Main Menu
User Menu

Pěší pluk č. 1 [1873-1918]

1st Infantry Regiment / Infanterieregiment Nr. 1

     
Název:
Name:
Pěší pluk č. 1
Originální název:
Original Name:
Infanterieregiment Nr. 1
Datum vzniku:
Raised/Formed:
DD.MM.1873
Předchůdce:
Predecessor:
Řadový pěší pluk č. 1
Datum zániku:
Disbanded:
DD.MM.1918
Nástupce:
Successor:
československý Pěší pluk č. 1
Nadřízené velitelství:
Higher Command:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Dislokace:
Deployed:
DD.MM.1873-DD.MM.1876 Opava, kasárny /
DD.MM.1876-DD.MM.1879 Vídeň, kasárny /
DD.MM.1879-DD.MM.1882 Sarajevo, kasárny
DD.MM.1882-DD.MM.1912 Opava, kasárny /
DD.MM.1912-DD.MM.1914 Krakov, kasárny /

Velitel:
Commander:
DD.MM.1873-DD.MM.1874 Fellner von Feldegg, Joseph (Oberst)
DD.MM.1874-DD.MM.1877 Taulow von Rosenthal, Hugo von (Oberst)
DD.MM.1877-DD.MM.1882 Zambaur, Eduard von (Oberst)
DD.MM.1882-DD.MM.1885 Lichtenberg, Emil von (Oberst)
DD.MM.1885-DD.MM.1887 Schmedes, Ernst (Oberst)
DD.MM.1887-DD.MM.1890 Hayd von und zu Haydegg, Gustav von (Oberst)
DD.MM.1890-DD.MM.1891 Pino von Friedenthal, Arthur von (Oberst)
DD.MM.1891-DD.MM.1895 Mayer, Albert von (Oberst)
DD.MM.1895-DD.MM.1897 Conrad von Hötzendorf, Franz (Oberst)
DD.MM.1897-DD.MM.1904 Fischer, Emmerich von (Oberst)
DD.MM.1904-DD.MM.1908 Kromer, Hugo (Oberst)
DD.MM.1908-DD.MM.1912 Fiedler, Heinrich von (Oberst)
DD.MM.1912-DD.09.1914 Kaltenborn, Adalbert von (Oberst)
DD.12.1914-DD.03.1915 Mollinary, Eduard (Oberst)
Podřízené jednotky:
Subordinated Units:
Čestný název:
Honorary Name:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Vyznamenání:
Decorations:
DD.MM.RRRR
Poznámka:
Note:
-
Zdroje:
Sources:
Wrede, Alphonse von - Semek, Anton: Geschichte der k. u. k. Wehrmacht I
Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer und für die kaiserliche und königliche Kriegsmarine für 1908, K. k. Hof- und Staatsdruckerei, Wien 1907.
URL : https://www.valka.cz/Pesi-pluk-c-1-1873-1918-t47178#329876Verze : 0
MOD
Majitel:
1873-1916 - rakouský císař František Josef


Doplňování:

Pluk byl sestaven na shromaždišti v Günzburgu, přičemž mužstvo bylo naverbováno v Mohuči, Frankfurtu nad Mohanem, Darmstadtu, Mannheimu, Heilbronnu, Kolíně nad Rýnem, Bingenu, Kreuznachu, Wormsu či Aschaffenburgu. Poté byl pluk doplňován jednak verbováním v Říši a v dědičných zemích, jednak přidělováním zemských rekrutů z dědičných zemí. V roce 1766 byl pluku přidělen rajón v hornorýnském kraji.

Při určování stálých verbovacích okrsků byla pluku v roce 1771, respektive 1781 přidělena jižní část Olomouckého kraje se sídlem štábu v Prostějově. V letech 1775-1807 měl pluk pomocný verbovací okrskek v Haliči, v bełzském a později Zamośćském kraji. V letech 1808-1817 byl pluk doplňován půl na půl z moravského i haličského okrsku, který se tentokrát nacházel v Novosadeckém kraji. V roce 1817 byl pluku přidělen Přerovský a Hradištský kraj, hlavní verbovací okrsková stanice se nacházela v Hranicích. Od roku 1853 byl pluk doplňován z opavského verbovacího okrsku.


