Název: Name: | Jokosuka / Jokošo 1-Go | |
Originální název: Original Name: | 横廠 潜水艦搭載用一号水上偵察機 | |
Kategorie: Category: | průzkumný/pozorovací letoun | |
Výrobce: Producer: | DD.MM.1927-DD.MM.1927 Yokosuka Naval Arsenal, Yokosuka / | |
Období výroby: Production Period: | DD.MM.1923-DD.MM.1927 celý vývoj | |
Vyrobeno kusů: Number of Produced: | 1 | |
První vzlet: Maiden Flight: | DD.MM.1927 | |
Osádka: Crew: | 1 | |
Základní charakteristika: Basic Characteristics: | ||
Vzlet a přistání: Take-off and Landing: | CTOL - konvenční vzlet a přistání | |
Uspořádání křídla: Arrangement of Wing: | dvouplošník | |
Uspořádání letounu: Aircraft Concept: | klasické | |
Podvozek: Undercarriage: | pevný | |
Přistávací zařízení: Landing Gear: | plováky | |
Technické údaje: Technical Data: | ||
Hmotnost prázdného letounu: Empty Weight: | 400 kg | |
Vzletová hmotnost: Take-off Weight: | 520 kg | |
Maximální vzletová hmotnost: Maximum Take-off Weight: | ? kg | |
Rozpětí: Wingspan: | 7,200 m | |
Délka: Length: | 6,210 m | |
Výška: Height: | 2,390 m | |
Plocha křídla: Wing Area: | 15,20 m2 | |
Plošné zatížení: Wing Loading: | 34,21 kg/m2 | |
Pohon: Propulsion: | ||
Kategorie: Category: | pístový | |
Počet motorů: Number of Engines: | 1 | |
Typ: Type: | Gasuden (Le Rhône) rotační devítiválec o výkonu 59 kW (80 k) (výrobce Tokyo Gasu Denki Kogyo zkráceně Gasuden), vrtule dvoulistá dřevěná s pevným úhlem náběhu. | |
Objem palivových nádrží: Fuel Tank Capacity: | ? | |
Výkony: Performance: | ||
Maximální rychlost: Maximum Speed: | 154 km/h v 0 m | |
Cestovní rychlost: Cruise Speed: | ? km/h v ? m | |
Rychlost stoupání: Climb Rate: | ? m/s | |
Čas výstupu na výšku: Time to Climb to: | ? min do ? m | |
Operační dostup: Service Ceiling: | ? m | |
Dolet: Range: | 280 km | |
Maximální dolet: Maximum Range: | ? km | |
Výzbroj: Armament: | žádná | |
Uživatelské státy: User States: | ||
Poznámka: Note: | Letová vytrvalost: 2 h - Konstrukce vycházela z německého Caspar-Heinkel U2, ten byl zakoupen ve dvou exemplářích v Německu. - Rozměry letounku (byl tehdy nejmenší v Japonsku) byly omezeny velikostí pouzdra (hangáru) neseného na ponorce, ten měl rozměry 7 400 mm délku a průměr byl 1 700 mm. - Letoun měl být sestaven během 4-5 minut, ke vzletu měl být připraven do 15 minut, ale ve skutečnosti se tento čas pohyboval okolo 40-45 minut. Demontáž po letu trvala údajně 2-3 minuty, potom ještě bylo nutno vsunout jej do pouzdra - hangáru, dlouhou přípravou pro start nesplnil zadání námořního letectva. - Testován byl v letech 1927-28 na ponorce I-21 a právě kvůli dlouhé době nutné na přípravu před vzletem byl odmítnut jako nevyhovující. - Zkušenosti ze zkoušek byly využity při stavbě typu Yokosuka 2-Go, později E6Y1 | |
Zdroje: Sources: | Robert C. Mikesh a Shorzoe Abe, Japanese Aircraft 1910-1941, Naval Institute Press, Anapolis, rok 1990, ISBN: 1557505632 Tadeusz Januszewski, Japanese Submarine Aircraft, Mushroom Model Magazine Special Red Series, ISBN 83-716327-2-5 http://jnpassieux.chez-alice.fr/html/1Go.php www.mmpbooks.biz http://www.modelbud.pl/modelbud/kataloga/a81.htm - obrázek archiv autora |
URL : https://www.valka.cz/Jokoso-1-Go-t49041#190643Verze : 0
Vláďa
MOD
Na doplnění trocha historie.
