Main Menu
User Menu

Fairey III

Přehled verzí

Fairey III


Fairey III je jméno rodiny britských víceúčelových dvojplošníků, do které patřily hydroplány i stroje pozemní. Předchůdcem Faireye III byl hydroplán N.10 (jinak také F.128), postavený Fairey Aviation pro Royal Naval Air Service a jehož první let proběhl 14. září 1917.


Prvními sériovými modely byly kolová IIIA a plováková IIIB, kterých bylo vyrobeno 50 a 30 kusů. Palubní bombardér Fairey IIIA byl v podstatě kolovou verzí N.10 a byl určen jako náhrada za zastarávající Sopwithy 1 1/2 Strutter. Šlo o dvoupříhradový dvouplošník se shodným rozpětím křídel. Před koncem války byl RNAS doručen pouze jeden stroj, takže pravděpodobně nezažil žádné nasazení. K jejich pohonu sloužil motor Sunbeam Maori o výkonu 194 kW. Ve službě u dvou letek RNAS vydržel do dubna 1919. Fairey IIIB reagoval na požadavky N.2B se lišil kromě instalace plováků také větším rozpětím horního křídla a kýlovou plochou s třetím plovákem. Několik strojů bylo doučeno do Eastchurche a Felixstowe ještě před uzavřením příměří, vyřazen byl v únoru 1920. První let Faireye IIIA se uskutečnil v červnu 1918, Faireye IIIB v srpnu téhož roku.


Následující víceúčelová varianta IIIC se do služeb námořnictva dostala již po uzavření příměří, přestože jeden stroj byl na základnu v Great Yarmouthu doručen těsně před příměřím. Křídla této verze byla shodná s verzí A, měla ale plovákový podvozek verze B a poprvé také výkonnější motor Rolls-Royce Eagle VIII o výkonu 280 kW. Vyrobeno bylo celkem 35 strojů, z toho asi třicet bylo původně rozestavěných či dokončených jako verze IIIB. Tyto stroje byly nasazeny na domácí půdě i v zámoří až do podzimu 1921. Několik strojů, snad sedm, bylo používáno jako bombardéry u North Russian Expeditionary Force v Archangelsku a Murmansku v roce 1919. 8. června 1919 napadly IIIC bez většího efektu bolševické lodě a později útočily na železnici.


První produkčně významějším modelem byl Fairey IIID, který vznikl na základě specifikací 38/22 a těžil ze značných zkušeností nabytých provozem Trojek u RFC a RNAS. Prototyp, označený ještě IIIC (Improved), poprvé vzlétnul v srpnu 1920. Šlo o stroj určený k provozu na plovácích i kolech. Prototyp dostal motor Eagle VIII, ovšem z 207 strojů, postavených pro RAF a FAA, jich 152 obdrželo dvanáctiválcový, kapalinou chlazený motor Napier Lion IIB, V nebo VA o výkonu 336 kW. Sloužil nejen u 202. perutě RAF a na lodích FAA domácí a středomořské flotily (jeden či dva kolové stroje byly také na většině pozemních základen námořnictva), ale i v Portugalsku a Austrálii, která získala šest IIID. Mimo jiné právě australské stroje byly poháněny podobně jako prototyp motory Rolls-Royce Eagle VIII o 280 kW. Do roku 1926 bylo postaveno celkem 224 Fairey IIID, z nichž jeden byl pokusně opatřen kovovými křídly a plováky. Stroje z HMS Argus sloužily v roce 1927 v Shanghai Defense Forces, kde pomáhaly bránit britské zájmy před čínskými povstalci.


Fairey IIID byl také použit k jednomu z prvních rekordních přeletů RAF, ve formaci z Anglie do Jižní Afriky pod vedením Wg Cdr C. W. H. Pulforda. Mezi 1. březnem a 21. červnem 1926 uletěly čtyři stroje IIID téměř 22 530 km na trase Káhira - Kapské Město - Káhira a poté do Lee-on-Solent, přičemž během této doby nedošlo k žádným závadám na draku ani na motoru.


