Valčík, Josef

Josef VALČÍK

Narodil se 2.11.1914 ve Smolině (dnes část města Valašské Klobouky), okres Uherské Hradiště. V rodné vesnici navštěvoval tři třídy obecné škol a dvě třídy měšťanské školy v obci Lačnov. Po skončení školy se začal učit koželuhem ve Valašských Kloboukách, kde pracoval až do 10.02.1934, poté pracuje v koželužně v Otrokovicích. Při zaměstnání studoval na večerní škole.

Dne 01.10.1936 nastupuje vojenskou službu u 22. pěšího pluku v Jičíně jako vojín u její 5. roty. Po absolvování poddůstojnické školy je 16.04.1937 povýšen na svobodníka, pak 01.11.1937 na desátníka a 16.06.1938 na četaře. Do civilu měl odejít 01.08.1938, ale na základě branného zákona zůstal na dobu nezbytnou pro potřeby státu v armádě a sloužil v oblasti Špindlerova Mlýna. Z činné služby byl propuštěn až 01.03.1939.

Dne 11.12.1939 přešel v blízkosti Lysého průsmyku na Slovensko a přes Maďarsko, Jugoslávii a Sýrii se dostává do Francie, kde je 06.03.1940 prezentován v čs. zahraniční armádě, kde je zařazen k 2. ppl. S tímto plukem se účastní ústupových bojů ve Francii a po kapitulaci odplul lodí Mohamed el Kabir do Anglie, kam se dostal 07.07.1940. Po připlutí je zařazen k 1. rotě 2. pěšího praporu jako výkonný rotmistr, 28.10.1940 je povýšen na rotného. Dne 05.03.1941 ukončil s výtečným prospěchem a prvním pořadím ze všech zúčastněných školu rotmistrů pěchoty a o dva dny později je povýšen na rotmistra.

Byl vybrán pro výcvik pro zvláštní účely ve vlasti. Absolvuje základní sabotážní kurz na STS 26 ve Skotsku, paravýcvik na STS 51 s pěti seskoky. Na čs. stanici STS 2 v Bellasis se podrobil speciálnímu výcviku a školení. V listopadu 1941 byl zařazen do skupiny Silver A jako zástupce velitele npor. Alfréda Bartoše.

Do vlasti odletěl 28.12.1941 vybaven falešnou legitimací na jméno Zdeněk Toušek a je vysazen u obce Senice u Poděbrad. Své úkoly plnil na Pardubicku, kde pracoval jako číšník v hotelu Na Veselce. Po získání fotografií na novou falešnou legitimaci od mrtvé spojky se přemísťuje do Prahy (gestapo jej hledá i pomocí věstníků, kde je uvedeno špatné křestní jméno), kde se podílí na neúspěšném bombardování Škodovky v Plzni a je přímým účastníkem atentátu na Heydricha. Po jeho provedení se ukryje v kryptě kostela v Resslově ulici, kde se 18.06.1942 okolo 12 hodiny při boji s německými policejními složkami zastřelil.

Po jeho smrti bylo 23 členů jeho rodiny zatčeno. Třináct z nich je 24.10.1942 zavražděno v koncentračním táboře Mauthausenu. Sestra Františka je po porodu syna 20.10.1942 popravena až 26.01.1943.

Nadřízení jej hodnotili jako veselého a kamarádského vojáka, dobrácké povahy. V sabotážním kurzu byl hodnocen jako tělesně vyspělý, odvážný, výborný pro použití pro samostatnou akci v nejtěžších podmínkách.


16.1.1942 je vyznamenán Čs.válečným křížem 1939
28.10.1942 dostává druhý VK 1939 in memoriam
7.3.1944 je mu udělena Čs. pamětní medaile se štítkem F-VB
20.10.1945 dostává 3. VK 1939 in memoriam
1949 mu je udělena Zlatá hvězda Československého vojenského řádu Za Svobodu
1968 mu byl udělen Řád rudé zástavy

Reichl, M.: Cesty osudu. Cheb : Svět křídel, 2004, ISBN 80-86808-04-1
Ivanov, M.: Atentát na Reinharda Heydricha
Sládek, O.: Přicházeli z nebe
Fidler, J.: Atentát 1942
Jelínek, Z.: Operace Silver A