Main Menu
User Menu

Polikarpov I-16 typ 4

Polikarpov I-16 Type 4

Поликарпов И-16 тип 4

     
Název:
Name:
Polikarpov I-16 typ 4
Originální název:
Original Name:
Поликарпов И-16 тип 4
Kategorie:
Category:
stíhací letoun
Výrobce:
Producer:
DD.MM.1934-DD.MM.1936 Moskevský letecký závod č. 39 V. R. Menžinského, Moskva /
DD.MM.1935-DD.MM.1935 Gorkovský letecký závod č. 21 Enukidzeho, Gorkij /
Období výroby:
Production Period:
DD.MM.1934-DD.MM.1936
Vyrobeno kusů:
Number of Produced:
58 závod č.39
~500 závod č. 21
První vzlet:
Maiden Flight:
30.12.1933 CKB-12
Osádka:
Crew:
1
Základní charakteristika:
Basic Characteristics:
 
Vzlet a přistání:
Take-off and Landing:
CTOL - konvenční vzlet a přistání
Uspořádání křídla:
Arrangement of Wing:
jednoplošník
Uspořádání letounu:
Aircraft Concept:
klasické
Podvozek:
Undercarriage:
zatahovací
Přistávací zařízení:
Landing Gear:
kola
Technické údaje:
Technical Data:
 
Hmotnost prázdného letounu:
Empty Weight:
961 kg
Vzletová hmotnost:
Take-off Weight:
1354 kg
Maximální vzletová hmotnost:
Maximum Take-off Weight:
? kg
Rozpětí:
Wingspan:
9,000 m
Délka:
Length:
5,860 m
Výška:
Height:
3,250 m
Plocha křídla:
Wing Area:
14,54 m2
Plošné zatížení:
Wing Loading:
93,122 kg/m2
Pohon:
Propulsion:
 
Kategorie:
Category:
pístový
Počet motorů:
Number of Engines:
1
Typ:
Type:
Švecov M-22 (licenční stavba Bristolu Jupiter), vzduchem chlazený hvězdicový devítiválec o vzletovém výkonu 419.2 kW (570 k), nominální výkon 353 kW (480 k).
Vrtule dvoulistá kovová s pevným úhlem náběhu.
Objem palivových nádrží:
Fuel Tank Capacity:
225 l
Výkony:
Performance:
 
Maximální rychlost:
Maximum Speed:
346 km/h v 2000 m
Cestovní rychlost:
Cruise Speed:
? km/h v ? m
Rychlost stoupání:
Climb Rate:
11,37 m/s
Čas výstupu na výšku:
Time to Climb to:
9,9 min do 5000 m
Operační dostup:
Service Ceiling:
7440 m
Dolet:
Range:
720 km
Maximální dolet:
Maximum Range:
? km
Výzbroj:
Armament:
2x pevný kulomet PV-1 ráže 7,62 mm v křídlech, každý s 900 náboji později
2x pevný kulomet ŠKAS ráže 7,62 mm v křídlech, každý s 900 náboji.
Uživatelské státy:
User States:
Poznámka:
Note:
První sériově vyráběná verze s motorem M-22 kapotovaná mohutnou kapotou typu NASA. Vrtule bez vrtulového kužele
Zdroje:
Sources:
Yefim Gordon and Keith Dexter. Polikarpov's I-16 Fighter, Its Forerunners and Progeny, Red Star, Vol.3., Earl Shilton, Leicester, UK, Midland Publishing Ltd., 2002. ISBN 1-85780-131-8
Hans-Heiri Stapfer, Polikarpov Fighters in Action, Part 2, Aircraft in Action number 158., Carrollton, TX, Squadron/Signal Publications, Inc., 1996. ISBN 0-89747-355-8.
Michail Maslov, Istrebitěl I-16, Выпуск №2: М. Aрмада, 1997
L+K č. 73/1997, Polikarpov I-16 Tip 4, Václav Němeček
https://i16fighter.ru/mods/t4/t4.htm
https://www.airwar.ru/enc/fww2/i16.html
https://i16fighter.narod.ru/index_e.htm
lemairesoft.sytes.net
https://army.lv/ru/i-16/507/260
archiv autora

