Dmitrij Ljudvigovič Tomaševič
Дмитрий Людвигович Томашевич
nar.: 27.9.1899, Rakitno, Rusko
zemř.: 1974, Moskva, SSSR
Dmitrij Ljudvigovič Tomaševič se narodil 27. září 1899 roku v městečku Rakitno v Kyjevské oblasti. V 1921 roce vstoupil do Kyjevského polytechnického institutu (Киевский политехнический институт) na oddělení konstrukce parních lokomotiv. Jako perličku možno konstatovat, že budoucí inženýr v souladu se studijném plánem absolvoval povinnou praxi na lokomotivě ve všech funkcích, od topiče po strojvůdce. V roce 1923 vstoupil do Letecké vědecko-technické společnosti (Авиационное научно-техническое общество) a začal pracovat v dílně na výrobu kluzáků tohoto ústavu. V roce 1924 postavil svůj první kluzák KPIR-1, později ještě několik dalších kluzáků, jeden z nich se zúčastnil mezinárodní soutěže v Německu a obdržel několik cen. Pod vedením leteckého konstruktéra Kalinina spolupracuje na stavbě letadla K-1.
V roce 1926, po dokončení institutu, nastoupil do Kyjevského letecko - opravářského zavodu č. 43 (Киевский авиаремонтный завод № 43). Ve stejnou dobu je v dílně KPI podle jeho diplomového návrhu postaven letoun KPIR - 5, který se následně několikrát zúčastnil oslav Osoaviachimu (Осоавиахим - státní organizace pro mládež na podporu vědy, techniky a brannosti - její československou obdobou byl bývalý Svazarm). V roce 1929 je převelen do Moskvy a jmenován do funkce velitele sektoru leteckého oddělení ředitelství Promvozduch (Промвоздух). Po převedení ředitelství do složek Aviatrustu (Авиатреста) byly na Tomaševiče vloženy povinnosti technického vedení všech závodů leteckého průmyslu.
V roce 1931 byl převelen do továrny na letadla č. 39 V. R. Menžinského. V roce 1933 byl převeden do konstrukční brigády Nikolaje Nikolajeviče Polikarpova, působící v tomto závodě. Vedl konstrukci křídel letadel I-15, I-16, I-17. V roce 1936 byl jmenovaný zástupcem hlavního konstruktéra Polikarpova. Pracoval na polikarpovských projektech protitankových letadel VIT-1 a VIT-2 (воздушный истребитель танков - vzdušný stíhač tanků).
Slibně se rozvíjející kariéru zastavila smrtelná nehoda. Při zkouškách stíhačky I-180 došlo ke katastrofě. Prototyp se zřítil a byl zcela zničen. Zahynul i zkušební pilot tohoto stroje, Hrdina SSSR a miláček národa (i samotného Stalina) Valerij Čkalov. V prosinci roku 1938 byl Dmitrij Tomaševič coby hlavní konstruktér stíhačky I-180 obviněný ze sabotáže a zavinění Čkalovovy smrti a posléze zatčen. Od roku 1939 se nachází ve vězení v CKB č. 29 při leteckém závodě № 156, kterou spravuje NKVD. Zde se zabýval systémy ovládání letadel Pe-2, Tu- 2, "102". Vedl práce na dálkovém stíhacím bombardéru "110". V roce 1942, po evakuaci do Omské továrny na letadla (u označení se prameny různí, je udáváno č. 166, stejně jako č. 288. V čem se nerůzní je fakt, že i tato továrna spadá pod NKVD) vytvořil jednomístný bitevní letoun-bombardér Pegas (Пегас), který se stavěl v malé serii.
V roce 1943 byl převelen do KB Kazaňské továrny na letadla č. 124, vedené Vladimirem Mjasiščevem. Zabýval se modernizací bombardéru PE-2. Na začátku roku 1944 se spolu se zaměstnanci KB Mjasiščeva vrací do Moskvy a zanedlouho je opět ustanoven zástupcem N. N. Polikarpova, hlavního konstruktéra závodu č. 51.
Jeho činnost v poválečných letech je dodnes málo známá. Tomaševič patří k těm konstruktérům, kteří připravují raketovou výzbroj pro novou generaci sovětských proudových letadel - MiG-15, MiG-17P, Jak-25P s raketami Izumrud (Изумруд), stejně jako na Т-3 s raketami typu Almaz (Алмаз). Věnoval se i moderní avionice - autopilot apod. Tato činnost je velmi obsáhlá a pokusím se jí věnovat alespoň v hlavních rysech samostatnou kapitolkou.
