Záslužný letecký kříž Distinguished Flying Cross Citace k Záslužnému leteckému kříži: Prezidentu Spojených států Amerických, oprávněného zákonem Kongresu z 2. července 1926, je potěšením předat Záslužný letecký kříž nadporučíku (leteckého sboru) Jamesi Haroldu Doolittleovi (ASN: 0-271885), Leteckého sboru armády Spojených států, za mimořádný úspěch v letectví. 4.-5. září 1922, nadporučík Doolittle provedl let z Pablo Beach na Floridě, do San Diega v Kalifornii, za 22 hodin a 30 minut, mimořádný úspěch s tehdejším vybavením. Svými dovednostmi, vytrvalostí a výdrží demonstroval možnost pohybu jednotek Leteckého sboru na jakékoliv místo ve Státech za méně jak 24 hodin, čímž odráží velké zásluhy na sobě a armádě Spojených států. (General Orders No. 16)
DD.MM.1929
Záslužný letecký kříž Distinguished Flying Cross Citace k bronzovému dubovému listu k Záslužnému leteckému kříži: Prezidentu Spojených států Amerických, oprávněného zákonem Kongresu z 2. července 1926, je potěšením předat bronzový dubový list k druhému udělení Záslužného leteckého kříže nadporučíku (leteckého sboru) Jamesi Haroldu Doolittleovi (ASN: 0-271885), Leteckého sboru armády Spojených států, za mimořádný úspěch v letectví. Během března 1924, na letišti McCook v Daytonu v Ohiu, nadporučík Doolittle, pilotující stíhací letadlo Fokker PW-7, provedl sérii zátěžových testů vyžadující dovednosti, iniciativu, odolnost a kuráž nejvyššího řádu. V těchto testech zaznamenal akcelerometr namontovaní v letadle zaznamenával přetížení při následujících manévrech. Přemety v různých letových rychlostech; jeden nebo více sudových výkrutů; úmyslná vývrtka; vývrtka; s motorem i bez; překrut, zvrat, Immelmanův obrat; let na zádech; vybrání střemhlavého letu v různých rychlostech; let s mírnými změnami směrovky a let v turbulencích. Při těchto zkouškách byl letoun podroben nejextrémnějším možným manévrům, aby bylo možné zjistit letové zatížení kladené na křídla letounu v extrémních podmínkách boje. Tyto zkoušky byly provedeny se skvělou kombinací nebojácnosti a dovedností, které tvoří podstatu význačného létání. Jejich prostřednictvím byla získána vědecká data velkého a trvalého významu pro letecký sbor. (generální rozkaz č. 16)
20.05.1942
Medaile cti armáda Medal of Honor Army Citace k Medaili cti: Prezidentu Spojených států Amerických, ve jménu Kongresu, je potěšením předat Medaili cti brigádnímu generálovi [tehdy podplukovníku] Jamesi Haroldovi Doolittleovi (ASN: 0-271885), Letectva armády Spojených států, za zřetelné vůdcovství nad rámec služebních povinností, včetně osobní statečnosti a horlivosti při extrémním riskování života během vedení prvního speciálního leteckého projektu v bombardovacím náletu na Tokyo, Japosnko, 18. dubna 1942. Se zjevnou jistotou, že budou nuceni přistát na nepřátelském území nebo zahynout na moři, generál Doolittle osobně vedl peruť armádních bombardérů, s osádkami složených z dobrovolníků, na vysoce ničivý nálet na japonskou pevninu. (General Orders No. 29, Amended by Department of the Army G.O. No. 22 (1959) & No. 4 (1960))
DD.MM.1942
Záslužný letecký kříž Distinguished Flying Cross Citace ke 2. bronzovému dubovému listu k Záslužnému leteckému kříži: Prezidentu Spojených států Amerických, oprávněného zákonem Kongresu z 2. července 1926, je potěšením předat druhý bronzový dubový list ke třetímu udělení Záslužného leteckého kříže nadporučíku (leteckého sboru) Jamesi Haroldu Doolittleovi (ASN: 0-271885), Leteckého sboru armády Spojených států, za mimořádný úspěch jako pilot bombardéru B-25 a velící důstojník 1. speciálního leteckého projektu (Doolittleovi nájezdníci), během účasti ve vysoce zničujícím náletu na japonské ostrovy 18. dubna 1942. Plukovník Doolittle s dalšími 79 důstojníky a poddůstojníky se dobrovolně přihlásili na tuto misi, vědíc že šance na přežití jsou mizivé a provedli svou část s vynikající dovedností a statečností. Tento úspěch odráží velké zásluhy na něm a vojenské službě.