Polikarpov I-16 typ 4 -


Polikarpov I-16 typ 4 -


URL CZ: https://www.valka.cz/Polikarpov-I-16-typ-4-t49583#460403Verze : 0
URL EN: https://www.armedconflicts.com/Polikarpov-I-16-Type-4-t49583#460403Version : 0
MOD

I-16 typ 4 vznik legendy




N. N. Polikarpov byl v červenci 1931 osvobozen od desetiletého žaláře, stalo se tak díky úspěchu stíhacího letounu I-5. Jistou zajímavostí je, že rozsudek nebyl zrušen a stále platil, důležité ale bylo, že se N. N. Polikarpov mohl vrátit do CKB (Centralnoje konstruktorskoje bjuro) a zde byl zařazen jako vedoucí 3. brigády. Zde měl neshody s A. N. Tupolevem, který stál včele CAGI (Centralnyj Aerogidrodinamičeskij institut) a CAGI byl nadřízeným orgánem CKB. N. N. Polikarpov poukazoval na nevhodnost používaných materiálů (zejména kritizoval použití Junkersova vlnitého plechu na stavbu letadel), dále kritizoval nákup nevhodných motorů ze zahraničí, takovou kritiku od podřízeného Tupolev nerad slyšel. Naštěstí se Tupolevovým zástupcem brzy stal S. V. Iljušin, který uznal opodstatněnost kritiky a navíc se Polikarpovova nebál zastat. Koncem roku 1932 se N. N. Polikarpov stal náčelníkem páté konstrukční brigády a jeho úkolem bylo navrhnout moderní stíhačku. Jeho prvním projektem byla malá jednoplošná stíhačka se zatahovacím podvozkem a ze zcela zakrytou pilotní kabinou. Tento letoun měl teoreticky dosahovat alespoň rychlosti 400 km/h. V lednu 1933 došlo k zásadním změnám ve vedení vývojových kanceláří, CKB ze osamostatnilo od CAGI a v čele osamostatněného CKB stál Polikarpovovův zastánce S. V. Iljušin. N. N. Polikarpov se stal náčelníkem 2. brigády, která byla specializovaná na stíhačky. Brigáda, shodou okolností, sídlila v závodě č. 39, který byl pojmenován po veliteli tajné policie Vjačeslavu Rudolfoviči Menžinském, tedy v továrně, kde před časem Polikarpov pracoval jako trestanec na svém úspěšném letounu I-5.


N. N. Polikarpov zde opět velice usilovně pracoval a již v červnu 1933 dokončil projekt stíhacího letounu CKB-12, v listopadu 1933 byla dokončena maketa v měřítku 1 : 1, prototyp ještě nebyl dokončen a již přišel příkaz k zahájení příprav na sériovou výrobu. Letectvo nový letoun označilo jako I-16. Potud by se mohlo zdát, že vše bylo v naprostém pořádku, ale nebylo. Polikarpov pro svůj projekt požadoval nákup amerického devítiválcového motoru Wright SGR-1820-F3, nákup se bohužel nepodařilo zpočátku zrealizovat, a tak se do prvního prototypu musel nainstalovat méně výkonný a tehdy již zastaralý motor M-22 s krytem NACA.


První vzlet provedl dne 30. 12. 1933 známý zkušební pilot V. P. Čkalov. Již během prvních letů bylo jasné, že se zrodil velmi obratný letoun (i za cenu značné nestability), ale jeho výkony byl díky použitému motoru M-22 velmi slabé. Sovětská nákupní komise se však snažila, a tak již 18. 2. 1934 mohl vzlétnout druhý prototyp CBK-12bis, který byl poháněn motorem Wright R-1820 F-2. Výkony byly mnohem lepší, maximální rychlost vzrostla na 346 km/h, to bylo o 40 km/h více než s motorem M-22 (oba prototypy byly testovány s pevným lyžovým podvozkem).


