Liberec

Liberec (Reichenberg)


V období 1.republiky sídlo politického a soudního okresu.


Sčítání lidu v roce 1930: 38 568 obyvatel (z toho 6 314 osob národnosti československé, 26 osob národnosti maďarské, 30 023 osob národnosti německé, 11 osob národnosti polské, 51 osob národnosti ruské a 200 osob národnosti židovské).


Posádka byla ustanovena v lednu 1919.


Jednotky nebo úřady umístněné v posádce:
Ženijní skupinové velitelství VII (od června 1936),
Pěší pluk 44 (od října 1920),
III. oddíl Dělostřeleckého pluku 3 (od srpna 1938),
Horský dělostřelecký oddíl 253 (prosinec 1920 – leden 1923),
Dělostřelecký oddíl 253 (leden 1923 – září 1937),
Motorisovaný ženijní prapor 23 (říjen 1937 – červenec 1938),
Posádková nemocnice Liberec (květen 1920 – prosinec 1925).


Účelům branné moci sloužily Velké kasárny (postavené v letech 1891-1893), objekty vojenské nemocnice (postaveny v letech 1892-1893) a Dělostřelecké kasárny (postaveny v letech 1911-1912).


Zdroj:
VÚA Praha, fond Posádková velitelství.
Karpas, R. a kol.: Kniha o Liberci. Liberec 2003.
J.Fidler a V.Sluka, Encyklopedie branné moci Republiky československé 1920-38, Libri 2006
Recenze knihy

Hotel a vysílač Ještěd




Zdroje:
https://www.hrady.cz/index.php?OID=4521
cs.wikipedia.org

Nová radnice


V 19. století již požadavkům města a jeho úředníkům přestávala dostačovat stará radnice. Politická garnitura též zřejmě chtěla reprezentativnější budovu i prostory. Proto byl roku 1879 u Liberecké spořitelny založen účet na výstavbu nové radnice, spořitelna sama přispěla částkou 30 000 zlatých. 100 000 zlatých odkázal průmyslník Franz Liebieg mladší. Usnesením městského zastupitelstva byla 15. dubna 1887 vypsaná soutěž, dle jejich požadavků. Nakonec byl mezi 9 návrhy vybrán ten od Franze Neumanna, architekta z Vídně. O realizaci jeho návrhu bylo rozhodnuto 6. prosince 1887. 30. září 1888 byl slavnostně položen základní kámen a již o dva roky později, 5. listopadu 1890, stála radnice v hrubé stavbě. 1. září 1891 stále ještě nehotovou radnici navštívil sám císař František Josef I. Slavnostní otevření radnice se plánovalo na 1. listopad 1892, nicméně kvůli několika komplikacím, mezi nimiž vinikalo odvolání dosavadního městského zastupitelstva a jeho nahrazením vládním komisařem. Nakonec došlo k slavnostnímu otevření v čase Velikonoc, ve dnech 2. a 3. dubna 1893. 30. září 1893 pak byl položen symbolicky, po pěti letech od položení kamene základního, kámen poslední.
Samotná budova má přibližně čtvercový půdorys. Ve středu stavby se nachází dvůr, který je přístupný z obou jejích boků. Bohatě zdobená fasáda, zvláště pak ta průčelní, má i tři věže v průčelí z nichž ta největší, prostřední, dosahuje výšky 65 m. Od roku 1891 až do roku 1952 se nacházela na vrcholu věže socha rytíře Rolanda, který byl symbol ochrany městských práv. Byla nahrazena obligátní rudou hvězdou, která byla snesena ještě v roce 1989, aby již za rok na to byl na jejím místě socha lva. V roce 2005 se pak na vrchol věže opět vrátila socha rytíře Rolanda, byť jde jen o kopii. Po roce 1989 byl na budovu umístěn památník 9 obětem z roku 1968, mající podobu tankového pásu. Bohatě zdobeno je vstupní průčelí. Reliéf, kde se uprostřed nachází žena symbolizující město a po jejích stranách pak je symbolicky znázorněno založení staré a nové radnice. Nad vstupem se nachází balkón, z něhož promlouvala řada významných státníků.
I interiéry jsou bohatě zdobeny. Mnohdy se na jejich výzdobě podílely jednotlivé cechy či místní význační rodáci. Jako nejvýstavnější sál je uváděn ten obřadní, s výbornou akustikou, dřevěným obložením, výmalbou stropu od vídeňského malíře Andrease Grolla, vitrážemy a skoro půltunovým lustrem vyrobeným v Berlíně.


Zdroje:
https://www.hrady.cz/index.php?OID=1894
cs.wikipedia.org

Stará radnice


Stávala od 16. století na náměstí dnes nesoucím jméno Dr. E. Beneše. Po výstavbě nové radnice, tyto po krátký čas stály společně a pak byla budova staré radnice, i kvůli svému špatnému stavu, svržena. Při výstavbě budovy muzea, byla do její stavby zakomponovaná věž, která pohledově vychází ze staré radniční věže.


