1x pohyblivý 7,92mm kulomet LMG 14 na přídi 1x pohyblivý 7,92mm kulomet LMG 14 na hřbetě
400 kg bomb
1x flexible 7,92 mm LMG 14 machine gun in the front na přídi 1x flexible 7,92 mm LMG 14 dorsal machine gun
880 lb of bombs
Uživatelské státy: User States:
Poznámka: Note:
Vytrvalost: 4-5 h
Endurance: 4-5 hr
Zdroje: Sources:
Grosz, AEG G.IV, Windsock Datafile No.51. Albatros Productions, Berkhamsted 1995. ISBN 0-948414-68-5. Kroschel, G.; Stützer, H. Die deutschen Militärflugzeuge 1910 - 1918. Weltbild Verlag, Augsburg 1994. ISBN 3-89350-693-4. Gray, Peter; Thetford, Owen. German Aircraft Of The First World War. Doubleday, Garden City 1970.
Dvoumotorový bombardér AEG G.IV představuje pravděpodobně nejúspěšnější německý bombardér první světové války. Konstrukčně letoun vycházel z předešlých typů AEG G.I, G.II a G.III oproti kterým měl výkonnější a spolehlivější motory Mercedes D.1Va. Vznikl tedy motorovou modernizací letounu AEG G.III. Konstrukce letounu je smíšená přičemž konstrukce trupu a hlavní nosníky křídel jsou vyrobeny a sestaveny z kovových dílů a žebra křídel jsou dřevěná. Potahovým materiálem je plátno s předtištěným vzorem Lozenge, překližka (okolí prostoru posádky) a kovové plechy (kapotáž motorů). Prototyp letounu byl zalétán v září 1916 a vykazoval velmi dobré letové vlastnosti. Postupně se rozjela sériová výroba a od ledna 1917 byly dohotovovány první sériové letouny. Tyto první sériové letouny měly defenzivní výzbroj v podobě dvojice pohyblivých kulometů Maxim LMG.08 ráže 7,92 obsluhovaných zadním střelcem/pozorovatelem a bombometčíkem/střelcem v přídi. Únosnost bomb činila 400 kg. Oproti prototypu a AEG G.III měly sériové letouny modifikovaná křidélka. Po prvotních zkouškách na frontě začaly letouny AEG G.IV postupně od dubna 1917 nahrazovat starší letouny AEG G.III. Z počátku operovaly stejně jako ostatní bombardovací letouny ve dne ale po zesílení aktivity stíhaček Dohody nad frontou přešly postupně všechny bombardéry k nočním operacím. Protože riziko napadení nočními stíhačkami bylo poměrně malé, začaly AEG G.IV létat jen s dvou člennými posádkami (pilotem a bombometčíkem) přičemž ušetřenou hmotnost kompenzoval větší náklad bomb dosahující až váhy 800 kg. Došlo také k postupné výměně kulometů Maxim LMG.08 za spolehlivější kulomety Parabellum LMG.14 stejné ráže. Letouny AEG G.IV postupně začaly procházet modernizací. Od září 1917 se na nich započala série zkoušek motorů Maybach Mb.IV a Basse & Selve Bus.IVa, které měly větší výkon a výškovost ale nedostatek těchto motorů nakonec vedl k zrušení programu motorové modernizace. Stejně tak dopadl i pokus o zavedení motorů Maybach s turbokompresory. Za úspěšnou modernizaci lze považovat zvýšení nosnosti letounu až na váhu 1000 kg bomb při které byl počet hlavních křídelních nosníků zvýšen na tři a letoun byl vybaven motory Basse & Selve Bus.IVa a 20mm kanonem Becker ve střelecké věži na přídi. Takto modifikovaných letounů bylo postaveno 5 a mimo jednoho,který byl zničen v průběhu zkoušek se všechny dočkaly konce války. Po jejím konci byla většina letounů předána vítězům, kteří na jejich základě postavili několik obdobných letounů vlastní konstrukce.
Jednotky létající s letouny AEG G.IV Bombengeschwader 1 Bombengeschwader 2 Bombengeschwader 4 Bombengeschwader 5 Bombengeschwader 6 Bombengeschwader 7 Bombengeschwader 8b (Bavorská)