Granátnické diviziony:


Vyšší důstojníci padlí na bojišti:

1741 - plukovník von Dehrenthal v bitvě u Molvic
1745 - plukovník-strážmistr l'Allemand v bitvě u Hajnice
1757 - plukovník von Lagelberg na následky zranění z bitvy u Leuthenu
1799 - plukovník von Anhalt-Bernburg-Schaumburg-Hoym v bitvě u Stockachu
1809 - plukovník Gredler v bitvě u Abensbergu
1859 - majoři von Haan a Lettinger (zvaný Linderl) v zajetí na zranění z bitvy u Magenty
1866 - podplukovník von Habermann a major Pilati v bitvě u Trutnova


Adjustace:

1726 - bílý frak, červené rukávové výložky
1738 - beze změn
1743 - beze změn
1748 - beze změn
1757 - bílý frak, červené výložky a límec, kamizola a podšívka
1767 - bílý kabát, pompadůrově červená egalizace, žluté knoflíky
1868 - tmavě modrý zbrojní kabát, tmavě červená egalizace, žluté knoflíky



Zdroj:
Wrede, Alphonse von - Semek, Anton: Geschichte der k. u. k. Wehrmacht I
URL : https://www.valka.cz/Pesi-pluk-c-1-1873-1918-t47178#415303Verze : 1
MOD
Historie pluku a jeho předchůdců:


Pluk byl zřízen v roce 1715 na základě kapitulace z 19. srpna téhož roku trevírským kurfiřtem a arcibiskupem Karlem Josefem Janem Antonínem Ignácem Felixem vévodou lotrinským a barským, biskupem osnabrückým. Zpočátku se jednalo o trevírský pluk, jenž byl sestaven z osmi setnin trevírského pluku Osnabrück-Bevern a devíti setnin nově naverbovaných v západoněmecké oblasti. Na počátku dubna 1716 byl pluk převzat na deset let do císařských služeb. V nich zůstal i po uplynutí této lhůty. Krátce po převzetí do císařských služeb v roce 1716 byl pluk odeslán na uherské bojiště. Bitvy u Petrovaradína se zúčastnili jen granátníci, na útoku na Palánku se už podílel celý pluk. Obléhání Bělehradu v roce 1717 se zúčastnily dva prapory pluku, které při tom utrpěly těžké ztráty. Jako uznání dobrého výkonu obdržel velitel pluku podplukovník Moltke od císaře pochvalné psaní a byl povýšen na plukovníka.


V roce 1721 bylo do stavu pluku převedno 300 mužů ze zrušeného pěšího pluku Trautsonova. V roce 1727 byly zřízeny aukční setniny, které ovšem byly již v roce 1731 předány pěšímu pluku Wallisově mladšímu a pěšímu pluku Bettendorfově. V roce 1737 se dva prapory pluku podílely na střetnutí u Radujevace. V následujícím roce se pluk účastnil střetů u Kornie a Mehadie. Velitel pluku plukovník Helfreich se v těchto operacích vyznamenal. Jeden oddíl bránil velmi statečně postavení u Uj-Palánky. V roce 1739 byly dva prapory společně s granátníky nasazeni v bitvě u Grocky. Příslušníci pluku si zde vedli velmi statečně, i za cenu vysokých ztrát.


