Vašátko se stal dvakrát stíhacím esem: poprvé v bitvě o Francii a podruhé v RAF. Z československých stíhacích es pouze Karel Kuttelwascher a Josef František sestřelili více letadel než Vašátko. Jako Wing Commander byl Vašátko jedním z nejvyšších československých důstojníků RAF ve frontové službě. V den své smrti byl Vašátko právě vyznamenán DFC. Generální inspektor československého letectva Karel Janoušek označil Vašátkovu smrt za "nejkrutější ránu pro celé naše letectvo".
W/Cdr Alois Vašátko, DFC byl pro svůj přístup k práci a životu přezdíván už od svého působení u prvorepublikového dělostřelectva „Ámos“.
A. Vašátko se narodil v Čelákovicích u Prahy 25. srpna 1908. Roku 1927 odmaturoval s vyznamenáním na Učitelském ústavu v Hradci Králové. Po složení maturity nastoupil na místo učitele v Litoměřicích.
Dne 1.10. 1928 nastupuje vojenskou prezenční službu u 3. roty 22. pěšího pluku v Jičíně. Později vystřídal tyto útvary: 8. baterii 3. dělostřeleckého pluku v Litoměřicích, 2. baterii 52. dělostřeleckého pluku v Josefově.
Po ukončení prezenční služby se rozhoduje pro kariéru vojáka z povolání. V období 1929-1931 studuje Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě, z níž je vyřazen v hodnosti poručíka dělostřelectva. Při vyřazení zaujímá 6. místo v hodnocení ročníku. Poté slouží u 54. dělostřeleckého pluku v Bratislavě, kam se vrací po absolvování aplikačního kursu v Olomouci (1932). Koncem roku 1935 je ustanoven na funkci velitele 2. baterie 7. dělostřeleckého pluku v Olomouci už v hodnosti nadporučíka.
24.10. 1935 nastupuje do kursu leteckých pozorovatelů zbraní v Prostějově při tamním VLU. Jeho prvním leteckým útvarem se stal 2. letecký pluk v Olomouci. V roce 1937 nastupuje pilotní výcvik, který o rok později úspěšně ukončuje. Ještě v roce 1938 se stává velitelem 14. pozorovací letky, kde létá na čs. dvouplošníku Letov Š-328.
Npor. Alois Vašátko se nikdy nesmířil s kapitulací po Mnichovu 1938 a tak jej 15. březen 1939 donutil k emigraci z protektorátu Čechy a Morava. Začátkem července 1939 odchází přes Beskydy do Polska. Jeho služby jsou však polským letectvem odmítnuty a A. Vašátko odplouvá, spolu s dalšími čs. letci, dne 28.7. 1939 z Gdyňského přístavu na palubě lodi "Chrobry" do Francie. Po vypuknutí války je zařazen mezi stíhače a začal se v Chartres přeškolovat na francouzské stroje.
Právě jeho působení ve francouzské kampani ho řadí mezi naše letecká esa. Dnem 11.5. 1940 je přidělen ke GC I/5, tedy k 1. letce 5. stíhací skupiny (slavná Les Cigognes), kde mimo jiné příslušníky čs. letectva potkává Sgt. Františka Peřinu, který byl v té době naším nejúspěšnějším stíhačem. Velitelem skupiny byl Cdt J. Murtin a 1. escadrille velel Cne J. Accart. GC I/5 tehdy operovala z polního letiště Suippes a létala na amerických stíhačkách Curtiss Hawk H-75C.1. Na svůj první bojový let startuje A. Vašátko již 14.5. 1940. Během tohoto úkolu, doprovod průzkumného Potezu 63 nad oblast Sedan, A. Vašátko získal svůj první sestřel Bf – 109 ve spolupráci. Ještě téhož dne je jednotka stažena na letiště u St. Dizieru. A. Vašátko v následujících dnech nalétal celkem 52 operačních hodin a byly mu přiznány 3 samostatné sestřely, 9 sestřelů ve spolupráci a 2 pravděpodobné sestřely ve spolupráci. Což z něj udělalo nejúspěšnějšího Čecha ve francouzské kampani a zároveň se stal pátým nejúspěšnějším celého francouzského letectva.