Hydroplány Fairey III mohly být vypouštěny z paluby letadlové lodě pomocí odhazovatelného vozíku, přistávaly pak na vodě, nebo mohly být katapultovány z lodi. Byl dokonce prvním standardním hydroplánem FAA, který byl 30. října 1925 za použití katapultu vypuštěn z plavidla na moři. Námořní varianta byla obvykle třímístná (pilot, pozorovatel a střelec) a křídla mohla být sklopena k trupu. Bylo vyrobeno ale i několik dvoumístných strojů, které se obvykle používaly jako cvičné, případně pro vlekání terčů. V pozemní variantě byl IIID prvním operačně nasazeným strojem, který měl olejopneumatické tlumiče podvozku.


Nejrozšířenějším byl poslední model, Fairey IIIF, který vstoupil do služby u RAF v Egyptě v roce 1927 a u RNZAF krátce poté. IIIF vznikl hlavně z potřeb nahradit motory Eagle výkonnějšími Napiery Lion, měl le také celokovový trup a později i celokovová křídla a kovovou vrtuli. Objednávka zněla na dvoumístný víceúčelový letoun pro RAF a trojmístný letoun pro průzkum a navádění palby pro námožnictvo. U FAA sloužilo přes 300 Faireyů IIIF, čímž byly nejpočetnějšími letouny námořnictva v meziválečném období. Více bylo ve skutečnosti mezi válkami vyrobeno jenom Hawkerů Hart. IIIF zůstal ve službě ještě ve třicátých letech, pro vlekání terčů bylo několik strojů používáno dokonce ještě v roce 1941. Prototyp N.198 poprvé vzlétl v Northoltu 19. dubna 1926. Byl sice silně podobný předcházející verzi, ale prošel důkladnou aerodynamickou úpravou přídě a průřez trupu (s konstrukcí z ocelových trubek) se stal místo původního obdélníku oválným. Vybaven byl také kovovou vrtulí značky Fairey-Reed. Křídla byla dřevěná a nijak se nelišila od křídel předchozí verze. Původní obdélníková směrovka byla nahrazena novou, vyšší. Na pozdějších strojích se pak objevila směrovka oválná. Osádku třímístných strojů FAA tvořil kromě pilota také bezdrátový radiotelegrafista/střelec a pozorovatel.


Letouny Fairey IIIF se vyráběly ve čtyřech základních variantách, existovalo ale mnoho subverzí, lišících se vybavením a konstrukcí (smíšenou nebo celokovovou). Po dvou prototypech následovalo deset strojů předsérie, jeden z těchto strojů byl zkoušen jako dvoumístný víceúčelový a poslední z nich sloužil v roce 1927 ke palubním skouškám na HMS Furious. První sériová verze, Fairey IIIF Mk.I, měla smíšenou konstrukci a motor Lion verze VA a existovala v 40 kusech. Její prototyp byl Northoltu zalétán 18. února 1927. 18. srpna 1927 byl tamtéž zalétán prototyp verze Mk.II, vybavený motorem Lion XI. 33 strojů této verze mělo také smíšenou konstrukci. Již 2. dubna 1927 se do vzduchu dostal prototyp Faireye III Mk.IIIM (M=Metal), původně druhý prototyp IIIF. Sériová výroba této verze, která měla celokovovou konstrukci a motor Lion XIA, začala na jaře 1929 a postaveno bylo celkem 103 strojů. Posledních deset strojů mělo dvojí řízení. Následovala úprava Mk.IIIB, na které se nacházelo několik menších změn a měla zesílený trup pro katapultáž. První Fairey IIIF Mk.IIIB byl zalétnut 6. června 1930. Postaveno bylo 166 strojů této subverze.


