Carl Andrew Spaatz se narodil 28.6.1891 v Boyertownu v Pennsylvánii. Vystudoval West Point, kde také získal svou přezdívku „Tooey“. Školu zakončil 12. 6. 1914 a v říjnu téhož roku nastoupil službu u 25. pěšího pluku na Havaji. Po roce byl převelen k letectvu a nastoupil do letecké školy v San Diegu v Kalifornii, kterou absolvoval 15. 5. 1916. V červnu pak byl převelen do Columbusu v Novém Mexiku, kde sloužil u první letky. S ní se také zúčastnil trestné výpravy generála Pershinga do Mexika. 1. července 1916 byl povýšen na nadporučíka. V květnu 1917 pak byl převelen k třetí letce do San Antonia v Texasu a povýšen na kapitána.
V témže roce se stal velitelem 31st Aero Squadron, s níž odjel do Francie. V listopadu 1917 pak byl přeložen do americké letecké školy v Issoudunu ve Francii, kde zůstal skoro až do září 1918. Po převelení k 2. stíhací skupině se stal stíhačem 13. letky a zapojil se do bojů. Dosáhl tří vzdušných vítězství a byl vyznamenán DSC. V roce 1918 mu také byla propůjčena hodnost majora.
Po skončení války sloužil v Kalifornii a Texasu. 27. 2. 1920 se mu vrátila mírová hodnost kapitána, ale už v červenci téhož roku byl povýšen na majora. Zastával pak různé funkce, např. velel Kelly Fieldu v Texasu, působil jako letecký důstojník oblasti osmého sboru, velel 1. stíhací skupině v Texasu a nakonec byl velitelem Selfridge Field v Michiganu. V roce 1924 nastoupil do Taktické školy leteckého sboru a po jejím absolvování v červnu následujícího roku sloužil v úřadu náčelníka leteckého sboru ve Washingtonu.
V lednu 1929 se zúčastnil jako velitel vytrvalostního letu, během něhož bylo poprvé použito tankování za letu. Po týdnu stráveném ve vzduchu byl vytvořen nový světový rekord v délce letu a všichni zúčastnění byli vyznamenáni DFC. Od května 1929 pak velel 17. bombardovací skupině a později 1. bombardovacímu wingu v Kalifornii. Od 10. června 1933 pak sloužil opět v úřadě náčelníka leteckého sboru a stal se náčelníkem operačního a výcvikového oddělení. V srpnu 1935 se zapsal do Velitelské a štábní školy ve Fort Leavenworth v Kansasu a během studia byl povýšen na podplukovníka. Po absolvování školy v červnu 1936 sloužil v Langley Field až do ledna 1939, kdy se vrátil do úřadu náčelníka leteckého sboru a zastával tam funkci výkonného důstojníka.
V listopadu 1939 mu byla propůjčena hodnost plukovníka. Během bitvy o Británii strávil několik týdnů v Anglii jako pozorovatel. Po návratu do Států opět působil v kanceláři náčelníka leteckého sboru a byla mu propůjčena hodnost brigádního generála. V listopadu 1940 se stal náčelníkem plánovacího oddělení leteckého sboru a v červenci 1941 byl jmenován náčelníkem štábu armádních vzdušných sil.
V lednu 1942 se stal náčelníkem Bojového velitelství vzdušných sil a byla mu propůjčena hodnost generálmajora. V květnu téhož roku se pak stal velitelem 8. letecké armády a začal připravovat americké bombardování Německa. V červenci se stal velitelem amerických vzdušných sil na evropském bojišti a v září byl povýšen do mírové hodnosti plukovníka. 1. 12. 1942 byl jmenován velitelem 12. letecké armády(osmou po něm převzal Eaker) v severní Africe a v únoru následujícího roku převzal velení severozápadních afrických vzdušných sil. V březnu 1943 mu pak byla propůjčena hodnost generálporučíka. Po porážce Afrikakorpsu a vylodění na Sicílii se stal velitelem spojeneckých vzdušných sil ve Středozemí. Za svou službu v Africe byl vyznamenán DSM.
V lednu 1944 se vrátil do Anglie jako velitel Strategických vzdušných sil USA v Evropě. Podílel se na plánování leteckých úderů a patřil k tvůrcům a hlavním zastáncům „ropné ofenzívy“- napadání německých ropných zdrojů, rafinérií apod. V této funkci setrval až do března 1945, kdy mu byla propůjčena hodnost generálplukovníka (General) a byl přeřazen do vrchního velitelství letectva ve Washingtonu. V červenci 1945 převzal velení amerických strategických vzdušných sil v Pacifiku a z velitelství na Guamu dohlížel na závěr strategického bombardování Japonska. Zúčastnil se také jako jediný generál všech tří podpisů kapitulace v Remeši, Berlíně a Tokiu.
Po válce se Spaatz vrátil na vrchní velitelství letectva. Byl povýšen do stálé hodnosti generálmajora a v únoru 1946 se stal velitelem armádních vzdušných sil. Po vzniku USAF se v září 1947 stal prvním náčelníkem štábu USAF a v této funkci setrval až do 30. 4. 1948. O dva měsíce později odešel do výslužby.
V civilu pracoval jako redaktor Newsweeku pro vojenské záležitosti, jako velitel civilních vzdušných hlídek a byl členem výboru poradců náčelníka štábu vzdušných sil. Byl také členem kongresového výboru pro výběr umístění nové akademie USAF.
Zemřel 14. 4. 1974 a je pochován na hřbitově této akademie v Colorado Springs v Coloradu.
