Audet, Richard Joseph

Pět během deseti minut – F/Lt Richard J. Audet


Legendární letoun Spitfire bojoval a vítězil v průběhu celé 2. světové války a na všech bojištích. Bojovali na něm letci mnoha národností, mnoho z nich se stalo leteckými esy. Jen jeden pilot však na Spitfiru dokázal sestřelit pět letadel během jednoho letu. Osudy tohoto muže se zabývají následující řádky.


Richard Joseph, později známý jako „Dick“, se narodil manželům Paulovi a Edewisce Audetovým 13. března 1922 v Lethbridge v provincii Alberta. Do královského kanadského letectva byl odveden 26. srpna 1941 v Calgary a bylo mu přiděleno matriční číslo RCAF No. J20136. V Kanadě Richard prodělal základní pilotní výcvik, který dokončil v říjnu 1942. Následoval přesun do Velké Británie. Zde byl nejprve poslán k absolvování operačního výcviku a 20. července 1943 následovalo zařazení k první bojové jednotce.


Do akce!
Audetovým prvním operačním útvarem se stala 421. peruť, v té době umístěna na základně Kenley. Velelo jí eso z bojů nad Maltou S/Ldr Robert W. McNair (celkem 16-5-14 vítězství) a byla vyzbrojena stíhačkami Spitfire Mk.IX. Peruť se podílela na ofenzívních akcích nad kontinentem. „Dick“ se však u ní zdržel jen krátký čas, velení s ním mělo jiné plány.


Richard byl totiž již v srpnu poslán k druholiniové 1623. letce, jejímž úkolem byla spolupráce s protiletadlovou obranou, jednotka se 1. prosince 1943 transformovala na 691. peruť se stejným určením. Nacházela se na letišti námořnictva Roborough a její hlavní činností bylo vlekání terčů pro výcvik protiletadlových dělostřelců, a to zejména dělostřelců na lodích. K tomu využívala pestrou škálu letounů, hlavní výzbroj tvořily stroje Hawker Hurricane, Boulton Paul Defiant, Airspeed Oxford a námořní Fairey Barracuda. Ve výzbroji se ale nacházel např. i Hawker Henley, stroj, který byl navržen jako lehký bombardér, nástupce strojů Fairey Battle. Než byl však jeho vývoj dokončen, ztratilo RAF o tuto kategorii zájem a většina z dvou set vyrobených strojů skončila u výcvikových jednotek.

„Dick“ tak dostal možnost zlepšovat své pilotní schopnosti a ovládání různých druhů letadel. Mladý Kanaďan nakonec v druhé linii strávil rok a ve vzduchu nalétal stovky hodin. Změna přišla 22. července 1944, kdy se Richard hlásil u 1. jednotky taktického výcviku (No 1 Tactical Exercise Unit). Jednotka se zabývala stíhacím a stíhacím-bombardovacím výcvikem a mladý pilot si u ní měl osvěžit bojové létání. V srpnu se, ruku v ruce se zrušením 1. TEU, přesouvá „Dick“ na kontinent a 14. září 1944 je poslán ke své druhé bojové jednotce.


Tou se stala peruť č. 411 „Grizzly Bear“. Jednalo se o jednu z nejstarších kanadských perutí v Evropě. Vznikla v červnu 1941 a úspěšně bojovala nad okupovanou Evropou. Od července 1943 byla součástí 126. kanadského křídla 2. taktické letecké armády (2. TAF). Zpočátku to neznamenalo žádnou zásadnější změnu, ta přišla až po spojeneckém vylodění v Normandii. Již 18. června 1944 se křídlo přesunulo na polní letiště B.4 u Bény-sur-Mer. Mohlo tak lépe plnit své úkoly – podporu pozemních vojsk a jejich ochranu před útoky německého letectva.