V roce 1741 získal pluk jednu setninu ze zrušeného pěšího pluku Schmettauova. V témže roce se dvě granátnické setniny podílely na obraně Ottmuchova, dva prapory se zúčastnily bitvy u Molvic. V následujícím roce pluk kryl ústup u Čáslavy a při obléhání Prahy odrazil řadu výpadů. V roce 1743 měl pluk významný podíl na vítězství v bitvě u Simbachu. Dále se podílel na přepadu Wischelburgu a postupu k Rýnu. Granátníci se zúčastnili útoku na Dingolfing a obsazení Landau. V roce 1744 se část pluku v rámci zadního voje podílala na střetu u Lauterburgu. Pluk se následně přesunul do Čech, granátníci se s úspěchem podíleli na zajištění přechodů přes Labe u Telčic. V roce 1745 se jeden prapor zúčastnil střetu u Habelschwerdtu, celý pluk pak bitev u Hohenfriedbergu a Hajnice.


V roce 1756 se dva prapory a granátníci zúčastnili bitvy u Lovosic (granátníci též i předchozího střetnutí u Peterswalde). V následujícím roce se pluk podílel na bitvě u Prahy i na její následné obraně. Prošel též těžkými boji u Vratislavi a Leuthenu, přičemž v těchto střetnutích utrpěl těžké ztráty. Přesto se dvě jeho setniny podílely na útoku na Svídnici. V roce 1758 se třetí prapor podílel na obraně Olomouce, pluk se zúčastnil bitvy u Hochkirchu. Po odpočinku v roce 1759 následovala další nasazení. V následujícím roce se pluk nacházel v Drážďanech, kde se vyznamenal při jednom z výpadů. V bitvě u Torgavy byl pluk takřka zničen. V letech 1761-1763 se proto již na dalších operacích nepodílel.


V roce 1769 mu bylo při zavedení číslování pěších pluků přiděleno číslo 1. V letech 1778-79 byl pluk přidělen k Hlavní armádě, vyjma 3. praporu, který operoval v Haliči, a granátníků čili praporu Proverova, který byl zařazen k armádě na Moravě. V roce 1788 byl 3. prapor přidělen ke sboru Coburgově a podílel se v jeho rámci na střetnutí u Largy, obsazení Jassů a bojů u Vasluje a Adjudu. Tělesný prapor se nacházel u Zemunu a v následujícím roce se vyznamenal při útoku na Bělehrad. Mezitím se 3. prapor podílel na operacích u Focsani a Martinestie, kde se dobře vedli velitel praporu major hrabě Nimptsch a setník de Rousseau. V roce 1790 se prapor zúčastnil obléhání Giurgeva.


V roce 1793 se tělesný a plukovníkův prapor podílely v rámci sboru Wurmserova bojů na Horním Rýnu - u Insheimu, Bergzabernu, Bien-Walde, při útoku na Weissenburskou linii, u Neuweileru, Buchsweileru, Uttenhofenu, Reichshofenu a Froschweileru, kde si devět setnin i přes obklíčení velkou přesilou vybojovalo cestu z obklíčeni, ačkoliv byl velitel pluku plukovník Rosselmini zajat. V následujícím roce se pluk přesunul na sever, kde prošel střetnutími u Câteau, Tournai a Charleroi, podílel se na obraně Lutychu a u Sprimontu-Esneux odrazil pět útoků nepřítele. V roce 1795 pluk opět operoval na Rýnu a prošel bitvami u Pfrimmu, během níž bez výstřelu obsadil Monsheim, Kreuznachu a granátníci též před Mannheimem. V následujícím roce prošel pluk bitvami u Altenkirchenu, Wetzlaru a Uckerathu, kryl ústup u Friedbergu a navrch prodělal střetnutí u Würzburku a Freilingenu, jeden prapor se zúčastnil i útoku na Neuwied. 3. prapor, jenž se dočasně podílel na okupaci Krakova se k pluku připojil, aby se od něj krátce poté opět odpojil - během bitvy u Biberachu padl do zajetí. Po svém vykoupení se podílel na obléhání Kehlu, jehož se zúčastnili i granátníci, kteří předtím bojovali u Malsche, Ambergu, Emmendingenu a Schliengenu. V roce 1797 se pluk zúčastnil obléhání Hüningenu a střetnutí u Diersheimu. Během něj si setník hrabě Preysing vedl tak dobře, že byl mimořádně povýšen na majora. V roce 1799 se 2. a 3. prapor zúčastnily bitvy u Ostrachu a Stockachu, během níž padl plukovník Anhalt. Pluk byl poté zařazen do sboru Hotzeho a prošel bitvami u Luciensteigu, Witlikonu, první bitvou u Curychu, střetnutím u Altmattu, Glarusu. Části pluku se podílely na akcích u Nettstallu, na náročném pochodu přes horské údolí Panix a následně na řadě méně významných potyček. Granátníci se vyznamenali u Stockachu a Mannheimu. V roce 1800 pluk operoval v Tyrolsku - tři setniny bojovaly u Rankweilu, 3. prapor byl nasazen u Götzisu a granátníci u Engenu a Möskirchu. Prapor byl rozprášen u Hohenlindenu, poté jeho zbytky ještě prošly boji u Antheringu.


