Henryk Dobrzański "Hubal"
nar.: 22.6.1897, Jasło (Polsko)
zemŕ.: 30.4.1940, Anielin (Polsko)
"Ostatni żołnierz Września - pierwszy partyzant" - poslední voják obranné války v září 1939 a první partyzán, tak je v Polsku nazýván major Henryk Dobrzański. Úspěšný sportovec a statečný voják se narodil v městě Jasło, 22 června roku 1897 v šlechtické rodině. Jako potomek plukovníka Dobrzańského, adjutanta krále Stanisława Augusta Poniatowského vyrůstal mladý Henryk v atmosféře hlubokého vlastenectví a kultivaci vojenských rodinných tradic. Od útlého věku projevoval zájem o jezdectví a armádu.
Ještě jako student se přihlásil do II. Polskiej Drużyny Strzeleckiej (II. Polské Střelecké družiny), kde absolvoval tříměsíční školení a po úspěšném složení zkoušek, se ve věku patnácti let stává vojákem. Po maturitě v roce 1914 je přijat na Jagieloňskou Univerzitu v Krakově. Nástupu ke studiu zabránilo vypuknutí I. světové války. Jako sedmnáctiletý mládenec se rozhodl dobrovolně přihlásit do právě se formujících Polských legií. Byl přidělen k 2. Pułku Ułanów (2. hulánský pluk), s kterým absolvoval celou bojovou cestu jednotky. Zúčastnil se mezi jinými bojů u Przemyśla a Lwowa, během těchto bojů vždy vynikal jako statečný a vzorný voják.
Po získání nezávislosti Polska Dobrzański bojuje dál, již jako voják Polské armády. Zúčastnil se bojů s Ukrajinci a polsko-bolševické války v letech 1919-1921. Po válce byl přidělen k posádce v Bielsku. Za svou vzornou službu byl vyznamenán křížem Virtuti Militari V. třídy, čtyřikrát obdržel Krzyż Walecznych a mnoho dalších vyznamenání.
Henryk Dobrzański sloužil v Bielsku do roku 1926. Poté byl převelen do centra školení jízdy v Grudziądzu. O rok pozdějí byl převelen k místní posádce 18. Pułku Ułanów Pomorskich (18. hulánský pluk). V témže roce je povýšen do hodnosti majora.V roce 1934 je převelen k 2. Pułku Strzelców Konnych (2. jízdních střelců) v Hrubieszowie a v roce 1936 ke 4. Pułku Ułanów (4. hulánský pluk) ve Wilnie. Ve všech svých působištích byl hodnocen jako schopný velitel.
Henryk Dobrzański byl navíc i úspěšným sportovcem, majitelem mnoha cen z evropských jezdeckých soutěží. Startoval v mnoha závodech nejen v Polsku, ale i v zahraničí. Do historie polského jezdectví se zapsal jeho výkon na jezdeckých závodech v Londýně, kde v boji o Pohár Národů startoval v polské reprezentaci, která se umístila na druhém místě. Dobrzańskému se v těchto závodech podařil ojedinělý výkon, když absolvoval na koni "Generał″ dva bezchybné parkůry a tím zároveň nejlepší individuální výsledek dne. Za tento výkon obdržel zlaté pouzdro na cigarety s vyrytým nápisem "Nejlepšímu jezdci mezi důstojníky všech národů" - dar knížete z Walesu za nejlepší individuální výsledek v soutěží, která nesla jeho jméno.
Rok 1927 mu přinesl mnoho dalších úspěchu v jezdeckých soutěžích a v následujícím roce se stal členem polské reprezentace na Olympijských Hrách v Amsterdamu. Bylo to vrcholné období jeho sportovní kariéry, ve které získal 22 prvních míst v mnoha evropských soutěžích.