Kanonáda nad Osnabrückem
Když se u ní hlásil „Dick“ nacházela se na letišti B.44 Poix, s postupem spojeneckých vojsk však často měnila základny, dlouhodobější „domov“ našla až 28. října na letišti B.80 Volkel v Nizozemí. Mezitím, třiadvacátého, byl Audet povýšen do hodnosti Flight Lieutenant (kapitán) a stal s velitelem letky.


Připojil se tak k jednotce právě včas, chystala se totiž Operace Market Garden, tedy pokusu o obsazení mostů ve městech Arnhem a Nijmegen. To mělo umožnit Spojencům průnik do Německa a ukončení války do Vánoc 1944. Operace trvající mezi 16. až 25. září však úspěšná nebyla. Navíc 126. křídlo do podpory akce zasáhlo jen okrajově, útoky na železniční a silniční dopravu. Tyto aktivity tvořily hlavní činnost pumami obtěžkaných Spitfirů Mk.IX kanadských perutí křídla. Do 28. prosince 1944 vykonal „Dick“ 52 bojových letů, ale ani jednou se nepotkal s nepřátelským letounem. Vše se ale změnilo hned následující den.


Krátce před jednou hodinou odpolední nasedl Audet do Spitfiru Mk. IX RR201/DB-G a vzlétl v čele žlutého roje perutě na hlídku do prostoru měst Rheine - Osnabrück - Münster. Na jednom z nádraží nedaleko Osnabrücku Kanaďané zničili 4 lokomotivy, 39 železničních vozů a další poškodili. Vypuknuvší požár se navíc rozšířil i na okolo stojící budovy. Poté piloti spatřili trojici nepřátelských letadel, na které zaútočili a dvě padla za oběť F/Lt Irelandovi a F/Lt Cookovi. Následně zahlédl „Dick“ nad městem dalších 12 protivníků a v čele své sekce k nim zamířil.

Německé letouny, identifikované jako osm Fw 190 a čtyři Bf 109, kroužily nad letištěm a blížících se Kanaďanů si nevšimli. Ti udeřili rychle a německou formaci zcela rozvrátili. První vítězství si připsal F/O McCracken, pak již úřadoval jen „Dick“. Jeho souboj trval necelých deset minut a pilot nahlásil 5 vítězství, čtyři z toho jisté a jedno pravděpodobné. Během rozboru akce mu však bylo přiznáno zničení i pátého německého letounu. Audet se tak stal nejen esem, a to během svého prvního souboje, ale také jediným pilotem Spitfiru, který sestřelil 5 letadel během jednoho letu.


Protivníky 411. perutě byly s největší pravděpodobností letouny Fw 190 D-9 od 9./JG 54. Dvanáct „Dor“ startovalo do akce také kolem jedné s úkolem hlídkovat v oblasti Rheine. Mise ale skončila „krvavou lázní“. Šest pilotů padlo, další dva letouny byly poškozeny, včetně stroje velitele 9. Staffel Oblt. Williho Heilmanna. Ztráty tak odpovídají nárokům kanadských pilotů.


Další „zářezy“ na kniplu
Za akci 29. prosince byl Audet v únoru 1945 vyznamenán DFC, v citaci k udělení se mimo jiné psalo: "V prosinci 1944 se peruť zapojila do souboje s dvaceti nepřátelskými letouny v oblasti Rheine/Osnabrück. Odvážnou akcí dosáhl P/O Audet výjimečného úspěchu, když sestřelil pět nepřátelských letadel. Tento čin vzdává hold jeho brilantnímu střeleckému umění, velké udatnosti a houževnatosti."