Všechny stroje, dodané RAF (přestože část z nich byla původně pro FAA) nesly označení Fairey IIIF Mk.IV a ve skutečnosti byly zaváděny do výzbroje ještě před námořními verzemi. Specifikace ministerstva letectví 19/24 požadovaly výceúčelový pozemní letoun, který měl nahradit na zámořských základnách RAF zastarávající Bristoly F.2B. První verzí RAF byly IIIF Mk.IVC (C=Composite), které měly tup kovový a křídla dřevěná, jako Mk.I, a první jednotkou, která je obdžela, byla víceúčelová 47. peruť v Chartúmu. Ta v roce 1929 dostal i několik plovákových stojů, které létaly z Nilu. Příští série 43 strojů byla označena jako IIIF Mk.IVCM (stoje J9132-9139) a Mk.IVM (J9140-9174) - první měly kovovou konstrukci trupu, doplněnou dřevěnými podélnými nosníky, druhé, až na dřevěná žebra ocasu, celokovovou konstrukci. Většina těchto stojů byla v roce 1928 doručena 207. bombardovací peruti v Eastchurchi, kam byly pro doplnění stavu přesunuty také některé původně námořní Mk.I.


Od poloviny roku 1928 do roku 1930 byla hlavní variantou RAF Mk.IVM, v lednu 1930 doplněná subvariantou Mk.IVM/A, která měla již skutečně celokovovou konstukci.Jedinou další domácí prutí s Faireyi IIIF byla 35. peruť, která byla v lednu 1929 obnovena v Bircham Newtonu. Od listopadu stejného roku začala dostávat první IIIF Mk.IVM. Kromě nich ale Faireye sloužily po celém Středním východě a Afice, například u 47. peruti v Chartúmu, 8. peruti v adenském Chormanksaru, 45. peruti v egyptském Helwanu a maltské 202. peruti. V roe 1930 se také objevila poslední verze RAF, Fairey IIIF Mk.IVB, které bylo postaveno 62 kusů. Šlo o elokovové stroje, které měly vyztužený trup jako námořní Mk.IIIB. Některé z úprav této veze, jko body pro podvěšení pumových závěsníků, měly ale i některé předchozí varianty.


Většina IIIF RAF byla dodána mezi lety 1927 a 1932. Stroje, určené zámořským jednotkám, byly převáženy do Abúkiru, odkud pak pokračovaly dál. V Abúkiru se také prováděly všechny významnější opravy a zde bylo později mnoho IIIF přestavěno na Fairey Gordon.

Fairey IIIF vstoupily do služby u FAA v roce 1927 a nahradily zde v 440. letce Faireye IIID. Staly se také prvními stroji letek 445 a 446. V roce 1929 nahradily v 447. a 448. letce Avra Bison a ve 441. letce déčka. Nahrazování pokračovalo v roce 1931 v 449. a 450. letce, kde byly odstaveny Blackburny Blackburn a 442. a 443. letce, kde byly zrušeny poslední sloužící IIID. Nakonec se IIIF dostaly v listopadu 1932 do výzbroje 460. letky namísto Blackburnů Rippon. V roce 1933 se pak tyto letky sloučily do pěti pozorovacích perutí, 820., 822., 823., 824. a 825.


Protože v této době ještě nebyly používány záchytné háky, dostal toto zařízení pouze jeden pokusný stroj. Ten létal v roce 1931 na palubě HMS Courageous. Na rozdíl od předchozích verzí, IIIF měly již moderní kovové plováky bez pomocných plováčků na koncích křídel a pod ocasem. Plovákové Mk.IIIB sloužily na palubách válečných lodí, např. osm na HMS York a pět dalších na HMS Exeter. Tři stroje IIIF byly také přestavěny na radiově ovládané terče pro nácvik střelby a byly označovány jako Fairie Queen. Tyto stroje měly větší rozpětí a také automatického pilota. Jeden z nich byl po nějakou dobu umístěn na Gibraltaru a nakonec byl rozstřílen na Maltě. Na základě Fairey IIIF pak vznikli jeho nástupci Fairey Gordon (původně Fairey IIIF Mk.V) a Fairey Seal (Fairey IIIF Mk.VI). Na Fairey III byly samozřejmě prováděny také pokusy s jinou motorizací. Testován tak byl Rolls-Royce Kestrel II o výkonu 474 kW, Panter IIA o výkonu 391 kW, Bristol Jupiter VIII o výkonu 388 kW, Napier Culverin o stejné výkonu a dokonce i dieselový motor Junkers Jumo V205C. Všechny Fairey IIIF byly vyřazeny v roce 1940.