Před vypuknutím II. sv. války byl přidělen jako zástupce velitele k 110. Rezerwowemu Pułku Ułanów (110. záložní hulánský pluk). Jednotka byla původně určená pro druhý sled, ale v důsledku rychlého postupu německých vojsk, byla již 11. září zapojená do obranných bojů v oblasti Wołkowyska a Augustowských lesů. Následně byla jednotka přesunutá na obranu města Grodno, před blížící se z východu Rudou Armádou. 20 září, po dvou dnech těžkých bojů se Sověty, město kapituluje a bránicí jednotky dostaly rozkaz evakuace na území Litvy.
Velitel 110. pluku kavalérie podplukovník Dąbrowski odmítl odchod na Litvu a rozhodl o probití se jednotky směrem k bránicí se Varšavě. Během těchto bojů jednotka utrpěla značné ztráty a její těžce nemocný velitel vydal rozkaz rozpuštění pluku.
Major Dobrzański tento rozkaz odmítl, sám se ujal velení a s přibližně 180 vojáky pokračoval k Varšavě. Dne 28. září hlavní město kapituluje, major oznamuje nastoupené jednotce, že nemíní kapitulovat a hodlá dál bojovat proti okupantům. Jednotka měla na výběr, cestu přes Maďarsko a Rumunsko do Francie, rozpuštění jednotky nebo pokračovaní v boji.
Major Dobrzański se skupinou 50 vojáků - dobrovolníků, kteří s ním zůstali, vyrazil směrem na jih s cílem probít se k maďarským hranicím. 1. října překročili řeku Wisłu poblíž Dęblina, toho dne po vítězné potyčce oddílu s Němci, major mění své rozhodnutí o odchodu za hranice. Rozhodl se bojovat s nepřítelem na polské půdě a v místním kostele před oltářem slibuje, že do konce války nesvlékne uniformu. Oddíl mění název na "Oddział Wydzielony Wojska Polskiego" (Vyčleněná jednotka polské armády) a stává se prvním partyzánským oddílem II. světové války. Jeho velitel, major Dobrzański přijímá pseudonym "Hubal".
Počátkem listopadu "Hubalczycy", jak byli dle pseudonymu velitele nazýváni, vybojovali první větší vítězství u obce Cisownik. Díky pomoci místního obyvatelstva Kieleckého kraje se oddílu daří vyhýbat léčkám, které přichystaly německé jednotky. Jako odvetu okupanti začali vůči civilnímu obyvatelstvu v kraji, kde působil Hubalův oddíl, používat tvrdé represe, v podobě vypalování vesnic a vraždění jejích obyvatel. Z tohoto důvodu vedení podzemního odboje ZWZ (Związek Walki Zbrojnej) rozkazuje Hubalovi rozpustit oddíl, čítající v té době asi 300 mužů. Major rozkaz odmítl, nechal však svým vojákům možnost výběru, zda složí zbraně. Téměř všichni důstojníci a část vojáků se rozhodlo oddíl opustit a pokračovat dál v boji, ale již v řadách konspiračního odboje ZWZ. Zároveň major rozhodl o minimalizaci kontaktů s místním obyvatelstvem, aby je zbytečně nevystavoval represím okupantů.
Koncem března asi 100 členný oddíl vybojoval další vítězství s jednotkami Wehrmachtu poblíž obce Hucisko a o několik dní později rozbil silnou jednotku nepřítele u obce Szałasy. Jako odvetu Němci vyvraždili všechny muže v obcích Skłoby a Hucisko.
S příchodem jara německé velení začalo s rozsáhlými protiakcemi a rozhodlo se vytvořit speciální jednotku pro boj proti oddílu "šíleného majora", jak Hubala zlostně nazývali. Jednotku tvořilo asi tisíc příslušníků SS a Wehrmachtu. Zpočátku se oddílu daří unikat německému obklíčení, ale 30. dubna 1940 poblíž obce Anielin, patrně díky zradě, upadl oddíl do předem připravené léčky. V nerovném boji proti velké přesile německých jednotek podpořených tanky neměli slabě vyzbrojení kavaleriste bez protitankových zbraní žádnou šanci.