Na další setkání s nepřítelem nečekal Richard dlouho. První den roku 1945 spustila Luftwaffe operaci Bodenplatte. Jednalo se o útok téměř jedné tisícovky letadel na spojenecké základny ve Franci, Belgii a Nizozemí. Němcům se sice podařilo zničit přes 300 letadel, vlastní ztráty byly však stejně vysoké, horší však bylo, že bylo zabito, zraněno či zajato téměř 250 letců. Zatímco Spojenci své stavy doplnili během několika dnů, Němci se z nich již plně nevzpamatovali


Základna 126. křídla B.88 Heesch, kam se jednotka přesunula 6. prosince 1944, se stala cílem útoku stíhaček od JG 6. Ty se nad ním objevily v 9.14 ,a to zřejmě omylem, protože Heesch nebyl na seznamu cílů. Němci přiletěli zrovna ve chvíli, kdy se ke startu chystaly Spitfiry 401. a 412. perutě. Jejich útok nezpůsobil žádné škody a Kanaďanům se podařilo vzlétnout, tyto dvě jednotky si připsaly 17 jistých vítězství. Další dvě perutě křídla, 411. a 442., byly v té době již na „sweepu“, po hlášení o útoku se však obrátily k návratu. „Čtyřistačtyřicetdvojka“ narazila na útočníky v oblasti Venlo a sestřelila 6 Němců. Za 411. peruť skóroval jen Audet. Ten se totiž při letu do oblasti Osnabrück – Münster oddělil od zbytku jednotky a již se mu ji nepodařilo nalézt. Rozhodl se tedy k návratu. Asi 12 mil jihozápadně od Enschede ale narazil na dvojici Focke-Wulfů a oba dva poslal v plamenech k zemi.


O tři dny později se „Dick“ se „stodevadesátkymi“ utkal znovu. Jeho peruť vzlétla v 13:15 hod. k ozbrojenému průzkumu do oblasti Hengelo. Zde Kanaďané narazili na sedm Fw 190 A, pravděpodobně od I./JG 1. Souboj byl opět poměrně jednostranný. Piloti Spitfirů nahlásili 6 vítězství, přišli však o letoun RK810, jehož pilot F/O Thomson padl do zajetí. Audet se na tomto úspěchu podílel jedním samostatným a jedním společným vítězství. O to se podělil s F/Lt Johnem J. Boylem, dalším esem perutě (5+1-0-1 vítězství).


Mediální hvězda
V té době byl již Richard „mediální“ hvězdou, protože noviny o jeho úspěších několikrát referovaly. Například 5. ledna vyšla tato zpráva: „Flt.-Lt. Dick Audet, původem z Lethbridge, Alberta, zvýšil včera zničením německého Focke-Wulfu 190 a podílem se na sestřelení dalšího své skóre na 8 ½ vítězství, hlásí RCAF.
Flt.-Lt. Audet, který sestřelil pět německých letadel v méně než pěti minutách minulý pátek a přidal dvě další na Nový rok, se rozdělil o svůj poslední úspěch s Flt.-Lt. J. J. Boylem z Toronta.
Pokořené německé stroje byly mezi šesti sestřelenými kanadskou perutí „Grizzly Bear“ v odpoledním boji se sedmi letouny severovýchodně od Hengelo v Nizozemí.“


Další Focke-Wulfova stíhačka padla Richardovi za oběť čtrnáctého u města Enschede. Spitfiry křídla se opět utkaly s letouny od I./JG 1 a piloti ohlásili 11 vítězství. Při dvou vlastních ztrátách, F/Lt R. Landt padl a F/O A. Urquhart byl zajat, připravili Němce skutečně o 11 Focke-Wulfů. Deset jejich pilotů padlo a jedenáctý byl zraněn. Poslední jisté vítězství získal Audet 23. ledna 1945 během akce v oblasti Lingen – Münster. Nejprve nachytal na letišti nedaleko od Rheine jeden zaparkovaný Me 262, který okamžitě zničil. Poté spatřil stíhačku stejného typu, která se pokoušela o přistání. Té také nedal žádnou šanci a po několika dávkách z jeho zbraní dohořívaly zbytky Me 262 asi šest mil severovýchodně od zmíněného města. Následující den se mu podařilo stejný typ poškodit a jeho celkový účet se zastavil na 10+1-0-1 vítězství. Poté již na nepřátelský letoun nenarazil.

