Tupolev Tu-95RC [kód NATO: Bear-D]

Tupolev Tu-95RC je původní letoun Tu-95M přestavěný pro potřeby námořního radioelektronického průzkumu (tento průzkum je potom primárně zaměřen na vyhledávání a sledování nepřátelských svazů letadlových lodí). Práce na vývoji této konverze začaly v roce 1961 a první přestavěný letoun vzlétl v září 1962. Po skončení letových a státních zkoušek byla v listopadu roku 1963 zahájena sériová výroba, ze které vzešlo přibližně 50 strojů této varianty (dle smlouvy START I musely být počty všech letounů Tu-95 všech variant sníženy, takže zůstalo zachováno jen 37 letounů, které jsou dle dvanáctého dodatku smlouvy START II vyjmuty z kategorie útočných bombardérů). První operační jednotky vyzbrojené letouny Tupolev Tu-95RC se do sestavy námořního letectva SSSR začaly zařazovat v roce 1964.
Jak už bylo řečeno vychází konstrukce letounu z typu Tupolev Tu-95M. Oproti němu má demontovanou pumovnici (závěsy pro veškeré útočné zbraně jsou demontovány, ponechány jsou pouze obranné střelecké věže) a na jejím místě umístěné pohonné a napájecí agregáty mohutného vyhledávacího protizemního radiolokátoru Uspěch-1A (v kódu NATO je tento radiolokátor nazýván Big Bulge A), jehož dielektrický kryt antény je nejmarkantnějším rysem tohoto letounu. Další tři kapkovité dielektrické kryty se nachází na bocích zadní části trupu (2 kryty,na každé staně jeden) a jeden tvoří podbradek pod přídí. Tyto kryty ukrývají antény průzkumového radioelektronického systému SRS-5 Višně, jehož aparatura je ukryta v zadní části trupu. Příďový kryt navíc obsahuje anténu systému Arfa, která zprostředkovává datový přenos mezi letounem a ponorkami či námořními bombardéry, kterým může předávat údaje zjištěné palubním radiolokátorem.
Pilotní přetlaková kabina je prodloužená (kvůli tomuto prodloužení bylo nutné demontovat jednu hřbetní střeleckou věž) a jsou v ní umístěni 4 operátoři obsluhující radiolokátor Big Bulge a dva obsluhující průzkumové zařízení ELINT.
Vzhledem k tomu, že vybavení letounu bylo dlouhou dobu považováno za tajné, obsahují kontejnery se zařízením ELINT speciální vstupy pro vložení detonačních náloží pro případ jejich zničení při neúmyslném pádu letounu do rukou nepřítele. Tyto nálože se již v současnosti nepoužívají.