DEU - Lichtenstein / Berlin

Palubní radiolokátory
V roce 1941 se krátce po konci Bitvy o Británii začala zmáhat britská noční bombardovací ofenziva. Britské letouny pronikaly v noci nad Francii a Německo a způsobovaly německému válečnému průmyslu těžké ztráty. Je pochopitelné že se v Německu hledala protizbraň proti nočním bombardérům. Použití klasických denních stíhaček s posádkami vycvičenými pro boj v noci a následná organizace taktiky Wilde Sau přinesla určité úspěchy ale pro ovládnutí noční oblohy nad Německem bylo nutné zkonstruovat zařízení, které by posádkám stíhacích letounů pomohlo nacházet nepřítele bez nutnosti spoléhat se výhradně na vlastní oči.
Prvním plně funkčním naváděcím zařízením se stal v roce 1942 letecký naváděcí radiolokátor FuG (Funkgerät) 202 Lichtenstein BC. Tento radiolokátor fungoval na kmitočtu 490MHz a umožňoval navádění pomocí dvojice obrazovek s X-Y zaměřováním (tj. první obrazovka udávala polohu cíle v horizontální rovině, druhá ve vertikální) se sledovacími úhly +-30° vertikálně a +-40°horizontálně vzhledem k podélné ose letounu. Systém sám byl poměrně nedokonalý protože se dal poměrně snadno rušit (v případě nevhodných povětrnostních podmínek jej nebylo možné téměř používat) a jeho hustá matracovitá antény na přídi letounu vytvářely velký aerodynamický odpor a brzdily letoun. I přes tyto nedostatky šlo ale o důležité vylepšení stávajícího vybavení německých nočních letounů.
V roce 1943 byl do výzbroje německých nočních stíhacích letounů zaveden radiolokační systém FuG 212 Lichtenstein C-1.Šlo o vylepšený předchozí model FuG 202, který měl větší dosah a dokázal pracovat ve větších sledovacích úhlech (+-40° vertikálně, +-50°horizontálně). Využíván byl v letounech dohromady s předchozím systémem FuG 202 přičemž FuG 202 sloužil jako záložní a korekční systém.
Úspěchy německých nočních stíhačů vybavených radiolokátory FuG 202 a FuG 212 rostly a posádky si začaly troufat i na lovecké výpravy nad Britské ostrovy kde napadaly bombardéry vracející se z náletů.Zlomovým byl v těchto aktivitách duben 1943 kdy na britském letišti po ztrátě orientace přistál noční stíhací letoun Junkers Ju-88C-3 a britským vědcům se do rukou dostaly funkční německé naváděcí radiolokátory. Bylo zjištěno že radiolokátory lze jednoduše rušit pomocí staniolových proužků o délce 75 cm odpovídající vlnové délce 490MHz na které radiolokátory pracovaly. Tento primitivní rušící systém byl nazván Window a poprvé byl s velkým úspěchem použit při prvním nočním náletu Operace Gommorah (tzv. Bitva o Hamburk).
Na základě zkušeností s používáním radiolokátorů v bojových podmínkách a jako protiopatření proti stávajícím rušícím metodám byl na podzim roku 1943 zkonstruován radiolokační systém FuG 220 Lichtenstein SN-2. Tento radiolokátor pracoval na frekvenci 90 MHz a pro svou funkci potřeboval charakteristické rozměrné antény příznačně přezdívané „Jelení parohy“.Systém byl opět používán dohromady se systémy FuG 202 a FuG 212 protože jeho minimální radiolokační vzdálenost 500 metrů neumožňovala přesné navedení letounu na cíl.Tuto oblast proto musely vykrývat starší systémy.Po zavedení tohoto systému se úspěšnost německých nočních stíhaček začala zvyšovat.Opět ale došlo k nemilé události když v červnu 1944 přistál noční stíhací Junkers Ju-88G-1 na spojeneckém letišti a systémy Window byly vylepšeny i proti radiolokátorům SN-2 (modifikované Windows byly k dispozici v prosinci 1944).
Dalším vývojem radiolokátoru FuG 220 vznikl modernizovaný systém FuG 228 Lichtenstein SN-3 (prosinec 1944) a především FuG 240 Berlin (leden/únor 1945) což byl rekonstruovaný FuG 220 vylepšený o magnetron ukořistěný z britského nočního stíhacího letounu Mosquito. FuG 240 pracoval na vlnové délce 9 cm a měl parabolickou anténu umístěnou v přídi pod dřevěným nebo laminátovým aerodynamickým krytem. V počtu několika kusů byl zkoušen na letounech Ju-88G ale protože noční stíhací letoun Heinkel He-219 pro který byl radiolokátor určen nebyl k dispozici v dostatečném počtu, nedošlo k jeho rozšíření (v letounu He-219 pracoval FuG 240 spolu s FuG-228 nebo FuG-220).


Zdroje:


Bezoušek,Šedivý: Radarová technika
Periodikum Amatérské rádio (Amaro)
www.wikipedia.org
Archiv autora
URL : https://www.valka.cz/DEU-Lichtenstein-Berlin-t54315#201106 Verze : 0
Antény radiolokátorů FuG 212 (střední anténa na sdruženém sloupku) a FuG 220 (vnější velké antény) na nočním stíhacím letounu Messerschmitt Bf-110G (převzato ze serveru lexicon.freenet.de)
URL : https://www.valka.cz/DEU-Lichtenstein-Berlin-t54315#201109 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více