Příjmení: Surname: | Chainat | |
Jméno: Given Name: | André Julien | |
Jméno v originále: Original Name: | Chainat, André Julien | |
Fotografie či obrázek: Photograph or Picture: | ![]() | |
Hodnost: Rank: | rotmistr | |
Akademický či vědecký titul: Academic or Scientific Title: | - | |
Šlechtický titul: Hereditary Title: | - | |
Datum, místo narození: Date and Place of Birth: | 27.06.1892 La Chapelle Saint Laurian / | |
Datum, místo úmrtí: Date and Place of Decease: | 06.11.1961 Cannes | |
Nejvýznamnější funkce: (maximálně tři) Most Important Appointments: (up to three) | - | |
Jiné významné skutečnosti: (maximálně tři) Other Notable Facts: (up to three) | - Stíhací eso s 11 sestřely - Rytíř Řádu Čestné legie | |
Související články: Related Articles: | ||
Zdroje: Sources: | www.theaerodrome.com |
URL : https://www.valka.cz/Chainat-Andre-Julien-t52920#351761Verze : 1
Rad
MOD
Příjmení: Surname: | Chainat | |
Jméno: Given Name: | André Julien | |
Jméno v originále: Original Name: | André Julien Chainat | |
Všeobecné vzdělání: General Education: | DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR | |
Vojenské vzdělání: Military Education: | 07.06.1915-20.08.1915 vojenská letecká škola v Avordu | |
Důstojnické hodnosti: Officer Ranks: | DD.MM.RRRR poručík DD.MM.RRRR nadporučík DD.MM.1939 kapitán DD.MM.1946 major | |
Průběh vojenské služby: Military Career: |
26.10.1913-21.04.1914 6. dělostřelecký pluk 22.04.1914-02.08.1914 2. letecká skupina (letecký mechanik) 02.08.1914-07.06.1915 Escadrille BLC 5 (letecký mechanik) 20.08.1915-13.09.1915 RGA 13.09.1915-21.09.1915 Escadrille MF 63 (pilot) 21.09.1915-01.11.1915 Escadrille N 23 (pilot) 01.11.1915-17.01.1916 Escadrille N 38 (pilot) 17.01.1916-14.02.1917 Escadrille N 3 (pilot) 14.02.1917-04.03.1917 VR 75 zotavovací dům 06.03.1917-15.03.1917 americká nemocnice v Neuilly 15.03.1917-03.04.1917 VR 75 zotavovací dům DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR 37. letecký pluk DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR praktická letecká škola v Avord DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR stíhací skupina GC III/6 v Chartres (zástupce velitele) | |
Vyznamenání: Awards: |
Vojenský pilotní odznak Military Pilot Badge Insigne de pilote militaire č. 1165 Vojenská medaile Military Medal Médaille militaire Citace k Vojenské medaili Ohromně zručný a udatný pilot. 26. března 1916 napadl a sestřelil letoun, který srazil v plamenech do našich frontových linií. Řád Čestné legie 5. třída Order of Legion of Honour 5th Class Ordre de la Légion d'Honneur Chevalier Citace k Rytíři Řádu Čestné Legie Prvotřídní stíhací pilot. Sestřelil šest nepřátelských letounů mezi 26. březnem a 12. červencem 1916. 16. června byl raněn. Již čtyřikrát byl citován v rozkazech a obdržel Válečnou medaili. Řád Čestné legie 4. třída Order of Legion of Honour 4th Class Ordre de la Légion d'Honneur Officier - Řád Čestné legie 3. třída Order of Legion of Honour 3rd Class Ordre de la Légion d'Honneur Commandeur - Řád Čestné legie 2. třída Order of Legion of Honour 2nd Class Ordre de la Légion d'Honneur Grand Officier - Kříž bojovníka Cross of Combatant Croix du Combattant - Pamětní medaile na válku 1914-1918 Commemorative Medal of War of 1914 - 1918 Medaille Commemorative de la Guerre de 1914-1918 - Mezispojenecká medaile vítězství Allied Victory Medal Médaille Interalliée de la Victoire - Válečný kříž Cross of War Croix de Guerre 9 bronzových palem a 1 bronzová hvězda | |
Poznámka: Note: | - | |
Zdroje: Sources: | https://www.valka.cz/topic/view/52920 https://www.cieldegloire.com/004_chainat_a_j.php en.wikipedia.org albindenis.free.fr |
URL : https://www.valka.cz/Chainat-Andre-Julien-t52920#613777Verze : 3
Jirka Cooper
MOD
Reklama
Adjudant André Julien Chainat
(1892 – 1961)
- rytíř Čestné legie, ve své době jedno z vedoucích francouzských stíhacích es 1. sv. války.