V roce 1805 operoval pluk, sestávající ze čtyř polních a jednoho granátnického praporu, na německém válčišti. 1. prapor si dobře vedl ve střetnutí u Elchingenu, 3. prapor v boji na Michaelsbergu. Avšak pluk upadl v bitvě u Ulmu do zajetí. Jen 6. prapor se zúčastnil bitvy u Slavkova. V roce 1809 byl pluk v síle tří praporů zařazen do 3. sboru a zúčastnil se potyčky u Rohru, avšak v bitvě u Abensbergu byl rozprášen a většina příslušníků padla do zajetí. Pluk byl reorganizován a zakrátko již bojoval v bitvách u Wagramu a Znojma. Granátníci bojovali u Eggmühlu, Aspern, Wagramu a Znojma. V roce 1812 byl pluk nejprve zařazen mezi záložní jednotky, později byl přidělen k Pomocnému sboru Schwarzenbergově. Na žádných bojích se pluk nepodílel. V následujícím roce se pluk zúčastnil bitev u Drážďan, Lipska a Hochheimu. Granátníci operovali v rámci Dunajské armády a poté u Hanau. 4. prapor se zúčastnil bitvy u Chlumce. V roce 1814 se 1. a 3. prapor zúčastnily bitev a střetnutí u Bar sur Aube, la Ferté sur Aube a Guillotière. 2. prapor se podílel na obléhání Belfortu. Granátníci a na válčiště pochodující 1. zeměbranecký prapor se již do bojů nezapojili. V roce 1815 se pluk podílel na obléhání Hüningenu.


V roce 1821 se pluk zúčastnil bitev u Rieti a Antrodocco proti Neapolcům.


V revolučním roce 1848 pluk prodělal dvoudenní pouliční boje v Miláně. Poté se podílel na útoku na Vicenzu a na bitvých a střetnutích u Sony, Sommacampagny, Custozzy, Volty, před Milánem a u Marazzone. Granátníci se zúčastnili bojů o vídeňský Táborský most, stejně jako samotného obklíčení a obsazení hlavního města monarchie. Na tom se podílely i 3. a zeměbranecký prapor. V roce 1849 pluk statečně prošel bitvami u Mortary a Novary a podílel se na obsazení Livorna. Granátníci, 3. prapor a zeměbranecký prapor se z Vídně přesunuly do Uher, kde prošly boji u Acse a Marczaltó, podílely se na obsazení Rábu. Granátníci se pak ještě zúčastnili prvního obklíčení Komárna a souvisejícího střetnutí u Káty. Poté prodělali boje u Zsigárdu, Peredu a Puszta Herkály. Podíleli se i na dalším postupu k Tise, ale na bojích u Szöregu a Temešváru se nijak zvlášť nepodíleli.


