DR. MIROSLAV TYRŠ
25.10.1944
V katastru obcí Lipice, Bitětice a Pejškov u Pelhřimova byla ze SSSR vysazena 15-ti členná skupina DR. MIROSLAV TYRŠ. Členy byli velitel, úředník Ján Hudec (2.6.1915), politický komisař, řezník Matuš Viktor Ruttkay (13.5.1921), zástupce velitele, lesnický praktikant Daniel Dibdiak (13.1.1921), velitel průzkumu, rolník Jozef Kahala (12.9.1920), dále zemědělský dělník Ján Silný (16.5.1920), textilní dělník Štefan Kanka (15.5.1920), truhlář Ignác Hazucha (24.5.1922), Ján Novák (Filip Blaho) a dále příslušníci Rudé armády - náčelník štábu Ivan Andrejevič Labunskij (9.10.1907 - 25.10.1984), dále Rufina Nikolajevna Krasavinova, Viktor Alexejevič Osipov, Matvej Fjodorovič Andrejev, Vladimir Ivanovič Začupejko, Michail Sergejevič Šijanov a Alexandr Saveljevič Korovin. Ve třech průletech bylo vysazeno 15 osob a 4 zásobníky se zbraněmi a municí. Velitel skupiny ppor. Hudec zahajoval seskok v prvním průletu. Za ním následovali: Hazucha, lékařka, dva radisté, Ruttkay, Dibdiak a Novák. Tato část výsadku se postupem noci nalezla, shromáždila v blízkém lese, ale nesetkala se ani s velitelem, ani s druhou částí výsadku, které velel náčelník štábu Labunskij. Hudec situaci na doskokové ploše nezvládl. Zřejmě deprimován skutečností, že se ocitl 140 km jihovýchodně od plánovaného místa přistání, vystrašeným a k pomoci málo ochotným obyvatelstvem zmíněných obcí, které nízko kroužící letoun a vysazení parašutistů pozorovalo a hlásilo četnictvu, i následnou pátrací akcí německého vojska, se rozhodl opustit prostor, aniž vyčerpal všechny možnosti k setkání se skupinou. Vydal se domů na Slovensko do své rodné obce, kam dorazil počátkem listopadu 1944. Zde nalezl cestu ke skupině NÁLEPKA, s jejímž velitelem Sečanským se znal a přidal se k jeho oddílu. V nočním boji 6. prosince 1944 byl zajat a internován v zajateckém táboře v Seredi. O měsíc později odtud s dalšími 42 zajatci uprchl a přihlásil se k partyzánské brigádě JAN ŽIŽKA. Její velitel kpt. Teodor Pola jej ustanovil komisařem 11. praporu, v jehož řadách se dočkal sloučení s Rudou armádou. Od vysazení do konce války se s příslušníky své skupiny nesešel a byl jimi považován za zběha. Se skupinou se nesešel ani Kahala a poté co se dostal na Slovensko, ukrýval se v lesích do konce války. Zbývajících 7 výsadkářů Hudcova výsadku se hledáním a čekáním na svého velitele zdrželo v blízkosti místa seskoku až do 27. října a nedaleko Dobroměřic se dostalo do uzávěry německého vojska. V přestřelce padli Ruttkay, Dibdiak a Novák. Ostatním se podařilo ustoupit východním směrem a 2. listopadu proniknout do blízkosti obce Telecí a dostat se tak do kontaktu s organizací Rada tří, resp. s jejím partyzánským oddílem Čapajev. Do tohoto prostoru dorazila také 20. listopadu část výsadku, vedená náčelníkem štábu Labunským. Z místa seskoku postupovali jeho příslušníci nejprve k obci Smolotely v oblasti Sedlčan, kde bylo původně stanoveno místo shromáždění po seskoku. Dostali se 1. listopadu až na hranice německého výcvikového prostoru a zde se po zhodnocení situace Labunskij rozhodl k přesunu na Drahanskou vysočinu, kde měl dle jeho informací operovat sovětský oddíl JERMAK. Po dlouhé cestě, intenzívním