DD.MM.1943
Medaile za vynikající službu (armáda) Distinguished Service Medal (Army) Citace k armádní Medaili za vynikající službu: Prezidentu Spojených států Amerických, oprávněného zákonem Kongresu z 9. července 1918, je potěšením předat armádní Medaili za vynikající službu generálmajorovi Jamesi Haroldu Doolittleovi (ASN: 0-271885), Letectva armády Spojených států, za výjimečně záslužné a významné služby vládě Spojených států, ve funkci velké odpovědnosti jako velitel strategického letectva severozápadního Afriky od jejího založení. Pod jeho vedením a řízením, Strategické letectvo Severozápadní Afriky si vytvořilo vysoký stupeň efektivnosti a přesnosti umožnila, ve velkém měřítku, významně snížit nároky na zásobování a posily, způsobené nepřítelem. Energie, dobré rozhodování, mimořádné vůdcovské kvality a upřímná spolurpáce generála Doolittla byli základními faktory v naprostém úspěchu leteckých operací v Tuniské kampani. Zvláštní úspěchy generála Doolittla a jeho obětavé příspěvky ve službách jeho země odrážejí nejvyšší uznání jeho a vojenských vzdušných sil USA. (General Orders No. 49)
DD.MM.1943
Stříbrná hvězda Silver Star Citace ke Stříbrné hvězdě: Prezidentu Spojených států Amerických, oprávněného zákonem Kongresu z 9. července 1918, je potěšením předat Stříbrnou hvězdu generálmajorovi Jamesi Haroldu Doolittleovi (ASN: 0-271885), Letectva armády Spojených států, za statečnost v akci. Od 19. února 1943, kdy převzal velení Spojeneckého strategického letectva (Severozápadní Afrika), generál Doolittle, svou neúnavnou energií, iniciativou a osobním příkladem inspiroval jednotky pod svým velením k obnovení úspěšného úsilí proti nepříteli. 5. dubna 1943, strategické letectvo bylo zodpovědné za zničení čtyřicetiosmy nepřátelských letadel ve vzduchu a přibližně 100 na zemi. Tyto mimořádné úspěchy pod vedením generála Doolittla odráží nevyšší zásluhy na něm a armádním letectvu Spojených států. (General Orders No. 37)
Jimmy Doolittle se narodil 14. prosince 1896 v kalifornské Alamedě, mládí však prožil v Nome na Aljašce, kde jeho otec působil jako zlatokop, a získal si tam pověst dobrého boxera. Střední školu však absolvoval v Kalifornii a ve studiích pokračoval na Kalifornské důlní univerzitě. Po vstupu USA do války však školu přerušil (titul získal až v roce 1922) a v říjnu 1917 vstoupil do armády. Přihlásil se k spojovacímu vojsku jako letecký kadet. 11.3.1918 ukončil pilotní výcvik na letecké základně Rockwell Field v Kalifornii a v hodnosti poručíka se stal leteckým instruktorem. V této pozici strávil celý zbytek války a působil na mnoha základnách po celé zemi, především však v Kalifornii a Texasu. Během služby v Texasu pak sloužil i u 104. a 90. perutě a také prováděl hlídkové lety nad mexickou hranicí.
Po demobilizaci mu bylo umožněno zůstat u armády. Absolvoval školu pro letecké mechaniky v Kelly Field v Texasu a kurz leteckého inženýrství v McCook Field v Ohiu a 1.7.1920 byl povýšen na nadporučíka. Mezi válkami patřil k známým propagátorům letectví a zkušebním pilotům. Získal několik prvenství: např. první přelet napříč Spojenými státy (za což byl vyznamenán DFC) nebo byl prvním, kdo dokázal provést vnější přemet. Účastnil se také rychlostních závodů hydroplánů. Za své výkony byl několikrát oceněn Mackay Trophy. V armádě pak patřil do 1. provizorní letecké brigády brig. gen. Billyho Mitchella, která v roce 1921 dokázala, že letouny mohou potopit bitevní loď.
V roce 1923 se přihlásil na Massachusettský technologický institut a během dvou let si zdě udělal doktorát v leteckém inženýrství. Poté byl vyslán jako předváděcí pilot do Jižní Ameriky. Právě tam se mu v roce 1926 povedl poprvé vnější přemet. Po návratu do států se pak zabýval vývojem leteckých přístrojů pro let v mlze. Podílel se například na vytvoření umělého horizontu a v roce 1929 provedl první start, let a přistání pouze podle přístrojů, za což později získal Harmon Trophy.