Jediný dochovaný Fairey III z celkem 486 vyrobených strojů je "Santa Cruz", který se nyní nachází v portugalském Museu da Marinha v Lisabonu, kde je v leteckém muzeu vystavována také jeho replika. Britské Fleet Air Arm Museum vlastní trup.


Uživatelé(podle verzí):
Fairey IIIA a IIIB - Royal Naval Air Service/Royal Air Force
Fairey IIIC - Royal Air Force
Fairey IIID - RAF, Royal Navy, Fleet Air Arm, Austrálie (6 strojů), Nizozemí (4), Portugalsko (11), Švédsko (2)
Fairey IIIF - RAF, Royal Navy, FAA, Argentina (6), Chile (1), Řecko (10), Irsko (3), Nový Zéland (3), Sovětský svaz (1)


Přehled verzí a počet vyrobených kusů:
(podle www.britishaircraft.co.uk)
Verze Vyrobeno:
Včetně přestaveb)

Fairey N.10 1
Fairey IIIA 50
Fairey IIIB 30
Fairey IIIC 35
Fairey IIID 224
Fairey IIIF I 55
Fairey IIIF II 33
Fairey IIIF III (B, M) 291
Fairey IIIF IV (B, ...) 243



Zdroj:
Mason, Francis K.:The Fairey IIIF, Profile No.44. Profile Publications, Leatherhead 1965
Thetford, Owen: British Naval Aircraft since 1912, Naval Institute Press, Annapolis 1991, ISBN 1-55750-076-2
https://avia.russian.ee/air/england/fairey_3.php
https://en.wikipedia.org/wiki/Fairey_III
https://en.wikipedia.org/wiki/MacRobertson_Air_Race
https://www.airwar.ru/enc/other1/fairey3.html
https://honeymooney.com/brazil/brazil_initial.htm
www.delscope.demon.co.uk
www.lietadla.com
https://lotnictwo.net/doc.php?doc=03122101
www.english-heritage.org.uk
www.fleetairarmarchive.net
www.britishaircraft.co.uk
www.rcaf.com

Fairey III - Fairey IIIF Mk.IVM, 47. peruť RAF. 
Zdroj: https://avia.russian.ee/air/england/fairey_3.php

Fairey IIIF Mk.IVM, 47. peruť RAF.
Zdroj: https://avia.russian.ee/air/england/fairey_3.php

Fairey III - Bokorys Fairey IIIF Mk.IIIM, HMS Courageous, letka No.446 FAA. Zdroj:www.fleetairarmarchive.net/Daedalus/History/1930s.html

Bokorys Fairey IIIF Mk.IIIM, HMS Courageous, letka No.446 FAA. Zdroj:www.fleetairarmarchive.net
Fairey III - Fairey IIIC nasazený v roce 1919 v Rusku jako palubní letoun HMS Pegasus. Zdroj: www.earlyaviator.com/archive/w/images/FaireyIIIC_HMS_Pegasus.jpg

Fairey IIIC nasazený v roce 1919 v Rusku jako palubní letoun HMS Pegasus. Zdroj: www.earlyaviator.com
URL : https://www.valka.cz/Fairey-III-t42270#210956Verze : 1
MOD
Civilní použití:

