Nakadžima Ki 115 Curudži

Nakajima Ki-115 - přehled verzí
キ115特殊攻击机


Japonské jméno: 剣 / Tsurugi - šavle


Spojenecké jméno: nebylo přiděleno


Nakajima Ki-115a Ko
vyrobeno celkem 104 letadel této verze


Nakajima Ki-115b Otsu
pouze projekt, jeden pramen zmiňuje zahájení prací na prototypu, ukončeno kapitulací


Nakajima Toka
upravená Ki-115 Ko měla být vyráběna pro námořnictvo továrnou Showa Hikoki Kogyo Kabushiki Kaisha, které továrna Nakajima předala dva vzorové kusy a dokumentaci, náběh výroby ukončila kapitulace


Nakajima Ki-230
projekt sebevražedného letounu vycházel z Ki-115, ale měl být poháněn proudovým motorem


Výrobce: Nakajima Hikoki Kabushiki Kaisha ve městě Ota


Použité prameny:
Rene J.Francillion PhD, Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, rok 1987, ISBN-10: 087021313X
David Donald, The Complete Encyclopedia of World Aircraft, Barnes & Nobles Books rok 1997, ISBN-10: 0760705925
Václav Němeček, Vojenská letadla 3 díl, Naše Vojsko, Praha 1992, ISBN 80-206-0117-1
AirMagazine No.36, Paris, únor/březen 2007.
archiv autora

Nakajima Ki-115
剑 / Tsurugi / -
キ115特殊攻击机


Historie:
Dne 20.2.1945 zadalo 大日本帝国陸軍航空本部 Dai-Nippon Teikoku Rikugun Kōkū Hombu (velení císařského armádního letectva) letecké továrně 中島飛行機株式会社 - Nakajima Hikōki Kabushiki Kaisha (dále jen Nakajima) své zadání, kterým požadovalo co možno nejjednodušší jednoúčelový letoun. Letoun měl být postaven z nedeficitních surovin a jeho technologická jednoduchost měla zajistit výrobu i v dílnách s málo kvalifikovaným personálem. Úkolem takového letounu měla byt pouze doprava pumy střední ráže nad cíl. Puma neměla být svržena, pilot měl na cíl zaměřit celý letoun a dopadnout na něj i s letounem a podvěšenou pumou.


• Projekt vypracoval Výzkumný ústav v Mitace (Kenjuho Mitaka) ve spolupráci s Ota Seisakusho Kabushiki Kaisha v Otě, to byl jeden z podniků koncernu Nakajima. Protože se mělo jednat o „spotřební“ letoun, který měli vyrábět pouze zaškolení dělníci v mnoha malých dílnách, navrhl jej inženýr Kunihoro Aoki, jako co možno nejjednodušší konstrukci.

• Kostra trupu byla z ocelových tenkostěnných trubek, na kterou byly upevněny kovové krycí panely v přední části to byl duralový plech a od střední části potom plech ocelový. Kabina byla přibližně v polovině trupu a byla velice skromně vybavená a částečně zakrytá. Pod trupem před kabinou byl pevný závěs pro pumu BU-25, BU-50 nebo maximálně BU-80, poslední uvedená měla hmotnost 800 kg, puma byla pouze částečně zakrytá. Snad jedinou technickou zajímavostí bylo univerzální motorové lože, toto lože pomocí čtyř šroubů umožňovalo namontovat většinu z dostupných hvězdicových motorů, které by momentálně byly k dispozici. Podvozek byl odhoditelný po startu a pro dosažení co možno nejvyšší jednoduchosti neměl žádné odpružení, to však přineslo velké problémy při záletu letounu. Při vzletu se do draku letounu přenášely všechny nárazy a přistání bylo mnohem horší. Čistě pro po dobu zkoušek byl podvozek nahrazen podvozkem odpruženým. Pro sériovou výrobu však s podobným luxusem počítáno nebylo. Křídlo bylo celokovové, zcela bez vztlakových klapek a to společně s jeho malým rozpětím nepříznivě ovlivnilo letové vlastnosti. Ocasní plochy byly celodřevěné s překližkovým potahem, ovládací plochy byly potaženy plátnem.


• První prototyp byl dokončen velice rychle a to již v březnu 1945! V systému Kitai byl označen jako Ki-115.01 a ihned začaly také letové zkoušky. První výsledky byly dosti žalostné, díky křídlu bez klapek a neodpruženému podvozku nebylo možno letoun dostat do vzduchu, proto bylo křídlo rychle upraveno a dovybaveno jednoduchými klapkami a podvozek byl "testovací" odpružený. Potom byl již nový leteoun Tsurugi prohlášen za letuschopný a byl přijat do výzbroje jako Nakajima Ki-115a Ko, zároveň se rozeběhla jeho sériová výroba, která do konce války dala celkem 104 letadel tohoto typu, japonské plány počítaly s masovou výrobou 8 000 letadel měsíčně!!! Žádné z vyrobených letadel nebylo operačně nasazeno, alespoň se o tom nenašel žádný záznam. Podvozek pro sériové letouny byl opět neodpružený a odhazovací. Také pevné vztlakové klapky měly být použity pouze pro výcvik, pro bojový let měly být demontovány.

• Existoval ještě projekt na jeho další verzi Nakajima Ki-115b Otsu, zde bylo počítáno s křídly se vztlakovými klapkami, rozpětí bylo vetší a konce křídel měly být celodřevěné. Kabina pilota byla posunuta více dopředu a tak by se zlepšil dosti podstatně i jeho výhled. Bylo plánováno i zavěšení malých raketových motorů, které měly ulehčit start, ale pravděpodobněji mělo jejich zažehnutí proběhnout až v oblasti cíle, potom by jejich úkolem bylo zvýšení akcelerace při závěrečné zteči. Tyto motory byly zkoušeny i na několika Ki-115 Ko.


• Námořní letectvo zaznamenalo tento letoun a projevilo také svůj zájem. Mělo sice ve výzbroji mnohem moderněji pojaté raketové, později motokompresorové Ohky, ty však byly náročnější na pilotáž a také neporovnatelně výrobně náročnější. Jednoduchý a úsporný Ki-115 Ko proto prošel drobnými úpravami, dodávky námořnímu letectvu měla zajistit letecká firma S昭和飛行機工業 - Showa Hikōki Kōgyō Kabushiki Kaisha a z armádního Ki-115 se stal námořní útočný bombardér Toka. Pohon měl obstarat motor Mitsubishi Kinsei v různých verzích. Konec války, však již nedovolil ani náběh výroby a tak zůstalo pouze u předání kompletní dokumentace továrně Showa a snad také k předání dvou vzorových prototypů.


• Ve stadiu projektu již zůstal letoun Nakajima Ki-230, který technologicky vycházel z typu Nakajima Ki-115, ale jako s pohonnou jednotkou bylo počítáno s proudovým motorem Ishikawajima Ne-130 nebo Nakajima Ne-230. Konec války znamenal také zastavení prací na projektu.

Vlastní foto, Pima Air and Space Museum 2019