C. E. LeMay se narodil 15.11.1906 v Columbusu ve státě Ohio. Studoval na tamní státní univerzitě, ale školu přerušil a přihlásil se k leteckému sboru Národní gardy. Pilotní odznak získal v roce 1929 a o rok později se stal poručíkem. V roce 1934 se oženil s Helen E. Maitlandovou, se kterou měli jednu dceru. V roce 1935 byl povýšen na nadporučíka a po získání inženýrského titulu přestoupil k bombardérům, kterým přisuzoval v budoucím konfliktu rozhodující roli, a záhy proslul jako nejlepší navigátor v celém letectvu.
V roce 1937 byl převelen do Langley, kde se poprvé setkal s bombardéry B-17 právě přidělovanými 2nd Bombard Group. Právě díky svým navigačním schopnostem se zúčastnil jako hlavní navigátor dvou letů do Jižní Ameriky, které měly demonstrovat možnosti nových strojů. Největší proslulosti však dosáhl 12.05.1938, když se mu podařilo se třemi B-17kami vypátrat italskou linkovou loď Rex vzdálenou téměř 800 mil od pobřeží. V roce 1940 byl povýšen na kapitána a stal se velitelem 34th Bombard Group.
Útok na Pearl Harbour ho zastihl v hodnosti majora. Záhy byl však povýšen na podplukovníka a v květnu 1942 dostal za úkol zformovat a vycvičit první bombardovací jednotku, která odjede do Anglie – 305th Bombardement Group, s níž také na podzim téhož roku do Evropy dorazil. Výrazně se podílel na vytvoření dvou taktik, které byly spojeneckými bombardéry nad Evropou používány až do konce války: 1) Vyvrátil teorii, že každý bombardér letící v přímém kurzu déle než pár sekund bude sestřelen. Do té doby používaly bombardéry mnoha úhybných manévrů, které měly za následek značnou nepřesnost a nálety se musely opakovat. LeMay osobně při jednom náletu vedl své bombardéry v přímém směru sedm minut. Jeho jednotka dosahovala mnohem lepších výsledků a zanedlouho se tato taktika stala standardní. 2) Podílel se na vytvoření obranné formace (Combat box formation), čítající 18 B-17, umožňující vykrýt palbou všechny úhly.
Od května 1943 vedl 4th Bombardement Wing, který byl 13. září 1943 reorganizován na 3rd Air Divison8. letecké armády a LeMay, právě povýšený na brigádního generála, se stal jejím velitelem. Během náletu na Schweinfurt a Řezno 17.08.1943 osobně velel skupině bombardující Řezno a po náletu pokračoval se svými stroji do severní Afriky.
V březnu 1944 byl povýšen na generálmajora a o tři měsíce později byl přeložen do Pacifiku, kde se americké letectvo pokoušelo o bombardovací ofenzívu proti Japonsku. LeMay se stal velitelem XX Bomber Command (spadající pod 20. leteckou armádu). Jeho B-29 operovaly z jediných základen na dosah Japonsku – z Číny. Kvůli vzdálenostem však vázlo zásobování (pro jeden let B-29íky se muselo přivézt šest dopravních letadel paliva), navíc se u nových bombardérů vyskytovalo mnoho poruch. Nejvyšší velení se proto rozhodlo pro nasazení XXI Bomber Command operujícího z Marian (po uzavření operací v Číně se i XX Bomber Command přesunulo na Mariany), kterému od ledna 1945 velel LeMay. Denní bombardování Japonska přinášelo značné ztráty, zato nebylo dostatečně efektivní. 04.02.1945 podnikly LeMayovy bombardéry nálet na Kobe, 6. největší japonské město, a použily zápalné bomby. Kvůli počasí musely bombardovat z menší výšky než obvykle, což se projevilo vetší přesností. LeMay inspirován tímto úspěchem se rozhodl prověřit ještě možnost nočních náletů, když počátkem března vyslal v noci nad Tokio neozbrojenou B-29, která se vrátila nepoškozená. V noci z 9. na 10. března byl pak podniknut velký nálet. 330 bombardérů zasypalo Tokio z malé výšky zápalnými fosforovými a hořčíkovými pumami a napalmem, kterým padlo za oběť na 80 000 civilistů a asi 250 000 budov. Bombardovací síly v Pacifiku se postupně rozrostly na 600 letounů a podobný osud potkal všechna vetší japonská města vyjma těch předurčených pro demonstraci atomové bomby, přičemž LeMay byl jedním z hlavních plánovačů náletů na Hirošimu a Nagasaki.
Po válce strávil chvíli v Pentagonu jako zástupce náčelníka vzdušných sil pro výzkum a vývoj. V roce 1947 se vrátil do Evropy jako velitel USAF v Evropě a velel vzdušnému zásobování západního Berlína v letech 1948-49. V roce 1949 se pak vrátil do Washingtonu D. C. a stal se velitelem SAC (Strategic Air Command - velení strategického letectva). O dva roky později byl povýšen na generálplukovníka (2. nejmladší v US armádě po U.Grantovi). V době jeho příchodu bylo SAC vybaveno pouze několika B-29 s nedostatečně vycvičenými posádkami. LeMay se pustil okamžitě do reorganizace a výcviku personálu a když velení SAC v roce 1957 opouštěl, jednalo se již o moderní, proudovými letouny a balistickými raketami vybavenou údernou sílu.
Od roku 1957 zastával pozici zástupce náčelníka štábu USAF a od roku 1961 pak byl náčelníkem USAF. Právě v této funkci ho zastihla kubánská raketová krize, během níž velmi prosazoval preventivní úder proti Kubě. Neustále se dostával do sporů s ministrem obrany McNamarou a náčelníkem sboru spojených náčelníků štábů M. Taylorem. Coby zastánce tvrdých leteckých úderů a masivního bombardování severního Vietnamu se mu nedařilo najít společnou řeč ani s dalším prezidentemJohnsonem. Z této doby je mu připisován výrok: „Vybombardujeme je do doby kamenné.“ Proto byl pro trvající neshody v roce 1965 propuštěn do výslužby.
V roce 1968 se pokusil dostat do politiky jako kandidát na viceprezidenta na kandidátce nezávislého kandidáta George Wallace, ovšem neúspěšně.
Zemřel 01.10.1990 a je pochován na hřibově amerických vzdušných sil v Colorado Springs v Coloradu.
Argentina: Order of Aeronautical Merit - Grand Official, Grand Cross Belgie: Croix de Guerre avec Palme Brazílie: Řád jižního kříže, Řád za letecké zásluhy Chile: Medalla Militar de Primera Clase, Řád za zásluhy Ekvádor: Řád za letecké zásluhy(Knight Commander) Francie: Légion d'honneur – Commandeur(3.třídy), Croix de Guerre avec Palm Japonsko: Řád vycházejícího slunce 1.třídy (udělen za přínos při rekonstrukci japonských vzdušných sil a PVO, kvůli úloze LeMay při bombardování Japonska během WWII mu ho odmítl císař předat osobně) Maroko: Oissam Alaouite Švédsko: Svärdsorden velitelský velký kříž Velká Británie: Distinguished Flying Cross Uruguay: Aviador Militar Honoris Causa (Piloto Commandante) SSSR: Řád Vlastenecké války 1.stupně
