Amiot 351 B.4

První sériová verze bombardérů řady Amiot 340/350. Prototyp (označovaný Amiot 350.01) vznikl přestavbou z protoypu 340.01 a byl zalétán 21.1.1939. Zásadním rozdílem byla změna ocasních ploch na zdvojené, přibyl kulomet kryjící dolní polosféru a především zvýšení počtu posádky na 4 z předchozích 3. Sériové stroje se od prototypu lišily kabinou, která je u sériových strojů větší (byl v ní další člen posádky) a je umístěná symetricky v podélné ose stroje (prototyp ji měl vlevo od osy). Posádka byla rozložena následovně: v přídi trupu bombometčík, který plnil i funkci navigátora, za ním v kabině na hřbetě trupu pilot, s ním seděl v kabině střelec/radista ovládající věž s kanonem střílejícím dozadu nahoru, a jako poslední byl spodní střelec sedící až za pumovnicí a ovládající dozadu dolů střílející kulomet MAC (stejný kulomet byl i v přídi ovládán bombometčíkem). Sériové stroje dostaly motory Gnome-Rhone 14N 48/49 o síle 1160 koňských sil a mírně zmenšené křídlo, místo 22,95 m mělo teď jen 22,8 m a plocha se snížila ze 67,5 na 67 m2. Ministerstvo letectví (Ministere de l’Air) objednalo původně v roce 1938 20 strojů Amiot 350 B.4 s dodáním do 1.4. 1939, ale o tři týdny později objednávku změnilo na 100 kusů Amiot 351 B.4. I tato objednávka byla brzy změněna pro problém s přehříváním motorů Gnome-Rhone 14N, tentokrát na 45 Amiot 350 B.4 (s motory Hispano-Suiza 12Y-28/29) a 75 Amiot 351 B.4. V druhém kontraktu, který byl rovněž několikrát změněn a který měl být dodán v průběhu roku 1939, bylo dalších 30 Amiotů 351 B.4. Třetí potom 17.6.1939 doplnil o další Amioty (tentokrát bez verze 351). Protože se sériové letouny 351 B.4 výrazně lišily od prototypu (například váha vzrostla o skoro 1000 kg), byly s prvními dvěma dodanými v létě 1939 podniknuty další testy, ze kterých vyšly další drobné změny. Ministerstvo pak znovu změnilo objednávku a celkem bylo objednáno 880 strojů Amiot v různých verzích, typu Amiot 351 B.4 bylo z toho 140 kusů. Tohoto počtu ale nebylo samozřejmě nikdy dosaženo, po prvních dvou předsériových strojích bylo dalších 5 dodáno až v lednu 1940 a do 1.3. 1940 bylo dodáno pouze 17 strojů. Z nich navíc 11 nemělo kanon - ten byl nahrazen jen starým kulometem Darne ráže 7,7 mm. Ze dvanáctého stroje se již na výrobní lince stal přestavbou na jiné motory Amiot 355. Celkem bylo vyrobeno neznámé množství strojů verze 351, armáda jich prokazatelně převzala 17 kusů a několik dalších bylo v různém stádiu ukořistěno Němci na letišti Le Bourget (spolu s prototypem řady 354) několik dalších strojů zřejmě šlo po smontování přímo k jednotce a v dokladech nejsou uváděny, ale ani tak zřejmě výroba nepřesáhla výrazně dvacet strojů. Amioty 351 dostávaly jako první jednotky GB I/21 a GB II/21 které byly vyzbrojeny Blochy 210, vzhledem k tomu že strojů bylo málo a dodávky vázly ponechaly si i původní výzbroj a většinu náletů prováděly na starších strojích. Výzbroj těchto jednotek byla složena z obou produkčních typů (351 i 354) a není jednoduché určit proto počty konkrétních typů v jednotkách. Obdobné to bylo i u GB I/34 a GB II/34 které se začaly přezbrojovat krátce po německém útoku ty létaly původně na Amiot 143 ale po známém náletu na mosty u Sedanu byly staženy k přezbrojení. Všechny jednotky nasadily své nové stroje i když posádky s nimi měly zřetelné potíže díky nedostatečnému výcviku, z 19 ztrát jen 3 jsou bojové, ostatní připadají na technické závady nebo havárie při vzletu a přistání.

fotky prototypu a sériové verze