Když Němci našli v lesíku raněného majora, zanechali dalšího boje, což umožnilo zbytku oddílu bezpečný ústup za řeku Pilica. Raněného Hubala Němci dobili bajonety a zmasakrované ostatky veřejně vystavili. Později tělo pohřbili na neznámém místě poblíž Tomaszowa Mazowieckiego.
Zbylí příslušníci Hubalova oddílu pokračovali v bojích až do 25. června 1940, kdy byl oddíl rozpuštěn.
Major Henryk Dobrzański - voják, sportovec a velký vlastenec byl za své bojové zásluhy v roce 1966 posmrtně vyznamenán Złotym Krzyżem Virtuti Militari a povýšen do hodností plukovníka.
Vyznamenání:
Virtuti Militari IV. třídy /posmrtně/
Krzyż Virtuti Militari V. třídy č. 3822
Krzyż Walecznych 4-krát
Krzyż Niepodległości
Medal Pamiątkowy za wojnę 1918-1921
Medal 10-lecia Odzyskania Niepodległości
Odznaka II Brygady Legionów Polskich
Odznaka 2 Pułku Legionów Polskich
Odznaka Komendy Legionów Polskich
Odznaka za niewolę węgierską "Huszt″
Odznaka "Orlęta"
"Krzyż wschodni"
Gwiazda Przemyśla
V roce 1973, natočil režisér Bogdan Poręba válečný film "Hubal" v kterém vypráví osud Dobrzańského v letech 1939 - 1940.
Zdroje:
Melchior Wańkowicz
Dwie prawdy Westerplatte-Hubalczycy
Instytut wydawniczy - Warszawa 1974
Marek Szymański
Oddział majora "Hubala"
Książka i wiedza - Warszawa 1977
www.wrzesien39.pl
www.kawaleria.pl
nar.: 22.6.1897, Jasło (Polsko)
zemŕ.: 30.4.1940, Anielin (Polsko)
"Ostatni żołnierz Września - pierwszy partyzant" - poslední voják obranné války v září 1939 a první partyzán, tak je v Polsku nazýván major Henryk Dobrzański. Úspěšný sportovec a statečný voják se narodil v městě Jasło, 22 června roku 1897 v šlechtické rodině. Jako potomek plukovníka Dobrzańského, adjutanta krále Stanisława Augusta Poniatowského vyrůstal mladý Henryk v atmosféře hlubokého vlastenectví a kultivaci vojenských rodinných tradic. Od útlého věku projevoval zájem o jezdectví a armádu.
Ještě jako student se přihlásil do II. Polskiej Drużyny Strzeleckiej (II. Polské Střelecké družiny), kde absolvoval tříměsíční školení a po úspěšném složení zkoušek, se ve věku patnácti let stává vojákem. Po maturitě v roce 1914 je přijat na Jagieloňskou Univerzitu v Krakově. Nástupu ke studiu zabránilo vypuknutí I. světové války. Jako sedmnáctiletý mládenec se rozhodl dobrovolně přihlásit do právě se formujících Polských legií. Byl přidělen k 2. Pułku Ułanów (2. hulánský pluk), s kterým absolvoval celou bojovou cestu jednotky. Zúčastnil se mezi jinými bojů u Przemyśla a Lwowa, během těchto bojů vždy vynikal jako statečný a vzorný voják.
Po získání nezávislosti Polska Dobrzański bojuje dál, již jako voják Polské armády. Zúčastnil se bojů s Ukrajinci a polsko-bolševické války v letech 1919-1921. Po válce byl přidělen k posádce v Bielsku. Za svou vzornou službu byl vyznamenán křížem Virtuti Militari V. třídy, čtyřikrát obdržel Krzyż Walecznych a mnoho dalších vyznamenání.