Jokošo/Jokosuka 1-Go
Myšlenka spojit bojové letadlo a ponorku za účelem co nejlepší kontroly mořských prostor má kořeny v lednu 1915, kdy pozorovací dvojplošník Friedrichshafen FF29A ,naloděný na U- 12 ,úspěšně u Kentu přeletěl britské pobřeží.
Tato myšlenka byla v r. 1916 vyzkoušena i Brity, když na ponorku E- 22 byly umístěny na katapultech dva stroje Sopwith Schneider, a znovu Němci v r. 1917, kdy na velké ponorky U- 139 a U- 155 byly naloděny letouny Hansa- Brandeburg W.20. Po skončení 1. sv. války bylo v tajnosti v pokusech pokračováno. Výsledkem byl stroj U- 1 německého konstruktéra Karla Kaspara. Byl to celodřevěný jedenapůlplošník se dvěma plováky a poháněný hvězdicovým motorem. Křídla a plováky byly odnímatelné a složený stroj bylo možné umístit v hangáru 7 m dlouhém o světlosti 1,8 m. První let stroj absolvoval v r. 1921. Prokázal předpokládané vlastnosti a stal se - vzhledem k zákazu vojenských konstrukcí v Německu - oprávněným objektem zájmu v zahraničí. V r. 1923 vzorové stroje koupili Američané a Japonci. Ve Spojených státech se stroj stal vzorem pro celodřevěný DX-1 a kovový XM-1, zkoušené na podzim 1923 na ponorce S-1.
I japonské velitelství námořnictva zahájilo svoje experimenty s ponorkovým letadlem hned v r. 1923. Jeho japonská kopie nazvaná Jokošo 1 Go byla nakonec v r. 1927 vyrobená jako jednomístný dvouplovákový dvojplošník. Jeho horní křídlo bylo vyzvednuto nad trup, mezikřídelní vzpěry použity nebyly. Konstrukce byla smíšená, kostra trupu letadla byla z ocelových trubek, křídel dřevěná. Příďová část letadla a plováky byly potaženy duralovými plechy, zbytek plátnem.
Pohonnou jednotku tvořila japonská verze motoru francouzské firmy Le Rhône. V složeném stavu (s odpojenými křídly i plováky) se stroj vešel do válcovitého vodotěsně uzavřeného kontejneru o délce 7,4 m a světlosti 1,7 m. Podle původních návrhů mělo montáž letadla zvládnout 5 lidí během 4 minut, plus dalších 10 - 12 minut na předstartovní přípravu. Na demontáž měly stačit 2 minuty. Tyto předpoklady se během zkoušek ukázaly být silně nadnesené. Během let 1927 - 28 proběhly intenzivní testy s jediným vyrobeným 1- Go, prováděné na minonosné ponorce I- 21 (v r. 1938 přejmenována na I- 121). Hangár byl umístěn na palubě, spouštění letadla na hladinu zajišťoval jeřáb. Během zkoušek se zjistilo, že montáž i příprava k vzletu trvá nikoli 16, ale celých 40 minut, což bylo vyhodnoceno jako naprosto nepřijatelné. Letadlo vůbec nebylo příliš úspěšné, což nakonec uznal i sám konstruktér. Problém byl i se samotnou ponorkou-nosičem, který měl výtlak naprosto nedostatečný na to, aby nesl hangár s hydroplánem.