Původně v Liberci stávala rychta ( v místech dnešní Pražské ulice). Ta ale již přestávala plnit na ni kladené požadavky. Roku 1599 bylo proto přistoupeno k realizaci vlastní budovy radnice. Ta byla vyprojektována italským mistrem Marcusem Antoniem Spaziem di Lanciem, který žil ve Zhořelci. Byl rovněž autorem zámku a kostela sv. Antonína Velikého. 11. září byly schváleny plány a 2. října byl slavnostně položen základní kámen. Poté se započaly vlastní stavební práce. Budova byla projektována jako v nadzemní části 40 loktů (23,7 m) dlouhá a 28 loktů široká (16,6 m), ale její dvě podzemní patra zasahovaly dále. Vlastní stavbě musela ustoupit studna a pranýř. Hrubá stavba jednopatrové budovy, zatím bez věže, byla hotova roku 1602. V říjnu 1603 pak byla dokončena i osmiboká věž s makovicí a korouhví. Je zajímavé, že neměla vlastních základů, ale že se opírala o část klenby přízemí. Poté co byla budova dokončena jednalo se ve městě o teprve třetí zděnou stavbu. Náklady byly kryty jednak příjmy z várečného práva (vaření piva) a pak půjčkou 1000 tolarů od Kateřiny z Redernu.
Samotná budova byla členěna tak, že v patře se nacházely a konaly všechny městské záležitosti. Konaly se zde slavnosti města. Nacházely se zde velký sál, radní síň, místnost k uložení městských privilegií a z místností o poznání méně okázalých to bylo vězení pro dlužníky. V přízemí se pak naopak konal čilý obchodní ruch, kdy zde byly výčep, masné a pekařské krámy a roku 1704 zde umístili kované obecní váhy, které měly závaží z pískovce. Ve sklepení se pak pochopitelně skladovalo pivo a víno, případně jiné zboží vyžadující chlad. Pro účely vykonávaní práva, pak byla v nejhloubší části umístěna městská mučírna. Nad 1. patrem se nacházela ještě dvě další (půdní) patra, ty sloužily jako sklady.
Věž se ukázala nejspíš jako velmi problematická, jelikož její opravy máme doloženy mnohokráte z let 1654, 1695, 1735, 1753 a 1801. V posledním zmiňovaném roce pak byla dokonce zasažena bleskem, který způsobil její následný požár. Ten zničil celou její horní část a ta tak musela být zcela obnovena.
Nicméně v 19. století již bylo město o poznání větší a lidnatější, než tomu bylo za doby výstavby radnice. Rozšířila se také byrokracie. Mimoto byla budova obecně označována jako chátrající. V roce 1879 tak byl založen účet pro výstavbu nové radnice a roku 1888 se začalo s její výstavbou. Poté co byla nová radnice zprovozněna, následovalo 18. duba 1894 slavnostní rozloučení se se starou radnicí. Ta pak byla zbořena za 4 týdny.


Dnes je půdorys radnice vyznačen na náměstí tmavou dlažbou. Radniční zvon se nachází v severním průčelí nové radnice. Část vnitřní výzdoby (např. obrazy Redernů a Gallasů) se nám také zachránily. Kamenné pylony se staly součástí balustrády budovy spořitelny. A nejhmatatelnější připomínkou této budovy je věž budovy dnešního Severočeského muzea. Zde se také nachází již zmíněné váhy.


Zdroje:
https://www.hrady.cz/index.php?OID=1894
cs.wikipedia.org
www.nasliberec.cz

Lázně císaře Františka Josefa I.




Zdroje:
https://www.hrady.cz/index.php?OID=9402
cs.wikipedia.org

Severočeské muzeum




Zdroje:
https://www.hrady.cz/index.php?OID=4217
cs.wikipedia.org

Divadlo Františka Xavera Šaldy




Zdroje:
https://www.hrady.cz/index.php?OID=8862
cs.wikipedia.org

Šolcův dům




Zdroje:
https://www.hrady.cz/index.php?OID=8861
cs.wikipedia.org

Valdštejnské domky




Zdroje:
https://www.hrady.cz/index.php?OID=8860

Kostel sv. Antonína Velikého




Zdroje:
https://www.hrady.cz/index.php?OID=8856
cs.wikipedia.org

Kostel sv. Kříže




Zdroje:
https://www.hrady.cz/index.php?OID=8855
cs.wikipedia.org

Stará radnice stála kousek vedle té nové, obě radnice krátce stály současně - viz foto.

Náměstí Soukenné

Náměstí Dr. E. Beneše

Sokolovské náměstí