Od roku 1894 do roku 1918 tvořila Rwanda spolu s Burundi část Německé Východní Afriky. Ve Rwandě koexistovaly dva hlavní kmeny - Hutovoé a Tutsiové. Menšinoví Tutsiové ze severu země v zemi vládli. Němci se ale nesnažili zemi nijak ekonomicky rozvíjet a udržovali stávající administrativní systém. Když pak v roce 1918 Německo prohrálo první světovou válku, protektorát nad tímto územím převzala Belgie spolu s Společností národů. Belgie sloučila obě země v jeden administrativní celek. Belgická vláda byla pro místní obyvatele krutější, než nadvláda německá, Belgičané proto jako mezistupeň mezi nimi a rwandským lidem použili vyšší společenské vrstvy obyvatel kmene Tutsiů, kteří dohlíželi na vybírání daní a pracovní politiku. Tím došlo k další polarizaci napětí mezi Huty a Tutsii. Mnoho obyvatel, ve snaze vyhnout se vysokým daním a nedostatku potravin, zamířílo do okolních států, zejména do Konga a Ugandy.
Po druhé světové válce se Rwanda stala územím pod dohledem OSN s Belgií jako administrativním správcem. Už během druhé světové války rostoucí počet koloniálních obyvatel i misionářů vnímal legitimitu požadavků utlačovaných Hutů oproti menšinové vládnoucí části Tutsiů.
Povstání rolníků v listopadu 1959 se postupně přetvořilo v organizované politické hnutí s cílem zrušit monarchii a získat politickou moc do rukou Hutů. Pod vedením Grégoire Kayibanda se strana za rovnoprávnost Hutů (Parti du Mouvement de l'Emancipation du Peuple Hutu) dostala do čela této revoluce. V roce 1959 byl zabit král Mutara III Charles. Komunální volby v roce 1960 znamenaly radikální změnu poměrů a přesun moci do rukou Hutů na lokální úrovni. Převrat, který proběhl v lednu 1961 v Gitaramě ve střední části Rwandy za tiché podpory Belgie, znamenal vytvoření provizorní vlády Hutů. Byla vyhlášena republika, jejímž prvním presidentem se stal Grégoire Kayibanda. Král Kigeri V. a s ním tisíce Tutsiů uprchly ze země - v roce 1964, po neúspěšném pokusu o znovuobsazení země Tutsii z Burundi, jich již bylo v exilu na 150 tisíc.
Dohled Belgie oficiálně skončil v červenci 1962, Burundi si zachovalo statut konstituční monarchie až do roku 1966.
Grégoire Kayibanda vládl zemi v letech 1962-1973. V červenci 1973 došlo po delších rozporech mezi Huty ze severu a středu/jihu země k převratu, kdy vojáci ze severní části země v nekrvavém puči svrhli Kayibandu a vůdcem země se stal stal "seveřan" Juvenal Habyarimana, vládnoucí do roku 1994. Habyarimana byl označován za krutého diktátora, kterému se nepodařilo vyřešit rostoucí sociální napětí v zemi, z části způsobeném dlouholetým problémem Tutsijských uprchlíků a nevyšlyšenými požadavky větší demokracie v zemi. V devadesátých letech už v okolních zemích žilo na milion uprchlíků z Rwandy.
V roce 1990 se rozhořely nové boje mezi Tutsii a Huty, které trvaly do roku 1993, kdy byla podepsána smlouva zaručující podíl Tutsiů na vládě. Když se ale letoun s presidentem Habyarimanou a burundským presidentem Cyprien Ntaryamou, vracející se z mírových jednání v tanzanské Arushe, sestřelen, boje se rozhořely nanovo a Rwandu čekal asi nejhorší okamžik v dějinách - genocida v roce 1994.
Mapa Rwandy, zdroj www.cia.gov
Zdroj : www.wikipedia.com
www.onwar.com
Po druhé světové válce se Rwanda stala územím pod dohledem OSN s Belgií jako administrativním správcem. Už během druhé světové války rostoucí počet koloniálních obyvatel i misionářů vnímal legitimitu požadavků utlačovaných Hutů oproti menšinové vládnoucí části Tutsiů.
Povstání rolníků v listopadu 1959 se postupně přetvořilo v organizované politické hnutí s cílem zrušit monarchii a získat politickou moc do rukou Hutů. Pod vedením Grégoire Kayibanda se strana za rovnoprávnost Hutů (Parti du Mouvement de l'Emancipation du Peuple Hutu) dostala do čela této revoluce. V roce 1959 byl zabit král Mutara III Charles. Komunální volby v roce 1960 znamenaly radikální změnu poměrů a přesun moci do rukou Hutů na lokální úrovni. Převrat, který proběhl v lednu 1961 v Gitaramě ve střední části Rwandy za tiché podpory Belgie, znamenal vytvoření provizorní vlády Hutů. Byla vyhlášena republika, jejímž prvním presidentem se stal Grégoire Kayibanda. Král Kigeri V. a s ním tisíce Tutsiů uprchly ze země - v roce 1964, po neúspěšném pokusu o znovuobsazení země Tutsii z Burundi, jich již bylo v exilu na 150 tisíc.
Dohled Belgie oficiálně skončil v červenci 1962, Burundi si zachovalo statut konstituční monarchie až do roku 1966.
Grégoire Kayibanda vládl zemi v letech 1962-1973. V červenci 1973 došlo po delších rozporech mezi Huty ze severu a středu/jihu země k převratu, kdy vojáci ze severní části země v nekrvavém puči svrhli Kayibandu a vůdcem země se stal stal "seveřan" Juvenal Habyarimana, vládnoucí do roku 1994. Habyarimana byl označován za krutého diktátora, kterému se nepodařilo vyřešit rostoucí sociální napětí v zemi, z části způsobeném dlouholetým problémem Tutsijských uprchlíků a nevyšlyšenými požadavky větší demokracie v zemi. V devadesátých letech už v okolních zemích žilo na milion uprchlíků z Rwandy.
V roce 1990 se rozhořely nové boje mezi Tutsii a Huty, které trvaly do roku 1993, kdy byla podepsána smlouva zaručující podíl Tutsiů na vládě. Když se ale letoun s presidentem Habyarimanou a burundským presidentem Cyprien Ntaryamou, vracející se z mírových jednání v tanzanské Arushe, sestřelen, boje se rozhořely nanovo a Rwandu čekal asi nejhorší okamžik v dějinách - genocida v roce 1994.
Mapa Rwandy, zdroj www.cia.gov
Zdroj : www.wikipedia.com
www.onwar.com