- první jednotkou vyzbrojenou letouny F6F-3 Hellcat byla VF-9 - první stroje ještě nebyly vybaveny zařízením pro vstřikování vody do válců pro zvýšení výkonu motoru - toto zařízení se začalo montovat až od 1900 kusu
-
Zdroje: Sources:
Jarski, Adam; Pajdosz, Waldemar. F6F Hellcat, Monografie Lotnicze 15. AJ-PRESS, Gdańsk 1994. ISBN 83-86208-05-8. Sullivan, Jim. F6F Hellcat in action. Squadron/Signal Publications, Carrollton 1979. ISBN 0-89747-088-5. Kinzey, Bert. F6F Hellcat in detail and scale: Revised edition (D&S Vol.49). Squadron/Signal Publications, Carrollton 1996. ISBN 1-888974-00-1. www.alternatewars.com http://www.americancombatplanes.com/f6f_1.html
URL : https://www.valka.cz/Grumman-F6F-3-Hellcat-t47505#185729
Verze : 0
Grumman F3F-3 Hellcat
Stručná historie: US Navy 1. února 1939 vyhlásilo soutěž, která měla dostat na paluby letadlových lodí, nový a výkonný stíhací letoun. Soutěž vyhrál projekt společnosti Vought V-166B – později známý stíhací bombardér F4U Corsair. Soutěže se zúčastnila ještě továrna Bell s projektem XFL-1 Airabonita. Grumman se této soutěže nezúčastnil, přihlásil se do druhé části soutěže se svým dvoumotorovým stíhačem XF5F-1 Skyrocket. Námořní letectvo soutěž rozdělilo na jednomotorové a dvoumotorové stíhačky. Vítězný letoun v jednomotorové kategorii měl v budoucnosti nahradit právě vyráběný Grummany F4F Wildcat. Zajímavá byla skutečnost, že továrna Grumman Aircraft Engineering Corporation se sídlem v Bethpage nepřihlásila do této části soutěže svůj jednomotorový letoun, na kterém jeho konstrukční tým vedený inženýrem Billem Schwndlerem již pracoval. Jednalo se radikální vylepšení Wildcatu.
Původní plány opravdu počítaly s tím, že se měl palubní stíhač Wildcat vybavit s výkonným motorem Curtiss Wright R-2600-16, ale nakonec na konci roku 1940 byly zahájeny práce na projektu zcela nového letounu, který byl vzhledově podobný svému předchůdci, ale byl mnohem větší a mohutnější. Tento projekt byl nejprve označen jako No. 50 a byl předložen námořnímu letectvu, to 30. července 1941 projekt přijímá a zařazuje jej jako záložní pro případ, že by projekt Corsairu selhal nebo by byl odložen a zároveň objednává stavbu dvou prototypů pod označením XF6F-1. Tak začal vznikat slavný přemožitel Zer – Grumman F6F Hellcat. První prototyp vzlétl 26. 6. 1942 a jako druhý vzlétl dne 30. 7. 1942 třetí prototyp, výsledky letových zkoušek, tohoto prototypu, byly od samého začátku označovány jako velmi uspokojivé. Nový letoun byl mohutný samonosný středoplošník celokovové duralové konstrukce. Trojnosníkové křídlo mělo lichoběžníkový půdorys, všechny tři nosníky procházely trupem a v místě sklápěcího mechanismu bylo mírně zalomeno nahoru. Křídla bylo možné složit pomocí hydrauliky podél trupu. Podvozek byl zcela nový, zatahoval se naplocho do křídla po pootočení kol podvozku o 90°, nouzové vysunutí podvozku bylo možné stlačeným vzduchem. Hmotnost Hellcatu byla o 60% vyšší než u Wildcatu, bylo to dáno celkově mohutnější konstrukcí, výkonnějším motorem, větší zásobou paliva, silnějším pancéřováním a mohutnější výzbrojí. Výzbroj tvořilo šest půlpalcových kulometů se 400 náboji na hlaveň. Rozdíl mezi prototypy byl v motorech, první prototyp byl označen jako XF6F-1, byl poháněn motorem Wright R-2600-10 Cyclone o výkonu 1 600 koní, druhý prototyp XF6F-2 byl poháněn motorem Wright R-2600-16, byl to motor Wright R-2600-15, pod který byl přeplňován turbokompresorem Birmann. Vývoj motoru se neúměrně protahoval a letoun Bu. No. 66244 byl k prvnímu letu připraven až 7. 1. 1944. Do třetího prototypu konstrukční tým vestavěl o 400 koní výkonnější osmnáctiválec Pratt & Whitney R-2800-10 o výkonu 2 000 koní, tento motor měl přibližně stejný průměr jako Wright, přeplňován byl dvoustupňovým dvourychlostním kompresorem, motor poháněl kovovou stavitelnou vrtuli s konstantní rychlostí otáček typu Hamilton Standard o průměru 3 988 mm. Prototyp letounu byl označen XF6F-3 (Bu. No. 02962) a po jeho prvním vzletu byl do jeho podoby přestavěn i první prototyp (Bu. No. 02961) a k testům byly potom používány oba stroje. Především díky tomu, že konstruktéři vyšli z osvědčené konstrukce Wildcatu a nový letoun byl konzervativně pojatý a nevyužíval žádné nevyzkoušené novinky, letoun prošel bez jakýchkoliv problémů zkouškami konanými na námořní základně v Patuxent River, jeho rival XF4U Corsair se mezitím potýkal s problémy.
