Maximální vzletová hmotnost: Maximum Take-off Weight:
? kg
? lb
Rozpětí: Wingspan:
15,100 m
49ft 6,49in
Délka: Length:
11,800 m
38ft 8,56in
Výška: Height:
4,200 m
13ft 9,34in
Plocha křídla: Wing Area:
37,70 m2
405.8 ft2
Plošné zatížení: Wing Loading:
114,721 kg/m2
23.5 lb/ft2
Pohon: Propulsion:
Kategorie: Category:
pístový
piston
Počet motorů: Number of Engines:
1
Typ: Type:
Daimler-Benz DB 601Аа kapalinou chlazený vidlicový dvanáctiválec o vzletovém výkonu 864 kW a 809 kW v h= 3 700 m. Vrtule trojlistá kovová s nastavitelným úhlem náběhu.
Daimler-Benz DB 601Аа, twelve-cylinder liquid-cooled supercharged engine rated at 1,160 hp at sea level and 1,085 at 12,140 ft, driving a three-blade variable-pitch metal propeller
Objem palivových nádrží: Fuel Tank Capacity:
?
?
Výkony: Performance:
Maximální rychlost: Maximum Speed:
418 km/h v 3700 m
259.7 mph in 12139 ft
Cestovní rychlost: Cruise Speed:
? km/h v ? m
? mph in ? ft
Rychlost stoupání: Climb Rate:
? m/s
? ft/min
Čas výstupu na výšku: Time to Climb to:
? min do ? m
? min to ? ft
Operační dostup: Service Ceiling:
9200 m
30184 ft
Dolet: Range:
? km
? mi
Maximální dolet: Maximum Range:
? km
? mi
Výzbroj: Armament:
2x pevný kulomet MG 17 ráže 7,92 mm v křídlech a 1x pohyblivý kulomet MG 15 ráže 7,92 mm v zadní části kabiny. Pumový náklad: 1x 250 kg nebo 1x 500 puma.
Two fixed forward-firing 0.323 inch MG 17 machine-guns in a wing mounted and one flexible reardward-firing 0.323 inch MG 15 machine gun for gunner. Bomb load: One 551 lb or 1,102 lb bombs.
Uživatelské státy: User States:
-
-
Poznámka: Note:
Zástavba hlavňové výzbroje v tomto prototypu není doložena.
Tento letoun vznikl na základě požadavků RLM z roku 1935 a později byl rivalem při zkouškách o střemhlavý bombardér pro Luftwaffe, ze kterých vzešel jako vítěz Junkers Ju 87 Stuka. Důvodem nepřijetí He 118 bylo nedoladění letadla a také to, že se Ernstu Udetovi ne Heinkelu stala nehoda a tak, ač byl He 118 modernější, výkonnější a měl i výkonové rezervy, tak nebyl přijat.
Heinkel se jej snažil nabídnout jiným případným zahraničním zájemcům. Takovým zájemcem se stalo Japonsko, obě jeho ozbrojené složky se o letoun zajímaly. Předběžně byla sjednána i smlouva na licenční výrobu. Čtvrtý prototyp s německým označením D-OMOL byl v rozloženém stavu naložen na loď Kagu-Maru a dopraven do Japonska, zde byl sestaven a testován námořními piloty. Japonské námořní letectvo jej označilo jako DXHe1. Při zkouškách se projevila nedostatečná pevnost a letoun se doslova rozpadl ve vzduchu. Armádní piloti testovali další prototyp He-118V-5, ten byl poháněn motorem DB-600 a do Japonska se dostal v říjnu 1937. Námořnictvo svůj testovaný letoun vyhodnotilo a základě získaných poznatků byly technickým odborem námořního letectva sestaveny specifikace 13-Shi, ty byly zase podmínkou pro vznik střemhlavého bombardéru Yokosuka D4Y. Konstruktéři námořního leteckého arsenálu v Jokosuce byli při konstrukci tohoto bombardéru velmi inspirováni Heinkelovou konstrukcí. Armádní letectvo získalo He 118 V5.