Dne 20.6. 1940 zbytky GC I/5 přeletem na základnu Alžír-Maison Blanche opouští poraženou Francii. V Africe je GC I/5 dislokována na St. Denis du Sig u Oranu, tam byli čs. příslušníci 5.7. 1940 uvolněni z jejích řad. Přes přístav Casablanka se lodí "Royal Scotsman" dopravili do britského Gibraltaru, odtud pokračovali na lodi "David Livingstone" k Anglii, kde se vylodili 4.8. 1940 v přístavu Cardiff. Do královského vojenského letectva byl A. Vašátko přijat v nejnižší důstojnické hodnosti RAF Pilot Officer. Už 5.9. 1940 vstupuje na základně Duxford do právě vznikající druhé čs. stíhací perutě RAF - 312. squadrony. 26.9. 1940, po uznání za bojovou jednotku, je 312. peruť přesunuta na letiště Speke, 10 km jihovýchodně od Liverpoolu, kde na svých Hurricane Mk.I plní úkoly vzdušné obrany tohoto důležitého námořního přístavu. Již 8.10. 1940 je P/O A. Vašátkovi přiznána 1/3 sestřeleného Ju 88, tento sestřel byl zároveň prvním úspěchem 312. squadrony. V polovině listopadu 1940 se, už v hodnosti Flight Lieutenant, stává velitelem letky B 312. perutě. V čele této jednotky operuje ze základen Speke, Penrhos a Jurby. Po přezbrojení na Hurricany Mk.IIB a zařazení 312. squadrony do kenleyského wingu (složenému ze squadron č.1, 258, a 312), jemuž velel W/Cdr John Peel, DSO, DFC se A. Vašátko zúčastňuje letecké ofenzívy RAF proti okupované Evropě. Jedná se většinou o doprovod bombardovacích Blenheimů a Stirlingů, nad různé cíle při pobřeží Francie a Belgie. Počátkem června (5.6. 1941) byl A. Vašátko povýšen do hodnosti Squadron Leader a zároveň převzal velení nad 312. čs. perutí. Dne 9.7. 1941 si při doprovodu bombardérů nad Francii připsal další úspěchy a to jeden Bf–109 jako pravděpodobný sestřel a jeden Bf–109 jako poškozený. V polovině srpna 1941 byla „třistadvanácka“ poslána na odpočinek a zároveň k přezbrojení na Supermarine Spitfire Mk. VB, na základnu Ayru ve Skotsku. Počátkem roku 1942 byla 312. squadrona přesunuta do jižního Wallesu. V tuto dobu se už pomalu začal uskutečňovat jeden z plánů, kterým se Alois Vašátko zabýval už od léta 1941, a to vznik 1. čs. stíhacího wingu. Podílel se hlavní měrou na vypracování návrhu, jenž byl předložen inspektorátu čs. letectva, který tento materiál schválil a postoupil britským úřadům. I toto je jeden z důvodů proč je 1.5. 1942 povýšen do hodnosti Wing Conmander a zároveň se stává velitelem Exeter (Czechoslovak) Wingu. Wing je po vyzbrojení a doplnění zapojen do stále sílící ofenzívy proti obsazené Evropě. V tomto období zaznamenal další sestřely a to 3.6. 1942 Fw – 190 pravděpodobně a 23.6. 1942 Fw – 190 jistě. Bohužel 23.6. 1942 se W/Cdr A. Vašátko z letu nevrátil.
V podvečerních hodinách se wing vracel z doprovodu Bostonů při náletu na Morlaix a u britského pobřeží byl dostižen nepřátelskými stíhači. A. Vašátko dal 312. peruti rozkaz k čelnímu protiútoku. Jeho Spitfire (BM592) se při začátku souboje srazil s útočícím Fw 190 A-3 (v.č.0330) podporučíka Wilhelma Reuschlinga z 7/JG2. V nekontrolovaném pádu za stálé střelby ze všech zbraní se jeho těžce poškozený letoun, který téměř okamžitě přišel o kabinu a část křídla, zřítil do vod Lamanšského průlivu. Jen vysoký sloup vody, označil místo dopadu prvního velitele československého stíhacího wingu. Bylo to asi 10 km jižně od Start Pointu. Jeho tělo moře nikdy nevydalo.
Jméno W/Cdr Aloise Vašátka je zapsáno na 64. panelu „Kamenné knihy“ v památníku v Runnymede, spolu s dalšími piloty RAF, jejichž hroby nejsou známy.