Informace o tomto pozoruhodném pilotovi jsou bohužel velmi skoupé.
Narodil se 27. června 1892 v La Chapelle Saint Laurian, ve střední Francii. Do armády vstoupil v říjnu roku 1913. Sloužil nejprve u dělostřeleckého pluku, v dubnu 1914 se však nechal převelet ke vzdušným silám. Pilotní diplom získal 8. června 1915 a v tomtéž měsíci byl povýšen na desátníka.
Sloužil postupně v escadrillách B.4, MS.23, MS.38. Nepodařilo se mi zjistit, co by měla být ona escadrilla B.4. Escadrilly vyzbrojené letouny Blériot byly označovány jako Bl, navíc mi není známo, že by některé nesla číslo 4. Možná by mohlo jít o omyl a escadrillu D.4, vyzbrojenou letouny Deperdussin.
Odtud později přešel k escadrillám MS.23 a MS.38, v tomto případě šlo o známé jednotky vyzbrojené letouny Morane-Saulnier L.
Později byl převelen k jednotce N.3, vyzbrojené stíhačkami Nieuport XI a později XVII. V sestavě této escadrilly se Chainat zúčastní bitvy u Verdunu, která začala koncem února 1916. Vzdušné boje nad Verdunem dosahují dosud nevídané intenzity. Chainat vzpomínal, že tehdy spávali v třeskutých mrazech a hustém sněžení přímo u letadel, v dlouhých kožených leteckých kabátech na hromadě slámy.
„Vypili jsme tehdy i láhev koňaku za den,“ dodával k tomu. Ráno často bývaly problémy s motory.
Přesto 1. 3. 1916 dosahuje severně od pevnosti Douamont prvního vítězství. Když koncem března získá druhé vítězství sestřelením německého pozorovacího letounu, je vyznamenán Válečnou medailí (Médaille Militaire). V citaci k tomuto vyznamenání z 5. 4. 1916 se uvádí:
„Ohromně zručný a udatný pilot. 26. března 1916 napadl a sestřelil letoun, který srazil v plamenech do našich frontových linií.“
Chainat přidává další sestřel v květnu, bohužel je však 19. 6. zraněn ve vzdušném boji. Přesto o pouhé tři dny později společně s G. Guynemerem donutí k přistání ve vlastních liniích německé pozorovací LVG C. Poručíci Erwin Bredow a Peter Tüfll von Tscheppe und Weidenbach upadnou do zajetí.
Esem se Chainat stává 1. 7. a hned o den později sestřeluje ještě pozorovací balón. Když přesně o měsíc později sestřelí dva protivníky v jednom dni, zaokrouhlí tím už počet svých vítězství na rovných deset.
O den později je uveřejněna citace k jeho jmenování rytířem Čestné legie, nejvyšším francouzským vyznamenáním za statečnost:
„Prvotřídní stíhací pilot. Sestřelil šest nepřátelských letounů mezi 26. březnem a 12. červencem 1916. 16. června byl raněn. Již čtyřikrát byl citován v rozkazech a obdržel Válečnou medaili.“
Chainat také požadoval své povýšení do důstojnického sboru, tak jako byl povýšen mezi důstojníky Guynemer již po sedmi vítězstvích. Jeho žádosti však nebylo vyhověno, pouze postoupil přes hodnost Sergenta (četaře) až na Adjudanta (rotmistra).
