Löwenhardt, Erich

Erich Löwenhardt

Byl třetím nejúspěšnějším pilotem císařského letectva, ale na rozdíl od ostatních velkých pilotů je toho o něm málo známo. Nedochovaly se žádné vzpomínky, dopisy či deníky. Neposkytl rozhovor žádnému novináři a nebyla o něm napsána žádná životopisná kniha. V porovnání s Richthofenem nebo Udetem existuje pramálo jeho fotek a fotek jeho letadel ještě míň.

Narodil v rodině lékaře. Vybral si vojenskou kariéru a vstoupil do kadetní školy v Berlíně Lichterfelde. Odtud byl poslán k 141. pěšímu pluku. Na začátku 1. světové války byla tato jednotka převelena na východní frontu.

Už 2. října 1914 byl Löwenhardt povýšen do hodnosti poručíka. Koncem října byl těžce zraněn a až do ledna 1915 byl v nemocnici. Poté se znovu vrátil na frontu. V Karpatech zachránil Löwenhardt pět zraněných německých vojáků, za což obdržel Železný kříž 2. třídy.

Löwenhardt byl přidělen k Deutsche Alpenkorps a poté v říjnu 1915 na vlastní žádost k letectvu. Po absolvování výcviku a počátečním létání ve funkci pozorovatele získal začátkem roku 1916 pilotní osvědčení a byl převelen k Fliegerabteilung u dělostřelectva. V březnu 1917 byl přeložen k Jasta 10, patřící k Richthofenově stíhací eskadře.

18. října 1917 sestřelil na svém Pfalzu D.III za německými zákopy Bristol F.2B (pilot poručík B. B. Perry a pozorovatel poručík Bartlett) od 22. perutě RFC, posádce se podařilo přistát, ale kvůli výstražným výstřelům ostatních pilotů Jasty 10 se jim nepodařilo zapálit stroj (stejná taktika se používala na obou stranách, kdy v případě nouzového přistání za nepřátelskými liniemi, bylo povinností letců zapálit svůj stroj, aby nemohl padnout do rukou nepřítele). Poručík Perry si poznamenal své setkání s poručíkem Löwenhardtem, pro něhož byl Perryho letoun sestřel č. 7.

Oba letci byly drženi v belgickém Chateau a zde se setkali se svými přemožiteli, poručíkem Löwenhardtem a nadporučíkem Hansem Kleinem (velitelem Jasty 10, který toho dne dosáhl svého 20. sestřelu z celkových 22 a byl navržen na Pour le Mérite, který získal až o 6 týdnů později). Němec podal Perrymu ruku a anglicky mu oznámil:

"Jsem poručík Löwenhardt, já vás sestřelil."

Perry odmítl si s ním potřást, na což Löwenhardt odvětil:

"Aha, takže nic."

"Nepotřesu si rukou s někým, kdo po mě střílí hned poté, co mě pošle k zemi.", odvětil Perry.

"Neměl sem v úmyslu vás trefit ...", řekl Löwenhardt, "jen jsem nechtěl, abyste zapálili své letadlo."

"Takže si se mnou již potřesete rukou? ... Víte," pokračoval (posmutněle) "pro vás válka skončila, já musím jít a létat, dokud mě možná jednoho dne také někdo nesestřelí."

Perry si už se svým přemožitelem rukou potřásl a později na tyto piloty vzpomínal takto:

"Löwenhardt byl menší postavy, černovlasý a měl jiskřivé, hnědé oči. Mluvil vážně, ale měl v sobě ještě chlapeckou dychtivost. Nemohl jsem přestat myslet na to, jak mladě vypadal. Jeho oblečení působilo, že bylo na někoho většího než on.
Klein ... byl modrooký, blonďatý drzoun, ale oba byli nezvykle zdvořilí a přátelští."

Při cestě zpět na letiště Jasty 10 Löwenhardt poznamenal, že jeho Pfalz byl během leteckého souboje s Perryho Bristolem kolikrát tak blízko, že se málem srazili.

Perry na tento rozhovor vzpomínal:

"Pamatuju si, že zdůrazňoval jak musí být pilot při leteckém souboji pozorný, aby nenarazil do přítele nebo protivníka, zmínil i Boelckeho incident, kdy se jeho Albatros D.II srazil s Albatrosem Erwina Böhma, Boelcke byl stále vzorem všech německých letců. Jak zvláštní že Löwenhardt zemřel za stejných podmínek, kterým se chtěl sám vyvarovat."

Po návratu k Jastě 10 Löwenhardt poznamenal, že Perry trpěl bludy (utrpěl otřes mozku).

"Loewenhardt byl nesmírně starostlivý a pozorný jako zdravotní sestra, navrhl ať si odpočinu."

Ukázal pilotům jejich pokoje a Perry si vzal jeho postel. Vedle vycházek jim byla nabídnuta prohlídka letiště a Perrymu bylo dovoleno usednout do kokpitu Pfalzu. Britským letcům bylo nabízeno velmi dobré jídlo v kuchyni Jasty 10, předtím než byli odvezeni autem do zajateckého tábora.

"Löwenhardt šel s námi k autu a řekl, že shodí nad našimi liniemi zprávu o našem osudu. Znova si s námi potřásl rukou, naposledy jsem se na něj podíval a řekl jsem mu, že doufam, že válku ve zdraví přežije. Myslím to vážně. Přesvědčil mě, že je opravdový džentlmen, dobrý sportovec a obdivuhodný protivník. Měl jsem ho rád. Byl jsem skutečně nešťastný, když jsem se o pár měsíců později dozvěděl o jeho smrti."

Do konce března 1918 sestřelil 15 nepřátelských letounů. Začátkem dubna 1918 byl Löwenhardt jmenován velitelem celé Jasty 10. Během krátké doby následovalo mnoho vítězných soubojů. Na konci července 1918 už Löwenhardt létal na novém Fokkeru D.VII a počet jeho vítězství narostl na 47. Mezitím byl zástupcem velitele eskadry. 31. května 1918 byl vyznamenán řádem Pour le Mérite. Posledního vítězství dosáhl sestřelem britského letounu 10. srpna 1918 u města Chaulnes. Erich Löwenhardt byl jedním ze tří německých pilotů s více než 50 sestřely „na kontě“.

Při vzdušném boji s 56. perutí RAF se Löwenhardtův stroj srazil s letounem Alfreda Wenze z Jasty 11. Oběma pilotům se sice podařilo vyskočit, ale Löwenhardtův padák se neotevřel. Löwenhardt tak nepřežil, Wenz ano.

Zdroj:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Erich_Loewenhardt
www.theaerodrome.com
www.theaerodrome.com
https://en.wikipedia.org/wiki/Hans_Klein