Suchoj Su-25 [kód NATO: Frogfoot-A]

Suchoj Su-25 Frogfoot A




Prvních dvanáct letounů Su-25 bylo vyrobeno na základě původního prototypového etalonu T8-11 a v dubnu 1981 byly zařazeny do výzbroje nově vzniklé 200.samostatné bitevní letky (později 60.OŠAP). Tato bitevní letka byla v rámci zkoušek nových letounů převelena do Afghánistánu, kde letouny Su-25 testovala v podmínkách reálného boje. Na základě jejich zkušeností byly původní dvě kazety ASO-2 s infračervenými klamnými cíli rozšířeny na 4 a navíc byla čtveřice dalších kazet ASO-2 namontována i nad zadní část motorových gondol (dvě kazety nad každou gondolou). Protože nové ruční protiletadlové rakety Stinger nejčastěji zasahovaly motorovou část letounů (200.samostatná bitevní letka v průběhu bojů v Afghánistánu odepsala 5 letounů Su-25 - 3 letouny se podařilo dovléct na letiště, jeden musel pilot nouzově opustit katapultáží a jeden se po zásahu přídě zřítil přičemž pilot při dopadu zahynul) bylo rozhodnuto kompletně překonstruovat pancéřovou ochranu motorových gondol. Jejich zadní část dostala zasílené pancéřování a navíc byl levý motor doplněn pancéřovou vanou odolnou proti palbě projektily až do ráže 20 mm. Mezi motorovou gondolu a trup byly potom namontovány pancéřové desky zabraňující rozlomení letounu v případě zásahu do této části. Z dalších úprav lze jmenovat nahrazení původních táhel řízení z lehkých slitin ocelovými a rozšíření stávajícího protipožárního systému z oblasti motorových gondol také na střední část trupu.


Takto upravené letouny začaly být zaváděny do výzbroje bitevních letek VVS jako základní bitevní letoun. U pozdějších sérií došlo ještě k několika drobným úpravám jako doplnění pevných svislých stínítek bránících oslnění pilota výklopnými světlomety v koncových vřetenech křídel, změna tvaru vzpěr překrytu kabiny, nové ústí kanonu GŠ-2-30 s účinnými deflektory, změna disků předního podvozkového kola a změna rozmístění trupových čidel a antén.


Výroba základního modelu Su-25 skončila v roce 1992 a konečný počet vyrobených strojů skončil na čísle 710 kusů. Po rozpadu SSSR byla část těchto letounů předána letectvům nástupnických států v těchto počtech:


Bělorusko 3 pluky
Ukrajina 80 kusů
Turkmenistán 1 pluk
Ázerbajdžán 1 pluk
Uzbekistán 1 letka
Gruzie 8 kusů
Arménie 4 kusy


S nově vzniklé Ruské federaci zůstalo asi 300 kusů Su-25 přičemž velká většina je dodnes v provozu.

Su-25 ("modrá 66"), Ústřední muzeum vojenského letectva Ruské federace, Monino, 2006. Letoun byl vyroben v dubnu 1982 a do moninského muze byl předán 15. září 1990.