15.2.1930 opustil armádu v hodnosti majora a stal se vedoucím leteckého oddělení Shell Oil Company, kde ovlivnil zavedení 100oktanového leteckého benzínu. Nadále se také věnoval leteckému závodění a v roce 1932 vytvořil světový rychlostní rekord (476kmh na stroji Gee Bee R-1). Po vítězství ve třech velkých leteckých závodech (Schneider Trophy, Bendix Trophy a Thompson Trophy) závodit přestal a od dubna 1934 se stal členem vojenské komise pro studium organizace Vzdušného sboru.
1.7.1940 se Doolittle vrátil do aktivní služby a spolupracoval s výrobci aut na přechodu jejich továren na leteckou výrobu. V srpnu byl pak vyslán do Británie jako pozorovatel. Jinak ho gen.Arnold používal coby řešitele technických problémů. Po útoku na Pearl Harbour požádal, aby se mohl vrátit k létání, byl však pouze přeložen na velitelství armádních vzdušných sil do Washingtonu, kde pracoval na speciálních projektech přímo pro Arnolda.
Mezitím bylo rozhodnuto o provedení úderu na Japonské ostrovy. Kvůli neexistenci základen v dostatečné blízkosti bylo nutno využít letadlových lodí. Jejich letouny však neměly dostatečný dolet, což dávalo všanc bezpečnost celého svazu. Bylo proto přistoupeno k použití armádních bombardérů. Jimmy Doolittle byl vybrán, aby operaci připravil a vycvičil posádky pro start z letadlové lodi. Později si vydobyl, aby nálet sám vedl. 2.1.1942 byl povýšen na podplukovníka a začal s přípravami. 18.4.1942 pak 16 bombardérů B-25B provedlo nálet na Tokio, Osaku, Kobe a Nagoju. Přistát na letišti v Číně, jak bylo naplánováno, se sice nepodařilo žádnému ze strojů a všechny byly ztraceny, z posádek však pouze dvě padly do zajetí a třetí byla internována v SSSR. Přesto byla operace považována za velký úspěch a Doolittle byl již 19.4.1942 povýšen na brigádního generála a navíc byl vyznamenán Medal of Honor.
V červenci byl zařazen k vznikající 8. letecké armádě v Anglii, ale už v září se stal velitelem 12.letecké armády v severní Africe. V listopadu přišlo další povýšení - na generálmajora - a od března 1943 velel Doolittle spojeneckému strategickému letectvu v severozápadní Africe. V listopadu 1943 se stal velitelem 15. letecké armády a od ledna 1944 až do září 1945 velel 8. letecké armádě, přičemž od 13.3.1944 byl generálporučíkem.
10.5.1946 odešel Doolittle do zálohy (byl záložním důstojníkem s nejvyšší hosností) a stal se viceprezidentem Shell Oil Company (posléze i ředitelem). S armádou však zůstal v kontaktu. V březnu 1951 byl jmenován zvláštním poradcem náčelníka štábu vzdušných sil. Jeho působení vedlo k programům balistických střel a vesmírného výzkumu. Tuto funkci opustil 28.2.1959, nadále však působil jako předseda výboru pro laboratoří vesmírných technologií.
4.4.1985 byl v civilu povýšen na čtyřhvězdičkového generála.
Zemřel 27.9.1993 v Kalifornii a byl pochován na Arlingtonském hřbitově.
B-25B Mitchell na jehož palubě vedl 18. 4. 1942 Col. Doolittle nálet na Tokio. Stroj nese standardní nátěr tvořený barvou Olive Drab na horních a bočních plochách a barvou Neutral Grey na spodních. Sériové číslo je uvedeno ve zkrácené podobě, na trupu na úrovni zadní hrany pilotního překrytu byl úzký červený pás varující před okruhem točící se vrtule. Zveřejněno s laskavým svolením autora
povýšení Jamese Doolittla (uprostřed) na čtyřhvězdičkového generála prezidentem Ronaldem Reaganem (vlevo) a senátorem za Arizonu Barrym Goldwaterem (vpravo), 10. dubna 1985, kdy bylo Doolittleovi 88 let.
generál ve výslužbě James Doolittle v roce 1986, ve věku necelých 90 let.
Olivově zelená / Olive Green
Šedá / Grey