Henryk Dobrzański sloužil v Bielsku do roku 1926. Poté byl převelen do centra školení jízdy v Grudziądzu. O rok pozdějí byl převelen k místní posádce 18. Pułku Ułanów Pomorskich (18. hulánský pluk). V témže roce je povýšen do hodnosti majora.V roce 1934 je převelen k 2. Pułku Strzelców Konnych (2. jízdních střelců) v Hrubieszowie a v roce 1936 ke 4. Pułku Ułanów (4. hulánský pluk) ve Wilnie. Ve všech svých působištích byl hodnocen jako schopný velitel.
Henryk Dobrzański byl navíc i úspěšným sportovcem, majitelem mnoha cen z evropských jezdeckých soutěží. Startoval v mnoha závodech nejen v Polsku, ale i v zahraničí. Do historie polského jezdectví se zapsal jeho výkon na jezdeckých závodech v Londýně, kde v boji o Pohár Národů startoval v polské reprezentaci, která se umístila na druhém místě. Dobrzańskému se v těchto závodech podařil ojedinělý výkon, když absolvoval na koni "Generał″ dva bezchybné parkůry a tím zároveň nejlepší individuální výsledek dne. Za tento výkon obdržel zlaté pouzdro na cigarety s vyrytým nápisem "Nejlepšímu jezdci mezi důstojníky všech národů" - dar knížete z Walesu za nejlepší individuální výsledek v soutěží, která nesla jeho jméno.
Rok 1927 mu přinesl mnoho dalších úspěchu v jezdeckých soutěžích a v následujícím roce se stal členem polské reprezentace na Olympijských Hrách v Amsterdamu. Bylo to vrcholné období jeho sportovní kariéry, ve které získal 22 prvních míst v mnoha evropských soutěžích.
Před vypuknutím II. sv. války byl přidělen jako zástupce velitele k 110. Rezerwowemu Pułku Ułanów (110. záložní hulánský pluk). Jednotka byla původně určená pro druhý sled, ale v důsledku rychlého postupu německých vojsk, byla již 11. září zapojená do obranných bojů v oblasti Wołkowyska a Augustowských lesů. Následně byla jednotka přesunutá na obranu města Grodno, před blížící se z východu Rudou Armádou. 20 září, po dvou dnech těžkých bojů se Sověty, město kapituluje a bránicí jednotky dostaly rozkaz evakuace na území Litvy.
Velitel 110. pluku kavalérie podplukovník Dąbrowski odmítl odchod na Litvu a rozhodl o probití se jednotky směrem k bránicí se Varšavě. Během těchto bojů jednotka utrpěla značné ztráty a její těžce nemocný velitel vydal rozkaz rozpuštění pluku.
Major Dobrzański tento rozkaz odmítl, sám se ujal velení a s přibližně 180 vojáky pokračoval k Varšavě. Dne 28. září hlavní město kapituluje, major oznamuje nastoupené jednotce, že nemíní kapitulovat a hodlá dál bojovat proti okupantům. Jednotka měla na výběr, cestu přes Maďarsko a Rumunsko do Francie, rozpuštění jednotky nebo pokračovaní v boji.
Major Dobrzański se skupinou 50 vojáků - dobrovolníků, kteří s ním zůstali, vyrazil směrem na jih s cílem probít se k maďarským hranicím. 1. října překročili řeku Wisłu poblíž Dęblina, toho dne po vítězné potyčce oddílu s Němci, major mění své rozhodnutí o odchodu za hranice. Rozhodl se bojovat s nepřítelem na polské půdě a v místním kostele před oltářem slibuje, že do konce války nesvlékne uniformu. Oddíl mění název na "Oddział Wydzielony Wojska Polskiego" (Vyčleněná jednotka polské armády) a stává se prvním partyzánským oddílem II. světové války. Jeho velitel, major Dobrzański přijímá pseudonym "Hubal".