Japonci poté přenesli svůj zájem na anglický Parnall Peto. Toto dvoumístné letadlo podobné koncepce bylo zajímavé i tím, že neslo tehdejší žhavou novinku - rádiový UKV přístroj. Konstrukce byla také smíšená, v nejvíce namáhaných částech s použitím ocelových trubek, s plováky původně dřevěnými, později duralovými. Potah trupu i křídel byl plátěný. Obrysové rozměry v složeném stavu umožňovaly uložit letoun do hangáru zdéli 7, a výšky i šířky 3,5 m. I když v Anglii vývoj nepokračoval poté, kdy byla ztracena ponorka i s letounem, v Japonsku britské i německé zkušenosti spolu s vlastními pokusy s 1-Go nakonec vedly k jeho následovníkovi 2-Go.
Pro doplnění možno ještě konstatovat, že myšlenka vybavit ponorky vlastním letounem nebyla opuštěna ani v Japonsku, ani v Německu, kde např. vedla k experimentům s vírníkem Focke-Achgelis taženým ponorkou-nosičem.
prameny
www.internetmodeler.com
http://jnpassieux.chez-alice.fr/html/E6Y.php
http://vikond.comtv.ru/seiran.htm
http://jnpassieux.chez-alice.fr/html/1Go.php
http://airwar.ru/enc/other1/e6y.html
Jokošo/Jokosuka 1-Go
Myšlenka spojit bojové letadlo a ponorku za účelem co nejlepší kontroly mořských prostor má kořeny v lednu 1915, kdy pozorovací dvojplošník Friedrichshafen FF29A ,naloděný na U- 12 ,úspěšně u Kentu přeletěl britské pobřeží.
Tato myšlenka byla v r. 1916 vyzkoušena i Brity, když na ponorku E- 22 byly umístěny na katapultech dva stroje Sopwith Schneider, a znovu Němci v r. 1917, kdy na velké ponorky U- 139 a U- 155 byly naloděny letouny Hansa- Brandeburg W.20. Po skončení 1. sv. války bylo v tajnosti v pokusech pokračováno. Výsledkem byl stroj U- 1 německého konstruktéra Karla Kaspara. Byl to celodřevěný jedenapůlplošník se dvěma plováky a poháněný hvězdicovým motorem. Křídla a plováky byly odnímatelné a složený stroj bylo možné umístit v hangáru 7 m dlouhém o světlosti 1,8 m. První let stroj absolvoval v r. 1921. Prokázal předpokládané vlastnosti a stal se - vzhledem k zákazu vojenských konstrukcí v Německu - oprávněným objektem zájmu v zahraničí. V r. 1923 vzorové stroje koupili Američané a Japonci. Ve Spojených státech se stroj stal vzorem pro celodřevěný DX-1 a kovový XM-1, zkoušené na podzim 1923 na ponorce S-1.
I japonské velitelství námořnictva zahájilo svoje experimenty s ponorkovým letadlem hned v r. 1923. Jeho japonská kopie nazvaná Jokošo 1 Go byla nakonec v r. 1927 vyrobená jako jednomístný dvouplovákový dvojplošník. Jeho horní křídlo bylo vyzvednuto nad trup, mezikřídelní vzpěry použity nebyly. Konstrukce byla smíšená, kostra trupu letadla byla z ocelových trubek, křídel dřevěná. Příďová část letadla a plováky byly potaženy duralovými plechy, zbytek plátnem.
Pohonnou jednotku tvořila japonská verze motoru francouzské firmy Le Rhône. V složeném stavu (s odpojenými křídly i plováky) se stroj vešel do válcovitého vodotěsně uzavřeného kontejneru o délce 7,4 m a světlosti 1,7 m. Podle původních návrhů mělo montáž letadla zvládnout 5 lidí během 4 minut, plus dalších 10 - 12 minut na předstartovní přípravu. Na demontáž měly stačit 2 minuty. Tyto předpoklady se během zkoušek ukázaly být silně nadnesené. Během let 1927 - 28 proběhly intenzivní testy s jediným vyrobeným 1- Go, prováděné na minonosné ponorce I- 21 (v r. 1938 přejmenována na I- 121). Hangár byl umístěn na palubě, spouštění letadla na hladinu zajišťoval jeřáb. Během zkoušek se zjistilo, že montáž i příprava k vzletu trvá nikoli 16, ale celých 40 minut, což bylo vyhodnoceno jako naprosto nepřijatelné. Letadlo vůbec nebylo příliš úspěšné, což nakonec uznal i sám konstruktér. Problém byl i se samotnou ponorkou-nosičem, který měl výtlak naprosto nedostatečný na to, aby nesl hangár s hydroplánem.