V létě byly konečně k dispozici motory Wright SGR-1820 F-3 a v září byl s tímto motorem testován jeden I-16, maximální rychlost byla na svou dobu fantastická – 455 km/h ve výšce 4 000 m. Konečně se podařilo také vyjednat nákop licenčních práv na výrobu těchto motorů a v permském závodě č. 19 se urychleně připravovala jejich výroba. Mezitím se koncem roku rozeběhla výroba I-16 v závodě č. 39, následně však přišlo nařízení, aby výrobu I-16 převzal nedávno postavený závod č. 21 v Gorkém (nyní Nižnij Novgorod). Výroba byla zahájena koncem roku 1934. První série „šestnáctek“ byly ještě poháněny starými motory M-22. V roce 1935 se podařilo zajistit nákup několika desítek amerických motorů, které byly ihned montovány do vyráběných letounů, zanedlouho také začaly přicházet motory vyrobené v licenci s označením Švecov M-25.


Zajímavá je také skutečnost, že neexistoval I-16 typ 1, ani typ 2 a ani typ 3, u I-16 se objevilo jako první označení I-16 typ 4. Bylo to dáno skutečností, že v závodě č. 21 (Gorkij) byl I-16 čtvrtou vyráběnou stíhačkou – tedy typ 4. Označení se ujalo a tak se stal I-16 typ 4 první sériově vyráběnou verzí.


Sovětští piloti přijali nové letouny s rozporuplnými pocity, velmi záleželo na předešlých zkušenostech pilota, nová stíhačka díky své nestabilitě byla obratná, ale na druhou stranu ji musel pilot neustále korigovat, letoun byl velmi citlivý na řízení. V roce 1935 se objevil první cvičný letoun s dvojitým řízením, označen byl UTI-2, jednalo se o úpravu typu 4 s motory M-22. Tento letoun byl později upravován v hojném množství a umožnil méně zkušeným pilotům bezpečnější přechod na stíhací letouny I-16. Ještě jedna věc stojí za zmínku – uzavřená kabina. Uzavřenou kabinu piloti tehdy zcela odmítli, kabina se odsouvala vpřed a v této poloze ji piloti jednoduše zablokovali po celou dobu letu. Jistou slabinou byla málo účinná výzbroj dvou kulometů PV-1, byla to výzbroj, odpovídající spíše 1. světové válce, v roce 1937 přišla další verze I-16 typ 6, která tuto slabinu alespoň částečně eliminovala.



Použité prameny:
Hans-Heiri Stapfer, Polikarpov Fighters in Action, Part 2, Aircraft in Action number 158., Carrollton, TX, Squadron/Signal Publications, Inc., 1996. ISBN 0-89747-355-8.
Michail Maslov, Istrebitěl I-16, Выпуск №2: М. Aрмада, 1997
L+K č. 73/1997, Polikarpov I-16 Tip 4, Václav Němeček
https://www.airwar.ru/enc/fww2/i16.html
https://i16fighter.narod.ru/index_e.htm
archiv autora



Poznámka ke zmíněným motorům:
Švecov M-22 výkon 353 kW (480 k)
Švecov M-25 výkon 522,2 kW (710 k)
Wright R-1820 F-2 výkon 514,5 kW (690 hp)
Wright SGR-1820 F-3 výkon 533,1 kW (715 hp)
URL CZ: https://www.valka.cz/Polikarpov-I-16-typ-4-t49583#462539Verze : 0
URL EN: https://www.armedconflicts.com/Polikarpov-I-16-Type-4-t49583#462539Version : 0
MOD
Polikarpov I-16 Typ 4


O vývoji řady I-16 více ZDE
Polikarpov I-16 typ 4 -


URL CZ: https://www.valka.cz/Polikarpov-I-16-typ-4-t49583#191992Verze : 0
URL EN: https://www.armedconflicts.com/Polikarpov-I-16-Type-4-t49583#191992Version : 0
MOD