Vojenská medaile Military Medal Médaille militaire Citace k Vojenské medaili Ohromně zručný a udatný pilot. 26. března 1916 napadl a sestřelil letoun, který srazil v plamenech do našich frontových linií.
- rytíř Čestné legie, ve své době jedno z vedoucích francouzských stíhacích es 1. sv. války.
Informace o tomto pozoruhodném pilotovi jsou bohužel velmi skoupé. Narodil se 27. června 1892 v La Chapelle Saint Laurian, ve střední Francii. Do armády vstoupil v říjnu roku 1913. Sloužil nejprve u dělostřeleckého pluku, v dubnu 1914 se však nechal převelet ke vzdušným silám. Pilotní diplom získal 8. června 1915 a v tomtéž měsíci byl povýšen na desátníka.
Sloužil postupně v escadrillách B.4, MS.23, MS.38. Nepodařilo se mi zjistit, co by měla být ona escadrilla B.4. Escadrilly vyzbrojené letouny Blériot byly označovány jako Bl, navíc mi není známo, že by některé nesla číslo 4. Možná by mohlo jít o omyl a escadrillu D.4, vyzbrojenou letouny Deperdussin.
Odtud později přešel k escadrillám MS.23 a MS.38, v tomto případě šlo o známé jednotky vyzbrojené letouny Morane-Saulnier L.
Později byl převelen k jednotce N.3, vyzbrojené stíhačkami Nieuport XI a později XVII. V sestavě této escadrilly se Chainat zúčastní bitvy u Verdunu, která začala koncem února 1916. Vzdušné boje nad Verdunem dosahují dosud nevídané intenzity. Chainat vzpomínal, že tehdy spávali v třeskutých mrazech a hustém sněžení přímo u letadel, v dlouhých kožených leteckých kabátech na hromadě slámy.
„Vypili jsme tehdy i láhev koňaku za den,“ dodával k tomu. Ráno často bývaly problémy s motory.
Přesto 1. 3. 1916 dosahuje severně od pevnosti Douamont prvního vítězství. Když koncem března získá druhé vítězství sestřelením německého pozorovacího letounu, je vyznamenán Válečnou medailí (Médaille Militaire). V citaci k tomuto vyznamenání z 5. 4. 1916 se uvádí:
„Ohromně zručný a udatný pilot. 26. března 1916 napadl a sestřelil letoun, který srazil v plamenech do našich frontových linií.“
Chainat přidává další sestřel v květnu, bohužel je však 19. 6. zraněn ve vzdušném boji. Přesto o pouhé tři dny později společně s G. Guynemerem donutí k přistání ve vlastních liniích německé pozorovací LVG C. Poručíci Erwin Bredow a Peter Tüfll von Tscheppe und Weidenbach upadnou do zajetí.
Esem se Chainat stává 1. 7. a hned o den později sestřeluje ještě pozorovací balón. Když přesně o měsíc později sestřelí dva protivníky v jednom dni, zaokrouhlí tím už počet svých vítězství na rovných deset.
O den později je uveřejněna citace k jeho jmenování rytířem Čestné legie, nejvyšším francouzským vyznamenáním za statečnost:
„Prvotřídní stíhací pilot. Sestřelil šest nepřátelských letounů mezi 26. březnem a 12. červencem 1916. 16. června byl raněn. Již čtyřikrát byl citován v rozkazech a obdržel Válečnou medaili.“
Chainat také požadoval své povýšení do důstojnického sboru, tak jako byl povýšen mezi důstojníky Guynemer již po sedmi vítězstvích. Jeho žádosti však nebylo vyhověno, pouze postoupil přes hodnost Sergenta (četaře) až na Adjudanta (rotmistra).
Byla to rozhodně škoda, neboť Chainat skutečně patřil mezi velmi statečné bojovníky. Zde kupříkladu velmi trefně vystihl samotnou podstatu stíhacího pilota:
„Jednoho dne jsem letěl sám a najednou vidím šest bošů. Trochu moc velké sousto. Tak lavíruji jak to jde, a přitom potkám dva kamarády s označením naší skupiny. Signalizuji jim, aby letěli se mnou. Neochotně mě následují. Nalétám mezi ně a táhnu je za sebou, pak znovu vidím ty boše, vymyslím jednoduchý plán a signalizuji, že útočím. Mám štěstí, že jsem dostal posledního boše, kterého změním v plamennou kouli. Obracím a hledám svá čísla. Ani noha. Nechal jsem je vyhodit z letky se ztrátou hodnosti a s velkou ostudou. Piloti jsou opravdoví i falešní, ti, kteří do toho jdou, a ti, co do toho nejdou vůbec, nebo to jen předstírají a chtějí si pouze přivlastňovat práci jiných. Takoví, co se jen chlubí cizím peřím, na začátku boje zmizí a objeví se, až když je po nebezpečí: motor jim vynechává, kulomet je zaseklý, napadne je mnohem početnější nepřítel a ani nevědí, jak se jim podařilo uniknout, zkrátka piloti, kteří si říkají stíhači, povídají o tom každému, ale nejsou nic. Když letí sami, nikdy nikoho nepotkají, na konci války budou naživu a budou to oni, co shrábnou bank.“
Chainat byl pokládán za schopné eso, o čemž svědčí i fakt, že byl prvním pilotem escadrilly N.3, jemuž byl k frontovému otestování svěřen 18. srpna zbrusu nový Spad S. VII výrobního čísla 117 (tedy sedmý vyrobený stroj tohoto typu). Chainat jej však již o čtyři dny později rozbil při havárii a sám se zranil. Brzy mu však byl přidělen další Spad. V kokpitu tohoto stroje, pojmenovaného „L´Oiseau Bleu 6“ (Modrý pták 6), získává 7. září 1916 své poslední vítězství. Téhož dne je však sám ve vzdušném boji těžce zraněn.
Zde se jeho stopa ztrácí. Není veden ve stavu jednotky Spa.3, která vznikla přezbrojením a přejmenováním escadrilly N.3. Zřejmě bylo jeho zranění natolik závažné, že jej vyřadilo z boje do konce války.
Ve třicátých letech působil Chainat v hodnosti kapitána jako velitel pilotní sekce v letecké škole v Avordu, kde vyučoval pilotáži.
Zemřel v Cannes 6. listopadu 1961.
V okamžiku svého zranění byl čtvrtým nejúspěšnějším francouzským stíhačem. Guynemer měl v té době před ním náskok 4 sestřelů, Nungesser vedl o 2 a Navarre o 1, ten však již byl pro zranění vyřazen ze služby.
André Chainat dosáhl celkem 11 potvrzených a dalších 5 nepotvrzených vítězství. Sám byl čtyřikrát zraněn – dvakrát při leteckých nehodách a dvakrát ve vzdušném boji. Byl vyznamenán Řádem Čestné legie s hodností rytíře (Chevalier de la Légion d'Honneur), Válečnou medailí (Médaille Militaire) a Válečným křížem (Croix de Guerre) s devíti palmovými ratolestmi (rovnající se opětovnému udělení kříže) a 1 bronzovou hvězdou (za citaci v brigádním rozkaze – citation a l´ordre de la Brigade Aérienne).
Prameny:
Jules Roy, Guynemer: Anděl smrti, nakl. Mustang, Plzeň 1997