Počátkem listopadu "Hubalczycy", jak byli dle pseudonymu velitele nazýváni, vybojovali první větší vítězství u obce Cisownik. Díky pomoci místního obyvatelstva Kieleckého kraje se oddílu daří vyhýbat léčkám, které přichystaly německé jednotky. Jako odvetu okupanti začali vůči civilnímu obyvatelstvu v kraji, kde působil Hubalův oddíl, používat tvrdé represe, v podobě vypalování vesnic a vraždění jejích obyvatel. Z tohoto důvodu vedení podzemního odboje ZWZ (Związek Walki Zbrojnej) rozkazuje Hubalovi rozpustit oddíl, čítající v té době asi 300 mužů. Major rozkaz odmítl, nechal však svým vojákům možnost výběru, zda složí zbraně. Téměř všichni důstojníci a část vojáků se rozhodlo oddíl opustit a pokračovat dál v boji, ale již v řadách konspiračního odboje ZWZ. Zároveň major rozhodl o minimalizaci kontaktů s místním obyvatelstvem, aby je zbytečně nevystavoval represím okupantů.
Koncem března asi 100 členný oddíl vybojoval další vítězství s jednotkami Wehrmachtu poblíž obce Hucisko a o několik dní později rozbil silnou jednotku nepřítele u obce Szałasy. Jako odvetu Němci vyvraždili všechny muže v obcích Skłoby a Hucisko.
S příchodem jara německé velení začalo s rozsáhlými protiakcemi a rozhodlo se vytvořit speciální jednotku pro boj proti oddílu "šíleného majora", jak Hubala zlostně nazývali. Jednotku tvořilo asi tisíc příslušníků SS a Wehrmachtu. Zpočátku se oddílu daří unikat německému obklíčení, ale 30. dubna 1940 poblíž obce Anielin, patrně díky zradě, upadl oddíl do předem připravené léčky. V nerovném boji proti velké přesile německých jednotek podpořených tanky neměli slabě vyzbrojení kavaleriste bez protitankových zbraní žádnou šanci.
Když Němci našli v lesíku raněného majora, zanechali dalšího boje, což umožnilo zbytku oddílu bezpečný ústup za řeku Pilica. Raněného Hubala Němci dobili bajonety a zmasakrované ostatky veřejně vystavili. Později tělo pohřbili na neznámém místě poblíž Tomaszowa Mazowieckiego.
Zbylí příslušníci Hubalova oddílu pokračovali v bojích až do 25. června 1940, kdy byl oddíl rozpuštěn.
Major Henryk Dobrzański - voják, sportovec a velký vlastenec byl za své bojové zásluhy v roce 1966 posmrtně vyznamenán Złotym Krzyżem Virtuti Militari a povýšen do hodností plukovníka.
Vyznamenání:
Virtuti Militari IV. třídy /posmrtně/
Krzyż Virtuti Militari V. třídy č. 3822
Krzyż Walecznych 4-krát
Krzyż Niepodległości
Medal Pamiątkowy za wojnę 1918-1921
Medal 10-lecia Odzyskania Niepodległości
Odznaka II Brygady Legionów Polskich
Odznaka 2 Pułku Legionów Polskich
Odznaka Komendy Legionów Polskich
Odznaka za niewolę węgierską "Huszt″
Odznaka "Orlęta"
"Krzyż wschodni"
Gwiazda Przemyśla
V roce 1973, natočil režisér Bogdan Poręba válečný film "Hubal" v kterém vypráví osud Dobrzańského v letech 1939 - 1940.
Zdroje:
Melchior Wańkowicz
Dwie prawdy Westerplatte-Hubalczycy
Instytut wydawniczy - Warszawa 1974
Marek Szymański
Oddział majora "Hubala"
Książka i wiedza - Warszawa 1977
www.wrzesien39.pl
www.kawaleria.pl