hledání, drobných přestřelkách a řadě náhod se nakonec 14. prosince 1944 v obci Veselí sešli zbývající výsadkáři skupiny TYRŠ, až na Osipova, který se v průběhu přesunu od Labunského skupiny oddělil a v okrese Litomyšl vytvořil za spolupráce místních odbojářů vlastní partyzánskou skupinu STALIN. Labunskij zde provedl nové bojové rozdílení, ujal se velení, do funkce komisaře určil Kahalu a náčelníkem štábu se stal Korovin. Skupina TYRŠ přišla ještě za pronásledování o všechny spojovací prostředky a nyní intenzívně hledala možnosti rádiového spojení s Rudou armádou. To ji přivedlo do kontaktu s výsadkovými skupinami JERMAK, ZAREVO, s Rudolfem Procházkou i s některými satelitními organizacemi Rady tří, ale též se stíhacími oddíly gestapa. Rozhodující byla v tomto ohledu spolupráce s JERMAKEM. Ten vykorespondoval pro sebe i skupinu TYRŠ dodávku zbraní 31. března 1945 v katastru obce Věštínek u Poličky. Tři letouny shodily na 40 zásobníků do blízkosti plochy a dalších 14 o desítku km dále. Většina zásobníků byla nalezena, převzata a ukryta. Dodávka zbraní umožnila skupině TYRŠ rozvinout aktivní bojovou činnost. V dubnu 1945 provedla 11 destrukcí na železničních tratích Nové Město na Moravě - Tišnov a Svitavy - Blansko, odzbrojení četnických stanic a řadu léček a přepadů. Rostl početní stav oddílu, z něhož byly vytvořeny dvě roty ve Věštínku a v Dalešíně, které až do 8. května 1945 aktivně zasáhly do bojů v květnovém povstání a spojily se s Rudou armádou. Staly se základem pohotovostního oddílu SNB v Daňkovicích. Ještě před ukončením bojů padl 7.5.1945 v Bystřicio nad Pernštejnem Ján Silný.
25.10.1944
V katastru obcí Lipice, Bitětice a Pejškov u Pelhřimova byla ze SSSR vysazena 15-ti členná skupina DR. MIROSLAV TYRŠ. Členy byli velitel, úředník Ján Hudec (2.6.1915), politický komisař, řezník Matuš Viktor Ruttkay (13.5.1921), zástupce velitele, lesnický praktikant Daniel Dibdiak (13.1.1921), velitel průzkumu, rolník Jozef Kahala (12.9.1920), dále zemědělský dělník Ján Silný (16.5.1920), textilní dělník Štefan Kanka (15.5.1920), truhlář Ignác Hazucha (24.5.1922), Ján Novák (Filip Blaho) a dále příslušníci Rudé armády - náčelník štábu Ivan Andrejevič Labunskij (9.10.1907 - 25.10.1984), dále Rufina Nikolajevna Krasavinova, Viktor Alexejevič Osipov, Matvej Fjodorovič Andrejev, Vladimir Ivanovič Začupejko, Michail Sergejevič Šijanov a Alexandr Saveljevič Korovin. Ve třech průletech bylo vysazeno 15 osob a 4 zásobníky se zbraněmi a municí. Velitel skupiny ppor. Hudec zahajoval seskok v prvním průletu. Za ním následovali: Hazucha, lékařka, dva radisté, Ruttkay, Dibdiak a Novák. Tato část výsadku se postupem noci nalezla, shromáždila v blízkém lese, ale nesetkala se ani s velitelem, ani s druhou částí výsadku, které velel náčelník štábu Labunskij. Hudec situaci na doskokové ploše nezvládl. Zřejmě deprimován skutečností, že se ocitl 140 km jihovýchodně od plánovaného místa přistání, vystrašeným a k pomoci málo ochotným obyvatelstvem zmíněných obcí, které nízko kroužící letoun a vysazení parašutistů pozorovalo a hlásilo četnictvu, i následnou pátrací akcí německého vojska, se rozhodl opustit prostor, aniž vyčerpal všechny možnosti k setkání se skupinou. Vydal