1. skříňový automobil ZiS-151 1.a) zdroj el. proudu 1.b) vysílač s antenním systémem 1.c) automatický telegrafní klíč APS 1.d) přijímač US-P 1.e) vlnoměr Č 4-1 1.f) radiomaják MRM-48 s anténou 1.g) telefon TAI-43
1. Instrument VAN ZiS-151 1.a) Power Aggregate 1.b) Transmitter PAR-3 + aerial 1.c) Automatic telegraph key 1.d) Receiver US-P 1.e) Frequency meter Č 4-1 1.f) Marker MRM-48 + aerial 1.g) Telefon TAI-43
Uživatelské státy: User States:
?
?
Poznámka: Note:
PAR = приводная авиационная радиостанция = přívodná letecká radiostanice
PAR = приводная авиационная радиостанция = non direction beacon
Zdroje: Sources:
Let-51-70 - Systémy a prostředky RTZ, vydání I. z roku 1967
Období
-
Typ stroje
-
Kamufláž
-
Země
-
Výrobní číslo
-
Poznávací značka / evidenční číslo
-
Taktické označení
-
Jméno stroje
-
Jednotka
-
Datum (DD.MM.RRRR)
DD.MM.RRRR
Autor
-
Velikost při 300 DPI
-
Zveřejněno s laskavým svolením autora
-
Web autora
-
Osádka "žatecké dálné" - 5. pr pzn 1960. Zde je již PAR-3BM jako "záložní" (v pohotovostní poloze - viz antena MRM-48 na střeše). Antenní systém zůstal po "staré" stacionární, zrušené v r. 1958.
URL : https://www.valka.cz/SOV-PAR-3-privodna-letecka-radiostanice-t44773#175523
Verze : 3
Spolu se zavedením proudových letounů do výzbroje čs. letectva bylo záhy přikročeno k vybavování letišť nezbytnou pozemní zabezpečovací technikou, umožňující lety i za ztížených povětrnostních podmínek.
Radionavigační a světlotechnické zabezpečení zajišťovala Letecká zabezpečovací služba (LZS), v počátcích organizovaná do rot LZP (leteckých zabezpečovacích prostředků) a radiotechnických čet LZS. Aby se sjednotily postupy a tím i nezbytné vybavení pro Zabezpečení přistání za ztížené viditelnosti byl převzat ze SSSR standard, označovaný OSP-48 / Oбеспечение Слепой Посадки ОСП-48.
Jedním ze základních prostředků byly dva nesměrové radiomajáky, dobově označované jako "Přívodné radiové stanice" (v současné terminologii Letecké radionavigační služby jsou označované Polohové radiomajáky NDB/Non Direction Beacon)/ L (Locator).
Byly rozmístěny na směru přistání v ose VPD. Podle standardu OSP-48 byla umístěna ve zdálenosti 4 000 m před prahem "Vzdálená přívodná radiostanice" (DÁLNÁ) a 1 000 m před prahem "Blízká přívodná radiostanice" (BLIŽNÁ).
V prvních letech zasazení pozemních zabezpečovacích prostředků (od r. 1952) byly využívány nejrůznější "kořistní" typy vysílačů - na př. od fy. Lorenz 1500W, 800W a 100W.
Postupně se začaly dovážet ze SSSR nové, "jednotné typy". Prvním dodávaným typem byla radiová stanice PAR-3 . Všechny verze byly ze SSSR dodány jako mobilní na automobilech ZIS-151 (méně často i ZIS-150).
1. skříňový automobil PAR-3 byly montované převážně do nástaveb automobilů ZIS-151. Vlastní skříňová nástavba byla ještě tzv. "válečné" konstrukce - tedy ještě to nebyl žádný KUNG, ale dřevěné "latění" a téměř plochá, "oplechovaná" střecha.
