Suchoj Su-20 [kód NATO: Fitter-C]

Suchoj Su-20

Už na začátku výroby Su-17M v roce 1972 rozhodly vrcholné stranické a státní orgány SSSR o výrobě jeho exportní varianty. Projekt, zpočátku nazvaný S-32MKI, později S-32MK - Su-20 byl hotov velmi rychle. Už 15. prosince 1972 letoun provedl první let, přičemž pro stavbu prvního prototypu byl využit první letoun Su-17M z 55. výrobní série (5501). Ještě před prvním letem byl představen zájemcům z Egypta a později z Iráku.
Letoun Su-20 plně odpovídal letounu Su-17M vyráběnému od 63. výrobní série, tedy s únosností 4000 kg a čtyřmi závěsníky pod trupem. Stejné byly i drakové systémy, avionika a motor AL-21F3. Hlavní rozdíl byl ve výzbroji. Pumová výzbroj byla stejná, včetně sdružených závěsníků MBD. Neřízená raketová výzbroj byla omezena pouze na rakety S-5 v raketometech UB-32A a rakety velké ráže S-24. Místo kanónových kontejnerů SPPU-22 mohl letoun nosit až čtyři kontejnery UPK-23-250. Navíc byly zavedeny protiletadlové řízené střely R-3S, v kuželu vstupu vzduchu do motoru byl instalován radiolokační dálkoměr SRD-5M. Ostatní výzbroj nebylo povoleno vyvážet.
Letoun byl vyráběn ve variantě A a B. Varianta A pro země Varšavské smlouvy (objednalo je Polsko) byly dodávány včetně zaměřovače PBK-2KL pro bombardování z horizontálního letu a ze stoupání a závěsníků BD-57FNM pro nesení jaderných pum. Varianta B pro země třetího světa byla bez zaměřovače PBK a jaderných závěsníků, měla upravený systém rozpoznání vlastní-cizí SRO-2 a starší typ radiostanice. Už po ukončení dodávek po roce 1976 byly některé polské letouny upraveny pro používání kontejneru komplexního průzkumu KKR-1 v exportní variantě (měl starší systém radiolokačního průzkumu). Údajně v roce 1979 byl dodatečně povolen vývoz protizemních řízených střel Ch-23, Poláci je ale nenakoupili. Letouny byly dále vyváženy do Egypta, Sýrie a Iráku.
V letech 1973 až 1976 bylo vyrobeno celkem 138 letounů. Na několik let to však byl poslední exportní letoun vybavený motorem AL-21F3. V roce 1976 ministerstvo leteckého průmyslu SSSR zakázalo jejich vývoz, vhledem k náběhu výroby letounů Su-24 a problémy s výrobou motorů. Nadále se v exportních nabídkách objevovaly jen stíhací bombardovací letouny MiG-23BN, Su-22 a Su-22M s motory R-29B-300. Zákaz byl odvolán v roce 1983.

Zdroj:
Jefim Gordon, Dmitrij Komisarov "Suchoj Su-7/Su17", Midland Publishing 2011
Viktor J. Markovskij, Igor V. Prichodčenko: Istrebitěl-bombardirovščik Su-17, Aviacia i kosmonavtika včera, segodnja i zavtra č. 10/2011.