Maximální vzletová hmotnost: Maximum Take-off Weight:
3084 kg
6799 lb
Rozpětí: Wingspan:
11.35 m
37ft 3in
Délka: Length:
8.23 m
27ft
Výška: Height:
2.84 m
9ft 4in
Plocha křídla: Wing Area:
21,13 m2
227.44 ft2
Plošné zatížení: Wing Loading:
128,58 kg/m2
26.34 lb/ft2
Pohon: Propulsion:
Kategorie: Category:
pístový
piston
Počet motorů: Number of Engines:
1
Typ: Type:
Wright R-1820-77 Cyclone, vzduchem chlazený hvězdicový devítiválec o vzletovém výkonu kW. Vrtule trojlistá.
Wright R-1820-77 Cyclone Nine-cylinder single-row supercharged air-cooled radial engine rated at 870 hp for take-off, driving three-blade propeller
Objem palivových nádrží: Fuel Tank Capacity:
450
99 UK gallons
Výkony: Performance:
Maximální rychlost: Maximum Speed:
434.5 km/h v 2560 m
270 mph in 8400 ft
Cestovní rychlost: Cruise Speed:
380 km/h v 2048 m
236.1 mph in 6720 ft
Rychlost stoupání: Climb Rate:
? m/s
? ft/min
Čas výstupu na výšku: Time to Climb to:
? min do ? m
? min to ? ft
Operační dostup: Service Ceiling:
8382 m
27500 ft
Dolet: Range:
1010 km
627.6 mi
Maximální dolet: Maximum Range:
1550 km
963.1 mi
Výzbroj: Armament:
2x pevný kanón ráže 20 mm pod křídly se zásobou 60 nábojů na hlaveň a 2x pevný kulomet Colt-Browning ráže 7,62 mm v křídlech Pumová zátěž: do 180 kg (4x 45 kg)
Two fixed forward-firing 0.79 inch cannons in underwing gondolas, 60 rpg and two fixed forward-firing 0.300 inch machine-guns in the wings. Bomb load: Up to 400 lb (four 100 lbs bombs)
Uživatelské státy: User States:
Poznámka: Note:
Viz historie
The six NA-68s were on their way to Thailand. but delievery was aborted when the Japanese invaded Siam. The ship was detained at Hawaii by the U.S. government and the six NA-68s were seized to prevent them from falling into enemy hands. They were requisitioned by the Army and assigned the designation P-64. The serials assigned were 41-19082/19087. It is now part of the EAA's collection at Oshkosh.
The P-64s were not suited for front-line combat duty, and when they were returned to the USA they had their cannon armament removed and were assigned to advanced fighter training schools at Luke Field in Arizona. While the P-64s were serving with the Army as advanced fighter trainers, the Thai national insignia were replaced with USAAC insignia, but the planes kept their original Thai camouflage paint job. The P-64s rounded out their brief service lives as liaison aircraft aircraft with Trainer Command. In 1943, surviving P-64s were redesignated RP-64, where the R stood for "Restricted", meaning that they were to be excluded from combat duties
Stručná historie: Dalo by se říci, že továrna North American Aviation Inc. byla přímo posedlá různými úpravami své zdařilé konstrukce NA-16.
Upravila ji do podoby BC-1 (Basic Combat) a z nich AT-6 Texan, taktický bombardér NA-44 pro Brazílii a Thajsko, tyto stroje pro Thajsko používalo americké armádní letectvo jako A-27. Dalším krokem byla úprava na levnou stíhačku pro chudé země (NA-50) sedm jich zakoupilo Peru a použilo je v bojích s Ekvádorem. Thajsko projevilo zájem o šest stíhaček, ale lépe vyzbrojených, tak vznikl NA-68. Tyto stroje opět zabavilo americké letectvo, protože panovala obava, že se stanou japonskou kořistí. USAAC je požívalo především pro výcvik, ale bylo jim přiděleno "stíhačové" označení P-64. Pro novou úlohu byla zbytečná kanónová výzbroj a tak byla demontována. Jeden letoun přežil až do dnešních dnů a je majetkem Jeana Salise.
NA-68 byl původně navržen jako relativně levný a jednoduchý a zároveň moderní stíhač pro menší země. V podstatě jde o mírně upravený letoun NA-50, což byl stíhač exportovaný do Peru. 30. prosince 1939 objednalo šest kusů tohoto letounu Thajsko. NA-68 se lišil od NA-50 novými ocasními plochami s hranatější směrovkou a upraveným podvozkem, měl také těžší výzbroj, složenou ze dvou 7,62mm kulometů Browning-Colt v křídlech a dvou 20mm kanonů v gondolách pod křídly. Motor byl stejný jako u NA-50, Wright R-1820-77 Cyclone. Zvětšená hmotnost způsobila pokles výkonů, nejvyšší rychlost byla 270 mil za hodinu v 8700 stopách. Všech šest NA-68 bylo v době, kdy Japonsko napadlo Thajsko ještě na cestě u Havaje, kde byly zabaveny americkou vládou a s označením P-64 přiděleny armádě. Obdržely také sériová čísla 41-19082/19087. Protože P-64 nebyly příliš vhodné pro opravdový boj, byly po návratu do USA odzbrojeny a používány pro pokročilý výcvik na Luke Field v Arizoně. Thajské znaky byly nahrazeny USAAC, ale byl ponechán původní thajský maskovací nátěr. Nakonec sloužily jako spojovací letadla u Trainer Command. V roce 1943 byly zbylé P-64 přeznačeny na RP-64 (R= restricted) a vyloučeny z bojových úkolů. Byly posléze sešrotovány, ale jeden (41-19085, postupně s civilní registrací NX37498, XB-KUU a N68622) přežil ve sbírce Experimental Aircraft Association v Oskoshi ve Wisconsinu.
