Mohamed Siad Barré se narodil v roce 1919 u města Shilabo v Etiopii. Jako mladý osiřel a živil se pastevectvím, pročež ani nezískal žádné formální vzdělání. Vstoupil však do italské koloniální policie a díky své houževnatosti a píli byl vyslán na vojenskou školu do Itálie. Po návratu do Somálska se stal inspektorem italské koloniální policie. Po vyhlášení nezávislosti Somálska byl přijat do somálské armády v hodnosti plukovníka. Nějaký čas strávil Barré na společném výcviku se sovětskými důstojníky a poté se zcela upnul k vizi marxistického státního systému a jedné strany.
Přesto, že se tím dostal do rozporu s tehdy ještě demokratickou somálskou vládou, postupoval stále v hodnostním žebříčku somálské armády výše a zastavil se až na generálmajorské hodnosti. V této hodnosti také využil mocenského vakua, které nastalo po zavraždění zvoleného prezidenta Šermarkeho, podnikl vojenský puč, který vzhledem k překvapení civilní správy proběhl nekrvavě, a prohlásil se prezidentem.
Jako takový se snažil čím dál tím více orientovat na SSSR a jedním z jeho prvních činů v úřadu hlavy státu bylo zavedení somálštiny jako úředního a školního jazyka, což zapříčinilo hospodářskou katastrofu Somálska, protože somálština nebyla ani obchodním, ani školním jazykem. Orientaci na SSSR se Barré snažil čím dál tím více upevňovat budováním kultu své osobnosti (dodnes jsou v Mogadišu vylepeny jeho velké plakáty), pozváním sovětských poradců do země, v roce 1974 podepsáním smlouvy o somálsko-sovětském přátelství, a konečně roku 1976 byla přijata nová, socialistická ústava, která mimo jiné stavěla Barrého na post generálního tajemníka Somálské socialistické revoluční strany.
Somálsko-sovětské přátelství však nevydrželo dlouho, už v roce 1977 totiž Barré začal naplňovat svůj hýčkaný koncept Velkého Somálska, tj. spojení všech oblastí, kde žijí Somálci (Francouzské Somálsko (Džibuti), Britské Somálsko, Italské Somálsko, severní Keňa a východoetiopská oblast Ogaden), do jednoho státního celku. To se v první fázi odehrálo pomocí podnícení revolty Somálců, kteří tam žili a poté otevřeným vpádem somálské armády do Ogadenu. Ta ho sice téměř celý bez větších obtíží obsadila, ale stejně rychle z něj byla ofenzívou etiopské armády, podporované kubánskými expedičními jednotkami a vyzbrojené sovětskou technikou, vytlačena (viz 1977-1978 Etiopsko-somálská válka o Ogaden). Rozzuřený Barré, poté co takto zjistil, že Sověti budou spíše podporovat stále rychleji se bolševizující Etiopii, vypověděl ze země sovětské inspektory, zrušil smlouvu o přátelství a deklaroval svoji podporu západnímu bloku, doufajíc v poskytnutí okamžité materiální a vojenské pomoci od USA.
USA ale nebyly připraveny poskytnout Somálsku pomoc tak rychle, a tak Somálsko válku o Ogaden prohrálo. Američané sice neměli příliš zájem pomáhat muži, který o sobě veřejně prohlašoval, že je socialistou a který se nijak netajil sympatiemi k Palestine Liberation Organization, ale patrně převážil zájem vytlačit Sověty ze strategického Somálska, umocněný navíc pozitivním dojmem z přístupu Barrého k situaci okolo německého uneseného dopravního letadla Landshut (letadlo unesli příslušníci Rote Armee Fraktion a Popular Front for the Liberation of Palestine a přistáli s ním v Mogadišu, Barré překvapivě povolil akci německé protiteroristické jednotky GSG-9, při níž byli všichni teroristé zneškodněni). USA pak od roku 1980, kdy Barré, pod záminkou "udržení revoluce ve správném kurzu", vyměnil prakticky celou Nejvyšší revoluční radu***, začaly do Somálska posílat cca 100 milionů USD ročně ve formě vojenské a ekonomické pomoci. Kromě USA udržoval Barré dobré styky s Kaddáfího Libyí, Ugandou, Irákem a Mobutuovým Zairem.
Barré se pokoušel sjednotit Somálsko na základě národním, to však v zemi plné tradičně soupeřících klanů nešlo příliš dobře ani za použití násilí (během Barrého vlády bylo zabito asi 200 000 lidí, dalších 230 000 je dodnes pohřešováno), navíc Barré rád štval jednotlivé klany proti sobě a sám se držel klanu svého. Od roku 1988 stále zesilovalo štěpení země do klanů, čemuž Barré čelil kampaní proti partyzánům. Nejvýznamnější oblast klanových operací se nacházela na severu země, v dnešním neuznaném státě Somaliland. V roce 1988 se Barrého armáda znovu pokusila dobýt oblast Ogaden, vědoma si dobře oslabenosti etiopské armády, byla však znovu odražena.
Po 2 letech neustálých bojů mezi vládními silami a somalilandskými povstalci, během kterých zemřelo zhruba 60 000 lidí, začaly rebelující frakce dobývat čím dál více území, až na začátku roku 1991 kontroloval Barré jen oblast Mogadiša a jeho nejbližšího okolí, pročež se nechal jmenovat starostou Mogadiša. Definitivně byl Barré svržen 26.01.1991 a na jeho místo nastoupil Alí Mahdí. Barré se ještě snažil s pomocí svého zetě Mohameda Siada "Morgana" Hersieho dobýt zpět Mogadišo, po dvojím odražení generálem Aidídem se ale těchto pokusů vzdal a uchýlil se do exilu v Keni. Odtamtud musel však kvůli protestům keňské opozice odejít do Nigérie, kde také 02.01.1995 v Lagosu, patrně na následky srdečního infarktu****, a patrně i na následky své dlouholeté cukrovky, zemřel.
Jeho zeť Mohamed Siad Hersi, řečený Morgan, bojoval v okolí města Kismaayo až do r. 1995.
Poznámky: *somálsky Maxamed Siyaad Barre, během své vlády nejčastěji zmiňovaný jako Jaalle Siyaad (Soudruh Siad) **uváděny také Ganane nebo Garbahaarreey v Somálsku, správně je nejspíše Shilabo. Somálské lokace patrně vypustil do oběhu sám Barré, aby získal možnost působit u italské koloniální policie, kam byli přijímáni jen muži, narození na území italského Somálska ***rozuměj vládu ****podle jiné verze ho brutálně napadli somalilandští agenti tajné služby, působící v Lagosu
Mohamed Siad Barré v exilu
Mohamed Siad Barré jako voják v začátcích své prezidentské kariéry