Řády a vyznamenání : 3 x Čs. Válečný kříž 2 x Čs. medaile Za chrabrost Čs. medaile Za zásluhy I. st. Légion d'Honneur (Chevalier) Croix de Guerre se sedmi palmami, dvěma stříbrnými a jednou zlatou hvězdou. DFC Dne 8.3. 1992 byl in memorian povýšen do hodnosti generálmajora.
Prameny: František Fajtl : Vzpomínky na padlé kamarády František Louncký : Mnozí nedoletěli článek na www.letadla.cz
Další článek o této osobě naleznete i na valce.cz, a to zde. kapa
Dobrý článek, sám jsem dříve životopis Aloise Vašátka zpracovával. Málokdo však již ví, že jeho strýc - Karel Vašátko, byl hrdina čs.legií v Rusku. Byl jeden z prvních příslušníků čs. legie v Rusku, ještě v rámci tzv. České družiny, jako starodružiník. Vyznamenal se v řadě bitev. Byl jedním z nejvyznamenávanějších vojáků čs. legie. Zemřel na následky těžkého válečného zranění hlavy.
K uvedeným pramenům jen malinký doplněk - "Mnozí nedoletěli" napsal myslím F.Loucký (sám byl rovněž čs. zahraničním pilotem). To jen proto, aby když to někdo bude hledat v knihovnách, to našel.
Držím palce k další práci o dalších, kteří nedoletěli!
Willi Reuschling, pilot se čtyřmi sestřely na kontě (Tou čtvrtou byl právě Ámosův Spitfire) neměl hodnost popdoručíka .) Mimochodem pro info, u Němců hodnost podporučík není a Reuschling v ten den srážky měl hodnost Unteroffizier (Uffz.) tedy hodnost desátníka. Po srážce se mu podařilo vyskočit a byl vyloven záchranou britskou službou (ASR) a padl do britského zajetí.
To dav: Obdržel ji jako velitel 312 (Czechoslovak) sq. .) Tuším, že to máte od Jiřího Rajlicha v knize Esa na obloze. Je to staré info .) Rajlich tu chybu opravil .) Je to do nedávna překvapivě nové info .) Taky jsem předtím věděl, 23.6.1942 Tvrdí to taktéž Rajlich v knize křídla hrdého Albionu 1942.
Ta toto je celkem zavádějicí, proto že to zmiňuje pouze jeden autor , ale soudit to nechci a nebudu. Překvapivé je že počty všech vyznamenání sedí a tady to trochu nehraje, krom toho nevím kritéria k udělení DFC ale těch 1 1/3 nebo kolik to v té době bylo jeho konto nad Anglií, je asi dost nedostačující. Opravdu nevím a soudit nechci.
Co se týče jeho sestřelů v Anglii tak jeden jistý (Fw 190 Uffz. Williho Reuschlinga ze 7./JG 2), dva ve spolupráci, dva pravděpodobný a jeden poškozený.
Ono k těm sestřelům ve spolupráci - v jedné (nebo možná více) knize jsem četl, že frantíci měli ve zvyku dorážet hlavně ty nepřátelské letouny, které to měly "za pár" takže si pak i oni připsali sestřel. Tím pádem měli Vašátko či Peřina, ale třeba i mnozí další mnoho polovičních sestřelů - tedy podle anglických norem, ovšem francouzi uznávali letadla sestřelená ve spolupráci každému pilotovi zvlášť. Na jedné straně to bylo spravedlivé - protože většinou nikdo nemohl vědět kdo na tom sestřelu měl hlavní podíl, ale na druhou stranu v tom byl asi velký binec.
k té kresbě Vášátkova oletadla, viděl jsem jich několik a v naprosté většíně má jeho letoun vlajěčku s bílým čápem přímo pod kabinou a ne tak daleko. také rozložení jednotlívých barev se liší skoro na každém obrázku, který jsem viděl. oni to asi mechanici nastříkali jak chtěli, protože jsem ještě neviděl na fotkách 2 curtise, který by měly stejné rozvržení barevných polí.
Tvrdí to taktéž Rajlich v knize křídla hrdého Albionu 1942. 
Tvrdí to taktéž Rajlich v knize křídla hrdého Albionu 1942.