Řád bílého orla

Rad Bieleho Orla (ang. Order of White Eagle, srbsky ???)


Rad založil Srbský kráľ Milan I. 23. 1. 1883 ako konkurenčné vyznamenanie k rádu Svetého Sava (Order of St. Sava). Biely orol je symbolol srbských ozbrojených síl a pochádza z čias Byzantskej ríše.


V roku 1903 kráľ Peter I. mierne zmenil reverz vyznamenania, kde nechal vložiť rok vyhlásenia nezávislosti krajiny (1882) a portrét zakladateľa rádu Milana I.


Vyznamenanie je organizované do piatich stupňov a je udeľované srbským občanom a cudzincom za činnosť v prospech koruny alebo štátu vo vojne a v mieri.


I. trieda - Grand Cross
II. trieda - Grand Officer
III. trieda - Commander
IV. trieda - Officer
V. trieda - Knight


Rád má aj špeciálne udeľované podtriedy, jednou z nich je War Merit Division (neviem ako sa to volá Srbsky, SK/CZ - vojnové zásluhy), ktorá bola založená v roku 1915 a udeľuje sa dôstojníkom za hrdinstvo na bojovom poli. Líšii sa pridaním skrížených mečov medzi kráľovskú korunu a hlavu orla.


Zdroj:
en.wikipedia.org
http://orden.stojanovic.ch/beliorao.html

Orden Belog orla
Orden des Weisen Adlers
Existují řády starobylé, řády vznešené, řády velké, záslužné. Srbský řád Bílého orla jistě splňuje podmínku kladenou pro řád vznešený a krásný.
Řád byl založen prvním srbským králem Milanem Obrenovičem dne 23. ledna 1884 (4. února 1883 podle nového kalendáře). K založení řádu došlo pří příležitosti prohlášení Srbska, tehdy ještě knížectví, na království dne 6. března 1882.
O tvaru odznaku rozhodl sám král, který také určil, že řád se bude dělit do pěti řádových stupňů podle vzoru francouzského řádu Čestné legie.
V roce 1903 byl palácovým převratem svržen a zavražděn poslední král z rodu Obrenovičů, král Alexandr I. Nový srbský král Petr I. Karadjordjevič změnil rubní štítek tak, že nahradil monogram zakladatele a nahradil jej zlatým letopočtem "1882", což je datum prohlášení Srbska královstvím (viz obrázek)
Velkokříž řádu bylo možno udělit 10 osobám. Klenot řádu se nosil na červené velkostuze se světlemodrými postranními pruhy. Řádový klenot byl doplněn řádovou hvězdou. Tato hvězda je osmicípá, briliantující a je silně zlacená. Čtyři základní cípy jsou delší a jsou odděleny od kratších cípů v pozdějších vydáních hladkými jehlancovitými paprsky. Na středu hvězdy je upevněna lícová strana řádového klenotu.
II. třída řádu, velkodůstojník se řádový klenot nosil na náhrdelní stuze, vše doplněné řádovou hvězdou, které je sice menší, ale jinak zcela stejná jako hvězda I. stupně. Řád v tomto stupni bylo možno udělit jen dvaceti občanům království.


III. třída řádu, komander byl určen pro 40 nositelů, občanů království. Klenot se nosil na náhrdelní stuze. Rozměr klenotu je stejný jako u II. třídy.


IV. třída řádu, důstojník byl určen pro 150 nositelů, občanů Srbského království. Klenot řádu je zlacený a nosí se na náprsní stužce, která je opatřena "rozetou".


V. třída řádu, rytíř byl určen pro 300 občanů Srbského království. Klenot je stejné velikosti jako stupeň důstojník, ale klenot již není zlacený. Stuha je splývavá či trojúhelníková bez rozetky.


