Maximální vzletová hmotnost: Maximum Take-off Weight:
? kg
? lb
Rozpětí: Wingspan:
10,210 m
33ft 6in
Délka: Length:
7,930 m
26ft 0,2in
Výška: Height:
2,850 m
9ft 4,2in
Plocha křídla: Wing Area:
17,37 m2
186.97 ft2
Plošné zatížení: Wing Loading:
114,10 kg/m2
23.37 lb/ft2
Pohon: Propulsion:
Kategorie: Category:
pístový
piston
Počet motorů: Number of Engines:
1
Typ: Type:
Pratt & Whitney R-1535-A5G Twin Waps Jr o vzletovém výkonu 615 kW, 560 kW v h= 2 750 m. Vrtule trojlistá s nastavitelným úhlem náběhu vrtulových listů o průměru 2 900 mm.
Pratt & Whitney R-1535-A5G Twin Waps Jr rated 825 hp for take-off, 750 hp at 9,020 ft, driving three blade variable-pitch propeller of the diameter 9ft 6,2in.
Objem palivových nádrží: Fuel Tank Capacity:
424 l
93.3 UK gallons
Výkony: Performance:
Maximální rychlost: Maximum Speed:
480 km/h v ? m
298.3 mph in ? ft
Cestovní rychlost: Cruise Speed:
391 km/h v ? m
243 mph in ? ft
Rychlost stoupání: Climb Rate:
14,22 m/s
2799.2 ft/min
Čas výstupu na výšku: Time to Climb to:
? min do ? m
? min to ? ft
Operační dostup: Service Ceiling:
9333 m
30620 ft
Dolet: Range:
1300 km
807.8 mi
Maximální dolet: Maximum Range:
1533 km
952.6 mi
Výzbroj: Armament:
2x pevný kulomet ráže 7,62 mm Pumová zátěž: 4x 12 kg pod křídly
Two fixed forward-firing 0.3 inch machine-guns. Bomb load: Four 26.5lb bombs uder wings.
Uživatelské státy: User States:
-
-
Poznámka: Note:
Letoun byl neúspěšně nabízen argentinskému letectvu, v květnu 1937 byly provedeny úpravy, které měly zlepšit stabilitu letounu, zadní část nyní připomínala letoun SB2U-1 a byl namontován motor Pratt & Whitney R-1535-SB4G. USAAC upravený prototyp znovu zkoušelo, ale 18. června 1937 jej znovu odmítlo. V době, kdy japonské námořní letectvo hledalo letoun s dlouhým doletem zkoušelo tento letoun pod označením AXV1. Letoun byl v Japonsku zkoušen, ale porovnávací testy zjistily, že Micubiši A5M4 je nadřazen tomuto letounu ve všech ohledech, vyjma doletu.
The aircraft Vought V-143 unsuccessfully entered in an Argentine fighter contest. A characteristics of the fighter were still unsatisfactory, the prototype was fitted with an anti-spin chute before demonstration. In May 1937, in an attempt to improve the marketing prospects of the V-143, a number of engineering changes were introduced. The rear fuselage was lengthened considerably and an SB2U-1-style tail assembly was fitted in an attempt to eradicate the handling shortcomings of the fighter. At the same time, a Pratt & Whitney R-1535-SB4G engine of 825hp was installed. The USAAC evaluated the modified prototype on 18 June 1937, but again rejected the aircraft. As no export orders for the fighter, was sold to the Japanese Imperial Navy, which assigned it the designation AXV1. The Japanese government purchased the aircraft in 1937 for $175,000 and Vought breathed a sigh of relief. That was the last Vought thought about the plane until Pearl Harbor and hot heads began tossing accusations at aircraft companies that had sold planes to the now-enemy, particularly Vought and its V-143. The Japanese designation for the V-143 was AXVI. Tests showed the plane generally inferior to the Mitsubishi Type 96 fighter monoplane.