Japonci poté přenesli svůj zájem na anglický Parnall Peto. Toto dvoumístné letadlo podobné koncepce bylo zajímavé i tím, že neslo tehdejší žhavou novinku - rádiový UKV přístroj. Konstrukce byla také smíšená, v nejvíce namáhaných částech s použitím ocelových trubek, s plováky původně dřevěnými, později duralovými. Potah trupu i křídel byl plátěný. Obrysové rozměry v složeném stavu umožňovaly uložit letoun do hangáru zdéli 7, a výšky i šířky 3,5 m. I když v Anglii vývoj nepokračoval poté, kdy byla ztracena ponorka i s letounem, v Japonsku britské i německé zkušenosti spolu s vlastními pokusy s 1-Go nakonec vedly k jeho následovníkovi 2-Go.
Pro doplnění možno ještě konstatovat, že myšlenka vybavit ponorky vlastním letounem nebyla opuštěna ani v Japonsku, ani v Německu, kde např. vedla k experimentům s vírníkem Focke-Achgelis taženým ponorkou-nosičem.
prameny
www.internetmodeler.com
http://jnpassieux.chez-alice.fr/html/E6Y.php
http://vikond.comtv.ru/seiran.htm
http://jnpassieux.chez-alice.fr/html/1Go.php
http://airwar.ru/enc/other1/e6y.html
URL : https://www.valka.cz/Jokoso-1-Go-t49041#239286Verze : 0
Reklama
Fotografie a obrázek - barevné schéma ponorkového letounku 1-Go
Zdroj uveden výše
a další barevné schéma ze serveru http://wp.scn.ru/en/ww15/h/1428/65/0/1
Zdroj uveden výše
a další barevné schéma ze serveru http://wp.scn.ru/en/ww15/h/1428/65/0/1
Období | - |
Výrobce | - |
Typ letounu | - |
Kamufláž | - |
Země | - |
Pilot | - |
Výrobní číslo | - |
Sériové / evidenční číslo | - |
Taktické označení / imatrikulace | - |
Jméno stroje | - |
Jednotka | - |
Základna | - |
Datum (DD.MM.RRRR) | DD.MM.RRRR |
Autor | - |
Velikost při 300 DPI | - |
Zveřejněno s laskavým svolením autora | - |
Web autora | - |
Období | - |
Výrobce | - |
Typ letounu | - |
Kamufláž | - |
Země | - |
Pilot | - |
Výrobní číslo | - |
Sériové / evidenční číslo | - |
Taktické označení / imatrikulace | - |
Jméno stroje | - |
Jednotka | - |
Základna | - |
Datum (DD.MM.RRRR) | DD.MM.RRRR |
Autor | - |
Velikost při 300 DPI | - |
Zveřejněno s laskavým svolením autora | - |
Web autora | - |
Období | - |
Výrobce | - |
Typ letounu | - |
Kamufláž | - |
Země | - |
Pilot | - |
Výrobní číslo | - |
Sériové / evidenční číslo | - |
Taktické označení / imatrikulace | - |
Jméno stroje | - |
Jednotka | - |
Základna | - |
Datum (DD.MM.RRRR) | DD.MM.RRRR |
Autor | - |
Velikost při 300 DPI | - |
Zveřejněno s laskavým svolením autora | - |
Web autora | - |
URL : https://www.valka.cz/Jokoso-1-Go-t49041#190646Verze : 1
Vláďa
MOD
Pro možnost odpovídání na příspěvky a zakládání nových témat je třeba se zaregistrovat a přihlásit.