Výrobci řádových odznaku :
Tato povídání může být zajímavé pro praktické sběratele, neb snad v každé sbírce se nachází tento řád byť ve svém nejnižším stupni.
Nejstarší klenotnická firma, kterou známe je vídeňská dílna Rothe und Nefe. Dalším klenotníkem, který se však na dekoracích nachází zřídka je A. Folkmann, který používal značku "AF". Další řády pocházejí opět od vídeňské klenotnické firmy KUNZE. Mezi nejznámější výrobce patří známá vídeňská firma, která se specializovala na výrobu srbských a rumunských řádu a tou je firma nám známá jako G.A.S. (G. A. Scheid). Tato firma se stává monopolním výrobcem srbských řádů. Výrobce razil a dodával řády jednak pro rod Obrenovičů, ale po roce 1903 i pro nový královský rád Karadjodjeviče.
První světová válka tyto vazby na Vídeň přerušila a výroba byla zadaná do spřátelené Francie k firmě Artus Bertrand et Cie.
Po smrti krále Petra I. v roce 1921 se výroba řádu SHS (Království Srbů, Slovinců a Chorvatů) od roku 1929 Jugoslavie soustředí ve Švýcarsku u firmy Huguenin Fréres et Cie v Le Locle.
Mezi klenotníky však nacházíme další výrobce jako byl vídeňský Karl Fischmeister, ale i další vídeňská firma, která je nám známá z ražby Rakousko-Uherských řádů a vyznamenání a tou je Vincenz Meyers a. Söhne.
Mezi známé nositele řádu patří i Tomáš G. Masaryk, dále např. vojvoda Radomír Putnik, Nikola Pašič, francouzský generál Henry, maršál Francie Gallieni, král Petr II ., princ-regent Pavel a řada dalších. Na stejnokrojích našich generálů - legionářů nacházíme vzácněji i tento řád. Mezi nositele řádu Bílého orla V. stupně patří i bývalý rakousko-uherský voják, rytíř Vojenského řádu Marie Terezie Johan FOUSEK. Tento řád s meči byl ceněným řádem českých důstojníků v Srbské divizi.
Řád i jeho nositelé byly v Jugoslávii ve velké vážnosti. Existuji fotografie z padesátých let, kdy staří veteráni z 1. světové války slaví 1. máj s královskými řády na prsou.
Literatura :
Pavel Car a Tomislav Muhič : Serbische und Jugoslawische Orden und Ehrenzeichen von 1859 bis 1941

Řád Bílého orla s meči
Orden Belog orla sa mačevima
Orden des Weisen Adlers mit Schwertern
Řád Bílého orla byl založen jako řád všeobecně záslužný. Zároveň s tímto řádem byl založen řád Svatého Sávy, který byl řádem záslužným a civilním, ale nebyl přímo určen pro ocenění vojáků, jejich vojenskou službu, statečnosti či zásluhy o obranu království a královského domu. Řád Bílého orla měl nahradit starý a vznešený řád Takovský.
V průběhu balkánských válek již existoval královský srbský řád Karadjordje, který se uděloval v době války za prokázanou statečnost s meči. Řád Bílého orla takové rozlišení neměl a tak byl, či mohl být udělen za prosté zásluhy, zároveň však i za prokázanou statečnost před nepřítelem.
Velká válka 1914-1918 masové nasazení vojáků, ale i dalších bojovníků království si vynutilo změnu v systému udělování řádů právě u Bílého orla.
Byl to král Petr I. Karadjordje, který dne 28. května 1915 zakládá řád Bílého orla s meči. Zřízením mečů bylo docíleno jednak toho, že se zabránilo inflačnímu udělování řádů, a bylo zdůrazněno, že řád s meči byl udělen vojákovi za projev statečnosti na bojišti. Král zároveň ještě určil, že řád Bílého orla s meči může být zavěšen na červené, tedy válečné stuze.
První exempláře řádu Bílého orla s meči jsou vyráběny ve Francii, nižší stupně jsou raženy z bronzu a pouze stříbřeny či zlaceny.
Poznámka:
Válečná stuha byla vyhrazena i pro řád Takovský, pokud byl udělen s meči. Válečná stuha nikdy nebyla používané u řádu Sv. Sávy.

Našel jsem pěkný kousek na britské aukci za 1025 dolarů.