Byla to rozhodně škoda, neboť Chainat skutečně patřil mezi velmi statečné bojovníky. Zde kupříkladu velmi trefně vystihl samotnou podstatu stíhacího pilota:
„Jednoho dne jsem letěl sám a najednou vidím šest bošů. Trochu moc velké sousto. Tak lavíruji jak to jde, a přitom potkám dva kamarády s označením naší skupiny. Signalizuji jim, aby letěli se mnou. Neochotně mě následují. Nalétám mezi ně a táhnu je za sebou, pak znovu vidím ty boše, vymyslím jednoduchý plán a signalizuji, že útočím. Mám štěstí, že jsem dostal posledního boše, kterého změním v plamennou kouli. Obracím a hledám svá čísla. Ani noha. Nechal jsem je vyhodit z letky se ztrátou hodnosti a s velkou ostudou. Piloti jsou opravdoví i falešní, ti, kteří do toho jdou, a ti, co do toho nejdou vůbec, nebo to jen předstírají a chtějí si pouze přivlastňovat práci jiných. Takoví, co se jen chlubí cizím peřím, na začátku boje zmizí a objeví se, až když je po nebezpečí: motor jim vynechává, kulomet je zaseklý, napadne je mnohem početnější nepřítel a ani nevědí, jak se jim podařilo uniknout, zkrátka piloti, kteří si říkají stíhači, povídají o tom každému, ale nejsou nic. Když letí sami, nikdy nikoho nepotkají, na konci války budou naživu a budou to oni, co shrábnou bank.“
Chainat byl pokládán za schopné eso, o čemž svědčí i fakt, že byl prvním pilotem escadrilly N.3, jemuž byl k frontovému otestování svěřen 18. srpna zbrusu nový Spad S. VII výrobního čísla 117 (tedy sedmý vyrobený stroj tohoto typu). Chainat jej však již o čtyři dny později rozbil při havárii a sám se zranil. Brzy mu však byl přidělen další Spad. V kokpitu tohoto stroje, pojmenovaného „L´Oiseau Bleu 6“ (Modrý pták 6), získává 7. září 1916 své poslední vítězství. Téhož dne je však sám ve vzdušném boji těžce zraněn.
Zde se jeho stopa ztrácí. Není veden ve stavu jednotky Spa.3, která vznikla přezbrojením a přejmenováním escadrilly N.3. Zřejmě bylo jeho zranění natolik závažné, že jej vyřadilo z boje do konce války.
Ve třicátých letech působil Chainat v hodnosti kapitána jako velitel pilotní sekce v letecké škole v Avordu, kde vyučoval pilotáži.
Zemřel v Cannes 6. listopadu 1961.
V okamžiku svého zranění byl čtvrtým nejúspěšnějším francouzským stíhačem. Guynemer měl v té době před ním náskok 4 sestřelů, Nungesser vedl o 2 a Navarre o 1, ten však již byl pro zranění vyřazen ze služby.
André Chainat dosáhl celkem 11 potvrzených a dalších 5 nepotvrzených vítězství. Sám byl čtyřikrát zraněn – dvakrát při leteckých nehodách a dvakrát ve vzdušném boji. Byl vyznamenán Řádem Čestné legie s hodností rytíře (Chevalier de la Légion d'Honneur), Válečnou medailí (Médaille Militaire) a Válečným křížem (Croix de Guerre) s devíti palmovými ratolestmi (rovnající se opětovnému udělení kříže) a 1 bronzovou hvězdou (za citaci v brigádním rozkaze – citation a l´ordre de la Brigade Aérienne).