Prvním stojem s civilním označením byl IIIF Mk.IIIM G-AABY, který byl používán jako letový demonstrátor v letech 1928-1929. Pro firmu tak létal v Rakousku, Belgii, Jugoslávii a v Řecku byl dokonce opatřen plováky. Poté odcestoval do Číny, ovšem cestou zpět byl poškozen. V roce 1934 byl opraven a účastnil se závodu MacPherson Race do Austrálie, konaného na počest výročí státu Victoria. Letoun s britskou posádkou (F/O C.G. Davies, Lt.Cdr. C.N. Hill) byl během cesty ze závodu vyřazen, dorazil ale a v Austrálii po skončení závodu zůstal, aby byl vzápětí prodán zlatokopům na Novou Guineu. Jeden stroj IIID byl používán v Britské Guyaně jako civilní sanitní, další civilní byl používán jako dopravní v Egyptě. V roce 1930 byly dva stroje IIIF Mk.IIIM prodány letecké společnosti Air Survey Co. Ltd., se kterou létal v Súdánu. Jeden z nich byl v témže roce zničen, druhý byl používán k leteckému snímkování až do roku 1934.

Použití v zahraničí:

Portugalsko koupilo první Faireye IIID vybavené plováky v roce 1922 pro námořnictvo, které ho chtělo používat jako torpédový bombardér. První čtyři stroje měly motor Eagle, ostatní Lion. Letoun, označený F-400 a pojmenovaný "Lusitania", měl zvětšené rozpětí, dolet a kabinu upravenou pro sezení vedle sebe. Společně s "obyčejnými" stroji "Santa Cruz" a "Portugal" se 30. března 1922 účastnil pokusu o přelet Atlantiku z Kapverd do Brazílie, který skončil jeho poškozením na útesech San Pedro u brazilského pobřeží. Do cíle tak dolétl pouze F-402 "Santa Cruz", jehož posádku tvořili letci Gago Coutinho a Sacadura Cabral. V roce 1927 byly portugalské Faireye IIID námořního letectva přemístěny do Makaa. V portugalském letectvu také sloužily letouny s kolovým podvozkem.

Šest strojů Fairey IIIF (přesná verze neznámá), zakoupených Argentinou v roce 1930, neslo původně označení AP-1 až AP-6, od roku 1931 změnené na R-51 až R-56. V roce 1935 byly původní motory Lorraine Dietrich Ed12 o výkonu 336 kW nahrazeny hvězdicovými Armstrong Siddeley Panther VI o výkonu 410 kW. Označení R-56 bylo po havárii původního stroje přiděleno nově koupenému Fairey Seal (který lze díky stejnému motoru, jaký měly argentinské troje, na fotkách rozeznat snad jen podle větší ocasní plochy). Všechny stroje byly pravděpodobně vyřazeny do roku 1940.


Zdroj:
www.histarmar.com.ar

Fairey III - Fairey IIID Lusitania, použitý portugalským letectvem v dubnu 1922 k transatlantickému letu. 
Foto: Dave Fagan. 
Zdroj: https://www.delscope.demon.co.uk/personal/hamble.htm

Fairey IIID "Lusitania", použitý portugalským letectvem v dubnu 1922 k transatlantickému letu.
Foto: Dave Fagan.
Zdroj: www.delscope.demon.co.uk

Fairey III - R-53 s novým motorem. Zdroj uveden u textu.

R-53 s novým motorem. Zdroj uveden u textu.
Fairey III - Zkoušky plovákového AP-3 s původně dodaným motorem Lorraine. Zdroj u textu.

Zkoušky plovákového AP-3 s původně dodaným motorem Lorraine. Zdroj u textu.
Fairey III - AP- 1, dobře viditelná kapotáž motoru Lorraine. Zdroj u textu.