Po smrti Polikarpova se pod vedením hlavního konstruktéra Čeloměje zabýval zavedením do sériové výroby křídlatých raket, vytvořených na bázi trofejního vzoru V-1. V roce 1947 kvůli neshodám s Čelomějem přechází do Vojenské letecké akademije profesora N. E. Žukovského (Военно-воздушную инженерную академию имени профессора Н. Е. Жуковского). Vedle toho pracuje jako hlavní konstruktér oddělení KB- 2 Minselchozmaše (Минсельхозмаш), kde vede osvojení trofejní německé rakety Henschel-293S, na základě které později konstruuje křídlatou raketu Štika (Щука). V roce 1949 kvůli neshodám s vedením opouští KB- 2 a v květnu nastupuje do práce v SB- 1 jako technický vedoucí oddělení č. 32. Zabývá se vytvořením letadla - létající laboratoře pro systém Kometa (Комета).
V roce 1950 podle zadání Sergeja Berii přistupuje k zpracování ZUR ŠB- 32. V únoru 1952 byly v KB- 1 pod vedením Tomaševiče pod označením ŠM zahájeny také práce na raketě třídy vzduch-vzduch. Později komplex, jenž obdržel název K-5, byl dopracován v Žukovské pobočce NII- 17, a samotná raketa - v OKB Grušina. V 1953 roce byl Tomaševič jmenován hlavním konstruktérem oddělení KB- 1. V tomto roce byl za účast v práci na systému Kometa vyznamenaný titulem Laureát Stalinovy ceny.
Na začátku roku 1954 je Tomaševičovo oddělení převedeno do Grušinova OKB č. 2. Brzo se Tomaševič s Grušinem rozešel v názorech, opustil jeho OKB a přešel na pedagogickou práci do Moskevského leteckého institutu (Московский авиационный институт). Od roku 1956 opět jako vedlejší zaměstnání pracuje v KB-1 coby vědecký poradce. Zabývá se modernizací leteckého systému K-5. Od roku 1957 zpracovává protitankovou raketu Drak (Дракон). V roce 1958 pak natrvalo přechází do KB- 1 a až do roku 1967 pokračuje jako vedlejší zaměstnání i v přednáškové činnosti v MAI. Od roku 1961 užívá vědeckou hodnost doktor technických věd, působí jako profesor katedry projektování létajících strojů. V roce 1969 je oceněn Státní cenou SSSR. Dmitrij Tomaševič zemřel v roce 1974 v Moskvě.
Prameny:
www.pro-pvo.ru
https://de.wikipedia.org/wiki/Tomaschewitsch
www.rubricon.com
https://dic.academic.ru/dic.nsf/enc3p/294654
https://www.missiles.ru/k5.htm
www.samaranews.ru
Дмитрий Людвигович Томашевич
nar.: 27.9.1899, Rakitno, Rusko
zemř.: 1974, Moskva, SSSR
Dmitrij Ljudvigovič Tomaševič se narodil 27. září 1899 roku v městečku Rakitno v Kyjevské oblasti. V 1921 roce vstoupil do Kyjevského polytechnického institutu (Киевский политехнический институт) na oddělení konstrukce parních lokomotiv. Jako perličku možno konstatovat, že budoucí inženýr v souladu se studijném plánem absolvoval povinnou praxi na lokomotivě ve všech funkcích, od topiče po strojvůdce. V roce 1923 vstoupil do Letecké vědecko-technické společnosti (Авиационное научно-техническое общество) a začal pracovat v dílně na výrobu kluzáků tohoto ústavu. V roce 1924 postavil svůj první kluzák KPIR-1, později ještě několik dalších kluzáků, jeden z nich se zúčastnil mezinárodní soutěže v Německu a obdržel několik cen. Pod vedením leteckého konstruktéra Kalinina spolupracuje na stavbě letadla K-1.
V roce 1926, po dokončení institutu, nastoupil do Kyjevského letecko - opravářského zavodu č. 43 (Киевский авиаремонтный завод № 43). Ve stejnou dobu je v dílně KPI podle jeho diplomového návrhu postaven letoun KPIR - 5, který se následně několikrát zúčastnil oslav Osoaviachimu (Осоавиахим - státní organizace pro mládež na podporu vědy, techniky a brannosti - její československou obdobou byl bývalý Svazarm). V roce 1929 je převelen do Moskvy a jmenován do funkce velitele sektoru leteckého oddělení ředitelství Promvozduch (Промвоздух). Po převedení ředitelství do složek Aviatrustu (Авиатреста) byly na Tomaševiče vloženy povinnosti technického vedení všech závodů leteckého průmyslu.
V roce 1931 byl převelen do továrny na letadla č. 39 V. R. Menžinského. V roce 1933 byl převeden do konstrukční brigády Nikolaje Nikolajeviče Polikarpova, působící v tomto závodě. Vedl konstrukci křídel letadel I-15, I-16, I-17. V roce 1936 byl jmenovaný zástupcem hlavního konstruktéra Polikarpova. Pracoval na polikarpovských projektech protitankových letadel VIT-1 a VIT-2 (воздушный истребитель танков - vzdušný stíhač tanků).