Prameny:
Jules Roy, Guynemer: Anděl smrti, nakl. Mustang, Plzeň 1997
HPM 2/2005
www.theaerodrome.com
(1892 – 1961)
- rytíř Čestné legie, ve své době jedno z vedoucích francouzských stíhacích es 1. sv. války.
Informace o tomto pozoruhodném pilotovi jsou bohužel velmi skoupé.
Narodil se 27. června 1892 v La Chapelle Saint Laurian, ve střední Francii. Do armády vstoupil v říjnu roku 1913. Sloužil nejprve u dělostřeleckého pluku, v dubnu 1914 se však nechal převelet ke vzdušným silám. Pilotní diplom získal 8. června 1915 a v tomtéž měsíci byl povýšen na desátníka.
Sloužil postupně v escadrillách B.4, MS.23, MS.38. Nepodařilo se mi zjistit, co by měla být ona escadrilla B.4. Escadrilly vyzbrojené letouny Blériot byly označovány jako Bl, navíc mi není známo, že by některé nesla číslo 4. Možná by mohlo jít o omyl a escadrillu D.4, vyzbrojenou letouny Deperdussin.
Odtud později přešel k escadrillám MS.23 a MS.38, v tomto případě šlo o známé jednotky vyzbrojené letouny Morane-Saulnier L.
Později byl převelen k jednotce N.3, vyzbrojené stíhačkami Nieuport XI a později XVII. V sestavě této escadrilly se Chainat zúčastní bitvy u Verdunu, která začala koncem února 1916. Vzdušné boje nad Verdunem dosahují dosud nevídané intenzity. Chainat vzpomínal, že tehdy spávali v třeskutých mrazech a hustém sněžení přímo u letadel, v dlouhých kožených leteckých kabátech na hromadě slámy.
„Vypili jsme tehdy i láhev koňaku za den,“ dodával k tomu. Ráno často bývaly problémy s motory.
Přesto 1. 3. 1916 dosahuje severně od pevnosti Douamont prvního vítězství. Když koncem března získá druhé vítězství sestřelením německého pozorovacího letounu, je vyznamenán Válečnou medailí (Médaille Militaire). V citaci k tomuto vyznamenání z 5. 4. 1916 se uvádí:
„Ohromně zručný a udatný pilot. 26. března 1916 napadl a sestřelil letoun, který srazil v plamenech do našich frontových linií.“
Chainat přidává další sestřel v květnu, bohužel je však 19. 6. zraněn ve vzdušném boji. Přesto o pouhé tři dny později společně s G. Guynemerem donutí k přistání ve vlastních liniích německé pozorovací LVG C. Poručíci Erwin Bredow a Peter Tüfll von Tscheppe und Weidenbach upadnou do zajetí.
Esem se Chainat stává 1. 7. a hned o den později sestřeluje ještě pozorovací balón. Když přesně o měsíc později sestřelí dva protivníky v jednom dni, zaokrouhlí tím už počet svých vítězství na rovných deset.
O den později je uveřejněna citace k jeho jmenování rytířem Čestné legie, nejvyšším francouzským vyznamenáním za statečnost:
„Prvotřídní stíhací pilot. Sestřelil šest nepřátelských letounů mezi 26. březnem a 12. červencem 1916. 16. června byl raněn. Již čtyřikrát byl citován v rozkazech a obdržel Válečnou medaili.“
Chainat také požadoval své povýšení do důstojnického sboru, tak jako byl povýšen mezi důstojníky Guynemer již po sedmi vítězstvích. Jeho žádosti však nebylo vyhověno, pouze postoupil přes hodnost Sergenta (četaře) až na Adjudanta (rotmistra).