se domů na Slovensko do své rodné obce, kam dorazil počátkem listopadu 1944. Zde nalezl cestu ke skupině NÁLEPKA, s jejímž velitelem Sečanským se znal a přidal se k jeho oddílu. V nočním boji 6. prosince 1944 byl zajat a internován v zajateckém táboře v Seredi. O měsíc později odtud s dalšími 42 zajatci uprchl a přihlásil se k partyzánské brigádě JAN ŽIŽKA. Její velitel kpt. Teodor Pola jej ustanovil komisařem 11. praporu, v jehož řadách se dočkal sloučení s Rudou armádou. Od vysazení do konce války se s příslušníky své skupiny nesešel a byl jimi považován za zběha. Se skupinou se nesešel ani Kahala a poté co se dostal na Slovensko, ukrýval se v lesích do konce války. Zbývajících 7 výsadkářů Hudcova výsadku se hledáním a čekáním na svého velitele zdrželo v blízkosti místa seskoku až do 27. října a nedaleko Dobroměřic se dostalo do uzávěry německého vojska. V přestřelce padli Ruttkay, Dibdiak a Novák. Ostatním se podařilo ustoupit východním směrem a 2. listopadu proniknout do blízkosti obce Telecí a dostat se tak do kontaktu s organizací Rada tří, resp. s jejím partyzánským oddílem Čapajev. Do tohoto prostoru dorazila také 20. listopadu část výsadku, vedená náčelníkem štábu Labunským. Z místa seskoku postupovali jeho příslušníci nejprve k obci Smolotely v oblasti Sedlčan, kde bylo původně stanoveno místo shromáždění po seskoku. Dostali se 1. listopadu až na hranice německého výcvikového prostoru a zde se po zhodnocení situace Labunskij rozhodl k přesunu na Drahanskou vysočinu, kde měl dle jeho informací operovat sovětský oddíl JERMAK. Po dlouhé cestě, intenzívním hledání, drobných přestřelkách a řadě náhod se nakonec 14. prosince 1944 v obci Veselí sešli zbývající výsadkáři skupiny TYRŠ, až na Osipova, který se v průběhu přesunu od Labunského skupiny oddělil a v okrese Litomyšl vytvořil za spolupráce místních odbojářů vlastní partyzánskou skupinu STALIN. Labunskij zde provedl nové bojové rozdílení, ujal se velení, do funkce komisaře určil Kahalu a náčelníkem štábu se stal Korovin. Skupina TYRŠ přišla ještě za pronásledování o všechny spojovací prostředky a nyní intenzívně hledala možnosti rádiového spojení s Rudou armádou. To ji přivedlo do kontaktu s výsadkovými skupinami JERMAK, ZAREVO, s Rudolfem Procházkou i s některými satelitními organizacemi Rady tří, ale též se stíhacími oddíly gestapa. Rozhodující byla v tomto ohledu spolupráce s JERMAKEM. Ten vykorespondoval pro sebe i skupinu TYRŠ dodávku zbraní 31. března 1945 v katastru obce Věštínek u Poličky. Tři letouny shodily na 40 zásobníků do blízkosti plochy a dalších 14 o desítku km dále. Většina zásobníků byla nalezena, převzata a ukryta. Dodávka zbraní umožnila skupině TYRŠ rozvinout aktivní bojovou činnost. V dubnu 1945 provedla 11 destrukcí na železničních tratích Nové Město na Moravě - Tišnov a Svitavy - Blansko, odzbrojení četnických stanic a řadu léček a přepadů. Rostl početní stav oddílu, z něhož byly vytvořeny dvě roty ve Věštínku a v Dalešíně, které až do 8. května 1945 aktivně zasáhly do bojů v květnovém povstání a spojily se s Rudou armádou. Staly se základem pohotovostního oddílu SNB v Daňkovicích. Ještě před ukončením bojů padl 7.5.1945 v Bystřicio nad Pernštejnem Ján Silný.