V roce 1859 byl pluk, sestávající z tří polních a jednoho granátnického praporu, zařazen do 7. sboru (Zobelova) a prošel bitvami u Magenty a Solferina. V roce 1860 byl jeden z praporů tohoto pluku použit k vytvoření řadového pěšího pluku č. 70. V roce 1866 byl pluk zařazen do 10. sboru (Gablenzův) Severní armády a zúčastnil se bitvy u Trutnova, včetně útoku na Svatojanskou horu, střetu u Nového Rokytníku a bitvy u Hradce Králové. Jen 4. prapor byl posádkou v Olomouci.


V roce 1878 se pluk nepodílel na okupaci Bosny a Hercegoviny, avšak v roce 1879 byl přesunut do Sarajeva. V roce 1882 se pluk podílel na střetnutích u Fočy, Humiče a Budany a dalších menších bojů. V roce 1882 byl jeden z praporů tohoto pluku použit k vytvoření pěšího pluku č. 81.




první světová válka



Po skončení první světové války byl pěší pluk č. 1 převzat československou republikou a pod svým názvem existoval až do unifikace branné moci v roce 1920. Tehdy byl sloučen s 34. plukem italských legií do pěšího pluku č. 34 střelce Jana Čapka.




Zdroj:
Wrede, Alphonse von - Semek, Anton: Geschichte der k. u. k. Wehrmacht I
URL : https://www.valka.cz/Pesi-pluk-c-1-1873-1918-t47178#415389Verze : 0
MOD
Udělená vyznamenání:


Za operace v letech 1848-1849:
MTO-C:
polní zbrojmistr d'Aspre (druhý majitel pluku)
LO:
majoři Theodor Medl, Alexander Vogl
setník August hrabě Pimodan-Rarécourt (ordonanční důstojník polního maršála Radeckého)
nadporučík Wilhelm princ Württemberský
EKO. 3.:
setník Carl Seidl
MVK:
majoři Anton Rath, Georg Mestrovich, Andreas Reder
setníci Ludwig rytíř von Erich, August von Drouart, Carl von Merizzi, Emanuel Zapletal, Titus baron Daublebsky-Sterneck, Eustachius Tiltscher, Joseph Hermann, Alois šlechtic von Baravalle, Ferdinand Schill, Franz hrabě Thun-Hohenstein, Joseph Schmidt, Joseph Ringelhann, Heinrich Schrott von Rohrberg, Hermann šlechtic von Neuhauser
nadporučíci Ludwig Siebert, Joseph von Zergollern, Moritz Reiter, Adolf Rehm, Heinrich Vogel, Alexander šlechtic von Braun, Johann Zapletal, Franz Karth, August Brosche, Alois Schmidt, Eduard Brossmann, Anton Wodiczka, Rudolf Schmidt von Schwarzenschild
podporučíci Leopold Gockert, Georg Forster
GCEM. 2.:
plukovní lékař Dr. Peter Wank


Za operace v roce 1859:
LO:
majoři Georg Drasenovič, Eduard svobodný pán von Haan
EKO. 3.:
podplukovník Anton Thill
majoři Georg Drasenovič, Lettinger
setníci Rudolph Schmidt von Schwarzenschild, Heinrich Wodiczka, Friedrich von Kuhn
nadporučík Carl Urban
MVK:
setníci Alois Schmidt, Friedrich baron Holzhausen, Ferdinand Spiller, Alois Jihn, Arnold Seeling, Friedrich Mathes, Adolf šlechtic von Wurmb, Alfred Pilati
nadporučíci Michael Keibler, Johann Haager, Carl Urban, Franz Albrecht, Adam Lehmann, Matthias Burger, Carl Navratil, MAximilian Novak, Anton Wischin
podporučíci Hermann Albrecht, Johann Siebert, Matthias Ferrentz, Carl svobodný pán von Kutschera, Julius Pierée, Anton Chovanetz, Theodor svobodný pán Toussaint, Alexander Julian, Wilhelm Kick, Julius Folié