Byla to rozhodně škoda, neboť Chainat skutečně patřil mezi velmi statečné bojovníky. Zde kupříkladu velmi trefně vystihl samotnou podstatu stíhacího pilota:
„Jednoho dne jsem letěl sám a najednou vidím šest bošů. Trochu moc velké sousto. Tak lavíruji jak to jde, a přitom potkám dva kamarády s označením naší skupiny. Signalizuji jim, aby letěli se mnou. Neochotně mě následují. Nalétám mezi ně a táhnu je za sebou, pak znovu vidím ty boše, vymyslím jednoduchý plán a signalizuji, že útočím. Mám štěstí, že jsem dostal posledního boše, kterého změním v plamennou kouli. Obracím a hledám svá čísla. Ani noha. Nechal jsem je vyhodit z letky se ztrátou hodnosti a s velkou ostudou. Piloti jsou opravdoví i falešní, ti, kteří do toho jdou, a ti, co do toho nejdou vůbec, nebo to jen předstírají a chtějí si pouze přivlastňovat práci jiných. Takoví, co se jen chlubí cizím peřím, na začátku boje zmizí a objeví se, až když je po nebezpečí: motor jim vynechává, kulomet je zaseklý, napadne je mnohem početnější nepřítel a ani nevědí, jak se jim podařilo uniknout, zkrátka piloti, kteří si říkají stíhači, povídají o tom každému, ale nejsou nic. Když letí sami, nikdy nikoho nepotkají, na konci války budou naživu a budou to oni, co shrábnou bank.“
Chainat byl pokládán za schopné eso, o čemž svědčí i fakt, že byl prvním pilotem escadrilly N.3, jemuž byl k frontovému otestování svěřen 18. srpna zbrusu nový Spad S. VII výrobního čísla 117 (tedy sedmý vyrobený stroj tohoto typu). Chainat jej však již o čtyři dny později rozbil při havárii a sám se zranil. Brzy mu však byl přidělen další Spad. V kokpitu tohoto stroje, pojmenovaného „L´Oiseau Bleu 6“ (Modrý pták 6), získává 7. září 1916 své poslední vítězství. Téhož dne je však sám ve vzdušném boji těžce zraněn.
Zde se jeho stopa ztrácí. Není veden ve stavu jednotky Spa.3, která vznikla přezbrojením a přejmenováním escadrilly N.3. Zřejmě bylo jeho zranění natolik závažné, že jej vyřadilo z boje do konce války.
Ve třicátých letech působil Chainat v hodnosti kapitána jako velitel pilotní sekce v letecké škole v Avordu, kde vyučoval pilotáži.
Zemřel v Cannes 6. listopadu 1961.
V okamžiku svého zranění byl čtvrtým nejúspěšnějším francouzským stíhačem. Guynemer měl v té době před ním náskok 4 sestřelů, Nungesser vedl o 2 a Navarre o 1, ten však již byl pro zranění vyřazen ze služby.
André Chainat dosáhl celkem 11 potvrzených a dalších 5 nepotvrzených vítězství. Sám byl čtyřikrát zraněn – dvakrát při leteckých nehodách a dvakrát ve vzdušném boji. Byl vyznamenán Řádem Čestné legie s hodností rytíře (Chevalier de la Légion d'Honneur), Válečnou medailí (Médaille Militaire) a Válečným křížem (Croix de Guerre) s devíti palmovými ratolestmi (rovnající se opětovnému udělení kříže) a 1 bronzovou hvězdou (za citaci v brigádním rozkaze – citation a l´ordre de la Brigade Aérienne).
Prameny:
Jules Roy, Guynemer: Anděl smrti, nakl. Mustang, Plzeň 1997
HPM 2/2005
www.theaerodrome.com
URL : https://www.valka.cz/Chainat-Andre-Julien-t52920#198045Verze : 0
Rad
MOD
albindenis.free.fr
URL : https://www.valka.cz/Chainat-Andre-Julien-t52920#625564Verze : 0
Jirka Cooper
MOD
Pro možnost odpovídání na příspěvky a zakládání nových témat je třeba se zaregistrovat a přihlásit.