AP- 1, dobře viditelná kapotáž motoru Lorraine. Zdroj u textu.
URL : https://www.valka.cz/Fairey-III-t42270#220853Verze : 0
MOD
První z šesti australských Faireyů IIID byl dodán v srpnu 1921. Tyto stroje (c/n F-394 až 399) dostaly serialy A10-1 až A10-6. Původní registrace zněla ANA-1 až ANA-6. Všechny stroje sloužily u letky F 1. FTS, byly ovšem používány také 5. perutí. Nejvíce se proslavil ANA-3 (Australian Naval Aircraft No. 3, poté A10-03), se kterým na jaře 1924 Wg Cdr S. J. Goble a Flt Lt I. McIntyre vyhráli Britannia Trophy za oblet Austrálie během 44 dní. A10-1 byl v srpnu 1924 odepsán kvůli nehodě, A10-2 byl zrušen a sešrotován v prosinci 1925, rekordní A10-3 byl po vyřazení ještě v roce 1924 předán do Australian War Musea, ovšem někdy po roce 1930 byl sešrotován. A10-4 byl někdy v průběhu služby přestavěn na dvoumístný cvičný. V roce 1929 byl vyřazen, stejně jako A10-5. Zbylý stroj byl vyřazen a rozebrán na náhradní díly v už roce 1928.


Nový Zéland obdržel nakonec postupně tři stroje Fairey III. 20. září 1929 byla do Aucklandu dopravena zásilka dvou strojů Fairey IIIF Mk.IIIM, serial F.1133 a F.1134, oba měly klasický kolový podvozek. 1133 létal u NZPAF ještě v roce 1936, v roce 1939 dostal přiděleno nové sériové číslo NZ631, které ale nikdy nenesl na trupu. Od roku 1940 sloužil jako instruktážní drak v TTS Hobsonville, kde byl také někdy v průběhu války zničen. 1134 dostal v červenci 1930 plovákový podvozek, ale již v říjnu téhož roku byl poškozen během testů u Waitemata Harbour při nárazu na hladinu. Posádka byla nezraněna. Přestože poškození nebylo nijak závažné, nebyl nikdy opraven. V roce 1939 obdržel také nové sériové číslo, a to NZ632. V červnu 1933 byl místo něho dovezen Mk.IIIB, nesoucí původní serial FAA S.1805, c/n F.1542. Tento letoun byl používán ja s kolovým podvozkem, tak s plováky. V roce 1939 také obdržel nový serial, a to NZ631. Stejně jako 1133 skončil v Hobsonville.


V roce 1931 bylo Řeky zakoupeno deset strojů Fairey IIIF Mk.IIIB, které tvořily výzbroj 11. Mira ještě během italské invaze. Pravděpodobně byly všechny zničeny do konce roku 1941.


Holandsko zakoupilo čtyři stroje IIID, které byly doručeny 4. a 6. května 1925. Šlo o stroje c/n F.773 - F.776 a dostaly označení F-1 až F-4. Používány byly jako průkumné letouny a umístěny byly v Holandské Východní Indii na lehkých křižnících třídy Java. Ze služby byly Faireye vyřazeny do konce roku 1930.


Zdroj:
www.diggerhistory.info
www.aeroflight.co.uk
www.warship.get.net.pl
www.jaapteeuwen.com
https://www.adf-serials.com/1a10.shtml
https://www.adf-serials.com/nz-serials/f.1133.shtml
https://www.earlyaviator.com/archive1.htm

Fairey III - Australský rekordní Fairey IIID, ANA-3. Zdroj u textu.

Australský rekordní Fairey IIID, ANA-3. Zdroj u textu.
Fairey III - Čtveřice nizozemských Faireyů IIID. Tato fotka mimochodem usvědčuje z omylu některé internetové prameny, které mluví pouze o dvou strojích. Zdroj u textu.

Čtveřice nizozemských Faireyů IIID. Tato fotka mimochodem usvědčuje z omylu některé internetové prameny, které mluví pouze o dvou strojích. Zdroj u textu.
Fairey III - Fairey IIIF Mk.IIIB řeckého letectva. Zdroj u textu.

Fairey IIIF Mk.IIIB řeckého letectva. Zdroj u textu.
Fairey III - Fairey IIIF Mk.IIIM F.1133 novozélandského letectva. Zdroj u textu.

Fairey IIIF Mk.IIIM F.1133 novozélandského letectva. Zdroj u textu.
URL : https://www.valka.cz/Fairey-III-t42270#222402Verze : 1
MOD