Za operace v roce 1866:
EKO. 3.:
plukovník Alfred Du Rieux
setník Adolf šlechtic von Wurmb
MVK:
podplukovník Aduard Van der Sloot
major Carl Jaus
setník August Pockels
nadporučík Alexander Köhler
podporučík Ferdinand Körner


Za operace v letech 1878-1882:
EKO. 3.:
plukovník Zambaur
major Franz Friedrich
MVK:
setník Anton šlechtic Paulucci delle Roncole
nadporučík Anton Kutschera, Carl Geiszler


Medaile Za statečnost:
 ZlatáStříbrná  ZlatáStříbrná I. třídyStříbrná II. třídy
1789-2 184851336
1793-1801639 184942168
1805-- 185944041
1809-1 186622055
1813-1815221 1882-514




Zdroj:
Wrede, Alphonse von - Semek, Anton: Geschichte der k. u. k. Wehrmacht I
URL : https://www.valka.cz/Pesi-pluk-c-1-1873-1918-t47178#415410Verze : 0
MOD
Peší pluk č. 1 (IR 1)


Infanterieregiment Kaiser Nr.1
(vytvorený v roku 1715)


Mierová dislokácia pluku vo februári 1914:
veliteľ - Oberst Adalbert von Kaltenborn
veliteľstvo pluku, II. a III. prápor (Krakau), I. prápor (Mostar), IV. prápor (Troppau)
nadriadené útvary: 5. pešia divízia (I. armádny zbor)


Stav pluku v júli 1914:
národnostné zloženie: 82% Sudetskí Nemci, 18% ostatní
doplňovací obvod: Troppau (v súčasnosti Opava v Českej republike)


Zaradenie pluku v auguste 1914:
IR 1 (II, III, a IV. prápor) v zostave 10. pešej brigády 5. pešej divízie (I. armádny zbor) - pluk určený pre front v Haliči proti Rusku
I. prápor IR 1 v zostave 1. horskej brigády (brigáda podriadená priamo XVI. armádnemu zboru) - prápor určený pre front v Bosne a Hercegovine proti Srbsku



https://www.austro-hungarian-army.co.uk/
https://www.kitzbuhel.demon.co.uk/austamps/dixnut/
URL : https://www.valka.cz/Pesi-pluk-c-1-1873-1918-t47178#184501Verze : 0
Dislokace štábu a praporů





RokŠtábI. praporII. praporIII. praporIV. prapor
1914KrakovMostarKrakovKrakovOpava
1913KrakovMostarKrakovKrakovOpava
1912KrakovMostarKrakovKrakovOpava
1911OpavaMostarOpavaOpavaOpava
1910OpavaMostarOpavaOpavaOpava
1909OpavaFočaOpavaOpavaOpava
1908OpavaOpavaOpavaOpavaOpava
1907OpavaOpavaOpavaOpavaOpava
1906OpavaOpavaOpavaOpavaOpava
1905OpavaOpavaOpavaOpavaOpava
URL : https://www.valka.cz/Pesi-pluk-c-1-1873-1918-t47178#330589Verze : 0
MOD
Výkazník c.a.k. vojska, válečného loďstva, c.k. zemské obrany a královské uherské zemské obrany
uvádza o pluku tieto informácie:


Pluky řádové pěchoty:


1. Císař František Jozef Zřízen: 1716
Štáb a velit obvod. okresu: Opava
velitel: plukovník František Konrad z Hotzendorfu



zdroj:
Vojenský přítel, kalendář na rok 1897
URL : https://www.valka.cz/Pesi-pluk-c-1-1873-1918-t47178#385868Verze : 0
Zdroj: SCHEMATISMUS FÜR DAS KAISERLICHE UND KÖNIGLICHE HEER UND FÜR DIE KAISERLICHE UND KÖNIGLICHE KRIEGSMARINE FÜR 1914
URL : https://www.valka.cz/Pesi-pluk-c-1-1873-1918-t47178#410918Verze : 0