Rozměry skř. automobilu ZiS-151 (ZiS-150): - délka: 7400 mm (7000 mm) - šířka: 2235 mm (2320 mm) - výška: 3177 mm (3177 mm)
Vlastní nástavba byla rozdělena na dvě funkční části a do každé byly z pravé strany vstupní dveře.
a) Přední část - "zdrojová / agregátová":
Zde byla umístěna dvojice elektrocentrál 3 kW typ L 6/3 s benzínovým, kapalinou chlazených motorem, pracujících střídavě. Nádrže s benzinem (4x 40 l) pro jejich provoz byly upevněny na čelní straně nádstavby - nad kabinou řidiče.
b) Zadní prostor - "přístrojový": U "dělící" přepážky byl umístěn vysílač radiostanice a stolek operátora. Nacházel se zde i prostor pro osádku - na levém boku byla 2 sklápěcí "lůžka". U zadnídho čela prostoru byl vysílač návěstního radiomajáku MRM-48 "Marker".
Jeho antena byla při přepravě složena na střeše nástavby.
Pod podlahou nástavby v ose byla dřevěná bedna, v níž byly uloženy díly skládacího stožáru antény.
Radiostanice byla u nás také zastavěna do skříňové P V3S. ******
2. zdroj el. proudu - V základní verzi ze SSSR k napájení radiostanice sloužila dvojice elektrocentrál 3 kW (generátor RGN-3000 (dodává napětí 3000V a 20V) poháněný benzínovým, kapalinou chlazených motorem L-6/3), pracujících střídavě. Tato verze byla bez možnosti napájení z elektrické sítě. - Další, upravená verze pouze s 1 elektrocentrálou a selenovým usměrňovačem s možností napájení z vnější sítě 3x 380 V. (Takto byla i napájena stanice při stacionární zástavbě do objektu a pak bylo možné při poruše el. sítě k napájení použít elektrocentrálu).
Do zdrojové části ještě patřila akumulátorová baterie 5NKN-100M a rotační měniče: RUK-300V(pro napětí 26/18V na 750/500V) a RU-11B (12V na 212V).
Příkon stanice byl cca 3100 W.
3. vysílač PAR-3 s antenním systémem Radiostanice byla dodána v pěti verzích s různým frekvenčním rozsahem: a) PAR-3, PAR-3B, PAR-BM rozsah 250 – 750 kHz b) PAR-3BR rozsah 250 – 1050 kHz c) PAR-3BR s úpravou rozsah 250 – 1300 kHz
Druhy provozu: A 1 (nemodulovaná telegrafie), A 2 (modulovaná telegrafie) A 3 (fonie)
K vysílání volacích znaků přívodné radiostanice(Morse značky)se používal automatický klíč APS-2 ( Aппарат Подачи Cигналов (/ АПС-2), (El. motorek přes šnekový převod "poháněl" kotouč, na němž byla nastavena značka. Spínací kontakty pak přes relé "klíčovaly" při provozu A 2.
(Stanici bylo možné použít pro tzv. jednostranné spojení s letounem - při poruše jeho palubní radiostanice mohla obsluha "přívodné" přes mikrofon "sdělit" pilotovi pokyny od VS nebo řídícího létání. (Palubní radiokompas měl "odposlech").
Výkon vysílače při A 1 dosahoval 400 až 500 W. (Koncová elektronka byla typu GKE-500, jako u RAF KV-5).
- Antenní systém byl tzv. „deštníkového“ typu, který tvořil skládací trubkový stožár 17,5 m vysoký, z jehož vrcholu bylo nataženo rovnoměrně 6 vodičů (po 60°) - odisolovaných, ukotvených do země. Pod tímto antenním systémem byla natažena paprskovitě, cca 1m nad zemí "síť 6 protiváh". (Při dotyku během povozu hrozilo "popálení" vf proudem a moc špatně se hojilo!)
4. přijímač US-P Sloužil ke kontrolnímu odposlechu vlastního vysílače. Základním přijímačem byl US-P se sluchátky. Frekvenční rozsah 175 - 12000 kHz.
5. vlnoměr (měřič frekvence) Skloužil pro kontrolu nastavení frekvence vysílače.
