Kadlec, Eduard

Generál Eduard Kadlec se narodil v roce 1880 v Ústí nad Labem. Po ukončení civilní školy nastupuje do Vídně na dělostřeleckou kadetní školu. Po absolvování školy až do roku 1907 sloužil v armádě jako důstojník pevnostního dělostřelectva. V roce 1907 končí aktivní vojenskou službu v Rakousko-Uherské armádě a odchází do zálohy. Jeho dobrodružná povaha jej nutila hledat nové cíle, nové kariéry. Proto přivítal nabídku belgického krále Leopolda II. (1835-1865-1909) a vstupuje do služby v africké kolonii v belgickém Kongu. Toto zámořské území podléhalo osobní suverenitě krále Leopolda II. Kadlec odjíždí v hodnosti kapitána do Afriky, kde pracuje celkem šest let jako vojenský administrátor, či přesněji vojenský správce v několika oblastech země. Za svoji práci obdržel od krále řády a vyznamenání, odjíždí na dovolenou do vlasti. Zde jej však zastihla válka. Eduard Kadlec jako záložní důstojník je povolán do Rakousko-Uherské armády a stává se příslušníkem dělostřelectva u jednotek v Haliči. Bojoval v pevnosti Přemyšl, a po pádu Přemyšlu se ocitá v ruském zajetí. V roce 1916 se rozhodl vstoupit do československého vojska na Rusi a stává se příslušníkem 7. střeleckého pluku Tatranského. Je vynikající dělostřelec a ještě lepší velitel. Získává důvěru legionářů a stává se velitelem pluku. Jako velitel pluku úspěšně bojoval se svoji jednotkou u Bachmače, ale dne 16. března 1918 byl těžce zraněn.


Po zhojení ran a zahájení bojových akcí československých legii s bolševickou moci se kapitán Kadlec v prostoru Marijinská dostal do obklíčení z kterého se svými vojáky probil a nepříteli způsobil materielní i lidské ztráty, je povýšen na majora a nakonec i na plukovníka. Plk. Kadlec je jmenován do funkce náčelníka štábu středoasijské skupiny, kde výtečně zhodnotil své vojenské vzdělání a praktické zkušenosti z Afriky. S generálem Gajdou vypracoval plán druhé bitvy u Marijinky pád města vedl ve svém důsledku i k pádu celé Krasnojarské oblasti. Významně se podílel na zabezpečení bajkalské okružní dráhy po níž probíhala anabáze čs. legii směrem na Dálný východ. Plukovník Kadlec velel význačné vojenské skupině a to i v součinnosti s ruským plukovníkem Ušakovem.
Po ukončení bojů s bolševiky na Sibiři přebírá plukovník Kadlec velení po generálu Gajdovi, který v hodnosti ruského generálporučíka přechází ke Kolčakově armádě. Kadlec se tak stává velitelem čs. legii ve Vladivostoku a organizuje první odsuny jednotek do vlasti, ale zároveň je pověřen organizováním Rumunské legie, stává se jejich velitelem a s touto jednotkou odjíždí na lodi Tras os Montes do Rumunska. Za tuto akci je dekorován (přehled vyznamenání gen. Kadlece bude upřesněn).


Dne 1. ledna 1921, po návratu do vlasti, se generál Kadlec stal velitelem divize. Po skončení v těchto funkcích postupuje na služebním žebříčku a nakonec se stává zemským vojenským velitelem na Moravě a to již v hodnosti armádního generála. Generál Kadlec nebyl příliš oblíbený mezi legionářskými důstojníky, byl prototypem kádrového důstojníka Rakousko-Uherské armády, vojenský organizátor, člověk, který měl zkušenosti ze štábní práce což dával na zřetel "bráškům" legionářům - zásadně nestrpěl oslovení "bratře generále". Více si rozuměl s důstojníky, které převzala armáda ČSR z armády RU. Ale byl to schopný generál, který prokázal, že plně zvládl své služební povinnosti.


V době Protektorátu byl střežen policii, nebyl tedy odbojovými funkcionáři kontaktován. Po roce 1945 mu byla přiznaná hodnost armádního generála, ale již v roce 1948 je vystěhován ze své vily v Brně a svůj boj se "švejky" a komunistickou lůzou v armádě prohrává a je degradován na vojína, zbaven vyznamenání a zapomenut?


Literatura:
Dr. Jiří Fidler a kolektiv: Československá generalita
Metoděj Pleský: Bratr generál (Památce gen. Čečka)
Rudolf Gajda: Moje pamětí 1920


Poznámka:
Pro zájemce o podrobný životopis gen. Kadlece doporučuji prácí Dr. Fidlera, která je nejen obsažná, ale je hlavně přesná a výstižná.


Podrobné a popisné zpracování řádů pana generála vložím!

Armádní generál Eduard Kadlec byl nositelem těchto řádů a vyznamenání:


1. Československý válečný kříž 1918
2. Řád Milana Rastislava Štefánka "Sokol s meči"
3. Československá Revoluční medaile
4. Československá mezispojenecká medaile "Vítězství"
5. Velkokříž řádu Rumunské koruny
6. Velkodůstojník řádu Rumunské koruny
7. Ruský vojenský řád Sv. Jiří IV. stupně
8. Ruský řád Svatého Vladimíra II. třídy s meči
9. Ruský řád Svaté Anny II. třídy s meči
10. Francouzský řád Čestné legie, důstojník řádu
11. Anglický řád Svatého Michala a Svatého Jiří, rytíř (C.M.G.)
12. Francouzský válečný kříž 1914-18 s palmovou ratolestí na stuze
13. Rumunský válečný kříž 1916
14. Řád Rumunské koruny, komander s meči
15. Královský řád Konžského lva II. třída
16. Konžská služební hvězda s dvěma stříbrnými páskami
17. Pamětní konžská medaile z roku 1929
18. Bachmačská pamětní medaile 1948
19. Pamětní medaile 7. střeleckého pluku Tatranského


Pan generál měl nárok nosit na Revoluční medaili štítek BACHMAČ, SIBIŘ. Obdržel i další pamětní medaile ruských legii, ale tyto nejsou podchyceny, neb v roce 1948 měl těžké existenční podmínky i jiné starosti. Rumunské řády s meči dostal za svoji práci ve prospěch Rumunské legie. Belgické za svoji práci ve službách belgického krále.


Prameny:
Dr. Fidler a kolektiv: Československá generalita 1918-1938.