.Nr.539, N0+FT) od Seenotflugkommando 3. Celá osádka Ofw. Hermanna Behnkeho, která pátrala po sestřelených letcích, přišla o život.


Následující den se karty obrátily a letka přišla o Spitfire P7499, který se stal obětí Lt. Gustava Spricka od II./JG 26. Pilot Spitfiru P/O K. W. Lawrence byl zraněn a k letce už se nevrátil. Ještě téhož dne se dvojice pilotů F/O Baker - Sgt McKay připletla do bitvy s formací německých stíhaček a získala tři sestřely.


V prosinci se začaly objevovat první signály, že letka bude rozšířena na standardní peruť. Očekávalo se totiž, že na jaře 1941 spustí Luftwaffe opět svou leteckou ofenzívu proti Británii a protože se letka osvědčila, měla operovat s větším počtem letounů.


Prosinec začal pro piloty letky úspěšně, když hned prvního F/O P. Hartas sestřelil nad Kanálem stíhací Bf 109 E (W.Nr.0885, „žlutá 9“) od 6./JG 53, jehož pilot Ofw. Bernard Seufert zahynul, a to i přes fakt, že Hartasův Spitfire P7498 byl předtím poškozen palbou jiné stodevítky.


Poslední měsíc roku 1940 se pro piloty stal celkově úspěšným. Například pátého narazila dvojice F/Lt Green – F/O O´Meara na dvě stodevítky, které atakovaly britské plavidlo. Britové na ně zaútočili a v tu chvíli se objevilo šest dalších Messerschmittů. Britové si však vedli dobře a nahlásili 1-1-1 vítězství. Jejich obětí se pravděpodobně stal Oblt. Heinz Vogeler, velitel 4./LG 2, který se na svém Messerschmittu Bf 109 E-4 (W.Nr.5563, „bílé C“) nevrátil z akce, druhý letoun téže jednotky utrpěl 75% poškození. Osmnáctého pak získala pro letku poslední jisté vítězství dvojice P/O Hartas – Sgt Forrest, kteří sice hlásili sestřel bombardovacího Do 17, jejich obětí ale byl průzkumný Bf 110 C (W.Nr.2287) od 3.(F)/11, který nouzově přistál u Calais s 35% poškozením.


Letka také začala provádět průzkumné lety nad francouzským pobřežím a to většinou jen jedním letounem. Dvacátého pak došlo u perutě k slavnostní události, když F/Lt B. Drake obdržel DFC a Sgt McKay DFM. Jednalo se o první vyznamenání u letky a při následné oslavě vůbec nevadilo, že piloti získali svá vyznamenání za úspěchy dosažené před jejich příchodem k letce.


Poslední den roku 1940 přišla letka o jednoho z původních členů, když Sgt M. A. Lee havaroval ve špatném počasí.


Rok 1941 začal tak, jak ten předchozí skončil, tedy špatným počasím. Piloti tak byli poprvé, a vlastně i naposled, úspěšní až 7. ledna, když F/Lt Drake poškodil nejprve jeden Ju 88 společně s O´Mearou a druhý poté samostatně.


Poslední bojový let uskutečnili piloti letky 11. ledna. Toho dne provedla RAF svůj první větší denní útok na cíle ve Francii. Cílem operace Circus No.1 bylo letiště Foret de Guines, němečtí stíhači se však ukázali jen na skok a k očekávané velké bitvě nedošlo. Dvojice pilotů 421. letky pak zjišťovala výsledek útoku.


Následující den se letka transformovala v 91. peruť a přestala tak existovat. Během své tříměsíční existence si její piloti připsali 11+2-4-13 vítězství, za což zaplatili ztrátou pěti letounů a dvou pilotů. Několik dalších letců utrpělo různě vážná zranění a několik Spitfirů bylo poškozeno.


Prameny:
Shores C., Williams C.: Aces High, Grub Street, London, 1994
Hall P.: No 91 „Nigeria“ Squadron, Osprey pub., Oxford, 2001
Foreman J.: Battle of Brittanin – The forgotten months, Air Reasearch Pub., New Malden, 1988
Foreman J.: Fighter Comand war diaries, part 2, Air Research Publication, Walton-on-Thames, 1998
Franks N.: RAF Fighter Command losses, volume 1, Midland Pub., Leicester, 2000
http://www.rafweb.org/Sqn091-95.htm