U PAR-3 (podobně jako u dalších radiostanic sovětské konstrukce z válečného a těsně poválečného období nemělo stupnice "cejchované" na kmitočet, ale pouze stupnice v dílcích - "fixech". Na panelu byla tabulka "dílků" a tomu odpovídající kmitočet/frekvence. Na "drobné" - mezi údaji v tabulce bylo potřeba provést násobení (25 x)a to odpovídalo frekvenci). Proto byla nezbytná kontrola měřičem kmitočtu - vlnoměrem.
6. vysílač radiomajáku MRM-48 s anténou Vysílač návěstního radiomajáku MRM-48 („Marker“) sloužil k označení/značkování přeletu přívodné radiostanice (mj. upozornil pilota, že po přeletu "dálné" je cca 4 km před prahem VPD a provedl přepnutí radiopolokompasu nebo automatického radiokompasu (na př. ARK-5) na "bližnou", po jejímž přeletu mu zbývalo cca 1 km před prahem VPD. Anténa "Markeru" byla tvořena dipolem s reflektorem "na zemi" a zabezpečovala směrové vyřazování radiových vln v úzkém kuželu vzhůru. Při přesunu byla antena složena na střeše automobilu.
7. Polní telefon TAI-43 Telefon TAI-43 (nebo později TP-25) sloužil pro telefonní spojení osádky PAR-3 s pracovištěm řízení letového provozu, velitelským stanovištěm vlastního útvaru a pod.
****
Po zařazení výkonnějších PAR-7 (po r. 1958) byla PAR-3 používána na „bližné“, nebo jako záložní stanice "dálné".
Zdroj Let-51-70 - Systémy a prostředky RTZ, vydání I. z roku 1967 a vydání II. z roku 1982
Období
-
Typ stroje
-
Kamufláž
-
Země
-
Výrobní číslo
-
Poznávací značka / evidenční číslo
-
Taktické označení
-
Jméno stroje
-
Jednotka
-
Datum (DD.MM.RRRR)
DD.MM.RRRR
Autor
-
Velikost při 300 DPI
-
Zveřejněno s laskavým svolením autora
-
Web autora
-
Období
-
Typ stroje
-
Kamufláž
-
Země
-
Výrobní číslo
-
Poznávací značka / evidenční číslo
-
Taktické označení
-
Jméno stroje
-
Jednotka
-
Datum (DD.MM.RRRR)
DD.MM.RRRR
Autor
-
Velikost při 300 DPI
-
Zveřejněno s laskavým svolením autora
-
Web autora
-
URL : https://www.valka.cz/SOV-PAR-3-privodna-letecka-radiostanice-t44773#227167
Verze : 2
Reklama
Pohled na panel vysílače PAR-3 (kopie z předpisu)
Období
-
Typ stroje
-
Kamufláž
-
Země
-
Výrobní číslo
-
Poznávací značka / evidenční číslo
-
Taktické označení
-
Jméno stroje
-
Jednotka
-
Datum (DD.MM.RRRR)
-
Autor
-
Velikost při 300 DPI
-
Zveřejněno s laskavým svolením autora
-
Web autora
-
URL : https://www.valka.cz/SOV-PAR-3-privodna-letecka-radiostanice-t44773#380937
Verze : 0
Koncová elektronka GKE-500 měla nejen zvláštní tvar, ale byla i veliká. (Na přiložené fotografii je pro srovnání vidět ruka. Byla umístěna v samostatné, dobře chlazené části (vpravo od vlastní skříně). Držák tvořil zvláštní "prstenec", odpružený soustavou čtyř vinutých pružin. Vodiče pro katodu, mřížku a anodu byly z měděného lanka, isolované "korálky" a ukončeny očky.
Období
-
Typ stroje
-
Kamufláž
-
Země
-
Výrobní číslo
-
Poznávací značka / evidenční číslo
-
Taktické označení
-
Jméno stroje
-
Jednotka
-
Datum (DD.MM.RRRR)
-
Autor
-
Velikost při 300 DPI
-
Zveřejněno s laskavým svolením autora
-
Web autora
-
Foto z vlastní sbírky
URL : https://www.valka.cz/SOV-PAR-3-privodna-letecka-radiostanice-t44773#381565
Verze : 0