Tupolev Tu-142 [kód NATO: Bear-F]

Tupolev Tu-142




Tupolev Tu-142 je modifikací strategického bombardéru Tupolev Tu-95 pro protilodní a protiponorkový boj. Vývoj tohoto letounu začal v roce 1966 a jako základ pro jeho konstrukci byl použit letoun Tu-95RC. Tento letoun dostal prodlouženou příď jež vznikla prodloužením trupu mezi pilotní kabinou a náběžnou hranou křídla. V tomto segmentu trupu byla umístěna prodloužená přetlaková pilotní kabina ve které byli kromě pilotů umístěni čtyři operátoři ovládající přijímací zařízení vysílačů sonobójí a zbraňových systémů. Piloti mají k dispozici nově sestavenou palubní desku s novým radiokompasem a systémy velmi daleké radionavigace. Příďový podvozek byl zesílen a překonstruován aby mohl nést větší zátěž prodloužené přídě. Do podbradku pod přídí byl umístěn citlivější námořní radar pro vyhledávání periskopů a vynořených ponorek (zprvu radar „Rubidij“, později vyhledávací a zaměřovací komplex „Berkut-95“). Hřbetní a břišní obranná věž byly z důvodů úspory hmotnosti na úkor únosnosti vybavení demontovány.


Do pumovnice jsou umístěny závěsy pro 6 protiponorkových torpéd (základní údaje pro navigaci torpéda po shozu do paměti torpéda předává datalinkem operátor zbraňových systémů) a zásobní kontejnery až pro 200 sonobójí.


V křídlech jsou umístěny čtyři nově zkonstruované motory Kuzněcov NK-12MV, které mají oproti původním motorům z Tu-95RC nižší spotřebu při zachování stejné výkonnosti (tento poměr je ale kompenován podstatně menší výškovostí). Tato jejich vlastnost umožnila s minimem konstrukčních změn prodloužit dolet letounu až o 30 procent.


První vzlet letounu Tupolev Tu-142 proběhl v červnu 1968 a testy dvojice prototypů trvaly až do konce roku 1969. Sériová výroba tohoto letounu potom začala na jaře 1970 v Kujbyševě (dnes Samara), v roce 1974 byla výroba přenesena do závodu TANTK Berijeva v Taganrogu.



Protiponorkový boj a jeho taktika u letounu Tupolev Tu-142:


Protože byl letoun Tupolev Tu-142 poměrně značně radikální, byla pro něj vypracována i nová taktika protiponorkového boje. Letoun jako takový byl určen především pro boj proti ponorkám útočícím na zásobovací a vojenské konvoje.


Byl-li tedy nasazen v roli ochránce konvojů, probíhalo vyhledávání ponorek diagonálním přelétáváním nad formací konvoje přičemž letoun shazoval sonobóje ve schématu kdy vždy tři bóje šly mimo konvoj (na obou stranách) a po jedné mezi řady lodí. V případě že došlo k navázání kontaktu s ponorkou, přesunul se letoun nad ni a zahájil shazování sonobójí, které pokračovalo až do chvíle kdy byla ponorka trigonometricky zaměřena (třemi sonobójemi). Zjištěné údaje se potom přesunuly do protiponorkového torpéda,které bylo svrženo do oblasti nálezu ponorky.
Tento postup odpovídá samostatnému vyhledávání. Pokud byly ve formaci konvoje umístěny protiponorkové fregaty a torpédoborce, mohl s nimi letoun při pátrání bez problému spolupracovat pomocí palubní radiostanice.


V případě že letoun vyhledával ponorky samostatně probíhalo toto pátrání především pomocí příďového radiolokátoru. Letoun se pohyboval v pravoúhlých zatáčkách (vzdálenost mezi zatáčkami byla přibližně 5 kilometrů) přičemž v každé zatáčce svrhnul jednu sonobóji. V případě zaměření ponorky byl potom postup stejný jako v předchozím případě.



Zdroje:
www.military.cz
www.fas.org
Archiv autora