Všudypřítomný flak
V té době patřily mezi hlavní úkoly křídla útoky proti pozemním cílům, ty byly ale silně bráněny flakem a ten byl v té době mnohem nebezpečnější než stíhači Luftwaffe. Audet se o tom poprvé přesvědčil 31. ledna 1945, když byl jeho letoun lehce poškozen. Stejnou zkušenost udělal i 8. února, kdy se společně s F/O McCrackenem účastnil „Rhubarbu“ proti letišti Twente. Na něm však spatřili jen několik dělníků, zato o sobě nechalo vědět protiletadlové dělostřelectvo. „Dickův“ Spitfire PL430 byl těžce zasažen a Kanaďan si nejprve myslel, že ho bude muset opustit na padáku. Merlin však nakonec „zabral“ a stroj dokázal doletět zpět k B.88. Zde však nemohl přistát, protože nebylo možno Spitfire udržet při malé rychlosti v přímém letu. Richardovi tak nezbylo nic jiného než vystoupat do bezpečné výšky a služeb padáku nakonec využít.


Svou zásobu štěstí vyčerpal Richard Audet 3. března 1945. Právě se vrátil z týdenní dovolené a vzlétl ve Spitfiru MK950 na ozbrojený průzkum do oblasti Dinslaken - Emmerich. U Coesfeldu narazili Kanaďané na vlak, a i přes několik dní starý rozkaz, který zakazoval útočit na pozemní cíle, „Dick“ na soupravu zaútočil. Obsluha flaku však měla dobrou mušku a Audetův letoun začal ztrácet glykol a ve vteřině ho zahalily plameny. Spitfire se zhruba z výšky 500 stop zřítil do lesa a explodoval, pilot neměl žádnou šanci přežít. Byla to „Dickova“ poslední, 83 bojová mise.


Nedozvěděl se tak, že šest dní později bylo ohlášeno udělení druhého DFC: „Tento důstojník je vynikající stíhací pilot. Od jeho prvního souboje na konci prosince 1944 provedl mnoho dalších bojových letů, během kterých zničil dalších šest nepřátelských letadel a jeho celkové skóre tak čítá 11 vítězství. Flight Lieutenant Audet také velmi účinně napadl mnoho lokomotiv a vozidel. Jeho schopnosti a odvaha zaslouží nevyšší pochvalu.“


Tečku za životem mladého pilota tak udělala zpráva z 16. března 1945:
Ztráty letectva
Ottawa, 16. března 1945 — oddělení národní obrany pro letectví dnes vydalo seznam ztrát RCAF č. 1143 pro nejbližší příbuzné jmenovaných:
Zámoří
Nezvěstný, pravděpodobně zabit při leteckých operacích
AUDET, Richard Joseph. DFC, F/L, Lethbridge, Alberta


Richardovo tělo nebylo nikdy nalezeno a jeho jméno je tak vzpomenuto na 278. panelu památníku v Runnymede.

Zdroje (výběr):
Foreman, J.: Fighter Comand War Diaries, part 5, Air Research Publication, Walton-on-Thames 2004
Nijboer, D.: No 126 Wing RCAF, Osprey, Oxford 2010
Price, A. : Late Marque Spitfire Aces 1942-45, Osprey, Oxford 2000
Shores, C. – Thomas, C.: 2nd Tactical Air Force Vol. 2 a Vol.3, Classic Publications, Hersham 2005 a 2006
Shores, C. – Williams, C.: Aces High, Grub Street, London 1994
Urbanke, A.: Green Hearts, Eagle Editions, Hamilton 1997
http://www.acesofww2.com/Canada/aces/Audet.htm
http://forum.12oclockhigh.net/index.php
www.valka.cz a https://www.valka.cz/

Vyšlo v časopise Military revue 3/2011 vydavatelství Naše Vojsko.

F/Lt Richard J. Audet DFC & bar

https://en.wikipedia.org/wiki/Richard_Audet