Objednávka od amerického námořnictva byla sjednána již 23. května 1942, objednána byla výroba stíhaček s motorem Double Wasp, do sériové výroby dostala verze F6F-3. Sériové letouny se od prototypů lišily odstraněným vrtulového kuželem, odlišným tvarem krytů podvozku. V říjnu 1942 se v ještě nedokončené hale na Long Islandu rozbíhala velkosériová výroba nových palubních stíhacích letounů, protože objednávky námořnictva byla obrovské bylo nutno uvolnit výrobní kapacitu v továrně v Bethpage, proto došlo k převedení výroby Wildcatů do automobilového koncernu GM do New Jersey. Koncem roku 1943 (od 1 900 vyrobeného letounu) byly zavedeny další podstatné změny, byl instalován motor R-2800-10W, který byl vybaven vstřikem vody do kompresoru, vstřikování s sebou přineslo vyšší maximální výkon motoru (až 2 200 koní), dále byly přidány dvě klapky regulující chlazení motoru.
Námořní letectvo převzalo první sériový letoun dne dnem 16. 1. 1943. První jednotkou, která převzala nové Hellcaty do své výzbroje, byla stíhací VF-9, která patřila na palubu USS Essex (CV-9). První bojovou akcí byl útok na ostrov Marcus, dne 31. srpna 1943 na něj zaútočily Hellcaty z palub letadlových lodí USS Yorktown a USS Essex. Hellcaty se dokázaly prosadit proti japonským Zerům, bylo to umožněno jednak mohutnou konstrukcí Hellcatů, která snesla také větší poškození v boji, jejich výkony převyšovaly výkony Zer a neméně důležitým prvkem byl kvalitní výcvik amerických pilotů. Američtí piloti již byli seznámeni s účinnou taktikou boje proti obratným japonským stíhačům a díky výkonnému americkému průmyslu byli Japonci v naprosté většině přečísleni. Výroba této verze byla ukončena v dubnu 1944 a do této doby bylo postaveno celkem 4 402 letadla. Nahrazena byla novou verzí F6F-5. Verze F6F-3 se vyráběla v několika specializovaných variantách
F4F-3E - jednalo se o noční stíhací letoun, který operoval z palub letadlových lodí. Pod pravou polovinou křídla byla anténa radaru AN/APS-4. Celkem bylo vyrobeno 18 letadel.
F6F-3N – také noční stíhač s radiolokátorem AN/APS-6, jehož anténa umístněna pod aerodynamickým krytem přímo v křídle. Pilot sledoval obraz z radaru na malé obrazovce uprostřed palubní desky. Výfuky dostaly tlumiče plamenů proti oslnění. Instalován byl výkonnější motor R-2800-10W se vstřikem vody do kompesoru. Bylo vyrobeno 200 letadel, které operovaly na palubách letadlových lodí od listopadu 1943.
F6F-3P – jednalo se o F6F-3, které nasly na levé straně trupu kameru. U této varianty byla zkoušena nová výzbroj tvořená čtyřmi kanóny ráže 20 mm s 200 náboji na hlaveň. Bylo vyrobeno 150 letadel.
Od začátku léta 1943 dostávalo F6F-3 také britské námořní letectvo, které jim přidělilo označení Gannet později Hellcat Mk.I jednalo se o 252 letadel, využilo je v Atlantiku, v severním moři a ve Středomoří.
URL : https://www.valka.cz/Grumman-F6F-3-Hellcat-t47505#304207
Verze : 0
Reklama
Foto Grummanu F6F-3 Hellcat s výzbrojí 2x 20 mm kanón a 4x 12,7 mm kulomet
Období
-
Výrobce
-
Typ letounu
-
Kamufláž
-
Země
-
Pilot
-
Výrobní číslo
-
Sériové / evidenční číslo
-
Taktické označení / imatrikulace
-
Jméno stroje
-
Jednotka
-
Základna
-
Datum (DD.MM.RRRR)
-
Autor
-
Velikost při 300 DPI
-
Zveřejněno s laskavým svolením autora
-
Web autora
-
F4F-3 vyzbrojený 2x20 mm kanón a 4x 12,7 mm kulomet
Foto podchází z časopisu: Monografie Lotnicze č.15 F6F Hellcat od autorů Adam Jarski a Waldemar Pajdosz
ISSN 0867-7867
ISBN 83-86208-05-8
URL : https://www.valka.cz/Grumman-F6F-3-Hellcat-t47505#185745
Verze : 0
Přidám fotku z Duxfordu před pár lety
Období
-
Výrobce
-
Typ letounu
-
Kamufláž
-
Země
-
Pilot
-
Výrobní číslo
-
Sériové / evidenční číslo
-
Taktické označení / imatrikulace
-
Jméno stroje
-
Jednotka
-
Základna
-
Datum (DD.MM.RRRR)
-
Autor
-
Velikost při 300 DPI
-
Zveřejněno s laskavým svolením autora
-
Web autora
-
URL : https://www.valka.cz/Grumman-F6F-3-Hellcat-t47505#185804
Verze : 0
Na bitaxeho fotce je zachycen zrestaurovaný Grumman F6F-3 Bu.No. 40467. Na tomto stroji během 2. světové války létal Lt.(jg) Alexander Vraciu z VF-6, USS Interpid. Při restaurování byla použita křídla a ocasní plochy z F6F-5K Bu.No. 80141. Další snímek téhož stroje je přiložen v tomto příspěvku.
Fotografie zveřejněna s laskavým svolením Trevora Bartletta
URL : https://www.valka.cz/Grumman-F6F-3-Hellcat-t47505#682545
Verze : 0
Přidejte se k nám
Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady.
Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.