Slibně se rozvíjející kariéru zastavila smrtelná nehoda. Při zkouškách stíhačky I-180 došlo ke katastrofě. Prototyp se zřítil a byl zcela zničen. Zahynul i zkušební pilot tohoto stroje, Hrdina SSSR a miláček národa (i samotného Stalina) Valerij Čkalov. V prosinci roku 1938 byl Dmitrij Tomaševič coby hlavní konstruktér stíhačky I-180 obviněný ze sabotáže a zavinění Čkalovovy smrti a posléze zatčen. Od roku 1939 se nachází ve vězení v CKB č. 29 při leteckém závodě № 156, kterou spravuje NKVD. Zde se zabýval systémy ovládání letadel Pe-2, Tu- 2, "102". Vedl práce na dálkovém stíhacím bombardéru "110". V roce 1942, po evakuaci do Omské továrny na letadla (u označení se prameny různí, je udáváno č. 166, stejně jako č. 288. V čem se nerůzní je fakt, že i tato továrna spadá pod NKVD) vytvořil jednomístný bitevní letoun-bombardér Pegas (Пегас), který se stavěl v malé serii.
V roce 1943 byl převelen do KB Kazaňské továrny na letadla č. 124, vedené Vladimirem Mjasiščevem. Zabýval se modernizací bombardéru PE-2. Na začátku roku 1944 se spolu se zaměstnanci KB Mjasiščeva vrací do Moskvy a zanedlouho je opět ustanoven zástupcem N. N. Polikarpova, hlavního konstruktéra závodu č. 51.
Jeho činnost v poválečných letech je dodnes málo známá. Tomaševič patří k těm konstruktérům, kteří připravují raketovou výzbroj pro novou generaci sovětských proudových letadel - MiG-15, MiG-17P, Jak-25P s raketami Izumrud (Изумруд), stejně jako na Т-3 s raketami typu Almaz (Алмаз). Věnoval se i moderní avionice - autopilot apod. Tato činnost je velmi obsáhlá a pokusím se jí věnovat alespoň v hlavních rysech samostatnou kapitolkou.
Po smrti Polikarpova se pod vedením hlavního konstruktéra Čeloměje zabýval zavedením do sériové výroby křídlatých raket, vytvořených na bázi trofejního vzoru V-1. V roce 1947 kvůli neshodám s Čelomějem přechází do Vojenské letecké akademije profesora N. E. Žukovského (Военно-воздушную инженерную академию имени профессора Н. Е. Жуковского). Vedle toho pracuje jako hlavní konstruktér oddělení KB- 2 Minselchozmaše (Минсельхозмаш), kde vede osvojení trofejní německé rakety Henschel-293S, na základě které později konstruuje křídlatou raketu Štika (Щука). V roce 1949 kvůli neshodám s vedením opouští KB- 2 a v květnu nastupuje do práce v SB- 1 jako technický vedoucí oddělení č. 32. Zabývá se vytvořením letadla - létající laboratoře pro systém Kometa (Комета).
V roce 1950 podle zadání Sergeja Berii přistupuje k zpracování ZUR ŠB- 32. V únoru 1952 byly v KB- 1 pod vedením Tomaševiče pod označením ŠM zahájeny také práce na raketě třídy vzduch-vzduch. Později komplex, jenž obdržel název K-5, byl dopracován v Žukovské pobočce NII- 17, a samotná raketa - v OKB Grušina. V 1953 roce byl Tomaševič jmenován hlavním konstruktérem oddělení KB- 1. V tomto roce byl za účast v práci na systému Kometa vyznamenaný titulem Laureát Stalinovy ceny.
Na začátku roku 1954 je Tomaševičovo oddělení převedeno do Grušinova OKB č. 2. Brzo se Tomaševič s Grušinem rozešel v názorech, opustil jeho OKB a přešel na pedagogickou práci do Moskevského leteckého institutu (Московский авиационный институт). Od roku 1956 opět jako vedlejší zaměstnání pracuje v KB-1 coby vědecký poradce. Zabývá se modernizací leteckého systému K-5. Od roku 1957 zpracovává protitankovou raketu Drak (Дракон). V roce 1958 pak natrvalo přechází do KB- 1 a až do roku 1967 pokračuje jako vedlejší zaměstnání i v přednáškové činnosti v MAI. Od roku 1961 užívá vědeckou hodnost doktor technických věd, působí jako profesor katedry projektování létajících strojů. V roce 1969 je oceněn Státní cenou SSSR. Dmitrij Tomaševič zemřel v roce 1974 v Moskvě.
Prameny:
www.pro-pvo.ru
https://de.wikipedia.org/wiki/Tomaschewitsch
www.rubricon.com
https://dic.academic.ru/dic.nsf/enc3p/294654
https://www.missiles.ru/k5.htm
www.samaranews.ru
URL : https://www.valka.cz/Tomasevic-Dmitrij-Ljudvigovic-t44265#174364Verze : 0
Pro možnost odpovídání na příspěvky a zakládání nových témat je třeba se zaregistrovat a přihlásit.